21 As 21/2026 — Nejvyšší správní soud

21 As 21/2026- 29 - text  21 As 21/2026 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Š. L., zastoupená Mgr. Ing. Martinou Zoubkovou, advokátkou se sídlem Pod Všemi svatými 421/10, Plzeň, proti žalované: Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha, se sídlem Wolkerova 40/11, Praha 3, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nařízení kontroly pod č. j. ČIŽP/41/2025/7651 a jejím pokračování, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č. j. 10 A 116/2025  86, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č. j. 10 A 116/2025  86, se ruší. II. Zásah žalované spočívající v tom, že žalovaná ponechala v platnosti termín kontroly na místě stanovený na den 10. 9. 2025, aniž jej včas zrušila nebo žalobkyni včas vyrozuměla o tom, že se kontrola na místě neuskuteční, byl nezákonný. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 6 508 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, Mgr. Ing. Martiny Zoubkové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Žalovaná doručila žalobkyni dne 28. 7. 2025 pod č. j. ČIŽP/41/2025/7651 oznámení o zahájení kontroly (dále jen „oznámení“). Tím, jako příslušný kontrolní orgán podle § 134 odst. 1 písm. a) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“), oznámila v souladu s § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), že zahajuje kontrolu žalobkyně jako podnikající fyzické osoby. Kontrola měla být zaměřena na plnění povinností při nakládání s odpady v souvislosti s podnikatelskou činností žalobkyně na jejích pozemcích (parc. č. st. X a st. Y v k. ú. B.) – na místě měla být provozovna pedikúry, manikúry a kosmetických služeb a také autodílna. [2] Kontrolu žalovaná zahájila na základě anonymního podnětu, který obdržela dne 17. 7. 2025 (dále jen „podnět“). Oznamovatel v něm uvádí, že na pozemku parc. č. st. X v k. ú. B. má již několik let být provozována nelegální autodílna v objektu bez čísla popisného. Podnět obsahuje podezření, že v rámci této činnosti dochází mj. k nezákonné manipulaci s nebezpečnými odpady. Dle podnětu by popisovaná činnost mohla být v rozporu mj. se zákonem o odpadech, popř. jinými předpisy, které upravují působnost žalované. Vedle toho oznamovatel upozornil, že v rodinném domě č. p. Z je evidována provozovna pedikúry, manikúry a kosmetických služeb vedená na IČ: 67262104. Také při této činnosti údajně vznikají nebezpečné odpady. [3] Výše specifikovaným oznámením žalovaná vůči žalobkyni zahájila kontrolu se shora uvedeným zaměřením. Zároveň žalovaná tímto oznámením požádala žalobkyni dle § 7, § 8 a § 10 odst. 2 kontrolního řádu o součinnost (mj. zajištění přístupu, přítomnosti kontrolované osoby či zplnomocněného zástupce) a předložení veškerých písemných dokumentů týkajících se předmětu kontroly. Jednalo se zejména o doložení množství a druhů vznikajících odpadů. [4] Žalobkyně poté dne 28. 7. 2025 požádala o změnu termínu kontroly z důvodu své nepřítomnosti (dovolené). Rovněž uvedla, že na místě není žádná v podnětu zmíněná provozovna; žalobkyně žádnou podnikatelskou činnost nevykonává a nemá z ní příjmy. Na uvedené adrese je jen sídlo a korespondenční adresa vztahující se k živnostenskému oprávnění, nikoliv provozovna. Žalobkyně uvedla a dokládala, že je zaměstnaná ve školství, živnostenská oprávnění nevyužívá; ta zanikla na základě její žádosti k 29. 7. 2025 (zde Nejvyšší správní soud poznamenává, že žalobkyně zpravidla hovoří – evidentně chybně  o dni 29. 7. 2025, dle údajů z veřejné části živnostenského rejstříku však živnostenská oprávnění zanikla k 28. 7. 2025). [5] Žalovaná následně dne 4. 8. 2025, pod č. j. ČIŽP/41/2025/8008, stanovila nový termín kontroly na 10. 9. 2025. V ostatním setrvala na tom, že kontrola je zaměřena na plnění povinností při nakládání s odpady, a to v souvislosti s podnikatelskou činností provozovanou na daných pozemcích. [6] Žalobkyně dne 29. 8. 2025 požádala žalovanou o upuštění od výkonu kontroly. Shrnula průběh své podnikatelské činnosti na základě živnostenských oprávnění; uvedla, že nikdy nebyla držitelkou řemeslné živnosti oprava motorových vozidel. Uvedla také, že sídlo podnikání na adrese bydliště má čistě administrativní účel, žalobkyně nemá na adrese žádnou provozovnu. Dodala, že nezbytnost vstupu do jejího obydlí nebyla prokázána ani řádně odůvodněna. Není dle ní zřejmá účelnost vstupu a neexistuje ani jakékoliv tvrzení podložené konkrétními skutečnostmi o tom, že by se měla dopustit protiprávního jednání, které by odůvodňovalo kontrolu v jejím obydlí. Požádala rovněž o sdělení, jaké povinnosti v souvislosti s nakládáním s odpady mají být kontrolovány. [7] Žalobkyně následně (dne 1. 9. 2025) podala k Městskému soudu v Praze žalobu dle § 82 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) na ochranu proti nezákonnému zásahu žalované. V ní mj. navrhla, aby městský soud vydal předběžné opatření, jímž by žalované uložil povinnost zdržet se provedení kontroly v místě bydliště žalobkyně. Tento návrh městský soud zamítl usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j. 10 A 116/2025  42. [8] Kontrola na místě se poté dne 10. 9. 2025 a ani jindy neuskutečnila. Žalobkyně proto žalovanou dne 11. 9. 2025 požádala o sdělení důvodů neuskutečnění kontroly, k níž byla na daném místě a v určeném čase připravena. [9] Dne 15. 9. 2025, pod č. j. ČIŽP/41/2025/9521, žalovaná spis postoupila Městskému úřadu Benešov, odboru životního prostředí. V této písemnosti shrnula průběh kontroly. Uvedla, že jí kontrolovaná osoba (žalobkyně) sdělila, že v místě nemá zřízenou provozovnu, zrušila živnostenská oprávnění ke dni 28. 7. 2025 a nevykonává v místě žádnou podnikatelskou činnost. S ohledem na uvedené, a to zejména na podanou žalobu, žalovaná ve stanovený termín 10. 9. 2025 neprovedla kontrolu na místě. Žalovaná podle svého sdělení – obsaženého v postoupení věci – po zvážení všech okolností učinila závěr, že kontrolu podnikatelské činnosti žalobkyně dle zákona o odpadech neprovede, a to s ohledem na kompetence jí svěřené uvedeným zákonem. Podle jejího názoru je podle § 146 zákona o odpadech příslušný k řešení předmětné věci obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je příslušný „ke kontrole jak podnikajících, tak fyzických osob“. [10] Konečně pak dne 18. 9. 2025 žalovaná vyhotovila protokol o kontrole (č. j. ČIŽP/41/2025/9605). V něm seznámila žalobkyni se závěry, které učinila po vyhodnocení všech zjištěných skutečností. Shrnula, že kontrola byla zahájena doručením oznámení; žalobkyně byla dne 28. 7. 2025 fyzickou osobou podnikající dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Žalovaná také popsala shora uvedený průběh kontroly. Uzavřela, že nezjistila, jak žalobkyně, jakožto kontrolovaná osoba, plní povinnosti, které jí plynou ze zákona o odpadech v souvislosti s její podnikatelskou činností. Žalovaná tedy dle svého konstatování neprokázala, ale ani nevyvrátila, možné nezákonné jednání žalobkyně. S ohledem na zjištěné skutečnosti (ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně) spisový materiál postoupila obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. [11] Jak bylo již uvedeno výše (odst. [7]), proti předmětné kontrole (resp. proti jejím jednotlivým aspektům – viz níže odst. [38]) podala žalobkyně dne 1. 9. 2025 žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobu neshledal důvodnou a rozsudkem ze dne 29. 1. 2026, č. j. 10 A 116/2025  86 (dále také jen „napadený rozsudek“), ji zamítl. [12] V rozsudku městský soud nejdříve zrekapituloval obsah podnětu. Následně shrnul průběh kontroly, jakož i navazující úkony žalované a vymezil předmět řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. Dospěl k závěru, že zásah žalované v podobě kontroly, nebyl nezákonný. [13] V prvé řadě žalovaná dle městského soudu vymezila dostatečně a určitě předmět kontroly (věcně i místně), přičemž logicky vycházela z podnětu. Předmět kontroly byl zaměřen výlučně na nakládání s odpady v určeném místě a neměl spočívat v kontrole jakýchkoli dalších povinností, jak namítala žalobkyně. Z ničeho ani nevyplývá, že by již samotné oznámení o zahájení kontroly muselo nezbytně zahrnout i identifikaci, jakého konkrétního porušení povinností se má kontrola týkat. Takové určení by v této fázi navíc nebylo, s ohledem na obecnost podnětu, možno ani spolehlivě předvídat. [14] Za klíčovou spornou otázku městský soud označil, zda žalovaná mohla vůči žalobkyni kontrolu vůbec zahájit, případně ji i provést, a to vzhledem k tomu, že na popud žalobkyně v průběhu kontroly zanikla její stávající živnostenská oprávnění. Podle § 134 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech totiž žalovaná smí kontrolovat dodržování nakládání s odpady mj. u