5 As 280/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 280/2024- 63 - text  5 As 280/2024 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava, zast. JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při trati 1084/12, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti: městys Luka nad Jihlavou, se sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, zast. JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2024, č. j. 31 A 12/2021-171, t a k t o: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti celkem 6 135 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta se sídlem Při trati 1084/12, Praha. O d ů v o d n ě n í: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). [2] Tímto rozsudkem krajský soud zrušil jednak rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2020, č. j. KUJI 114435/2020, ve výroku I. a III. a v této části věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, jednak rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2020, č. j. KUJI 114436/2020, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Prvním ze zrušených rozhodnutí, č. j. KUJI 114435/2020, žalovaný uložil žalobci povinnost zaplatit osobě zúčastněné na řízení (dále jen „stěžovatel“) jednak částku 3 088 388,18 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.), jednak částku 4 719 Kč představující náhradu nákladů řízení (výrok III.); ve zbytku (tj. ve výši 14 590,72 Kč) návrh stěžovatele na zaplacení finančního vypořádání zamítl (výrok II.). Druhým zrušeným rozhodnutím, č. j. KUJI 114436/2020, žalovaný uložil žalobci povinnost zaplatit stěžovateli jednak částku 16 004 567,04 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.), jednak částku 4 719 Kč představující náhradu nákladů řízení (výrok II.) [4] Tato rozhodnutí jsou dílčím výsledkem vleklého sporu o vrácení vodohospodářského majetku a o finanční vyrovnání mezi žalobcem a stěžovatelem – ten ke dni 1. 1. 2015 rozhodl o ukončení svého členství v žalobci, který je dobrovolným svazkem měst a obcí založeným v roce 1993 zakladatelskou smlouvou ve smyslu § 20a a násl. zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, za účelem zabezpečení zásobování pitnou vodou, odvádění a čištění odpadních vod sdružených měst a obcí (dále též „Svaz“). Zakladatelská smlouva je veřejnoprávní smlouvou (koordinační) a o nárocích z ní je oprávněn ve sporném řízení rozhodnout správní orgán – zde: žalovaný, u něhož se stěžovatel po postoupení věcí Okresním soudem v Jihlavě domáhal alikvótní části nájemného inkasovaného Svazem od společnosti VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. (dále jen „VAS“) v souvislosti s nájmem nevráceného majetku, a to za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 (rozhodnutí č. j. KUJI 114435/2020), jakož i za následující období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2017 (rozhodnutí č. j. KUJI 114436/2020). 2. Rozhodnutí krajského soudu 2.1. První rozsudek krajského soudu ze dne 19. 10. 2022, č. j. 31 A 12/2021-123 [5] Svaz podal proti rozhodnutím žalovaného dvě samostatné žaloby, které krajský soud spojil ke společnému projednání a následně nyní napadeným rozsudkem rozhodl shora uvedeným způsobem. Ve věci přitom krajský soud rozhodoval podruhé; první rozsudek ze dne 19. 10. 2022, č. j. 31 A 12/2021-123, kterým krajský soud rozhodl ve výroku stejně jako nyní, totiž Nejvyšší správní soud (NSS) na základě kasační stížnosti stěžovatele zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení – viz rozsudek ze dne 24. 4. 2024, č. j. 7 As 307/2022-68. [6] V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud s ohledem na svoji judikaturu, která se vypořádáním vztahů po vystoupení obcí ze Svazu už zabývala (viz zejm. rozsudky ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 As 269/2021-47, a ze dne 25. 4. 2023, č. j. 8 As 224/2021-182), dospěl k závěru, že východiska, na nichž krajský soud založil svůj první zrušující rozsudek, neobstojí. Pro vypořádání mezi stěžovatelem a Svazem jsou rozhodné stanovy, přičemž pokud z čl. 12.6 stanov plyne nárok obce na převod v něm specifikovaného majetku při vystoupení ze Svazu, nejde dovozovat, že se nejedná o nárok vystoupivší obce. Nesplní-li Svaz závazek vrátit majetek, jde o porušení veřejnoprávní smlouvy – NSS proto odmítl závěr krajského soudu, že žalovaný může svým konstitutivním rozhodnutím vypořádat majetkové nároky z titulu vystoupení stěžovatele ze Svazu. K majetkovému vypořádání musí vždy dojít smlouvou, což je jediný způsob, který předvídají stanovy. A brání-li některá ze smluvních stran uzavření smlouvy, žalovaný v takovém případě může rozhodnout o povinnosti uzavřít smlouvu, resp. o nahrazení projevu vůle (podobně jako v občanském soudním řízení). V důsledku toho tedy dle názoru NSS nelze a priori vyloučit prodlení Svazu se splněním povinnosti převést majetek uvedený v čl. 12.6 stanov na stěžovatele (uzavřením smlouvy) a nárok na náhradu škody; k tomu blíže viz body [39] až [43] odůvodnění zrušujícího rozsudku NSS č. j. 7 As 307/2022-68. [7] Jednoduše vyjádřeno – podle názoru Nejvyššího správního soudu je nárok na náhradu škody pořád „ve hře“, pročež napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení krajskému soudu, kterému současně uložil, aby se zabýval uplatněnými nároky i z pohledu platnosti dohod o převodu vlastnictví na Svaz před rokem 2000, a to v souvislosti s kasační námitkou stěžovatele, že tyto dohody nebyly schváleny jeho zastupitelstvem. Ostatní námitky stěžovatele uplatněné v kasační stížnosti měl NSS za nedůvodné [(i) přechod nájmu, resp. pasivní legitimace Svazu k vydání bezdůvodného obohacení a (ii) překročení návrhu co do výše přiznané částky v rozhodnutí č. j. KUJI 114436/2020], resp. nepřípustné [(iii) neprojednání zakladatelské listiny a stanov, resp. následných změn stanov zastupitelstvem stěžovatele]. 2.2. Druhý rozsudek krajského soudu ze dne 30. 9. 2024, č. j. 31 A 12/2021-171 [8] Krajský soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu vyšel ze stanov, z nichž dovodil povinnost Svazu „vrátit“ majetek v jeho vlastnictví stěžovateli. Současně poznamenal, že právě pouze tohoto majetku Svazu se týkají pravidla pro vypořádání majetkové účasti obce ve Svazu. Majetek, který není ve vlastnictví Svazu, zejména majetek toliko vložený do jeho hospodaření, není totiž třeba nijak vypořádávat. [9] Při respektování těchto kategorií majetku pak krajský soud konstatoval, že přichází v úvahu odpovědnost Svazu za škodu způsobenou porušením povinnosti vrátit vystoupivší obci majetek v jeho vlastnictví, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zániku členství (čl. 12.4 stanov); tuto lhůtu původně vnímal krajský soud jen jako lhůtu pro uzavření smlouvy o vypořádání. V důsledku náhledu Nejvyššího správního soudu, podle něhož je smlouva o vypořádání de facto formálním postupem vrácení majetku, jde ovšem zároveň o lhůtu pro vrácení majetku. To se podle krajského soudu promítá do posuzování splnění dané povinnosti Svazem – o jejím nesplnění lze totiž hovořit jen v případě, že by Svaz zmařil uzavření smlouvy ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zániku členství obce, což si lze představit v zásadě třemi způsoby: 1) nepředložením návrhu smlouvy o vypořádání vystoupivší obci, 2) předložením objektivně neakceptovatelného návrhu, 3) obstrukcemi bránícími v akceptaci návrhu ve stanovené lhůtě. V tomto směru však žalovaný neučinil dostatečná skutková zjištění, která by umožňovala posoudit, zda Svaz zmařil uzavření smlouvy ve smyslu výše uvedeného. Nedostatečná skutková zjištění představují vadu, která krajskému soudu znemožňuje posoudit základ nároku na náhradu škody, což je jeden důvod pro zrušení napadených rozhodnutí. [10] Dalším zrušujícím důvodem je nezákonnost obou rozhodnutí žalovaného související s výše uvedenou otázkou vlastnictví majetku, kterou se krajský soud musel zabývat na základě kasační námitky stěžovatele stran platnosti dohod o převodu vlastnictví na Svaz před rokem 2000 (viz výše). Nemohl přitom odhlédnout od toho, že v související věci již platnost některých těchto dohod posoudil Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 17. 5. 2023, č. j. 10 As 350/2022-56, dospěl k závěru, že tři dohody o převodu majetku uzavřené mezi Svazem a stěžovatelem (ve dnech 30. 12. 1997, 4. 1. 1999 a 27. 12. 2000), které jsou součástí správního spisu i v nyní projednávané věci, byly absolutně neplatné. S ohledem na absolutní neplatnost takových dohod nemohl nabýt Svaz vlastnické právo k převáděnému majetku. Na tento majet