5 Azs 48/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 48/2025- 51 - text  5 Azs 48/2025 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: M. K., zast. JUDr. Tomášem Tintěrou, advokátem, se sídlem Olomoucká 26, Svitavy, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2025, č. j. 34 A 21/2024-78, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Ustanovenému advokátovi JUDr. Tomáši Tintěrovi, se sídlem Olomoucká 26, Svitavy se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla výrokem I. zamítnuta žaloba stěžovatelky proti sdělení žalovaného ze dne 21. 6. 2024, č. j. OAM-23610-7/ZM-2024, MV943131/OAM-2024 (dále jen „sdělení ze dne 21. 6. 2024“), a výrokem II. zrušeno sdělení žalovaného ze dne 6. 8. 2024, č. j. OAM-38920-8/ZM-2024, MV-114428-1/OAM-2024 (dále jen „sdělení ze dne 6. 8. 2024“) a věc byla vrácena žalovanému k další řízení. [2] Dne 2. 1. 2024 stěžovatelka převzala zaměstnaneckou kartu podle § 42g zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Zaměstnanecká karta byla vydána na pracovní pozici u zaměstnavatele CRS food s. r. o. (dále též jako „původní zaměstnavatel“), s platností do 31. 7. 2025. Stěžovatelka ke dni 19. 2. 2024 uzavřela s tímto zaměstnavatelem dohodu o rozvázání pracovního poměru. [3] Dne 16. 4. 2024 oznámila stěžovatelka žalovanému změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců na pozici u zaměstnavatele Teleperformance CZ, a. s. Žalovaný sdělením ze dne 21. 6. 2024 stěžovatelce oznámil, že nebyly splněny podmínky pro změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, neboť stěžovatelka nedodržela povinnost změnit zaměstnavatele nejdříve 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka rozvázala se svým původním zaměstnavatelem pracovní poměr dohodou, nebyla dle žalovaného splněna výjimka z povinnosti dodržet tuto šestiměsíční dobu. [4] Dne 20. 6. 2024 oznámila stěžovatelka žalovanému další změnu zaměstnavatele, tentokrát na pracovní pozici u zaměstnavatele Česká pošta s. p. Sdělením ze dne 6. 8. 2024 žalovaný stěžovatelce oznámil, že nebyly dodrženy podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro změnu zaměstnavatele, neboť stěžovatelce zanikla zaměstnanecká karta dne 19. 4. 2024. K zániku zaměstnanecké karty došlo dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uplynutím 60 dnů ode dne, kdy stěžovatelce skončil poslední pracovněprávní vztah na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána; k tomu došlo v důsledku dohody o rozvázání pracovního poměru stěžovatelkou s původním zaměstnavatelem ke dni 19. 2. 2024. [5] Stěžovatelka před správním orgánem uvedla, že pracovní podmínky u zaměstnavatele CRS food s. r. o. byly nevyhovující, a že byly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen „zákoník práce“). Zaměstnavatel ji přiměl k podepsaní dohody pod nátlakem a zneužil její slabší pozici; stěžovatelka podala k Městskému soudu v Brně žádost o ustanovení zástupce za účelem podání žaloby na určení neplatnosti ukončení jejího pracovního poměru s tímto zaměstnavatelem. Stěžovatelka rovněž uvedla, že okolnosti jejího případu dovolují, aby změnu zaměstnavatele oznámila před uplynutím šestiměsíční doby od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty. [6] Proti oběma sdělením podala stěžovatelka samostatné žaloby s podobnou argumentací. Stěžovatelka předně uvedla, že pracovní podmínky u zaměstnavatele CRS food s. r. o. byly v rozporu se zákoníkem práce. Podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru proběhlo pod nátlakem ze strany původního zaměstnavatele. Stěžovatelka však chtěla pracovní poměr ukončit sama z důvodu nevyplacené mzdy. V této souvislosti odkázala na podaný návrh ze dne 26. 3. 2024 adresovaný Městskému soudu v Brně na ustanovení právního zástupce dle § 30 občanského soudního řádu, za účelem podání žaloby na určení neplatnosti právního jednání (dohody) na vydání dlužné mzdy a případně dalších nároků. Stěžovatelka doplnila, že této žádosti bylo vyhověno dne 11. 7. 2024, nicméně následující den jí bylo doručeno sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ze dne 21. 6. 2024. [7] S ohledem na znění § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců se stěžovatelka ocitla v situaci, kdy v důsledku podvodného jednání původního zaměstnavatele byl pracovní poměr rozvázán a oznámení o změně zaměstnavatele nemohlo být schváleno. Změnu zaměstnavatele přitom oznámila v zákonné lhůtě 60 dnů od ukončení pracovního poměru a žalovanému poskytla všechny potřebné informace; tyto však nebyly žalovaným vůbec zohledněny. Následně stěžovatelka oznámila žalovanému další změnu zaměstnavatele na pozici u zaměstnavatele Česká pošta s. p., načež žalovaný vydal sdělení ze dne 6. 8. 2024. [8] Nezákonnost obou sdělení stěžovatelka spatřuje v tom, že žalovaný řízení nepřerušil a stěžovatelce neurčil lhůtu pro podání žaloby ve věci určení neplatnosti ukončení jejího předcházejícího pracovního poměru a nevyčkal rozhodnutí soudu v této věci, které je dle názoru stěžovatelky ve vztahu k vyhodnocení oznámení o změně zaměstnavatele předběžnou otázkou ve smyslu § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Navzdory znění § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců lze dle stěžovatelky § 57 správního řádu aplikovat i na řízení o změně zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 až 9 zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka dále namítla, že žalovaný řádně neposoudil zásah napadených sdělení do jejího práva na soukromý a rodinný život. [9] Krajský soud spojil obě žaloby ke společnému projednání. Žalobu proti sdělení žalovaného ze dne 21. 6. 2024 neshledal důvodnou, a proto ji zamítl. Žalobu proti sdělení žalovaného ze dne 6. 8. 2024 naopak důvodnou shledal, a proto jej výrokem II. zrušil a vrátil k dalšímu řízení. [10] Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, zda byl ze strany žalovaného porušen správní řád, jestliže řízení nepřerušil do doby vyřešení předběžné otázky týkající se (ne)platnosti dohody o rozvázání pracovního poměru, kterou stěžovatelka se svým původním zaměstnavatelem uzavřela. V této souvislosti soud dospěl k závěru, že je žádoucí, aby v řízeních o změně zaměstnavatele bylo rozhodnuto co nejdříve. Tento závěr soud odůvodnil související právní úpravou, která na oznámení změny zaměstnavatele a řízení o něm klade přísné lhůty. V tomto světle je dle soudu potřeba přistupovat k přiměřené aplikaci § 57 správního řádu (viz § 154 správního řádu). [11] Podle § 57 správního řádu má správní orgán v případě řešení předběžné otázky dvě možnosti; buď vyčká, až předběžnou otázku vyřeší příslušný orgán nebo si o této otázce učiní úsudek sám. Krajský soud zdůraznil, že řešení předběžné otázky nemůže správní orgán pominout. Žalovaný pochybil, jestliže se jí vůbec nezabýval, respektive se nezabýval tím, zda je otázka platnosti ukončení pracovního poměru ve vztahu k posouzení oznámení stěžovatelky o změně zaměstnavatele podstatná. V tomto ohledu jsou dle krajského soudu sdělení nepřezkoumatelná. Z důvodu hospodárnosti řízení se krajský soud ujal řešení této otázky sám. [12] Ve vztahu ke sdělení ze dne 21. 6. 2024 dospěl krajský soud k závěru, že otázka, zda dohoda a ukončení pracovního poměru ke dni 19. 2. 2024 u zaměstnavatele CRS food s. r. o. byla uzavřena platně, či nikoliv, by nemohla ovlivnit zákonnost tohoto sdělení. Poté, co byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru, stěžovatelka netrvala na tom, aby ji tento zaměstnavatel nadále zaměstnával (§ 69 odst. 1 a 3 zákoníku práce, ve spojení s § 71 téhož zákona). V takovém případě však omezuje zákoník práce délku trvání pracovního poměru u neplatné dohody na výpovědní dobu; i kdyby tedy dohoda o ukončení pracovního poměru byla neplatná, pracovní poměr by stěžovatelce u zaměstnavatele CRS food s. r. o. skončil nejpozději dnem 30. 4. 2024. [13] Ve vztahu ke sdělení ze dne 6. 8. 2024 krajský soud dospěl k opačnému závěru, a tedy, že případný závěr o neplatnosti rozvázání pracovního poměru ke dni 19. 2. 2024 by bránil vydání nesouhlasného sdělení. Žalovaný totiž sdělení ze dne 6. 8. 2024 vydal z důvodu, že zaměstnanecká karta zanikla dne 19. 4. 2024 uplynutím 60 dnů ode dne, kdy stěžovatelce skončil poslední praco