8 Afs 60/2024 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 60/2024- 68 - text  8 Afs 60/2024-77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Štěpána Výborného a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: MemBrain s.r.o., sídlem Pod Vinicí 87, Stráž pod Ralskem, zastoupená JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2023, č. j. 433/23/5000 10611-712244, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 24. 1. 2024, č. j. 59 Af 6/2023-68, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „poskytovatel dotace“) rozhodnutím ze dne 28. 2. 2012, č. 0084/03/01, č. j. 26351/2009-45, žalobkyni poskytlo peněžní prostředky na realizaci projektu s názvem „Membránové inovační centrum“ v rámci operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Žalobkyni byly vyplaceny peněžní prostředky v celkové výši 366 832 913,84 Kč. [2] Na základě podnětů poskytovatele dotace zahájil Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) u žalobkyně dne 27. 8. 2015 daňovou kontrolu ke zjištění skutečností rozhodných pro případné stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně. [3] Rozhodnutím ze dne 9. 3. 2018, č. j. 308871/18/2600-31472-603620, správce daně žalobkyni vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 1 764 757 Kč, a rozhodnutím ze dne 9. 3. 2018, č. j. 308873/18/2600-31472-603620, odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 10 000 288 Kč. Správce daně shledal, že došlo k neoprávněnému použití poskytnutých peněžních prostředků dle § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona. [4] Správce daně dospěl k závěru, že u veřejných zakázek s názvem „Dodávka a montáž kompletní koextruzní linky s příslušenstvím“ (dále jen „veřejná zakázka na dodávku koextruzní linky“) a „Dodávka a montáž kontinuálního homogenizace pro pilotní přípravu vysoce plněných směsí“ (dále jen „veřejná zakázka na dodávku homogenizace“) žalobkyně pochybila, pokud ze zadávacího zřízení nevyloučila zahraničního uchazeče, který nesplňoval základní kvalifikační předpoklady, a zároveň zadávací řízení nezrušila. V případě druhé veřejné zakázky navíc po úpravě zadávacích podmínek dodatečnou informací č. 3 ze dne 28. 1. 2014 neprodloužila lhůtu pro podání nabídek. V rámci veřejné zakázky „Dodávka a montáž fluidní sušárny II“ (dále jen „veřejná zakázka na dodávku sušárny“) žalobkyně stanovila v bodě 14.3 zadávací dokumentace ze dne 1. 4. 2014 zadávací podmínky, které svým obsahem byly nejasné, netransparentní a umožňovaly dvojí výklad. U veřejné zakázky s názvem „Přístroj na přípravu membrán na bázi dutých vláken“ (dále jen „veřejná zakázka na přípravu membrán“) žalobkyně po úpravě zadávacích podmínek dodatečnou informací č. 1 ze dne 11. 7. 2014 neprodloužila lhůtu pro podání nabídek. Mimo to žalobkyně stanovila v bodě 14.3 zadávací dokumentace zadávací podmínky, které svým obsahem byly nejasné, netransparentní a umožňovaly dvojí výklad. Stejně tak žalobkyně pochybila ve formulaci bodu 13.3 zadávací dokumentace k veřejné zakázce „Dodávka a instalace vibračních mlýnů s příslušenstvím“ (dále jen „veřejná zakázka na dodávku mlýnů“). U této veřejné zakázky zároveň při výběru nejvhodnější nabídky chybně akceptovala nabídku nabízející příslušenství (keramické válečky) neodpovídající požadovaným měrným jednotkám. Žalobkyně dále u nadlimitní veřejné zakázky s názvem „Přístrojové vybavení laboratoří“ (dále jen „veřejná zakázka na přístrojové vybavení“) po úpravě zadávacích podmínek dne 7. 5. 2014 neprodloužila lhůtu pro podání nabídek. Správce daně neuznal za způsobilé výdaje rovněž položku č. 378 „právní služby“, neboť dotaci nebylo možno poskytnout na výdaje na právní spory, a náklady vzniklé v souvislosti se smlouvou o spolupráci na vývojovém úkolu ze dne 2. 9. 2014, uzavřenou mezi žalobkyní a společností VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s. (dále jen „společnost Vítkovice“), neboť v tomto případě byl majetek pořízený z dotace využit pro hospodářskou činnost. Žalobkyně porušila rozhodnutí o poskytnutí dotace také tím, že bez ospravedlnitelného důvodu přečerpala schválený rozpočet kapitoly 4.3 (Ostatní služby). [5] Proti rozhodnutí správce daně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 2. 11. 2018, č. j. 46981/18/5000-10480-712244, kterým platební výměry potvrdil. [6] Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 21. 4. 2020, č. j. 59 Af 1/2019-64, rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2018 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že správce daně ani žalovaný se dostatečně nezabývali otázkou proporcionality užité sazby odvodu v případě nezpůsobilých výdajů týkajících se poskytnutí právních služeb, nákladů souvisejících se smlouvou se společností Vítkovice a přečerpání kapitoly 4.3 (Ostatní služby). Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 10. 2021, č. j. 1 Afs 169/2020-44. [7] Shora označeným rozhodnutím ze dne 9. 1. 2023 žalovaný opět zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí finančního úřadu. [8] Žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2023 krajský soud zamítl nyní napadeným rozsudkem. [9] Krajský soud úvodem předeslal, že s ohledem na skutečnost, že žaloba je téměř totožná s předchozí žalobou, nemůže být vypořádání žalobních bodů jiné než v předchozím rozsudku, kterým je krajský soud vázán. [10] K veřejné zakázce na dodávku koextruzní linky a na dodávku homogenizace krajský soud uvedl, že jedním ze dvou uchazečů o veřejnou zakázku byla slovenská právnická osoba Caspro s.r.o. Tato společnost doložila výpis z rejstříku trestů a potvrzení o tom, že nemá daňové nedoplatky a že nedluží na sociálním a důchodovém pojištění, pouze ve vztahu ke Slovenské republice. Primárním územím, pro něž je předložení těchto podkladů požadováno, je však území České republiky. Argumentace žalobkyně, že společnost Caspro ve skutečnosti všechny základní předpoklady splňovala i vůči České republice, což následně také doložila, je irelevantní. Žalobkyně nevyužila oprávnění zadavatele podle § 59 odst. 4 zákona zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), takže společnost Caspro měla být bez dalšího ze zadávacího řízení podle § 60 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách vyloučena. Důvody, pro které Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nezahájil s žalobkyní řízení o přestupku, není žalovaný vázán. Poskytovatel dotace může mít při kontrole čerpání dotace na příjemce vyšší nároky než jiné orgány. Krajský soud souhlasil i s výší uložených odvodů, protože pochybení žalobkyně mělo zcela zásadní vliv na výběr vítězných uchazečů. K námitce žalobkyně, že při stanovení výše odvodu měla být zohledněna výše penále, krajský soud konstatoval, že penále je ve vztahu k porušení rozpočtové kázně sekundárním nárokem, takže se jedná o rozdílné instituty s rozdílným účelem. Krajský soud dále konstatoval, že u veřejné zakázky na dodávku homogenizace žalovaný respektoval pravidlo, které zakazuje sčítání procentních částek za jednotlivá porušení. [11] Ke druhému vytýkanému porušení u veřejné zakázky na dodávku homogenizace krajský soud uvedl, že podle právní úpravy lze zadávací podmínky změnit pouze v případě, kdy na tuto změnu mohou uchazeči svojí nabídkou reagovat, což se v daném případě nestalo. Žalobkyně dodatečnou informací č. 3 zadávací dokumentaci fakticky změnila, a to tak, že předpokládanou nabídkovou cenu 6 000 000 Kč je možné překročit. [12] Krajský soud shledal čl. 14.3 zadávací dokumentace k veřejné zakázce na dodávku sušárny netransparentním, protože dával žalobkyni možnost zrušit zadávací řízení bez jednoznačně vymezených pravidel. Nepřisvědčil žalobkyni, že pouze konkretizovala oprávnění vyplývající z § 84 odst. 2 písm. d) a e) zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud dodal, že žalovaný výši odvodu dostatečně odůvodnil v napadeném rozhodnutí. [13] Shodně u veřejné zakázky na přípravu membrán byl čl. 14.3 zadávací dokumentace netransparentní. Zároveň u této veřejné zakázky došlo v případě dodatečné informace č. 1 ke změně rozměrových parametrů, výkonových parametrů a v některých případech i samotných komponent, jež vyvolala nutnost prodloužit lhůtu pro podání nabídek podle § 40 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Podle krajského soudu nelze vyloučit, že neprodloužení lhůty pro podání nabídek mohlo