22 Afs 288/2025 — Nejvyšší správní soud

22 Afs 288/2025- 79 - text  22 Afs 288/2025 - 82 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Molík reality s. r. o., se sídlem Okružní 3407/11, Most, zastoupený Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2025, čj. MF8132/202539027, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, čj. 6 Af 9/202552, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, čj. 6 Af 9/202552, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního analytického úřadu (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 12. 2024, čj. FAU151201/2024/032 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. [2] Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce ve výroku I. uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „AML zákon 2020“); ve výroku II. byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 44 odst. 1 písm. b) AML zákona 2020; ve výroku III. byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 44 odst. 1 písm. a) téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 4. 2024 (dále jen „AML zákon 2021“); ve výroku IV. byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 44 odst. 1 písm. b) AML zákona 2021; a ve výroku V. byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 46 odst. 2 AML zákona 2021. Podle správních orgánů žalobce dlouhodobě zprostředkovával prodeje nemovitostí, avšak u řady obchodů neprovedl tzv. AML (antimoney laundering) úkony. Šlo zejména o opakované nesplnění povinnosti při identifikaci a kontrole klientů a o neplnění oznamovací povinnosti. Za spáchání uvedených přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 400 000 Kč. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“, který ji shora označeným rozsudkem zamítl. Námitky proti obsahu kontrolního protokolu ze dne 11. 8. 2023, čj. FAU108463/2023/032 (dále též „protokol o kontrole“) označil za nepřípustné, neboť byly uplatněny až v žalobě, přičemž žalobce je mohl vznést již ve správním řízení. S ohledem na judikaturu se tak jimi městský soud nemohl zabývat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, čj. 2 As 215/201443). Nedůvodnou shledal městský soud i námitku týkající se údajného neumožnění nahlížení do správního spisu po vydání prvostupňového rozhodnutí. Podle soudu nebylo prokázáno, že by tento postup omezil možnost žalobce podat včasnou a projednatelnou žalobu. Pokud jde o tvrzenou opomenutou argumentaci obsaženou ve vyjádření žalobce ze dne 13. 12. 2023, soud dospěl k závěru, že nevyjádření správního orgánu k tomuto podání nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Důvodné neshledal městský soud ani námitky brojící proti výši pokuty. Podle městského soudu správní orgány pokutu odůvodnily přezkoumatelným způsobem, vycházely z individuálních okolností případu, zohlednily polehčující i přitěžující okolnosti, ekonomickou situaci žalobce a nevybočily z mezí správního uvážení. Plné znění rozsudku je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost odkazuje. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, kterou se domáhal jeho zrušení. Z hlediska věcného identifikoval Nejvyšší správní soud v kasační stížnosti okruhy námitek, které pro přehlednost uspořádal následovně. V prvním okruhu stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu pro nedostatek důvodů, resp. pro nedostatečnou reakci na žalobní argumentaci. V druhém okruhu stížních námitek stěžovatel nesouhlasil se závěrem městského soudu, že se nemohl zabývat námitkami proti kontrolnímu protokolu z důvodu, že je stěžovatel neuplatnil v řízení před správními orgány, ale až v řízení před soudem. Ve třetím okruhu námitek vytýkal městskému soudu, že neshledal důvodné námitky poukazující na vady v řízení před správními orgány. Předně mu vytýkal, že neshledal důvodnou námitku ohledně neumožnění nahlížení do spisu. Samotná skutečnost, že stěžovatel podal projednatelnou žalobu, neznamená, že neumožněním nahlédnutí nebyla porušena jeho práva. Návazně pak nesouhlasil se závěrem městského soudu, že nezohlednění obsahu stěžovatelova podání ze dne 13. 12. 2023 nemělo vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. V posledním okruhu námitek stěžovatel brojí proti uložené pokutě. Podle jeho názoru správní orgán i městský soud nedostatečně individualizovaly uloženou pokutu, nesprávně hodnotily přitěžující okolnosti, nedostatečně posoudily jeho ekonomickou situaci a tvrzenou likvidační povahu sankce a nesprávně uchopily ohrožovací charakter přestupků. [5] V kasační stížnosti stěžovatel dále avizoval její doplnění o znalecký posudek z oboru ekonomika. Dne 23. 3. 2026 stěžovatel soudu doručil doplnění kasační stížnosti, k němuž přiložil znalecký posudek z oboru ekonomika ze dne 20. 3. 2026 vypracovaný znaleckou kanceláří Expert Group s. r. o. (dále jen „znalecký posudek“). Ten má podle stěžovatele doložit nesprávnost závěrů stran přiměřenosti a nelikvidační povahy uložené pokuty. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Podle jeho názoru se městský soud vypořádal se všemi žalobními body, jeho rozhodnutí je přezkoumatelné a odpovídá zákonné úpravě i judikatuře Nejvyššího správního soudu. Podle žalovaného byly námitky proti kontrolnímu protokolu uplatněny opožděně. Tvrzené neumožnění nahlížení do spisu pak nemělo žádný vliv na možnost podat žalobu. Podání ze dne 13. 12. 2023 neobsahovalo žádnou relevantní právní či skutkovou obranu. V souladu se zákonem bylo postupováno i při ukládání pokuty. Pokuta byla stanovena v mezích správního uvážení, řádně odůvodněna a není nepřiměřená. Žalovaný dodal, že avizovaný znalecký posudek z oboru ekonomika nelze v kasačním řízení zohlednit. Nadto nesouhlasil s jeho dílčími závěry. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [7] Na vyjádření žalovaného zareagoval stěžovatel replikou, v níž zopakoval a rozvedl svou stížní argumentaci. Argumentaci žalovaného neshledává případnou. Nesouhlasí se žalovaným, že by nemožnost nahlédnout do spisu neměla vliv na obsah žaloby, jakož ani s tím, že by vada opomenuté argumentace neměla vliv na věcné posouzení případu. Obsáhle brojil i proti závěru žalovaného, že znalecký posudek nelze zohlednit v kasačním řízení. Předložený znalecký posudek nemá povahu novoty, neboť odborně nahlíží skutkovou argumentaci stěžovatele. Ten tvrdí (a tvrdil), že pokuta uložená mu správním orgánem neodpovídá zákonnému požadavku přiměřenosti, je likvidační, neboť správní orgány a po nich soud nevzaly v potaz celkový hospodářský obraz stěžovatele, tedy komplexní souhrn jednotlivých kritérií pro posouzení hospodářského stavu stěžovatele a jeho možností hradit pokutu v jaké výši. Nesouhlasil ani s konkrétními námitkami žalovaného proti zjištěním obsaženým ve znaleckém posudku. Dne 22. 4. 2026 pak stěžovatel soudu doručil i nesouhlasné vyjádření znalecké kanceláře k vyjádření žalovaného stran dílčích závěrů znaleckého posudku. Na toto vyjádření zareagoval žalovaný nesouhlasným vyjádřením ze dne 30. 4. 2026. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem A) Nepřezkoumatelnost [8] V prvním okruhu námitek stěžovatel dovozoval nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. [9] Podle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/200352, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/200462). [10] Vymezeným požadavkům městský soud dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Městský soud dostatečně zdůvodnil, proč neshledal uplatněné námitky přípustné, resp. důvodné (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/200375, ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007107, ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/200876, usnesení rozšířeného senátu