2 Afs 253/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Afs 253/2025- 45 - text  2 Afs 253/2025 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Vinařství Noemi s.r.o., se sídlem Vinohradská 1305/82a, Brno, zast. Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem, se sídlem Ghegova 1019/3, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2024, č. j. 8929/24/530022441708274, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2025, č. j. 29 Af 28/202470, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyni byla Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť neprokázala přijetí zdanitelných plnění od deklarovaného obchodního partnera, společnosti Wineworld company s.r.o., jakož ani to, že plnění obdržela v deklarovaném rozsahu, a tudíž jí nevznikl ve smyslu § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), nárok na odpočet daně za zdaňovací období květen až prosinec 2014 a leden až březen 2015. Správce daně dále žalobkyni uložil povinnost uhradit odpovídající penále. Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 4. 2019, č. j. 17087/19/530022441708274, zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítl, jeho rozsudek nicméně ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 8 Afs 262/202155, zrušil Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“), a s ním zrušil i rozhodnutí žalovaného. Naznal totiž, že daňové orgány měly povinnost vyslechnout jako svědka účetního společnosti Wineworld company pana B., kterého opakovaně označil svědek Jan Lengál, jednatel této společnosti, jako osobu, která pro společnost zařizovala většinu obchodních záležitostí. NSS se neztotožnil s názorem krajského soudu, že provedení svědecké výpovědi pana B. měla s ohledem na rozložení důkazního břemene v daňovém řízení navrhnout jedině stěžovatelka, která tak neučinila. NSS uvedl, že dle § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, má správce daně povinnost dbát na to, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, přičemž v tom není vázán jen návrhy daňového subjektu. Proto musí přihlížet ke všem skutečnostem, které jsou podstatné pro stanovení daně, včetně těch, které v řízení vyjdou najevo ve smyslu § 114 odst. 3 a § 8 odst. 1 daňového řádu bez ohledu na to, zda na ně poukazuje daňový subjekt, kterého ohledně daných skutečností tíží důkazní břemeno. Skutečnosti, které mohl pan B. při výslechu sdělit, mohly být pro správné stanovení daně relevantní. Proto NSS žalovanému uložil, aby svědeckou výpověď pana B. provedl, případně přezkoumatelně zdůvodnil, proč není potřebné či vůbec možné výslech provést. [3] Zbylé kasační námitky shledal NSS nedůvodnými. Ztotožnil se s krajským soudem v tom, že správce daně unesl své důkazní břemeno stran zpochybnění správnosti, věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených daňových dokladů. Tyto pochybnosti nebyla schopna vyvrátit svědecká výpověď pana Lengála, ani předložená emailová komunikace se společností Wineworld company. Návrhy na provedení výslechu řidičů dvou cisteren, které měly být využity k přepravě zboží (vína), neshledal NSS relevantními, neboť žalobkyně nedokázala řidiče specifikovat, navíc se výslechy neměly týkat spolupráce s dodavatelem Wineworld company, ale s jinými subjekty. NSS se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně judikaturou ve věci Kemwater ProChemie (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017208, č. 4336/2022 Sb. NSS, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. 12. 2021, C154/20, vydaný v téže věci). [4] Po provedení nového řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 3. 2024, č. j. 8929/24/530022441708274 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobkyně opětovně zamítl a potvrdil dodatečné platební výměry. V novém řízení provedl ve věznici výslech pana B., účetního společnosti Wineworld company, který však odmítl vypovídat z důvodu, že by se mohl vystavit nebezpečí dalšího trestního stíhání. Dále provedl jako důkaz dva daňové doklady společnosti Wineworld company vystavené pro žalobkyni, které byly dohledány při daňové kontrole u této společnosti. V napadeném rozhodnutí však konstatoval, že tyto doklady, které měl již dříve k dispozici z účetnictví stěžovatelky, nic nemění na posouzení věci. Ve výsledku tedy dle názoru žalovaného nedošlo v novém řízení k posunu ve skutkovém stavu. [5] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně další žalobu. V té opět vznesla námitku vycházející z judikatury Kemwater ProChemie. Dále namítla, že žalovaný neunesl ve smyslu § 92 odst. 5 daňového řádu své důkazní břemeno, pochybnosti ohledně správnosti, věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených daňových dokladů nadto vznesl až v napadeném rozhodnutí. Namítla, že nárok na odpočet DPH v daňovém řízení prokázala, k čemuž odkázala na konkrétní podklady, z nichž má oprávněnost jejího nároku vyplývat. Dle jejího názoru bylo povinností žalovaného, aby zjistil identitu řidiče jedné z cisteren, v níž bylo zboží (víno) dle tvrzení žalobkyně přepravováno, neboť žalobkyně jeho identitu objektivně znát nemohla. V žalobě se rovněž ohradila vůči hodnocení svědecké výpovědi pana Lengála, jehož výslech měl být v novém řízení zopakován. Dále namítla, že žalovaný měl v návaznosti na její návrh vyslechnout oba jednatele společnosti Dixo Group s. r. o., která jí spolupráci s dodavatelem Wineworld company doporučila. Žalobkyně rovněž tvrdila, že v daňovém řízení předložila ke sporným transakcím obdobné důkazy jako v případě plnění přijatých od jiného dodavatele, přičemž odpočty z těchto plnění správce daně uznal. [6] Krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že on i žalovaný jsou v novém řízení vázáni závěry vyslovenými NSS ve zrušujícím rozsudku, v důsledku čehož je značná část námitek nepřípustná či nedůvodná. Tato vázanost může být prolomena toliko v případě, došloli v rámci nového řízení před žalovaným ke změně skutkových či právních poměrů, nebo při podstatné změně judikatury. K žádné ze jmenovaných situací v nynější věci nedošlo. Žalovaný sice v novém řízení doplnil dokazování, to však nevedlo ke změně skutkového stavu. Námitky žalobkyně, které již jednou vypořádal NSS, tedy nemohou obstát. Krajský soud se věnoval konkrétním důkazům, které v novém řízení provedly daňové orgány, a zdůvodnění žalovaného, proč nemohly nic změnit na již dříve zjištěném skutkovém stavu. Žalovaný dle názoru krajského soudu řádně zdůvodnil neprovedení žalobkyní navrženého výslechu jednatelů společnosti Dixo Group (paní Lengálové a pana Masuma). Krajský soud se ztotožnil s žalovaným v tom, že by se jednalo o mimoběžné, a tudíž nadbytečné důkazy. Žalovaný nepochybil ani tím, že nezopakoval výslech pana Lengála. Otázce důkazů k transakcím s jiným dodavatelem, možností aplikace judikatury Kemwater ProChemie a výslechu řidiče cisterny se již věnoval NSS ve svém zrušujícím rozsudku, přičemž tyto námitky shledal nedůvodnými. Ani v novém řízení se nadto žalobkyni nepodařilo řidiče cisterny jakkoliv identifikovat. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že dané vozidlo (reg. zn. 8B6 9265) v inkriminovanou dobu neopustilo území města Brna, tudíž nemohlo být užito k přepravě zboží žalobkyni. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [8] Stěžovatelka namítla, že pochybnosti správce daně jsou v rozporu s obsahem spisu. Z daňových dokladů vyplývá předmět a rozsah plnění přijatého od společnosti Wineworld company. Touto otázkou se však krajský soud ve svém rozsudku odmítl zabývat, když toliko odkázal na svůj předchozí rozsudek a zrušující rozsudek NSS. Není přitom pravdou, že by bylo napadené rozhodnutí založeno na stejných skutkových základech; pochybnosti daňových orgánů vyvstaly až v novém řízení po zrušení původního rozhodnutí žalovaného ze strany NSS. Není rovněž pravdou, že by žalovaný provedl dokazování pouze výslechem pana B. a dvěma daňovými doklady společnosti Wineworld company. V seznámení se zjištěnými skutečnostmi žalovaný předstřel zcela nové posouzení rozsahu sporných plnění a nové závěry o obsahu stěžovatelkou předložených listin, z čehož měla dle jeho názoru vyplý