Nejvyšší správní soud 1 Azs 201/2025 – Doručování písemností do vlastních rukou

Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť považoval jeho výpověď za nevěrohodnou. O udělení mezinárodní ochrany žádal kvůli rodinným sporům o majetek v zemi původu a kvůli vyhrožování zabitím ze strany rodinných příslušníků. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou, kterou městský soud zamítl.

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se proti napadenému rozsudku bránil kasační stížností, která neobsahovala všechny náležitosti podle § 37 odst. 3 a § 106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a se kterou spojil návrh na ustanovení zástupce.

Nejvyšší správní soud jej proto nejprve přípisem ze dne 9. 12. 2025, který mu byl doručen dne 11. 12. 2025, vyzval k doložení majetkových poměrů ve lhůtě deseti dnů. Na ten stěžovatel nereagoval. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 8. 1. 2026, č. j. 1 Azs 201/2025 27, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl (výrok I.); vyzval jej, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi, nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání (výrok II.); a aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení doplnil svou kasační stížnost o důvody, pro něž napadá rozsudek městského soudu podle § 106 odst. 1 s. ř. s. (výrok III.). Současně jej poučil o tom, že neodstraníli vady kasační stížnosti v zákonné lhůtě, soud ji odmítne podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s.

Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. platí, že „[n]emáli kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.“

Zásilka obsahující usnesení č. j. 1 Azs 201/2025 27 byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 13. 1. 2026 a s ohledem na to, že si ji stěžovatel nevyzvedl, bylo usnesení doručeno na základě fikce doručení dne 23. 1. 2026. Podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, totiž platí, že [n]evyzvedneli si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky […].

Stěžovatel následně vyhověl výzvě k prokázání zastoupení dle výroku II. usnesení, neboť dne 5. 2. 2026 Nejvyšší správní soud obdržel oznámení advokáta Mgr. et Mgr. Václava Klepše o převzetí zastoupení stěžovatele. V souladu s pravidly pro počítání lhůt podle § 40 s. ř. s. však v pondělí dne 23. 2. 2026 uplynula lhůta k doplnění kasační stížnosti. Stěžovatel, prostřednictvím svého zástupce, doplnil kasační stížnost až dne 25. 2. 2026, tedy po uplynutí lhůty.

Jeli stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti podle § 106 odst. 3 s. ř. s., nastupuje po uplynutí stanovené lhůty koncentrace řízení. Z toho důvodu již soud nemůže přihlížet k důvodům uplatněným později pro jejich opožděnost (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06; nebo usnesení NSS ze dne 28. 4. 2009, č. j. 2 As 28/2009 28; či nověji usnesení NSS ze dne 17. 12. 2021, č. j. 5 As 342/2021 23, bod 5). Nejvyšší správní soud tak nemohl přihlédnout k doplnění učiněnému po lhůtě.

Soud proto kasační stížnost odmítl podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta.