21 As 14/2026 — Nejvyšší správní soud

21 As 14/2026- 29 - text  21 As 14/2026 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: JUDr. V. J., zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2026, č. j. 3 A 94/2025  45, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2026, č. j. 3 A 94/2025  45, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 24. 10. 2024, č. j. MCP6 010896/2023, kterým byla dodatečně povolena stavba sauny, přístřešku a plotu u bazénu na pozemcích č. XA a XB v katastrálním území B. [2] Městský soud rozsudkem ze dne 20. 1. 2026, č. j. 3 A 94/2025  45, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost rozhodnout o odvolání žalobkyně do 1 měsíce od právní moci rozsudku. [3] Městský soud vycházel z toho, že žalobkyně podala proti rozhodnutí stavebního úřadu blanketní odvolání dne 8. 11. 2024, které doplnila dne 14. 11. 2024. Stavební úřad předal žalovanému spis dne 30. 1. 2025. Dne 10. 2. 2025 pak žalovaný zaslal Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen „ministerstvo“) žádost o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska dotčeného orgánu územního plánování (odbor územního rozvoje žalovaného – pozn. NSS) ze dne 16. 9. 2021, č. j. MHMP 1426762/2021 (dále jen „závazné stanovisko magistrátu“), proti jehož obsahu odvolání žalobkyně směřovalo. Žádost žalovaného byla ministerstvu doručena dne 12. 2. 2025. [4] Pro posouzení, zda je žalovaný nečinný, bylo podle městského soudu podstatné, zda žalovaný vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska magistrátu důvodně a zda tedy tento postup vedl ke stavení lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobkyně podle § 149 odst. 7 správního řádu. [5] Městský soud uvedl, že uvedené ustanovení správního řádu stanoví povinnost odvolacího orgánu vyžádat potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska, jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska. [6] Odvolání žalobkyně podle městského soudu skutečně částečně směřovalo také proti obsahu závazného stanoviska magistrátu, v prvé řadě však žalobkyně namítala, že závazné stanovisko magistrátu pozbylo před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu platnosti. [7] S názorem žalobkyně, že závazné stanovisko magistrátu pozbylo před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu (tj. před 24. 10. 2024) platnosti, se městský soud ztotožnil. Odkázal přitom na § 96b odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), podle kterého má závazné stanovisko orgánu územního plánování platnost dva roky ode dne jeho vydání. [8] Stavební úřad měl dle městského soudu před vydáním svého rozhodnutí požádat dotčený orgán o prodloužení platnosti závazného stanoviska magistrátu. Pokud se tak nestalo a ani žalovaný fakticky chybějící závazné stanovisko v rámci odvolacího řízení nedoplnil, nebylo dle městského soudu s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2024, č. j. 10 As 282/2023  44, možné požádat o potvrzení či změnu již neplatného závazného stanoviska magistrátu. [9] Městský soud tedy dospěl k závěru, že žádost žalovaného o potvrzení či změnu závazného stanoviska magistrátu nebyla důvodná. Lhůta pro rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 8. 11. 2024 podle § 90 odst. 6 ve spojení s § 71 správního řádu proto již byla zjevně překročena a žalovaný byl nečinný. [10] Proti rozsudku městského soudu podává žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatel namítá, že městský soud nesprávně posoudil platnost závazného stanoviska magistrátu a na základě toho dospěl k nesprávnému závěru, že si stěžovatel vyžádal jeho přezkum nedůvodně. Podle stěžovatele se měl na projednávanou věc aplikovat § 96b odst. 7 písm. a) stavebního zákona, podle kterého závazné stanovisko orgánu územního plánování nepozbývá platnosti, byloli na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno územní rozhodnutí, společné povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle jiného zákona a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby totiž dle stěžovatele v příslušném rozsahu nahrazuje územní rozhodnutí a je „jistou obdobou stavebního povolení“. [12] V posuzované věci byla žádost o dodatečné povolení stavby podána dne 8. 5. 2021, závazné stanovisko magistrátu bylo vydáno dne 16. 9. 2021. Žádost tedy byla podle stěžovatele podána v době platnosti závazného stanoviska magistrátu, a jeho platnost tak byla zachována. Stěžovatel má proto za to, že postupoval správně, pokud požádal ministerstvo o potvrzení či změnu závazného stanoviska magistrátu, a v řízení o odvolání žalobkyně není nečinný, jelikož přezkoumávání závazného stanoviska magistrátu ministerstvem staví lhůtu pro vydání rozhodnutí ve věci. [13] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůrazňuje, že ministerstvu již uběhla lhůta pro posouzení závazného stanoviska magistrátu. Žalobu na ochranu proti nečinnosti ministerstva však žalobkyně podat nemůže, jelikož ministerstvo není v prodlení s vydáním rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně má však za to, že jí nelze zcela odepřít ochranu před průtahy v odvolacím řízení. Dále žalobkyně uvádí, že se ztotožňuje s názorem městského soudu, že závazné stanovisko magistrátu v době rozhodování stavebního úřadu pozbylo platnosti, a stěžovatel proto nemusel žádat o jeho potvrzení či změnu. [14] V doplnění vyjádření ze dne 11. 3. 2026 pak žalobkyně uvedla, že žalovaný již o jejím odvolání rozhodl. [15] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná pověřená osoba s příslušným vysokoškolským právnickým vzděláním. Napadené rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [16] Kasační stížnost je důvodná. [17] Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že nepřehlédl skutečnost, že stěžovatel již v mezidobí po podání kasační stížnosti o odvolání žalobkyně rozhodl. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012 – 46, č. 3013/2014 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), však platí, že v řízení na ochranu proti nečinnosti vychází zdejší soud při rozhodování o kasační stížnosti ze skutkového stavu, který tu byl ke dni rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu. K datu vydání napadeného rozsudku (20. 1. 2026) přitom odvolací řízení před stěžovatelem probíhalo. [18] Žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu dne 8. 11. 2024, tedy již za účinnosti zákona č. 283/2021 Sb., (nový) stavební zákon. Podle § 330 odst. 9 věty třetí tohoto zákona se však v řízeních o opravných prostředcích, jakož i při dalších postupech souvisejících s přezkumem správnosti a zákonnosti nebo změnou závazného stanoviska orgánu územního plánování podle § 96b zákona č. 183/2006 Sb. postupuje podle dosavadních právních předpisů. [19] Podle § 96b odst. 5 stavebního zákona závazné stanovisko platí 2 roky ode dne vydání, nestanovíli orgán územního plánování v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 3 roky. [20] Podle § 96b odst. 7 písm. a) stavebního zákona závazné stanovisko nepozbývá platnosti, byloli na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno územní rozhodnutí, společné povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle jiného zákona a toto rozhodnutí nabylo právní moci. [21] Z citovaných ustanovení vyplývá, že závazné stanovisko orgánu územního plánování platí obecně 2 roky od jeho vydání a v odůvodněních případech lze jeho platnost stanovit až na 3 roky. V této lhůtě je však s ohledem na § 96b odst. 7 písm. a) stavebního zákona nutné pouze zahájit řízení, v němž má být závazné stanovisko podkladem pro vydání rozhodnutí (dále jen „řízení o podmíněném rozhodnutí“). [22] Účelem § 96b odst. 7 písm. a) stavebního zákona je zabránit „propadnutí“ závazného stanoviska orgánu