2 As 22/2026 — Nejvyšší správní soud

2 As 22/2026- 97 - text 2 As 22/2026 - 105 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Körnerova 219/2, Brno, zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Elektrárna Dukovany II, a. s., se sídlem Duhová 1444/2, Praha 4, zastoupená Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, II) Calla  Sdružení pro záchranu prostředí, z. s., se sídlem Fráni Šrámka 1168/35, České Budějovice, III) OIŽP  Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, z. s., se sídlem Kubatova 1240/6, České Budějovice, proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 27. 2. 2025, čj. MPO 23256/2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2025, čj. 10 A 135/2025197, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení I náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Kramáře, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Osoby zúčastněné na řízení II a III nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Územním rozhodnutím ze dne 30. 10. 2023, čj. MPO 76833/23/423SÚ, žalovaný na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení I (dále též stavebník) umístil soubor 16 staveb nazvaný „Napojení NJZ EDU na dopravní infrastrukturu“ tvořících hlavní záměr „Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany“, povolil kácení dřevin ve vztahu k umístěným stavbám a uložil provést náhradní výsadbu. V této věci tedy jde o „vedlejší záměr“ spočívající v (prvostupňovém rozhodnutí blíže specifikované) úpravě silnic II/152 a III/15249, napojení účelových komunikací na tyto silnice, úpravě stávajících sjezdů a přeložce vodovodu VAS na silnici II/152. [2] Ministr průmyslu a obchodu v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl rozklady podané žalobcem, osobou zúčastněnou na řízení II a spolky Jihočeské matky, z.s., se sídlem Karla Buriana 1288/3, České Budějovice, a Umweltschutzorganisation GLOBAL 2000, se sídlem Neustiftgasse 36, Vídeň, Rakouská republika. Proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu brojil žalobce žalobou k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl. [3] K požadavku žalobce na uložení podmínky spočívající ve vypracování plánu monitoringu stavu životního prostředí městský soud uvedl, že správní orgány nepochybily, pokud tomuto návrhu nevyhověly. Žalobce neuvedl žádné konkrétní odborné ani věcné důvody, které by nezbytnost této nové podmínky odůvodňovaly, nevymezil, jaké složky životního prostředí mají být podle jeho názoru monitorovány nad rámec již stanovených podmínek, a nevysvětlil cíle ani obsah plánu monitoringu. Městský soud poukázal na to, že prvostupňové rozhodnutí obsahovalo rozsáhlý soubor podmínek týkajících se monitoringu a ochrany jednotlivých složek životního prostředí po celou dobu existence záměru včetně fáze realizace a žalobce netvrdil, jaká další složka by měla být chráněna, a konkrétně neargumentoval, proč stávající podmínky jeho požadavku nevyhoví. Městský soud uzavřel, že námitka byla správními orgány řádně a přezkoumatelně vypořádána a nedošlo k porušení § 3 ani § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. [4] Podle městského soudu posoudil žalovaný správně, že závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihlava (KHS) ze dne 10. 8. 2020, potvrzené stanoviskem ministerstva zdravotnictví, bylo vydáno v souladu se zákonem, a nebylo třeba vyžádat nové závazné stanovisko lépe odpovídající žalobcovým představám. Podmínka týkající se kontroly kvality vody u přeložky vodovodu je logická a proveditelná již ve fázi územního řízení a předložení aktuální hlukové studie žalovaný správně ponechal na fázi stavebního řízení. Požadavky žalobce na doplnění podmínek závazného stanoviska o povinnost vypracovat novou hlukovou studii nebo o podrobný harmonogram stavebních prací jsou v této chvíli nadbytečné, neboť územní rozhodnutí již obsahuje řadu podmínek upravujících organizaci výstavby a minimalizaci hlukové zátěže [zejména body 2.30 písm. ag) a 2.31 prvostupňového rozhodnutí]. [5] Městský soud se ztotožnil se žalovaným v tom, že kácení dřevin bude možné až v okamžiku faktické realizace celé stavby. Doba kácení není podle právní úpravy omezena výlučně na mimovegetační období, právní předpisy stanoví pouze to, že kácení se provádí zpravidla v době vegetačního klidu, čemuž odpovídají požadavky stanovené žalovaným. Přísnější podmínka kácet toliko mimo vegetační období by byla v rozporu s právními předpisy. Stanovené podmínky zajistí, že stavebník bude v době realizace stavby povinen reflektovat aktuální poměry v dotčeném území a provede kácení tak, aby újma byla minimalizována, proto byl žalobcův návrh na konkrétní změnu podmínek nadbytečný. Námitky žalobce spočívající v ochraně živočichů, zejména hnízdících ptáků, jsou podle městského soudu nedůvodné, protože jednak se mají kácet stromy, které k hnízdění ptáků neslouží, požadavek ochrany hnízdících ptáků je také stanoven obecně zákonem o ochraně přírody a krajiny. Navíc ochrana přírody je řešena prostřednictvím jiných podmínek (biologický dozor, floristické a faunistické průzkumy). Městský soud se zabýval i požadavkem žalobce na stanovení povinnosti bezodkladně nahrazovat případný úhyn vysazených náhradních dřevin, avšak shledal, že uložená povinnost následné péče je dostatečná a že automatická povinnost výsadbu doplňovat fakticky již z podmínek vyplývá. [6] Žalovaný nepochybil při převzetí podmínek ze závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 30. 8. 2019, č. j. MZP/2019/710/7762 (závazné stanovisko EIA), do územního rozhodnutí. Závazné stanovisko EIA představuje komplexní posouzení vlivů na životní prostředí. Z toho vyplývá, proč obsahuje tolik podmínek a proč ne všechny přímo souvisejí se záměrem v projednávané věci, tj. s dopravním napojením. Podmínky stanovené v územním rozhodnutí se mají zásadně vztahovat i k další přípravě a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby a pro stavební povolení. Jednotlivé fáze územního a stavebního řízení na sebe navazují, a je tedy vhodné, aby podmínky pro umístění stavby odpovídaly parametrům budoucího stavebního povolení umístěného záměru. Podle městského soudu se tedy nelze ztotožnit se žalobcem, podle kterého uložené podmínky mají odpovídat jen této fázi povolovacího procesu. Všech 47 podmínek převzatých ze závazného stanoviska EIA představuje podmínky k ochraně životního prostředí a k eliminaci zásahů do něj. Je logické, že takové podmínky jsou stanoveny jednotně jak pro „hlavní“ záměr, tak i pro záměr navazující. [7] Městský soud se též zabýval tvrzenou procesní vadou spočívající v údajně nesprávném doručování výzvy k seznámení se s podklady rozhodnutí stěžovateli. Konstatoval, že žalovaný postupoval v souladu s § 2 odst. 6 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, který ukládá individuální doručování „žadateli“, a judikaturou NSS, podle níž se účastník, který podal rozklad, v rozkladovém řízení „vymaní z okruhu“ ostatních účastníků a má postavení obdobné žadateli. Z toho důvodu mu bylo možné a správné doručovat výzvu individuálně do datové schránky (a nikoli veřejnou vyhláškou). Žalobce tak měl od okamžiku doručení třicetidenní lhůtou k vyjádření, kterou i využil, a jeho podání ze dne 4. 12. 2024 ministr vypořádal. II. Argumentace účastníků řízení II.A Kasační stížnost žalobce [8] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Namítá, že se městský soud zabýval jeho argumentací pouze formálně, nezaměřil se na její podstatu a postupoval v rozporu s judikaturou správních soudů. Proto považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. II.A a Návrh vypracování plánu monitoringu [9] Stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně aproboval nevyhovění jeho návrhu na uložení podmínky vytvoření uceleného plánu monitoringu všech složek životního prostředí během realizace záměru. Podle stěžovatele městský soud chybně odkázal na podmínky týkající se přípravy či provozu, nikoli výstavby, a neidentifikoval jedinou podmínku, která by jeho návrh skutečně nahrazovala. Navrhovaná podmínka podle městského soudu není nereálná, obdobné plány jsou běžně ukládány u jiných liniových staveb, což městský soud zcela pominul. Stěžovatel dále tvrdí, že spolky mohou své připomínky uplatn