5 Azs 169/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 169/2025- 39 - text  5 Azs 169/2025 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. V. T., zast. Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 20, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, č. j. 54 A 30/202367, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2023, č. j. MV394494/SO2023. [2] Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla stěžovatelovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 12. 2022, č. j. OAM262525/ZR2019, kterým byla podle § 87l odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušena platnost stěžovatelova povolení k trvalému pobytu na území, protože stěžovatel po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky na území ČR nepobýval. Ve správním řízení bylo zjištěno, že stěžovatel na území ČR nepobýval od 28. 11. 2013 do 26. 9. 2019. Pokud jde o přiměřenost dopadu rozhodnutí do stěžovatelova soukromého života, žalovaná uvedla zejména, že v současnosti nejsou známy žádné stěžovatelovy rodinné vazby na území ČR; skutečnost, že stěžovatel pracuje brigádně na pozici pokladního, žalovaná nepovažovala za tolik významnou, aby mohla svědčit o nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do stěžovatelova soukromého života, neboť i ve Vietnamu měl zdroj příjmů (pracoval tam jako prodejce letenek). 2. Rozsudek krajského soudu [3] Proti rozhodnutí žalované brojil stěžovatel žalobou u krajského soudu, přičemž vznesl dva žalobní body týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu, jdeli o závěr o stěžovatelově dlouhodobé nepřítomnosti na území ČR a o přiměřenosti dopadů rozhodnutí do stěžovatelova rodinného a soukromého života (stěžovatel poprvé v žalobě tvrdil, že je otcem tří nezletilých dětí – občanů ČR). [4] Podle krajského soudu z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel pobýval mimo ČR po dobu nejméně 2 po sobě jdoucích let. Stěžovatelova jediná zjištěná cesta z ČR se uskutečnila dne 28. 11. 2013, tj. v době, kdy měl stěžovatel platnou pobytovou kartu. Ta byla platná do 1. 7. 2015, a nelze tedy zcela vyloučit, že se stěžovatel před koncem její platnosti na území ČR vrátil. Po konci platnosti pobytové karty by však musel mít při výjezdu z ČR odpovídající výstupní razítko na cestovním dokladu. Vzhledem k tomu, že na cestovním dokladu žádná vstupní či výstupní razítka nemá a v srpnu 2019 žádal ve Vietnamu o vízum, musel území ČR opustit nejpozději 1. 7. 2015 a vrátil se teprve v září roku 2019. Nad rámec uvedeného krajský soud uvedl, že mu je známo, že stěžovatel požádal v ČR o mezinárodní ochranu a v řízení o této žádosti opakovaně uvedl, že v letech 20132019 pobýval ve Vietnamu a na území ČR v tomto období nevstoupil. [5] Co se týče přiměřenosti dopadů žalobou napadeného rozhodnutí do stěžovatelova rodinného a soukromého života, krajský soud uvedl, že správní orgány sice měly povinnost zjistit dostatečně skutkový stav, tu však doplňuje povinnost účastníka řízení poskytnout potřebnou součinnost a označit důkazy na podporu svých tvrzení. Stěžovatel ve správním řízení v tomto ohledu uváděl pouze, že v ČR pobývá od roku 1995 (s integrací mu pomohla bývalá manželka) a že pracuje brigádně jako prodavač, čemuž odpovídá i hodnocení přiměřenosti zásahu ze strany správních orgánů. Stěžovatel sice namítal, že nebyl vyslechnut, měl ovšem dostatek prostoru jako účastník řízení vznést veškerá tvrzení zpochybňující závěry správních orgánů. [6] S tvrzením, že je biologickým otcem tří nezletilých občanů ČR, stěžovatel přišel poprvé v řízení o žalobě. Správním orgánům nelze vyčítat, že se touto otázkou nezabývaly, neboť se o jeho (údajném) otcovství mohly dozvědět pouze od něj; stěžovatel se však o dětech ani náznakem nezmínil. Krajskému soudu navzdory stěžovatelově pasivitě ve správním řízení nic nebránilo doplnit v tomto směru dokazování v řízení o žalobě, stěžovatel ovšem na podporu svých tvrzení neoznačil jediný důkaz, a krajský soud tedy dokazování neměl čím doplnit. Pro úplnost krajský soud dodal, že z pohovoru, který byl se stěžovatelem veden ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu, stěžovatel uvedl, že jeho děti žily od roku 2013 ve Vietnamu a stěžovatel je viděl naposledy v roce 2019, kdy vycestoval zpět do ČR. [7] S ohledem na výše uvedené krajský soud stěžovatelovu žalobu neshledal důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalované [8] Proti rozsudku krajského soudu stěžovatel brojil kasační stížností, ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Za zásadní stěžovatel považoval dobu, která uplynula od přicestování stěžovatele zpět do ČR do vydání rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu. Stěžovatel se z Vietnamu vrátil v roce 2019 a Ministerstvo vnitra o zrušení povolení k trvalému pobytu rozhodlo teprve v roce 2022, ačkoliv mu nic nebránilo zahájit řízení ihned po přicestování stěžovatele do ČR. Zrušení povolení k trvalému pobytu po tak dlouhé době je extrémně nepřiměřené, což nebylo zohledněno. [9] Stěžovatel dále namítá, že nebyla posouzena přiměřenost dopadu rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu do jeho soukromého a rodinného života. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva dovozuje celou řadu faktorů, které mají být při takovém posouzení zohledněny (povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu, délka pobytu cizince ve státě, rodinná situace cizince, věk a zdravotní stav cizince, rozsah a intenzita jeho vazeb na hostitelský stát apod.), ty však zůstaly opomenuty, neboť se správní orgány spokojily s konstatováním, že zákon o pobytu cizinců v projednávané věci posuzování přiměřenosti rozhodnutí nevyžaduje. Stěžovatel přitom má tři nezletilé děti, které mají české občanství. Zrušení jeho povolení k trvalému pobytu a nucené opuštění ČR by pro něj a jeho děti mělo nedozírné následky. Rozhodnutí žalované tak je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. [10] Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Podotkla, že stěžovatel žádné konkrétní rodinné či sociální vazby v ČR netvrdil, resp. nedoložil. Neprokázal ani, že by se od svého návratu po roce 2019 na území ČR úspěšně integroval. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku krajského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté NSS přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Podle § 87l odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců „[m]inisterstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení nepobývá na území po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života“. Krajský soud vysvětlil, proč má za to, že podmínka pro zrušení stěžovatelova povolení k trvalému pobytu v podobě jeho pobytu mimo území ČR po dobu delší než 2 roky je splněna. Kasační stížnost proti tomuto závěru krajského soudu ani nebrojí. [14] Stěžovatel však zpochybňuje, že bylo zrušení stěžovatelova povolení k trvalému pobytu přiměřené ve vztahu k jeho rodinnému a soukromému životu. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je o