1 As 8/2026 — Nejvyšší správní soud

1 As 8/2026- 66 - text  1 As 8/2026 - 73 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobce: J. S., zastoupený Mgr. Stanislavem Smrčkou, advokátem se sídlem Jakubské náměstí 580/4, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Jihlavy, se sídlem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Vysoká škola polytechnická, se sídlem Tolstého 1556/16, Jihlava, zastoupena Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem Italská 1274/8, Praha 2, II) EG.D, a.s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, III) CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 25108/19, Praha 9, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2025, č. j. 30 A 43/2025 – 439, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení I náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 6 135 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Láníka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení II a III nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval výkladem trvání odkladného účinku ve smyslu § 73 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), konkrétně otázkou, zda se účinky usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě obnovují poté, co Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo řízení skončeno, zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení, nebo zda je žalobce nucen návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podat krajskému soudu znovu. [2] Osoba zúčastněná na řízení I (dále také „stavebník“) získala společné povolení ke stavbě studentských kolejí (dále jen „stavba“). Správní orgány ji povolily v blízkosti nemovitostí (konkrétně k pozemkům parc. č. XA, jehož součástí je stavba pro bydlení, a parc. č. XB, sloužícím jako zahrada, vše v k. ú. J.), k nimž má žalobce užívací právo z věcného břemene. [3] Žalobce se proti společnému povolení neúspěšně bránil odvoláním a následně správní žalobou. Krajský soud v Hradci Králové jí přiznal odkladný účinek, avšak žalobu posléze zamítl. Rozsudek žalobce napadl kasační stížností, jíž Nejvyšší správní soud rovněž přiznal odkladný účinek. Následně rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce krajský soud o přiznání odkladného účinku žalobě opětovně nepožádal. [4] Poté, co byla věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení, započal stavebník s prováděním stavby. Žalobce vycházel z toho, že odkladný účinek původně přiznaný krajským soudem jeho žalobě nadále trvá a že stavebník není oprávněn stavbu provádět. Požadoval proto, aby žalovaný, jako příslušný stavební úřad, zjednal nápravu. Žalovaný provedl kontrolní prohlídku stavby, avšak probíhající stavební činnost nezakázal. Nadřízený správní orgán následně žalobci sdělil, že neshledal důvod k přijetí jakéhokoliv opatření proti nečinnosti žalovaného. Tento závěr učinil na základě sdělení Krajského soudu v Hradci Králové, podle něhož jeho původní usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě již nevyvolává právní účinky. Po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu a vrácení věci krajskému soudu měl žalobce podat nový návrh na přiznání odkladného účinku, což však neučinil. I.a Řízení před krajským soudem [5] S tímto závěrem žalobce nesouhlasil, a proto se obrátil na Krajský soud v Brně s žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Spatřoval jej v tom, že žalovaný nezahájil řízení o odstranění stavby ani řízení o uložení zákazu stavební či montážní činnosti na této stavbě. V důsledku dalšího procesního i skutkového vývoje nově požadoval i určení, že nezahájení řízení o odstranění stavby bylo nezákonným zásahem alespoň v období od 7. 2. 2025 do 6. 10. 2025 (tj. od podání podnětu žalovanému, v němž uváděl, že na stavbě probíhají stavební práce, do právní moci nového rozhodnutí o společném povolení stavby), neshledáli krajský soud, že nezákonný zásah spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby stále trvá. Krajský soud posoudil žalobu jako nedůvodnou, a proto ji zamítl. [6] Krajský soud se nejprve věnoval otázce, zda se obnovil odkladný účinek žalobě poté, co Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu. Na ní totiž závisí posouzení důvodnosti zásahové žaloby v období od 7. 2. 2025 do 21. 7. 2025, kdy nabyl právní moci druhý rozsudek krajského soudu v řízení o přezkumu společného povolení, jímž stavebník pozbyl pravomocné společné povolení. Krajský soud odkázal na doposud jediné soudní rozhodnutí, a to usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2022, č. j. 77 A 89/2021  176, dle kterého účinky původního rozhodnutí o odkladném účinku zanikají a po vrácení věci Nejvyšším správním soudem k dalšímu řízení se neobnovují (bod 33 napadeného rozsudku). K tomuto výkladu se přiklonil krajský soud i v napadeném rozsudku. [7] Přijaté závěry ohledně zániku účinku by měly být shodné pro odkladný účinek i předběžné opatření, neboť odkladný účinek je pouze zvláštním institutem obecného institutu předběžného opatření (bod 37 napadeného rozsudku). Bylo tedy možné argumentačně podpořit závěr Krajského soudu v Plzni odbornou literaturou vztahující se k účinkům předběžného opatření, dle níž je obnova účinků v takovém případě vyloučena. Tento závěr je také v souladu s koncepcí správního soudnictví – podání kasační stížnosti nemá žádný vliv na pravomocné skončení řízení před krajským soudem (bod 39 tamtéž). Dalším argumentem ve prospěch tohoto výkladu je změna vyvolaná posouzením věci Nejvyšším správním soudem. S ohledem na jeho nosné důvody již nemusí být splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku, nebo se tak může stát toliko plynutím času (body 40 a 41 tamtéž). Také s ohledem na zásadu předvídatelnosti se krajský soud rozhodl přistoupit k řešení, se kterým se soudní praxe již ztotožnila. Žalobce nepředložil dostatečně silné argumenty pro překonání již dovozeného závěru. Ačkoliv opakovaný návrh na přiznání odkladného účinku vyžaduje další aktivitu účastníků řízení, jedná se o marginální újmu ve srovnání s tou, kterou nesou osoby, jimž napadené rozhodnutí přiznalo určité právo a z důvodu působení odkladného účinku jej nemohou vykonat (bod 45 tamtéž). Ani tvrzený vznik přetržky v působení odkladného účinku není s to zastávaný názor zvrátit, neboť tyto přetržky v působení odkladného účinku nastávají z povahy věci vždy (bod 46 tamtéž). [8] Odkladný účinek žalobě, původně přiznaný krajským soudem, se při přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neobnovuje automaticky, a nelze tuto situaci analogicky vztáhnout na obnovení odkladného účinku po zrušujícím rozsudku (body 48 až 51 tamtéž). Ani analogii s „obživnutím“ správního rozhodnutí neshledal krajský soud přesvědčivou (bod 52 tamtéž). Shrnul, že odkladný účinek zanikl ze zákona nabytím právní moci rozsudku. Jeho účinky pominuly a neobnovují se, žalobce proto měl o přiznání odkladného účinku žalobě požádat po zrušujícím rozsudku kasačního soudu znovu. Z tohoto důvodu nemohl být žalovaný v období od 7. 2. 2025 do 21. 7. 2025 nečinný, jestliže nezahájil řízení o odstranění stavby nebo řízení o uložení zákazu stavební či montážní činnosti, neboť stavebníkovi svědčilo pravomocné správní rozhodnutí. [9] V období od 22. 7. 2025, tj. od nabytí právní moci druhého rozsudku krajského soudu, kterým stavebník pozbyl pravomocné společné povolení, do 6. 10. 2025, tj. do právní moci druhého rozhodnutí o potvrzení společného povolení, nebyl stavebník oprávněn ve stavbě pokračovat. Spornou zde byla otázka skutková, tedy zda na stavbě probíhaly stavební práce a jaká byla jejich povaha. Na základě podkladů obsažených ve správním spise dospěl krajský soud k závěru, že stavebník činil v období od 22. 7. 2025 do 19. 8. 2025 pouze nutné a neodkladné zabezpečovací práce nezbytné pro zakonzervování stavby. Tyto práce stavebník oznámil stavebnímu úřadu již 16. 7. 2025 a nezbytnost prací doložil stanoviskem autorského dozoru stavby. Následně probíhal na stavbě úklid a odvoz materiálu a od 26. 8. 2025 do 6. 10. 2025 zde již žádné stavební práce neprobíhaly. [10] Za jediné sporné považoval krajský soud období od 22. 7. 2025 do 29. 7. 2025, kdy žalovaný vydal rozhodnutí, kterým stavebníkovi zakázal další stavební činnost, zároveň mu však uložil provedení zabezpečovacích prací a dokončení části stavby tak, aby byla zajištěna její bezpečnost a stabilita (dále jen „zakazující opatření“). Tyto práce měl stavebník vykonat nejpozději do 24. 8. 2025. Stavební práce prováděné před vydáním tohoto zakazujícího opatření krajský soud nepovažoval za nezákonné. Zabezpečovací práce bylo nutné provést z důvodu ochrany majetku, života a zdraví. Shrnul, že stavebník včas oznámil žalovanému, že hodlá neodkladné z