8 As 92/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 92/2025- 34 - text  8 As 92/2025-37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobce: Ing. P. R., zast. Mgr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6, proti žalovanému: Okresní soud v Nymburce, se sídlem Soudní 996/10, Nymburk, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. P 53-16/2019, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 54 Af 18/2022-88, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 54 Af 18/2022-88, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Markovi, advokátovi, se přiznává za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 19 294 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V posuzované věci je sporná otázka správného postupu pro určení procesních nástupců zemřelé původní žalobkyně v řízení u krajského soudu, a to v době neskončeného, resp. přerušeného pozůstalostního řízení. Související otázkou je, zda krajský soud mohl odmítnout žalobu vůči jednomu z procesních nástupců, který nedoložil doklad o tom, že je oprávněn v řízení o žalobě jednat samostatně. [2] U Okresního soudu v Nymburce (dále též „okresní soud“ nebo „žalovaný“) bylo vedeno řízení s matkou žalobce (dále jen „původní žalobkyně“). Žalovaný jí uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 120 Kč za vyhotovení stejnopisu podání a jeho příloh soudem. Původní žalobkyně poplatek nezaplatila. Žalovaný proto přistoupil k vymáhání soudního poplatku postupem podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Dne 30. 1. 2020 žalovaný vydal exekuční příkaz na srážku ze mzdy, resp. z důchodu původní žalobkyně. Žalovaný jí následně oznámil, že vymáhaná částka byla uhrazena, a daňová exekuce tak byla zcela skončena. Původní žalobkyně i přes to dne 19. 9. 2022 podala návrh na zastavení daňové exekuce. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 9. 2022 původní žalobkyni nevyhověl a návrh na zastavení daňové exekuce zamítl. [3] Původní žalobkyně toto rozhodnutí žalovaného a exekuční příkaz ze dne 30. 1. 2020 napadla žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“). Krajský soud nejdříve usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 54 Af 18/2022-25, žalobu částečně odmítl ve vztahu k napadanému exekučnímu příkazu a stejným usnesením zamítl návrh na osvobození od soudních poplatků. Původní žalobkyně napadla usnesení o neosvobození od soudních poplatků samostatnou kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zamítl rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 6 As 85/2023-13. [4] Původní žalobkyně dne 5. 7. 2023 zemřela. Krajský soud usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 54 Af 18/2022-62, rozhodl o procesním nástupnictví po zemřelé původní žalobkyni dle § 107 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V řízení dále pokračoval s žalobcem a jeho sestrou. Před vydáním tohoto usnesení se opakovaně dotazoval pověřené notářky (soudní komisařky) na stav pozůstalostního řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 24 D 701/2023. Notářka ve svém posledním vyjádření uvedla, že řízení o pozůstalosti bylo přerušeno a že pozůstalost spravují dva dědicové, žalobce a jeho sestra. Krajský soud týmž usnesením vyzval žalobce a jeho sestru, aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000 Kč. [5] Usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 54 Af 18/2022-83, následně osvobodil žalobce od poplatkové povinnosti. Vůči jeho sestře však řízení zastavil, jelikož sama soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila. Stejným usnesením poté vyzval žalobce k předložení dokladu o tom, že je jako správce pozůstalosti oprávněn v řízení jednat samostatně. Žalobce na výzvu nijak nereagoval, nic nedoložil. Krajský soud proto žalobu napadeným usnesením ze dne 26. 3. 2025 vůči žalobci odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [6] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že nebyla splněna podmínka řízení spočívající v aktivní žalobní legitimaci. Pozůstalost původní žalobkyně spravovali její dědicové společně. Žalobce a jeho sestra proto měli společně jednat i v soudním řízení. Krajský soud vycházel z § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 33 odst. 3 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že vůči žalobcově sestře krajský soud řízení zastavil, měl žalobce povinnost doložit, že může v řízení vystupovat samostatně. Neučinil tak. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalobce sám nemá procesní způsobilost. V napadeném usnesení odkázal mimo jiné na usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007-247, č. 1773/2009 Sb. NSS, v němž se NSS zabýval významem splnění jednotlivých podmínek řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. [8] Stěžovatel tvrdí, že krajský soud nesprávně aplikoval § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. Nesouhlasí, že by pozůstalost původní žalobkyně spravovali oba dědicové společně, a měli tudíž společně jednat i v soudním řízení. Z § 107 odst. 2 o. s. ř. nijak neplyne povinnost procesních nástupců jednat v řízení společně. Krajský soud navíc opomněl, že právní nástupce nabývá právo či povinnost, o niž v řízení jde, do vlastní majetkové sféry, a nikoliv do pozůstalosti původní žalobkyně. Dle stěžovatele krajský soud nesprávně aplikoval § 33 odst. 3 s. ř. s. Napadené usnesení je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a porušuje stěžovatelovo právo na přístup k soudu, soudní ochranu, a tím i právo na spravedlivý proces. Stěžovatel současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Navrhuje, aby NSS napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] NSS stěžovateli ustanovil zástupce, a to usnesením ze dne 30. 5. 2025, č. j. 8 As 92/2025-14. Osvobození od soudních poplatků, o němž již předtím rozhodl krajský soud, se dle § 36 odst. 3 s. ř. s. vztahovalo rovněž na řízení před NSS. [10] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel zopakoval již dříve uplatněnou kasační argumentaci. Zdůraznil, že se krajský soud dopustil nesprávného posouzení právní otázky jeho aktivní legitimace. Zastavení řízení vůči stěžovatelově sestře nezpůsobilo nedostatek stěžovatelovy aktivní legitimace. Krajský soud měl v řízení pokračovat a žalobu meritorně projednat. Odkázal na judikaturu NSS, dle níž nelze vzhledem k povaze veřejných subjektivních práv ve správním soudnictví aplikovat institut nerozlučného společenství podle § 91 odst. 2 o. s. ř. (rozsudek NSS ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011-251, č. 2410/2011 Sb. NSS). Zopakoval, že v souladu s tímto ustanovením mohl v řízení jednat samostatně. Stěžovatel trvá na zrušení napadeného usnesení. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na závěry napadeného rozhodnutí a usnesení krajského soudu. Plně se s nimi ztotožnil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] V kasační stížnosti stěžovatel uvádí důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Jak vyslovil rozšířený senát v usnesení ze dne 29. 3. 2023, č. j. 6 As 105/2021‑72, č. 4484/2023 Sb. NSS, bod 29, z konstantní judikatury NSS vyplývá, že je‑li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí návrhu, přichází pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Důvod podle písm. e) je totiž vůči ostatním důvodům speciální (rozsudky NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004‑98, č. 625/2005 Sb. NSS, či ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005‑65, a ze dne 16. 5. 2012, č. j. 4 As 24/2012‑18). Proto NSS v nyní projednávané věci bude napadené usnesení přezkoumávat pouze z důvodu spadajícího pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [13] NSS nejprve pro přehlednost shrnuje zákonná ustanovení, z nichž vycházel při posuzování kasační stížnosti. [14] Podle § 64 s. ř. s.: Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. [15] Dle § 107 odst. 1 o. s. ř.: Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. [16] Odst. 2 téhož ustanovení stanoví: Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kt