6 As 2/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 2/2025- 38 - text  6 As 2/2025 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Mgr. P. K., zastoupený Mgr. Vilémem Kinem, advokátem, sídlem Na Podkovce 282/12, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2023, č. j. 064533/2023/ KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2024, č. j. 41 A 4/202452, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce požádal dne 5. 3. 2023 Městský úřad Beroun (dále jen „městský úřad“) jako orgán ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) o souhlas s trvalým odnětím zemědělské půdy o výměře 59,23 m2 ze ZPF za účelem realizace stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů N. L. (dále též „stavební záměr“). [2] Městský úřad usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. MBE/30800/2023/ZPSyH, správní řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, pro zjevnou bezpředmětnost žádosti. V odůvodnění usnesení uvedl, že stran vymezení cílového záměru a vyhodnocení jeho předpokládaných dopadů na zemědělský půdní fond žalobce k výzvě upřesnil, že se bude jednat o umístění fotovoltaických panelů na budovu novostavby chaty N. L.. V podrobnostech týkajících se vyhodnocení důsledků navrhovaného řešení na ZPF žalobce odkázal na přílohy podání ze dne 19. 2. 2022, doplněného podáním ze dne 14. 3. 2022, č. j. MBE/11367/2022/ŽPHaL, které se týkalo právě záměru novostavby chaty N. L. na pozemku parc. č. X v kat. území V. u B.. Přílohou tohoto podání byla také projektová dokumentace pro záměr novostavby chaty N. L.. Městský úřad uvedl, že souhlas s odnětím vyžaduje budova, což dle doplňujících podání žalobce a jeho příloh má být stavba rekreačního objektu chaty, pro kterou již byl souhlas s odnětím zemědělské půdy ze ZPF dříve vydán formou závazného stanoviska. Městský úřad dále vycházel z toho, že žalobce sám v doplnění žádosti odkázal na přílohy a projektovou dokumentaci s tím, že se jedná o totožnou výměru, shodné umístění i shodné podmínky výstavby. [3] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí městského úřadu. Žalovaný se ztotožnil se závěrem městského úřadu, že z hlediska ochrany a předpokládaných dopadů na ZPF se stavební záměr shoduje s předchozím záměrem novostavby chaty, pro kterou byl souhlas formou závazného stanoviska dříve vydán. Následná žádost o společné povolení stavby chaty, pro kterou bylo závazné stanovisko podkladem, byla stavebním úřadem zamítnuta pro rozpor s územně plánovací dokumentací. Skutečnost, zda dotčený stavební záměr spadá do žalobcem tvrzeného „volného režimu“ podle § 79 odst. 2 písm. v) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), má dle žalovaného vliv pouze na to, zda souhlas s odnětím půdy ze ZPF bude vydán jako rozhodnutí podle § 67 správního řádu (§ 21 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu), anebo jako závazné stanovisko podle § 149 správního řádu (§ 21 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu). Věcné posouzení žádosti z hlediska ochrany ZPF se však zakládá na vyhodnocení důsledků navrhovaného stavebního záměru na ZPF, na deklarovaném účelu stavby a rozsahu záboru ZPF. Žalovaný doplnil, že žalobce – pokud jde o umístnění fotovoltaických panelů – odkazem na projektovou dokumentaci týkající se novostavby rekreační chaty sám zpochybnil, že se jedná výlučně o stavbu pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. [4] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou Krajský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Krajský soud nejprve připomněl, že žalobce se podanou žalobou domáhal i zrušení rozhodnutí žalovaného (v postavení odvolacího orgánu ve věci společného povolení novostavby rekreační chaty) ze dne 22. 8. 2022, č. j. 104079/2022/KUSK, jímž bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu o nepovolení tohoto záměru potvrzeno. Krajský soud žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 51 A 63/202267, v němž se ztotožnil se závěry správních orgánů, že novostavba chaty odporuje územnímu plánu obce Vráž. Žalobce podal proti rozsudku kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 2 As 128/202339, zamítl. [5] K věci samé pak krajský soud poukázal na obsah správního spisu, ze kterého vyplývá, že žalobce původní stavební záměr novostavby chaty N. L. pouze přejmenoval na stavbu pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a doplnil ji o instalaci fotovoltaických panelů. Tuto stavbu pak označil za nový stavební záměr v tzv. voleném režimu dle § 79 odst. 2 písm. v) stavebního zákona a požádal o souhlas s odnětím ze ZPF formou rozhodnutí. Krajský soud dospěl k závěru, že postupu, jímž se žalobce zjevně pokouší obejít zamítnutí žádosti o novostavbu chaty stavebním úřadem a který je zjevně v rozporu se smyslem a účelem územně plánovací regulace, nelze poskytnout ochranu. S ohledem na to, že žalobce měl k dispozici souhlasné závazné stanovisko ze dne 22. 3. 2022, jehož platnost zanikne nejdříve za tři roky od jeho oznámení žalobci, jakož i s ohledem na to, že původní záměr novostavby chaty se co do svého obsahu, pokud jde o dopady na ZPF, shoduje s „novým“ stavebním záměrem, který již byl závazně posouzen z hlediska zájmů ochrany ZPF, správní orgány řízení o žalobcově žádosti správně zastavily. Podle krajského soudu ovšem mělo být řízení zastaveno nikoli pro zjevnou bezpředmětnost žádosti dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, nýbrž správně podle písm. b) téhož ustanovení pro zjevnou právní nepřípustnost. Krajský soud nicméně neshledal, že by se jednalo o pochybení mající vliv na zákonnost vydaných správních rozhodnutí. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že krajský soud a správní orgány nesprávně ztotožnily záměr stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů s původním záměrem novostavby chaty. Od toho pak nesprávně odvíjely závěr o zastavení řízení, neboť odnětí zemědělské půdy ze ZPF již bylo pravomocně posouzeno. S uvedeným souvisí také námitka nedostatečného posouzení podkladů obsažených ve správním spisu. To dle stěžovatele způsobuje až nepřezkoumatelnost vydaných správních rozhodnutí a napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Rozsudek krajského soudu nedostatečně odůvodňuje závěr, že fotovoltaické panely z budovy nečiní zařízení pro výrobu energie. Krajský soud nevysvětlil, co konkrétně by z budovy takové zařízení činilo. Definici stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů nepodaly ani správní orgány. [7] Stěžovatel upozornil, že existence budovy je nutnou podmínkou zprovoznění zařízení, neboť územní plán obce Vráž neumožňuje volnou instalaci fotovoltaických panelů na pozemky (v tomto případě v zahradě). Shodný půdorys a umístění záměru novostavby chaty a nově navrženého stavebního záměru je proto dle stěžovatele pochopitelný. Původní projektová dokumentace byla využita také z důvodu účelnosti, úspornosti a rychlosti. Oba záměry se však odlišují druhem, funkcí a technologickým vybavením, přičemž podléhají jinému procesu veřejnoprávního schválení. Totožnost záměrů tvrzená krajským soudem a správními orgány je založena na vizuálním vjemu a na využití předchozí projektové dokumentace. V rámci soudního přezkumu však bylo nutno vyložit, zda posuzovaný záměr naplňuje znaky, které jej definičně vymezují, nikoli vycházet pouze z dojmů. Podle stěžovatele nelze závazné stanovisko ZPF vydané v procesu povolování dřívějšího záměru novostavby chaty považovat za ekvivalent správního rozhodnutí, o jehož vydání žádal v souvislosti se záměrem stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Ve věci mělo dojít právě k vydání rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy ze ZPF podle § 21 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Stěžovatel upozornil též na čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 2022/2577, kterým se zavádí opatření k urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů (dále jen „nařízení“), a v této souvislosti nadnesl otázku, zda nebyl souhlas s odnětím půdy ze ZPF udělen tzv. fikcí tichého souhlasu. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že stěžovatel buď neuvádí žádnou polemiku s rozsudkem krajského soudu, anebo se uplatněnou argumentací pokouší obejít podmínky stanovené zákonem a územním plánem obce. Žalovaný zdůraznil, že územní plán obce umožňuje umístění fotovoltaických elektráren (panelů) pouze na fasády a střechy budov, nikoli jejich umisťování na