4 As 309/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 309/2024- 37 - text 4 As 309/2024-41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. P. K., zast. JUDr. Jakubem Lichnovským, MHA, advokátem, se sídlem 28. října 3346/91, Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Lesy České republiky, s. p., IČO: 421 96 451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2024, č. j. KUUK/062923/2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 15 A 19/202473, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Česká Kamenice (dále též „stavební úřad“) ze dne 13. 7. 2023, č. j. SÚ9070/23VD524/2023, kterým byla podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2024, zamítnuta žádost žalobce o vydání dodatečného povolení stavby: „Stavba pro hospodaření v lesích“, na pozemku parc. č. 388 v k. ú. Dolní Falknov. [2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud zamítl nadepsaným rozsudkem. K námitce žalobce, že postup, v rámci něhož negativní závazné stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny (dále též „AOPK“) nebylo k podanému odvolání zrušeno a vráceno, ale v podstatě zcela nahrazeno novým negativním závazným stanoviskem Ministerstva životního prostřední (dále též „MŽP“), krajský soud uvedl, že žalovaný postupoval v souladu s § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, když v odvolacím řízení požádal o změnu nebo potvrzení závazným stanoviskem MŽP, které negativní závazné stanovisko AOPK změnilo stanoviskem ze dne 25. 3. 2024, č. j. MZP/2024/232/130. MŽP mohlo negativní závazné stanovisko AOPK toliko potvrdit nebo změnit. Důvodnou krajský soud neshledal ani námitku, že žalobci nebylo umožněno se adekvátně vyjádřit k novým skutečnostem, jelikož žalobci bylo podle § 36 odst. 3 správního řádu umožněno nahlédnout do spisové dokumentace a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Tohoto práva žalobce využil, když se podáním ze dne 22. 4. 2024 vyjádřil k závaznému stanovisku MŽP. [3] Pokud žalobce tvrdil, že MŽP nereagovalo odpovídajícím způsobem na pozitivní vliv stavby vytvořením vhodného biotopu pro specifické druhy plazů (ještěrky obecné a živorodé) nebo bezobratlých živočichů, popsaný v Odborném vyjádření k vlivu srubové stavby na půdní prostředí z února 2024, krajský soud uvedl, že žalobce účelově nereflektuje komplexní odůvodnění závazného stanoviska MŽP, ani vlastní obsah poukazovaného odborného vyjádření. [4] K námitce žalobce, že pozorovatel nemůže hodnotit dopad na krajinu v souladu s deklarovaným účelem, protože konkrétní využití stavby je informací obsaženou toliko v povolovací dokumentaci, krajský soud poukázal na závěry MŽP v závazném stanovisku, podle kterých stavba nového srubu na úbočí kopce uprostřed lesa je zcela netypická, přičemž lze vzhledem k její konstrukci a hmotě jen těžko dovodit jiný účel než rekreační či lovecké chaty. Stavba má totiž okna s výhledem do krajiny a před nimi terasu, rozměry je srovnatelná s jakoukoliv rekreační chatou, a naopak je řádově větší než největší běžně užívané kazatelny pro lov zvěře či sklady lesnického nářadí a drobného materiálu. Na základě těchto skutečností MŽP vyhodnotilo, že žalobcem deklarovaný účel stavby je zcela v nesouladu s podobou záměru, což krajský soud v celkovém vyznění odůvodnění závazného stanoviska MŽP neshledal jako spekulativní (subjektivní) hodnocení. Navíc MŽP srozumitelně uvedlo i výhrady vůči žalobcem deklarovanému využití stavby pro hospodaření v lesích, na základě čehož dospělo k závěru, že vzhledem k ochraně nezastavěného území a krajinného rázu předmětná stavba v dotčené lokalitě není odůvodnitelná. Závazné stanovisko MŽP tedy komplexním způsobem popsalo, v čem spočívá specifičnost dotčené krajiny (území), přičemž obsahuje i řádné vysvětlení, proč je předmětný zásah do krajinného rázu nepřípustný a rovněž odkazuje na relevantní odborné podklady, ze kterých vycházelo. Je proto možné jej v tomto ohledu hodnotit za dostatečně konkrétní a řádně odůvodněné. [5] MŽP se k otázce dotčení krajinného rázu předmětnou stavbou vyslovilo způsobem odpovídajícím požadavkům na odborné (závazné) stanovisko, když přihlédlo ke všem relevantním okolnostem věci a reagovalo na odvolací námitky žalobce, a to i na obsah dokumentu vypracovaného Ing. K. L. Z.. Závěry MŽP žalobce v rámci obecně uplatněného odkazu na znalecký posudek vypracovaný prof. RNDr. Vladimírem Bejčkem, CSc., nijak nezpochybnil. Soud se přitom s tímto hodnocením MŽP ztotožňuje, a to s odkazem na vlastní obsah předmětného znaleckého posudku, který bez bližšího odůvodnění opírajícího se o konkrétně učiněná zjištění konstatoval, že na zájmy ochrany přírody stavba nebude mít žádný negativní vliv, a naproti tomu komplexní odborné hodnocení MŽP podepřené o relevantní podklady (dokumenty). Navíc konečný závěr, zda předmětná stavba a činnosti s ní související budou mít negativní vliv na zájmy ochrany přírody, či zda sníží nebo změní krajinný ráz, náleží výhradně orgánu ochrany přírody a krajiny, nikoliv soukromému subjektu, jakkoliv může být dozajista nadán odbornými znalostmi. Pokoušelli se tak kterýkoliv ze soukromých odborných subjektů zhodnotit dopad stavby na stav přírodních ekosystémů a druhové biodiverzity nebo na krajinný ráz v dotčeném území za orgán ochrany přírody a krajiny, vyslovil tím již právní závěr, který mu nepřísluší a kterým proto nebyly správní orgány (ani správní soud) vázány (srov. rozsudky NSS ze dne 3. 2. 2016. č. j. 3 As 86/201449, či ze dne 5. 11. 2008, č. j. 1 As 59/200877). [6] Za značně zavádějící, nepřípadně zjednodušující a účelové pak shledal krajský soud tvrzení žalobce, že nacházejíli se v dotčené lokalitě aktuálně zvláště chráněné druhy či volně žijící živočichové, je to důkaz o tom, že jim stavba nijak nevadí a nejsou rušeni. Ad absurdum by vejití na tuto argumentaci znamenalo, že by nebylo možno učinit závěr o nepřípustném vlivu stavby na zájmy ochrany přírody, pokud by v dotčené lokalitě přírodní ekosystémy a druhová biodiverzita zcela nevymizely. Stejně tak nepřiléhavou je v kontextu všeho už výše popsaného zmínka žalobce, že veškeré podklady, které předložil, konstatují, že právě tento druh stavby představuje ochranu proti rušení volně žijících živočichů. Krajský soud navázal, že závěry revizního závazného stanoviska jsou dostatečně odůvodněny a v postupu správních orgánů neshledal pochybení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž v prvé řadě vyjádřil přesvědčení, že závazné stanovisko MŽP, jakož i dřívější závazné stanovisko AOPK neobsahují řádné odůvodnění, ale pouze subjektivní nepodložené názory správních orgánů, které se nevypořádaly s argumenty stěžovatele a podklady, které předložil (znalecký posudek a další odborná vyjádření specialistů, kteří došli k odlišným závěrům, než správní orgány a soud). V závazných stanoviscích nebyly uvedeny žádné důkazy, které by závěry znaleckých a oborných posudků rozporovaly či jinak zpochybňovaly. [8] Žalovaný, resp. AOPK a MŽP v závazných stanoviscích, i soud při soudním přezkumu závažně pochybili, jelikož všechny orgány přezkoumávaly závěry soudních znalců a specialistů, přestože jim tento postup zákon neumožňuje, protože soud ani správní orgán k tomu nedisponují potřebnými znalostmi. Správní orgány neuvedly jiné důkazy, o které by mohly opřít své odlišné závěry k odborným podkladům. Krajský soud neuvedl úvahy, na základě kterých dospěl k odlišným závěrům než soudní znalci či odborníci. Zásadní pochybení správních orgánů a následně i soudu stěžovatel spatřuje v nedostatku provedeného dokazování, kdy žádný z rozhodujících orgánů neprovedl důkaz, který by předložené znalecké a odborné posudky znevěrohodnil a zpochybňoval buď jejich obsah či jejich objektivitu, ale odborné závěry bez odůvodnění odmítl a nahradil je vlastním subjektivním nedostatečně zdůvodněným názorem nepodloženým provedeným dokazováním, který není možné bez dalšího považovat za odborný. Takové závěry pak žádný z uvedených orgánů řádně nezdůvodnil. Správní orgán se tak vůbec nevypořádal s odbornými podklady předloženými stěžovatelem. Správní orgány ani soud se dále řádně nevypořádaly ani s námitkami stěžovatele, ale pouze je obecně bez zdůvodnění odmítly. Závazné stanovisko MŽP ani navazující rozhodnutí neobsahují základní úvahy ani odůvodnění uváděných závěrů, a jsou tedy nepřezkoumatelná.