Nejvyšší správní soud Na 98/2025

Podáním ze dne 11. 7. 2025 označeným jako návrh na obnovu řízení se žalobce (navrhovatel) domáhá obnovy řízení o kasační stížnosti, jež bylo ukončeno pravomocným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2025, č. j. 4 As 207/2024170, vydaného ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného (v řízení, jehož obnovy se navrhovatel domáhá, byl v postavení stěžovatele). Navrhovatel v podaném návrhu uvedl, že si je vědom toho, že zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), obnovu řízení proti rozhodnutí o kasační stížnosti nepřipouští, avšak považuje tuto úpravu za protiústavní. Dále uvedl, že důvody obnovy doplní později. To však neučinil.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný návrh na obnovu řízení není přípustný.

Podle § 111 s. ř. s. řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější.

K řízení o návrhu na povolení obnovy je příslušný soud, proti jehož rozhodnutí návrh na obnovu řízení směřuje (§ 113 s. ř. s.). Relevantní právní úprava je obsažena v § 114 s. ř. s., který pozitivně i negativně vypočítává taxativním způsobem, ve kterých věcech lze návrh na obnovu podat, jinými slovy upravuje přípustnost návrhu.

Podle § 114 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. je obnova řízení přípustná pouze proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení obnova řízení není přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti.

Výše označeným rozsudkem č. j. 4 As 207/2024170 Nejvyšší správní soud pravomocně rozhodl o navrhovatelem podané kasační stížnosti směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 9. 2024, č. j. 65 A 73/202410, tak, že se kasační stížnost zamítá. Proti rozsudku vydanému v řízení o kasační stížnosti není v souladu s § 114 odst. 2 s. ř. s. obnova řízení přípustná (viz např. již usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2008, č. j. Na 340/20084, ze dne 28. 5. 2015, č. j. Na 156/20158, ze dne 27. 4. 2017, č. j. Na 167/20175, ze dne 11. 2. 2021, č. j. Na 20/20218, ze dne 16. 4. 2021, č. j. Na 61/202118, nebo ze dne 14. 9. 2023, č. j. Na 158/20236). Pravomocně skončené řízení o kasační stížnosti tak nelze obnovit, soudní řád správní obnovu řízení (jako další mimořádný opravný prostředek) nepřipouští.

Nejvyšší správní soud proto podaný návrh podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.) odmítl jako nepřípustný.

K navrhovatelem namítané protiústavnosti § 114 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud uvádí, že Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval (viz např. usnesení ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 776/07, nebo usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 2585/16), že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který soudní řád správní připouští jen v případech výjimečně stanovených v § 114 odst. 1 s. ř. s. V usnesení ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 236/11, pak Ústavní soud vyslovil, že „[…] právo na mimořádný opravný prostředek není ústavně zaručeno. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve svém čl. 6 nenutí smluvní státy k vytváření odvolacích nebo kasačních soudů, resp. k zakotvení řádných a mimořádných opravných prostředků (s výjimkou práva na odvolání v trestním řízení dle čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), tento požadavek nevyplývá ani z Listiny“. Nejvyšší správní soud nepovažuje § 114 odst. 2 s. ř. s. nepřipouštějící obnovu řízení o kasační stížnosti za protiústavní, a proto neshledal důvod k předložení věci Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy.

O náhradě nákladů řízení o návrhu na obnovu řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť byl návrh odmítnut.