Nejvyšší správní soud 22 Azs 38/2026 – Převzetí průkazu o povolení k pobytu

Žalovaný v záhlaví uvedeným sdělením dle § 7t odst. 6 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále „Lex Ukrajina“), informoval žalobce, že mu dle § 7s Lex Ukrajina zanikla registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu na základě stanoviska Policie ČR ve smyslu § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina. Proti tomuto sdělení, které žalobce označil za rozhodnutí dle § 65 s. ř. s., podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl.

Žalobce (dále „stěžovatel“) podal 3. 3. 2026 proti tomuto usnesení kasační stížnost.

Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu 7. 5. 2026 vzal stěžovatel podanou kasační stížnost v celém rozsahu zpět.

V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzalli navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.