5 As 148/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 148/2024- 51 - text  5 As 148/2024 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Bc. J. Z., zast. JUDr. Vojtěchem Dolinou, advokátem se sídlem Lešetín IV/777, Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti: I) Ing. I. Z., zast. JUDr. Vojtěchem Dolinou, advokátem se sídlem Lešetín IV 777, Zlín a II) plan 3 kuchyně, s.r.o., se sídlem Družstevní 912, Uherské Hradiště, zast. JUDr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem se sídlem Školní 3362/11, Zlín, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2024, č. j. 30 A 84/2023-198, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2023, č. j. KUZL 77482/2023. [2] Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele a osoby zúčastněné na řízení I) a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 20. 1. 2023, č. j. MUUHSŽP/4674/2023/KotL/B4, kterým správní orgán I. stupně vydal společné povolení osobě zúčastněné na řízení II) – dále též „stavebník“ – ke stavebnímu záměru „Přístavba, nástavba a stavební úpravy objektu č. p. Xa, včetně 3 vrtů, přípojky kanalizace, zpevněné plochy, vybudování 5 parkovacích kolmých stání a 2 šikmých stání a podzemní retenční nádrže“ na pozemku st. p. Xb, p. č. Xc, Xd, Xe v katastrálním území V. (veškeré pozemky zmiňované v tomto rozsudku jsou v tomto katastrálním území) – dále též „stavební záměr“. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že se jednalo o celkem třetí prvostupňové rozhodnutí v téže věci, přičemž až v tomto případě nabylo společné povolení právní moci. Předcházející procesní vývoj však z hlediska rozsahu přezkumu nyní nehraje roli, a zdejší soud se jím proto nebude blíže zabývat. [3] V rámci uvedeného stavebního záměru mělo dojít k rekonstrukci budovy, která se nachází na st. p. Xb. Při této rekonstrukci mělo být obnoveno nyní nefungující restaurační zařízení (jehož součástí má být venkovní posezení), zřízena cukrářská dílna s prodejnou a celkem tři kanceláře se sociálním zařízením. Na pozemku p. č. Xd potom mělo vzniknout parkoviště zahrnující celkem 7 parkovacích stání. Stěžovatel a osoba zúčastněná na řízení I) jsou oprávnění z věcného břemene na zmíněném pozemku, které spočívá v právu průjezdu na pozemek p. č. Xf v jejich vlastnictví. 2. Rozhodnutí krajského soudu [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel spolu s manželkou [osoba zúčastněná na řízení I)] žalobu, kterou krajský soud v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. V rámci doplnění žaloby následně uvedli, že manželka stěžovatele bude nadále uplatňovat pouze práva osoby zúčastněné na řízení. [5] Krajský soud se nejprve zabýval námitkou porušení procesních práv stěžovatele, které spatřoval v absenci poučení o možnosti podat civilní žalobu k ochraně svého věcného břemene ve smyslu § 94n odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle krajského soudu se nejednalo o otázku, kterou by si správní orgány nemohly posoudit samy, jelikož existence i rozsah věcného práva stěžovatele a osoby zúčastněné na řízení I) jsou v projednávané věci nesporné. Jedná se tedy pouze o to, zda stavebním záměrem dojde k zásahu do tohoto práva, což však je z podstaty věci příslušný posuzovat právě stavební úřad, a nebylo tak nutné stěžovatele poučovat. [6] Dále krajský soud posuzoval otázku hrozícího obtěžování nad míru přiměřenou místním poměrům; fakticky tedy možné narušení kvality prostředí a s tím související soulad s územním plánem, který v dané lokalitě počítá i s objektem občanského vybavení a podnikatelských aktivit – a to právě za předpokladu, že svým charakterem odpovídá měřítku bydlení individuálního a nesnižuje kvalitu prostředí pro bydlení. Nesouhlasí-li stěžovatel s dalším rozvojem místa v tomto ohledu, mohl se proti tomu bránit již při přijímání územního plánu. Krajský soud přisvědčil správním orgánům, že záměr stavebníka se místním poměrům nevymyká. Místo se nachází na hlavním tahu vedoucím skrz městskou část Uherského Hradiště v blízkosti zastávky autobusu. V objektu stavebníka se nachází prodejna smíšeného zboží a v minulosti v něm byl i hostinec (do roku 2015, kdy musel být kvůli havarijnímu stavu objektu jeho provoz ukončen). Negativní vlivy výstavby podle krajského soudu nepochybně očekávat lze, v případě dodržování platných právních předpisů však nepřesáhnou míru přiměřenou místním poměrům. Nemohou být tedy důvodem pro neudělení společného povolení. Negativní vlivy plánované zahrádky, jako nového prvku v území (v minulosti se u bývalé restaurace venkovní zahrádka rovněž nacházela, ale na jiném místě nikoliv ve směru k domu stěžovatele) budou do budoucna omezeny javorem babykou, k jehož vysazení u domu stěžovatele je stavebník společným povolením zavázán. [7] Stran obav o nedostatek parkovacích míst poukázal krajský soud na to, že správní orgány provedly výpočet potřebného počtu parkovacích míst v souladu s příslušnou normou ČSN. Obavy o úbytek parkovacích míst v dané oblasti nadto stěžovatel dovozuje zejména z plánované rekonstrukce centra městské části a s tím spojeného přesunu autobusové zastávky. Tento projev však v době rozhodování žalovaného nebyl pravomocně povolen. Z hlediska parkování přímo před vjezdem na pozemek stěžovatele pak krajský soud uvedl, že by k němu mohlo docházet leda když by ostatní parkovací místa byla již zaplněna, a v takovém případě by auto parkující bránou stěžovatele blokovalo výjezd automobilům ostatním, a tedy by situaci řešili primárně řidiči těchto zablokovaných automobilů. Nárůst imisí v souvislosti s parkovištěm pak podle krajského soudu rovněž nepřesáhne míru přiměřenou místním poměrům, jelikož již dnes stojí dům stěžovatele a osoby zúčastněné na řízení I) u hlavní silnice, tudíž stran hluku a výfukových plynů nemůže z povahy věci jít o markantní nárůst. Stejně tak již dnes mohou náhodní kolemjdoucí nahlížet do oken jejich domu z chodníku vedoucího podél této silnice a výstavbou parkoviště se situace zásadně nezhorší. [8] K poslednímu žalobnímu bodu směřujícímu proti podkladům rozhodnutí správních orgánů krajský soud poznamenal, že stavební zákon po stavebníkovi nevyžaduje předložení akustické či rozptylové studie (pokud si je nenechal zpracovat o své vůli nebo jimi dotčené orgány nepodmínily vydání závazného stanoviska) a jejich absence tak nemůže založit nedostatečnost podkladů pro vydání společného povolení. 3. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízeni II) [9] Stěžovatel proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost, v níž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil spolu s rozhodnutím žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. [10] Předně uvedl, že přestože formálně spadá městská část V. pod město Uherské Hradiště, fakticky se jedná o samostatnou obec. Standard kvality prostředí je tak logicky jiný, než v případě větších vesnic a měst. Z toho důvodu je nutné stavební záměry v rámci městské části posuzovat přísnější optikou. Projekt stavebníka nepřiměřeně zatěžuje stěžovatele zejména předpokládanou zvýšenou hlučností plánované restaurační zahrádky (dříve byla „za rohem“ od domu stěžovatele) a automobilů parkujícím na novém parkovišti. Zachování kvality prostředí by bylo možné tehdy, pokud by parkoviště a předzahrádka byly směřovány do míst původní restaurační zahrádky (tedy nikoliv směrem k domu stěžovatele). Zároveň stěžovatel očekával nárůst pohledových imisí, jelikož část parkovacích míst má být takřka pod okny stěžovatelova obývacího pokoje (přičemž parkování na jednom z těchto míst fakticky zablokuje přístup k uzávěru plynu a elektřiny, a tedy má záměr i nepřípustné bezpečnostní dopady). Výstavbou parkoviště také dojde k narušení jeho práv z věcného břemene na pozemku p. č. Xd. Nelze po něm přitom požadovat, aby se proti uvedenému snížení kvality života bránil trvalým zavřením oken a stažením žaluzií, jelikož by jej to nepřiměřeně omezovalo v užívání jeho vlastního domu. [11] Stěžovatel měl za to, že kvůli uvedeným imisím je kvalita prostředí pro bydlení zásadně omezena, a proto je záměr stavebníka v podobě, v jaké byl schválen, v rozporu s územním plánem. Správní orgán I. stupně jej proto neměl vůbec povolit nebo měl stanovi