2 Afs 176/2006 — Nejvyšší správní soud

Konf 2/2025- 13 - text  Konf 2/2025 - 16 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Jitky Zavřelové, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1, jako soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním, na straně jedné, a Městským soudem v Praze, jako soudem rozhodujícím ve správním soudnictví, na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 257/2023, o žalobě podle části páté o. s. ř. na zrušení nálezu Finančního arbitra ze dne 13. 7. 2023, čj. FA/SR/SU/1264/202232, a rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne 15. 9. 2023, čj. FA/SR/SU/1264/202238, in eventum o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách z 15. 9. 2023, čj. FA/SR/SU/1264/202238: žalobce: M. S., zastoupený JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem Svatopluka Čecha 2202, Černošice; žalovaný v občanském soudním řízení: D. R., zastoupený JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové; a žalovaný ve správním soudnictví: Finanční arbitr, se sídlem Legerova 1581/69, Praha 1, takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 27 C 257/2023, v rozsahu návrhu na vyslovení nicotnosti nálezu Finančního arbitra ze dne 13. 7. 2023, čj. FA/SR/SU/1264/202232, a rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne 15. 9. 2023, čj. FA/SR/SU/1264/202238, je soud ve správním soudnictví. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 11 Af 18/2023-34, se zrušuje. Odůvodnění: [1] Návrhem ze dne 27. 1. 2025 se Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „navrhovatel“) domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zvláštní senát“), rozhodl tvrzený kompetenční spor vzniklý mezi navrhovatelem, jako soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení, na straně jedné, a Městským soudem v Praze, jako soudem rozhodujícím ve správním soudnictví, na straně druhé, ve věci vedené u navrhovatele pod sp. zn. 27 C 257/2023. [2] Ze spisového materiálu předloženého navrhovatelem a vyžádaného zvláštním senátem vyplývá, že finanční arbitr nálezem ze dne 13. 7. 2023, čj. FA/SR/SU/1264/202232 (dále jen „nález“), rozhodl tak, že M. S. (dále jen „žalobce“), který je v postavení instituce ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“), je povinen zaplatit D. R. částku 234 075 Kč (výrok I). Návrh D. R. se ve zbývající části finanční arbitr zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žalobce je povinen uhradit sankci 23 407,50 Kč (výrok III). Finanční arbitr totiž dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce 640 000 Kč sjednané mezi žalobcem jako zapůjčitelem a D. R. jako vydlužitelem. Rozhodnutím o námitkách ze dne 15. 9. 2023, čj. FA/SR/SU/1264/202238, finanční arbitr zamítl námitky žalobce a uvedený nález potvrdil (dále jen „rozhodnutí o námitkách“). [3] Proti rozhodnutí o námitkách podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, jako soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí o námitkách, a to mimo jiné z důvodu, že žalobce nepodléhá působnosti ani pravomoci finančního arbitra. Městský soud žalobu usnesením z 2. 11. 2023, čj. 11 Af 18/2023-34, odmítl podle § 68 písm. b) ve spojení s § 46 odst. 2 s. ř. s. pro nedostatek věcné příslušnosti soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Podle městského soudu je rozhodnutí o námitkách konečným rozhodnutím, jímž správní orgán rozhodl v soukromoprávní věci (o soukromých subjektivních právech účastníků správního řízení), proti němuž se lze bránit žalobou podle části páté o. s. ř., o čemž ostatně byl žalobce poučen finančním arbitrem v žalobou napadeném rozhodnutí o námitkách. Na uvedeném závěru podle městského soudu nic nemění ani skutečnost, že žalobce argumentuje tím, že úvěr poskytl jako nepodnikající fyzická osoba, a tudíž mu finanční arbitr nemohl uložit povinnost cokoliv zaplatit. I v takovém případě by totiž měl pravomoc o věci rozhodnout, neboť zákon o finančním arbitrovi, mu svěřuje pravomoc řízení o návrhu, který nenáleží do jeho působnosti, zastavit [§ 9 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 1 písm. a)]. Podle městského soudu tak jde o otázku zákonnosti napadeného rozhodnutí, nikoliv jeho nicotnosti. Tomu odpovídá i o to, že finanční arbitr se v napadeném rozhodnutí o námitkách žalobcovým postavením podrobně zabýval. Městský soud žalobce zároveň poučil, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v téže věci žalobu dle § 244 a násl. o. s. ř. u místně příslušného okresního (obvodního) soudu. Proti tomuto usnesení městského soudu žalobce nepodal kasační stížnost. [4] V souladu s poučením městského soudu žalobce podal u navrhovatele, jako soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení, žalobu podle části páté o. s. ř., jíž se domáhal zrušení rozhodnutí o námitkách i nálezu. V rámci řízení o této žalobě navrhovatel vydal jednak usnesení, jímž na žádost žalobce podle § 248 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost rozhodnutí o námitkách do pravomocného rozhodnutí o žalobě, a jednak usnesení, jímž podle § 250a o. s. ř. do řízení přibral D. R. Městský soud v Praze, jako odvolací soud rozhodující v občanském soudním řízení (dále jen „odvolací soud“), obě usnesení navrhovatele zrušil, a to usneseními ze dne 6. 6. 2024, čj. 15 Co 131/2024-62, a ze dne 14. 6. 2024, čj. 15 Co 41/2024-65. V obou svých usneseních odvolací soud konstatoval, že v nyní projednávané věci je evidentní, že žalobce v žalobě vznesl námitku nicotnosti obou správních rozhodnutí finančního arbitra. Prozatím však není postaveno najisto, zda žalobce namítá pouze nicotnost, či zda se případně domáhá i nahrazení rozhodnutí finančního arbitra rozhodnutím soudu, jelikož žalobce v žalobě uvedl vedle nicotnosti i další důvody nesprávnosti rozhodnutí. Odvolací soud proto uvedl, aby navrhovatel žalobce vyzval k odstranění neurčitosti žaloby tím, že sdělí, zda se domáhá vedle zrušení správních rozhodnutí pro nedostatek pravomoci finančního arbitra též jejich nahrazení rozhodnutím soudu, včetně toho, jak má soud rozhodnout. Žalobce musí být zároveň poučen, že nevyhoví-li výzvě soudu, bude jeho žaloba pokládána jen za žalobu na vyslovení nicotnosti rozhodnutí finančního arbitra. Nepůjde-li jen o žalobu na vyslovení nicotnosti, bude mít logicky vyslovení nicotnosti přednost a s rozhodnutím o žalobním návrhu na nahrazení rozhodnutí finančního arbitra bude třeba vyčkat do vyřešení otázky nicotnosti. Dále odvolací soud uvedl, že logickému postupu podle § 104b odst. 1 o. s. ř. (zastavení řízení a poučení o možnosti podat správní žalobu) v nyní projednávané věci brání skutečnost, že žalobce se již totožnou žalobou obrátil na městský soud (jako soud rozhodující ve správním soudnictví), jenž však svoji příslušnost k rozhodnutí odmítl výše uvedeným usnesením čj. čj. 11 Af 18/2023-34, s poučením, že žalobce může do jednoho měsíce od právní moci podat v téže věci žalobu podle části páté o. s. ř. u soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení. Navrhovateli proto nezbude jiný postup, než vyvolání řízení o kompetenčním sporu u zvláštního senátu. [5] Podáním ze dne 4. 11. 2024, čj. 27 C 257/2023-81, se navrhovatel pokusil vyvolat řízení o kompetenčním sporu u zvláštního senátu, jenž však věc bez rozhodnutí vrátil navrhovateli, neboť podání nebylo možné považovat za řádný návrh podle zákona č. 131/2002 Sb. Zvláštní senát též poukázal na závazný právní názor odvolacího soudu (rozhodujícího v občanském soudním řízení), že prvně je třeba, aby si navrhovatel vyjasnil, čeho konkrétně se žalobce svojí žalobou domáhá. [6] Usnesením ze dne 20. 1. 2025, čj. 27 C 257/2023-87, navrhovatel žalobce vyzval k vyjasnění žaloby ve výše uvedeném smyslu. Žalobce reagoval přípisem z 22. 1. 2025, jímž upřesnil žalobní návrh tak, že primárně navrhuje zrušení obou rozhodnutí finančního arbitra z důvodu nedostatku jeho pravomoci. Eventuálně navrhl, aby navrhovatel rozhodl tak, že se jeho námitce vyhovuje a nález se mění tak, že se návrh D. R. zamítá. [7] Navrhovatel následně podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu u zvláštního senátu, v němž stručně shrnul výše popsaný dosavadní průběh řízení. Jelikož má za to, že není věcně příslušný k projednání žaloby v rozsahu týkajícím se návrhu na zrušení obou rozhodnutí finančního arbitra z důvodu nedostatku jeho pravomoci, předložil věc podle § 104c odst. 2 zvláštnímu senátu k rozhodnutí vzniklého kompetenčního sporu. [8] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu dle § 5 odst. 1, případně i odst. 3, zákona č. 131/2002 Sb. Vycházel z následujících skutečností a úvah. [9] Z výše uvedeného shrnutí plyne, že v nynější věci měst