8 Azs 139/2025 — Nejvyšší správní soud

8 Azs 139/2025- 24 - text  8 Azs 139/2025-26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Molka a Lenky Bursíkové v právní věci žalobce: X. D. D., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. Box 78, Praha 3, za účasti osoby zúčastněné na řízení: N. T., proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2023, č. j. CPR-26097-6/ČJ-2023-930310-V249, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2025, č. j. 32 A 27/202367, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2025, č. j. 32 A 27/2023-67, se ruší. II. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2023, č. j. CPR-26097-6/ČJ-2023-930310-V249, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku ve výši 24 477 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud v této věci shledal pochybení krajského soudu spočívající v tom, že přisvědčil závěru žalované, že jí nepříslušelo v řízení o uložení povinnosti opustit území posuzovat, zda žalobci nesvědčí fikce pobytu podle § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). I. Vymezení věci [2] Policie České republiky, Krajské ředitelství hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie rozhodnutím ze dne 26. 5. 2023 uložila žalobci povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „povinnost opustit území“) podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Současně mu stanovila dobu k opuštění území podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců v délce 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnila tak, že stanovila dobu pro opuštění území v délce 30 dnů. [3] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 31. 10. 2024, č. j. 32 A 27/2023-35. Tento rozsudek následně ke kasační stížnosti žalobce zrušil NSS rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 8 Azs 247/2025-29, pro procesní vadu spočívající v tom, že krajský soud ani nerozhodl o tom, že družka (nyní již manželka) žalobce není osobou zúčastněnou na řízení, ani jí neumožnil uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 s. ř. s. [4] Krajský soud proto o žalobě rozhodoval znovu v záhlaví uvedeným rozsudkem ji opět zamítl. V první řadě nepřisvědčil námitce, že by žalobce neměl možnost seznámit se v řízení před správním orgánem I. stupně s poklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Dále neshledal důvodnou námitku, že správní orgány dostatečně neposoudily dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce již ve správním řízení zdůrazňoval rodinné vazby, které jej pojí s družkou (nyní již manželkou), která je občankou ČR. Samotná skutečnost, že má cizinec na území ČR rodinné vazby, však neznamená, že by povinnost opustit území představovala nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. [5] Žalobce dále namítal, že na území ČR pobýval oprávněně, neboť mu svědčila fikce pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87y zákona o pobytu cizinců. Krajský soud však ani tuto námitku neshledal důvodnou. Žalobce totiž dostatečně neprokázal, že by byl rodinným příslušníkem občana EU, a ani nedisponoval vízovým štítkem, kterým Ministerstvo vnitra toto postavení osvědčuje. II. Obsah kasační stížnosti a dalších vyjádření [6] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost. Krajskému soudu vytýká, že nesprávně směšuje řízení o povinnosti opustit území, které vede z moci úřední žalovaná, s řízením o žádosti o povolení k přechodnému pobytu, které vede Ministerstvo vnitra na základě žádosti. V řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu splnění podmínek § 87y zákona o pobytu cizinců posuzuje ministerstvo na základě podkladů předložených žadatelem a na jejich základě mu vystavuje vízový štítek. Pokud cizinec splnění podmínek dostatečně neprokáže, štítek mu není vystaven. To však neznamená, že v rámci řízení o povinnosti opustit území EU nemůže žalovaná na základě podkladů a důkazů, která sama shromáždila, dojít k závěru, že pobyt cizince je oprávněný v souladu s § 87y zákona o pobytu cizinců. Stanovisko ministerstva ohledně oprávněnosti pobytu cizince tak není pro žalovanou závazné. Pobyt v režimu fikce podle § 87y zákona o pobytu cizinců je totiž oprávněným pobytem přímo ze zákona. [7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázala na své vyjádření k žalobě a uvedla, že plně souhlasí s obsahem napadeného rozsudku. [8] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností podané kasační stížnosti, jelikož se jedná v pořadí již o druhou kasační stížnost. Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. [10] Smyslem citovaného ustanovení je zamezit tomu, aby se Nejvyšší správní soud musel zabývat znovu věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, a krajský soud se jím řídil (nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05). Opakovaná kasační stížnost je však přípustná, pokud NSS ve zrušujícím rozsudku krajskému soudu vytkl procesní pochybení, nedostatečně zjištěný skutkový stav či nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS, Ateliér pro životní prostředí). [11] První rozsudek krajského soudu zrušil NSS v důsledku procesního pochybení. Proto se v rozsudku sp. zn. 8 Azs 271/2024 pro předčasnost nezabýval uplatněnými kasačními námitkami. Kasační stížnost je proto přípustná, neboť by jinak nebyl zajištěn věcný přezkum závěrů krajského soudu (rozsudek NSS ze dne 12. 8. 2022, č. j. 8 As 288/2019-103, bod 17). [12] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). [13] Kasační stížnost je přijatelná. Krajský soud totiž o jedné z žalobních námitek rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou NSS. Tím se dopustil zásadního pochybení a řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Kasační stížnost je tedy důvodná. [14] Podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců vydá policie rozhodnutí o povinnosti opustit území cizinci, který není držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nebo pokud by důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění byl nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. [15] Relevantní pasáž z § 87y zákona o pobytu cizinců: (1) Rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem Evropské unie nebo se státním občanem České republiky, je oprávněn pobývat na území do a) dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 nebo 2, nebo b) dne, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí ministerstva o jeho žádosti, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 3. […]. (4) Oprávnění pobývat na území podle odstavce 1 ministerstvo osvědčí vízovým štítkem vyznačovaným do cestovního dokladu podle jednotného formátu stanoveného přímo použitelným předpisem Evropské unie, a to ve formě víza k pobytu nad 90 dnů s dobou platnosti odpovídající době, kdy se předpokládá skončení doby podle odstavce 1 písm. a) nebo b); […]. [16] V projednávané věci je rozhodnou otázka, zda stěžovateli mohla svědčit fikce pobytu podle § 87y zákona o po