4 As 283/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 283/2024- 29 - text 4 As 283/2024-32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. M., zastoupený Mgr. Martinem Kukrálem, advokátem se sídlem Tylova 382/2, Písek, proti žalovanému: Městský úřad Protivín, se sídlem Masarykovo náměstí 128, Protivín, zastoupený Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M., advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 19, Protivín, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalobci neumožnil dne 15. 5. 2024 nahlížet do zápisů ze schůzí rady města Protivín konaných ve dnech 4. 4. 2024 a 26. 4. 2024, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2024, č. j. 51 A 20/2024-51, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2024, č. j. 51 A 20/2024-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká povinnosti obecního úřadu umožnit členovi zastupitelstva obce nahlédnutí do zápisu ze schůze rady obce, která vyplývá z § 101 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Jde o to, zda obecní úřad poruší tuto povinnost, neumožní-li členovi zastupitelstva takovéto nahlédnutí okamžitě, kdy o to přímo na místě požádá, nebo zda k jejímu splnění postačí, že tak s ohledem na konkrétní okolnosti učiní sice bez zbytečných průtahů, avšak v jiný čas nebo v jiný den. [2] Žalobce je členem zastupitelstva města Protivín. Dne 15. 5. 2024 se v úředních hodinách (kolem 15:30 hodin) dostavil do budovy žalovaného (dále jen „stěžovatel“) za účelem nahlédnutí do zápisů ze schůzí rady města Protivín konaných ve dnech 4. 4. 2024 a 26. 4. 2024, toto nahlédnutí mu ale nebylo umožněno. Místo toho mu bylo přítomnou úřednicí sděleno, že má přijít jindy. Sekretářka, která má na starost uvedené nahlížení, totiž nebyla přítomna. [3] V neumožnění nahlédnout do zápisů ze schůzí rady města spatřoval žalobce nezákonný zásah stěžovatele, proti němuž se bránil žalobou. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) shledal žalobu důvodnou a napadeným rozsudkem určil nezákonnost takto vymezeného zásahu (výrok I.). Současně uložil stěžovateli povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 844 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.). [4] Krajský soud zdůraznil, že žalobce měl na nahlédnutí do zápisů ze schůzí rady města právo podle § 101 odst. 4 obecního zřízení (napadený rozsudek nesprávně odkazuje na § 101 odst. 3 obecního zřízení, ve znění účinném do 31. 12. 2023), které nemohl v úřední hodiny realizovat. V této souvislosti poukázal na svůj rozsudek ze dne 15. 11. 2023, č. j. 51 A 31/2023-44, v němž se zabýval obdobnou věcí žalobce, ve které mu stěžovatel dvakrát neumožnil nahlédnout do zápisů ze schůze rady města na obecný příkaz starosty města. Žalobce byl tehdy odkázán na písemnou žádost, v čemž krajský soud shledal porušení jeho práva nahlížet do těchto zápisů bez omezení. Tím, že stěžovatel takto postupoval opakovaně, byla naplněna nutná hranice intenzity zásahu do práva žalobce. Samotné umožnění nahlédnutí navíc není nijak komplikovanou činností. Úvahy stěžovatele, že žalobce nebyl ve výkonu své funkce omezen, neboť nejbližší zasedání zastupitelstva se konalo až dne 10. 6. 2024, nejsou podstatné, stejně tak jako skutečnost, že následně mu bylo vyhověno a požadované zápisy mu byly poskytnuty. II. Kasační stížnost žalovaného [5] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhl jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Pochybení spatřuje v tom, že krajský soud se při zjišťování skutkového stavu spokojil s videozáznamem zachycujícím okolnosti žádosti žalobce o nahlédnutí do zápisů rady města, ačkoli tento videozáznam mohl být účelově upraven (sestříhán, změněn). Místo toho měl jako svědkyně vyslechnout tehdy přítomné úřednice. Krajský soud tomuto návrhu ale nevyhověl, což odůvodnil velmi vágně, formálně, nedostatečně a v rozporu s právem na spravedlivý proces. Stěžovatel také připomněl, že v rozsudku č. j. 51 A 31/2023-44 řešil krajský soud odlišnou situaci. Tehdy nebylo stěžovateli umožněno nahlédnout do zápisu ze schůze rady města s tím, že byl z důvodu obecného příkazu starosty města odkázán na písemnou žádost. To se však nyní nestalo. Žalobci nebylo odmítnuto nahlédnout do zápisů ze schůzí rady města, pouze byl požádán, zda by se nemohl dostavit později (v řádu hodin) z důvodu aktuální nepřítomnosti sekretářky. [6] Jakkoli stěžovatel uznává, že žalobce má obsahově neomezený přístup k zápisu ze schůze rady, nejde o přístup časově neomezený. Zákonodárce zcela pochopitelně nestanovil žádné lhůty k využití takového práva, neboť výkon funkce každého úřadu má jiné personálně-technické zabezpečení. Krajský soud nad rámec zákona a v rozporu s dlouhodobou běžnou praxí konstatoval, že stěžovatel je povinen zabezpečit i časově neomezený přístup. Takovýto přístup ale není možný ani v trestním řízení, v němž má obviněný právo nahlížet do soudního spisu. Podle vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, se pro nahlédnutí do soudního spisu vyžaduje předchozí objednání. Tyto podmínky není důvod vykládat odlišně. Krajský soud se vůbec nezabýval tím, jak funguje městský úřad. Není realizovatelné, aby byl přístup k vedeným spisům umožněn nejen v úředních hodinách, nýbrž kterýkoli pracovní den během celé pracovní doby. [7] Pro závěr o nezákonném zásahu je třeba s ohledem na zásadu de minimis non curat praetor vždy zkoumat jeho intenzitu, resp. reálný dopad do práv žalobce, včetně případného omezení výkonu funkce člena zastupitelstva obce. Není důvod přiznat ochranu šikanóznímu jednání, zneužívajícímu např. nedostatečné personální kapacity, nemoci, školení apod. Krajský soud neprovedl žádné dokazování k tvrzení, že žalobce, jemuž jsou usnesení rady města včasně zasílána prostřednictvím e-mailu, nahlíží do spisu podle svého přání opakovaně a není mu v tom nijak a nikým bráněno. [8] Námitky stěžovatele směřují i vůči výroku II. napadeného rozsudku. Krajský soud měl rozhodnout v rozporu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024. Do náhrady nákladů řízení zahrnul také náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, aniž její výpočet upravil ve smyslu § 14 odst. 4 advokátního tarifu, podle něhož náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby. III. Vyjádření žalobce [9] Žalobce souhlasí s krajským soudem, že zásah stěžovatele dosahoval takové intenzity, aby mohla být vyslovena jeho nezákonnost. Tato intenzita byla vyšší s ohledem na opakování zásahu, byla by však postačující i za situace, kdy by se stěžovatel dopustil takovéhoto zásahu poprvé. Je nepodstatné, zda byl nezákonný zásah odůvodněn špatnou vnitřní organizací úřadu nebo výslovným zákazem starosty města. Výtka, že se krajský soud nezabýval tím, jak městský úřad funguje, je nedůvodná. Každý správní orgán funguje v souladu se zákonem a zásadou dobré správy. Zákon musí dodržovat každý úřad bez ohledu na svou velikost. [10] Namítá-li stěžovatel, že žalobcem předložený záznam mohl být účelově upraven, jde o naprosto nemístné nařčení bez jakéhokoli dalšího argumentu či důkazu podporujícího jeho důvodnost. Bylo prokázáno, že přítomná úřednice na žádost žalobce nezareagovala předložením požadovaného zápisu. Místo toho mu sdělila, že má „přijít jindy“. Tímto byl nezákonný zásah spolehlivě prokázán a bylo zcela nadbytečné, aby soud prováděl další dokazování výslechem svědků. Soud postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou hospodárnosti. [11] Konstrukce stěžovatele o špatném výkladu, který neodpovídá dlouhodobé praxi, je v rozporu s tím, že v předchozím období žalobce běžně do zápisu ze schůze rady obce nahlížel, což není sporné. Uplatní se zde odlišná právní úprava od té, která se použije při nahlížení do spisu v trestním řízení, a tudíž je srovnání těchto úprav zcela nadbytečné. Žalobce považuje za naprosto absurdní argumentaci stěžovatele, podle níž krajský soud učinil bez dokazování závěr, že předložení zápisu ze schůze rady obce není komplikovanou činností. Jen stěží si lze představit méně komplikovanou činnost než předložení zápisu k nahlédnutí členovi zastupitelstva obce, který se za tímto účelem dostaví ke správnímu orgánu v úřední hodinu. Kasační stížnost by měla být zamítnuta. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu op