5 As 331/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 331/2024- 59 - text  5 As 331/2024 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) Ing. Š. O., PMP, b) Ing. M. O., oba zastoupeni Mgr. Bc. Michalem Hessem, advokátem, se sídlem Národní 28, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. M., II) L. M., zastoupeni Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem, se sídlem Panská 1, Praha 1, III) Mgr. M. N., IV) J. N., oba zastoupeni JUDr. Petrem Mrázkem, advokátem, se sídlem Pod Klaudiánkou 4a, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2024, č. j. 15 A 119/2023105, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení I.IV. nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností brojí žalobci (dále jen „stěžovatelé“) proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2023, č. j. MHMP 1475709/2023; tímto žalovaný zamítl odvolání stěžovatelů a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Prahy 12 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 9. 3. 2022, č. j. P12 1288/2022 OVY (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelů o dodatečné povolení stavby. Změna spočívala ve stavební úpravě rodinného domu se vsakovacím zařízením a stavební úpravě garáže s dílnou se změnou v užívání na společenskou místnost pro scházení širšího okruhu rodiny a soukromých návštěv (dále jen „stavební záměr“). [2] Stěžovatelé podali dne 6. 3. 2015 stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení stavebního záměru, na jejímž základě vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým stavební záměr povolil. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 3. 2021, č. j. MHMP 330697/2021 (dále jen „zrušující rozhodnutí žalovaného“) a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. [3] Stavební úřad následně vydal dne 28. 6. 2021 výzvu č. j. P12 25811/2021 OVY (dále jen „výzva stavebního úřadu k zamezení přístupu na střechu“) k odstranění nedostatků žádosti stěžovatelů, konkrétně „k úpravě projektové dokumentace tak, aby byl dostatečně a trvale zamezen přístup na střechu přístavby a aby byla dostatečně zajištěna ochrana práv a oprávněných zájmů všech účastníků řízení“ a současně řízení přerušil. Stavební úřad od stěžovatelů obdržel podání ze dne 13. 10. 2021 nazvané „úprava – doplnění předložené projektové dokumentace“ doplněné poté ještě o vyjádření ze dne 21. 12. 2021. Následně vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí, kterým záměr nepovolil. [4] Stěžovatelé podali proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které bylo nyní napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto. Dle žalovaného předmětem řízení o odstranění nepovolené stavby, resp. o žádosti stěžovatelů o dodatečné povolení je i změna střešní krytiny na části stavby původní garáže, neboť dle posledního kolaudovaného stavu byla původní střešní krytina z vlnitého eternitu a nyní je po zateplení z izolační (pochozí) fólie, přičemž odstranění původní krytiny podléhalo ohlášení stavebnímu úřadu, jelikož starý eternit obsahoval azbest (§ 128 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Zábrana proti pádu osob byla dle aktualizované verze projektové dokumentace na východní straně střechy zakreslena jako mobilní, přičemž z fotodokumentace přiložené k protokolu z kontrolní prohlídky vyplývá, že jsou použity dílce mobilního oplocení osazené v betonových patkách, a jde tedy o výrobek plnící funkci stavby vyžadující s ohledem na § 2 odst. 3 stavebního zákona rozhodnutí o povolení umístění. Tudíž po nepovolené realizaci zábrany tato byla také předmětem řízení. Za značně nevěrohodné žalovaný označil tvrzení stěžovatelů, že nemají zájem na užívání plochy střechy k jinému než určenému účelu. Žalovaný konstatoval, že stavební záměr byl realizován bez příslušného povolení, přičemž v prostoru garáže po celou dobu (zhruba 5 let) i přes několikeré výzvy stavebního úřadu probíhala nepovolená školící činnost. Shromážděné důkazy dle žalovaného rovněž dokládají užívání střechy garáže jako terasy. Žalovaný podotkl, že z jeho předchozího rozhodnutí jasně vyplynulo, že stavební záměr lze dodatečně povolit pouze za předpokladu, že bude dostatečně a trvale zamezen přístup na střechu přístavby tak, aby byla dostatečně zajištěna ochrana práv a oprávněných zájmů všech účastníků řízení. Za dostatečné a trvalé zamezení přístupu bylo možné považovat pouze takové zajištění, které by bylo možné překonat provedením jeho destrukce či jeho násilným odstraněním, což stěžovatelé v daném případě nesplnili. [5] Stěžovatelé v žalobě namítli nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, tvrdili, že skutkový stav, který žalovaný vzal za základ napadeného rozhodnutí, byl v rozporu se spisy nebo v nich neměl oporu. Rovněž namítli, že předpoklad dodatečného povolení v podobě „dostatečného a trvalého zamezení přístupu na střechu stavby“ nemá oporu v právních předpisech; předmětem řízení byly pouze vnitřní úpravy objektu a dílčí změny fasády netýkající se střechy (ani správními orgány zmiňovaných pohledových imisí). S tímto požadavkem související výzva k zamezení přístupu na střechu byla dle stěžovatelů neurčitá a nepřezkoumatelná. Stěžovatelé se přesto pokusili jejím požadavkům vyhovět, jimi přijaté řešení však správní orgány neopodstatněně vyhodnotily jako nedostatečné. Žalovaný nesprávně aplikoval požadavek § 152 odst. 1 stavebního zákona na šetrnost k sousedství, jelikož tak učinil v souvislosti s hypotetickou otázkou užívání plochy střechy (nikoli s přípravou a prováděním stavby), aniž by však stěžovatelé o změnu jejího užívání žádali. [6] Městský soud rozhodnutí žalovaného neshledal nepřezkoumatelným, žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. Konstatoval, že z rozhodnutí žalovaného jednoznačně vyplývalo, proč nemohlo být odvolání stěžovatelů (a potažmo ani jejich žádosti o dodatečné povolení stavby) vyhověno. Na druhou stranu městský soud přisvědčil stěžovatelům, že se žalovaný s některými jejich námitkami nevypořádal, ale nejednalo se o tak podstatné vady, že by to způsobilo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, či to mělo vliv na jeho zákonnost; k tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, z níž vyplývá, že povinnost orgánů veřejné moci řádně odůvodnit svá rozhodnutí nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku; správní orgán může na určitou námitku reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru účastníka řízení odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, tím se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicite – vypořádá. Dále připomněl, že pokud správní orgán navržený důkaz neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést důvod, pro který důkaznímu návrhu nevyhověl; to se v daném případě stalo. Dle městského soudu důkazní návrhy obsažené v odvolání se týkaly jiného probíhajícího stavebního řízení a pro nynější stavební řízení stěžovatelů tedy byly irelevantní. [7] Městský soud připomněl k námitce stěžovatelů, že střecha přístavby nebyla předmětem dodatečného povolení stavby, že toto řízení je zahájeno podáním žádosti stavebníka, přičemž ten s ohledem na dispoziční zásadu vymezuje jeho předmět. Oproti tomu ale řízení na odstranění stavby je vymezeno stavebním úřadem, jelikož se jedná o řízení zahajované z úřední povinnosti. Žadatel nemůže tedy vymezený předmět řízení překročit, může jej však zúžit (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2024, č. j. 2 As 197/202339). Rozhodné pro vymezení předmětu řízení o dodatečném povolení stavby je tedy znění žádosti stavebníka a k ní připojené projektové dokumentace. Městský soud konstatoval, že střecha přístavby byla jako předmět řízení vymezená také z důvodu, že se vlivem stavebních úprav učiněných stěžovateli a umístěním mobilní zábrany stala pochozí. Žalovaný vzal sice v potaz, že v garáži stěžovatelů byla zřízena nepovolená školící místnost, avšak do jeho výroku se to nepromítlo, jelikož záměr nebyl povolen z důvodu nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva vlastníků sousedního pozemku s ohledem na pohledové imise související se zvýšenou přístupností střechy přístavby (po jejím zateplení je na rozdíl od posledně kolaudovaného stavu plochá), přičemž na střeše umístěná mobilní zábrana tyto imise dostatečně nekoriguje. De městského soudu stavebníci sice ve správním řízení tvrdili, že neměli v úmyslu užívat střechu jako terasu, nicméně pokud ji přebudují tak, že ji fakticky zpřístupní, umístěním francouzského okna, položením vinylového (travního) koberce a umístěním zábradlí, tak