9 As 16/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 16/2025- 79 - text  9 As 16/2025 - 89 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: obec Branov, se sídlem Branov 34, zast. JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Křenova 438/11, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 20. 2. 2024, č. j. MZP/2024/290/303, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. 18 A 21/2024173, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Veřejnou vyhláškou z 27. 9. 2022 žalovaný oznámil předložení záměru na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko (dále „NP Křivoklátsko“) k projednání. Proti záměru mohly dotčené obce uplatnit námitky. Rozhodnutím z 6. 10. 2023 (dále „rozhodnutí o námitkách“) žalovaný dle § 40 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, rozhodl o podaných námitkách žalobkyně tak, že námitkám proti samotnému záměru na vyhlášení NP Křivoklátsko nevyhověl. Vyhověl námitkám k územnímu vymezení navrhovaného národního parku, a to tak, že upravil jeho vymezení a konkrétně uvedené pozemky ze záměru vyňal. Proti rozhodnutí o námitkách podala žalobkyně rozklad, který ministr životního prostředí napadeným rozhodnutím zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení tohoto rozsudku. [2] Předmětem sporu je zejména naplnění definice národního parku a prokázání jejího naplnění ze strany žalovaného. [3] Dle městského soudu se má NP Křivoklátsko nacházet v oblasti s typickým pahorkatinným reliéfem a pestrou geologickou stavbou. Záměr rozvádí důvody pro vyhlášení národního parku, přičemž upozorňuje na nedostatečnost stávající ochrany formou chráněné krajinné oblasti („CHKO“). Přirozené a člověkem málo pozměněné ekosystémy pokrývají 57 % plochy záměru, přičemž i kulturní lesy vykazují vysoký potenciál obnovy. Území je jedinečné nejen v národním, ale i mezinárodním měřítku. Soud zdůraznil, že záměr je odborným podkladem, nikoli správním rozhodnutím, a že námitky lze uplatnit až po jeho zveřejnění. Není tedy nutné, aby obsahoval veškeré podklady již v první fázi. Správní orgány uznaly historický vliv člověka na území i přítomnost nepůvodních porostů, zároveň zdůraznily existenci přírodních procesů a zbytků přírodních lesů. Odmítly tvrzení, že ponechání části území přirozenému vývoji povede k zániku lesa. Lesnictví v oblasti nebude ohroženo, neboť značná část lesů leží mimo navrhované území národního parku. Ve správním řízení byly zohledněny i odborné studie, včetně studie České zemědělské univerzity z roku 2017 Socioekonomická studie stanovující ekonomické dopady do regionu Křivoklátska v případě převedení části území do kategorie užívání „národní park“ (dále „studie ČZU 2017“) a projektu VaV/620/03/03 – Zhodnocení rizik a přínosů uvažovaného vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, přičemž správní orgány vysvětlily, proč nepředstavují překážku pro vyhlášení národního parku. [4] Městský soud se dále zabýval otázkou, z jakých podkladů žalovaný vycházel při hodnocení přirozenosti ekosystémů. V samotném záměru nebyl primární zdroj údajů výslovně identifikován, přílohou byly pouze orientační mapy území. V reakci na námitky si žalovaný vyžádal odborné stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (dále „Agentura“), které bylo stěžovatelce zpřístupněno spolu s doplňujícími studiemi a mapami. Městský soud přesto vyzval žalovaného k předložení podkladů, zejména těch týkajících se mapování biotopů. Žalovaný doložil, že mapování provádí Agentura, jejíž zjištění jsou promítnuta do mapových vrstev, které jsou veřejně přístupné. Soud považoval za přípustné, že některé podklady byly doplněny až v rámci soudního řízení. Údaje o složení biotopů vycházejí ze stanoviska Agentury a odpovídají mapovým podkladům, s nimiž byla stěžovatelka prokazatelně seznámena. Agentura je oprávněna zpracovávat záměry na vyhlášení chráněných území a provádět přírodovědné průzkumy. Její odborná stanoviska soudy nepřezkoumávají po věcné stránce, ale hodnotí jejich logiku a přesvědčivost. Soud uvedl, že stanovisko Agentury bylo srozumitelně odůvodněno a odpovídalo předloženým podkladům. Tvrzení o převaze přírodních biotopů mají oporu v datech Agentury. Přestože by bylo vhodné, aby žalovaný nebo Agentura v řízení o námitkách přesněji specifikovali zdroje dat a metodiku hodnocení, stěžovatelka měla k dispozici klíčové podklady a konkrétní údaje dále nezpochybňovala. Její námitky se soustředily spíše na celkové hodnocení ekosystémů. Soud dospěl k závěru, že absence některých dílčích podkladů ve správním spise neodůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí. [5] V rámci soudního řízení stěžovatelka opakovaně odkazovala na studii ČZU 2017 a článek doc. Sloupa a kol. Comprehensive Evaluation of the Design of a New National Park Using the Quituple Helix Model, přičemž hlavní část její argumentace se soustředila na otázku přirozenosti lesních ekosystémů. Upozorňovala rovněž na metodiku hodnocení přirozenosti lesa dle vyhlášky č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území, a na portál pralesy.cz. Dle městského soudu studie ČZU 2017 skutečně konstatuje, že lesy na Křivoklátsku jsou historicky výrazně ovlivněny člověkem a že podíl přírodě blízkých porostů činí pouze 13 %. Nicméně sama se nezaměřuje na průzkum přirozenosti ekosystémů, ale na společenské a ekonomické dopady vyhlášení národního parku. Žalovaný naopak argumentoval údaji z mapování biotopů a poukazoval na to, že díky dlouhodobému přírodě blízkému hospodaření se na Křivoklátsku zachovalo značné množství lesů s původní dřevinnou skladbou. Tyto porosty podle něj umožňují návrat k přírodním lesům bez rizika jejich rozpadu. Připustil tedy přítomnost nepůvodních lesů, ale zdůraznil jejich potenciál obnovy. [6] Městský soud se dále zabýval významem metodiky určování přirozenosti lesa. Připomněl, že starší vyhlášku č. 64/2011 Sb. nahradila vyhláška č. 45/2018 Sb., která rozšiřuje definici přírodě blízkých lesů a připouští větší míru historického ovlivnění člověkem. Stěžovatelka poukazovala na starší data a portál pralesy.cz, dle soudu tyto údaje nejsou pro účely vyhlašování národního parku závazné. Vyhláška č. 45/2018 Sb. totiž pracuje s přirozeností lesa pouze v rámci plánů péče o maloplošná chráněná území a neobsahuje definici přírodního či člověkem málo pozměněného ekosystému. Žalovaný se otázkou přirozenosti ekosystémů zabýval dostatečně, a to jak v samotném záměru, tak ve správních rozhodnutích. Opíral se o údaje z mapování biotopů, které představují objektivní a kvantifikovatelné kritérium pro posouzení povahy území. [7] Městský soud se věnoval i rozlišení mezi pojmy biotop a ekosystém. Ty nejsou zaměnitelné, ačkoli žalovaný ve svých podkladech pracoval převážně s pojmem biotop, zatímco zákon (§ 15 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny) hovoří o ekosystémech. Biotop je definován jako soubor živých a neživých činitelů tvořících prostředí pro konkrétní druhy organismů, zatímco ekosystém představuje funkční celek těchto složek, propojený výměnou látek, energií a informací. Přestože se jedná o odlišné pojmy, soud uznal, že v praxi ochrany přírody se biotopy běžně používají jako klasifikační jednotky. Mapování biotopů je jednou z nejrozsáhlejších odborných činností v ochraně přírody a poskytuje pravidelně aktualizované a objektivní údaje o stavu konkrétních částí území. Soud proto považoval použití údajů z mapování biotopů za zákonné. Rozlišení mezi přírodními a nepřírodními biotopy je totiž založeno na míře zásahu člověka, což odpovídá i zákonnému požadavku na přirozenost ekosystémů. Stěžovatelka nezpochybnila konkrétní klasifikaci biotopů na Křivoklátsku, tedy že by některý z nich byl nesprávně označen jako přírodní. [8] Městský soud se také zabýval námitkami, které směřovaly proti tvrzením o přítomnosti konkrétních biotopů, zejména květnatých bučin. Ověřil, že tyto biotopy jsou na Křivoklátsku skutečně evidovány a jejich výskyt odpovídá údajům uvedeným v záměru i rozhodnutí. Zpochybnění mapování biotopů ze strany stěžovatelky, například poukazem na výskyt lesů i v nepřírodních biotopech, podle soudu jen potvrzuje, že klasifikace biotopů nezávisí pouze na zalesnění, ale i na dalších ekologických kritériích. Soud rovněž připustil, že v podmínkách České republiky nelze očekávat lidmi zcela nedotčené ekosystémy. Klíčové je, zda si území zachovává přirozený charakter, nebo má vysoký potenciál k jeho obnově. Vyhlášení NP má totiž sloužit nejen k ochraně stávající přírody, ale i k její postupné regeneraci. [9] Stěžovatelk