22 Azs 286/2025 – Nejvyšší správní soud

22 Azs 286/2025- 42 - text  22 Azs 286/2025-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové, v právní věci žalobkyně: nezl. C. N. T., zastoupená zákonnou zástupkyní T. L. N., právně zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Hradčanské náměstí 182/5, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, čj. 3021402/2025MZV/VO, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2025, čj. 1 A 20/202529, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2025, čj. 1 A 20/2025-29, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně neúspěšně žádala ve smyslu § 180e odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, o nové posouzení důvodů pro udělení krátkodobého schengenského víza za účelem návštěvy rodiny a přátel. Žádost podala podle § 15a odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o pobytu cizinců z titulu rodinného příslušníka občana EU. Tím je její nevlastní otec. Žalovaný dospěl k závěru, že manželství mezi matkou žalobkyně a občanem ČR bylo uzavřeno účelově s cílem požívat právo volného pobytu a pohybu podle směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. I vztah žalobkyně k nevlastnímu otci je tím pádem účelový. Dále žalovaný podotknul, že žádost matky žalobkyně o udělení krátkodobého víza byla taktéž zamítnuta. Žalobkyně nemůže do ČR samostatně následovat nevlastního otce, který k ní nemá žádná rodičovská práva. Žádost žalobkyně proto zamítl podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. [2] Proti zamítavému rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou. [3] Městský soud žalobu zamítl. Ztotožnil se s důvody, na kterých vystavěl žalovaný nemožnost vyhovění žádosti žalobce. Žalovanému přisvědčil v tom, že i při posuzování žádosti žalobkyně je třeba vycházet z toho, že její matka uzavřela manželství s občanem ČR účelově. Žádost je totiž třeba vnímat v kontextu celé rodiny právě kvůli tomu, že potenciální pobytové oprávnění žalobkyně (nezletilého dítěte) je v tomto případě zcela odvozováno od jejího rodiče (občanky třetí země, a zároveň manželky občana ČR). Žalobkyně se tuto provázanost snažila podle městského soudu účelově popřít. To ale není podle městského soudu možné. Pokud by matka žalobkyně neuzavřela sňatek s občanem ČR, žalobkyně by neměla jakýkoliv důvod jako nezletilá osoba takovou žádost vůbec podávat. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [4] Žalobkyně (stěžovatelka) se proti rozsudku městského soudu bránila kasační stížností. Namítala, že městský soud a žalovaný postupovali nesprávně. Její žádost nemá být posouzená v kontextu žádosti její matky. Stěžovatelka podala samostatnou žádost, a jako taková měla být posouzená samostatně podle čl. 1 odst. 4 Vízového kodexu. Opačný postup by byl pro účastníka správního řízení překvapivý. Dále stěžovatelka uvedla, že žalovaný a ani městský soud neuvedli, na základě kterých právních předpisů dospěli k závěru, že má být žádost stěžovatelky posouzená v kontextu žádosti její matky. Rozsudek městského soudu proto považuje za nepřezkoumatelný. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Svého nevlastního otce následuje do Česka nezávisle na své matce. Účelovost manželství její matky navíc nebyla v řízení před žalovaným ani před krajským soudem předmětem dokazování. Městskému soudu také vytýká procesní pochybení spočívající v nepřibrání jejího nevlastního otce jako osoby zúčastněné na řízení. Ten přitom mohl být rozhodnutím žalovaného dotčený na svém rodinném životě. [5] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že rozsudek městského soudu považuje za správný a přezkoumatelný. Provázanost věcí je v daném případě dána několika okolnostmi. Z vyjádření nevlastního otce ze dne 7. 10. 2024 vyplývá, že zval do Česka matku stěžovatelky a její děti (stěžovatelku a jejího bratra), nikoliv stěžovatelku samotnou. Jeho úmyslem je tak žít společně. Formální vztah stěžovatelky k nevlastnímu otci pak vznikl účelovým jednáním její matky. Stěžovatelka je nadto nezletilá. Pokud by její žádosti vyhověl, dostala by se do situace, kdy by pobývala na území Česka bez zákonného zástupce. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.a Kasační stížnost je přijatelná [6] Jelikož v nyní projednávané věci rozhodoval specializovaný samosoudce, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnost přijatelná. [7] Podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního platí, že rozhodovalli před krajským (městským) soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. Nejvyšší správní soud, Ostapenko). V posuzované věci je dán druhý důvod přijatelnosti, spočívající v zásadním pochybení městského soudu. III.b Rozsudek městského soudu je přezkoumatelný [8] Jelikož stěžovatelka vznesla námitku nepřezkoumatelnosti, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve tím, zda je rozsudek městského soudu přezkoumatelný. Nepřezkoumatelnost totiž představuje vadu, pro kterou by musel napadený rozsudek zrušit bez dalšího. [9] Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62). [10] Vymezeným požadavkům městský soud dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Městský soud také uvedl, ze kterých právních předpisů při posuzování věci vycházel a v čem spatřuje provázanost žádosti stěžovatelky s žádostí její matky. V tomto ohledu je podle městského soudu podstatné, že matka nezletilé stěžovatelky uzavřela účelový sňatek. Sama stěžovatelka pak ke svému nevlastnímu otci žádný bližší vztah nemá. Vypořádal i argumentaci stěžovatelky čl. 1 odst. 4 vízového kodexu a vysvětlil, jak je nutné chápat požadavek „individualizovaného posouzení“ žádosti. III.c Krajský soud nevyrozuměl osobu, která přicházela v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení [11] Stěžovatelka namítá, že městský soud nevyrozuměl o probíhajícím řízení jejího rodinného příslušníka (nevlastního otce) a nevyzval ho, aby oznámil, zda v řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 2 soudního řádu správního. Namítá tedy závažnou procesní vadu v řízení před městským soudem. Tato námitka je důvodná. [12] Podle § 34 odst. 1 soudního řádu správního platí, že osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. [13] Podle § 34 odst. 2 soudního řádu správního dále platí, že navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3. [14] Z citovaných ustanovení vyplývají dvě podmínky, které musí být splněny pro to, aby se určitý subjekt stal osobou zúčastněnou na řízení. První p