3 Afs 85/2025 – Nejvyšší správní soud

3 Afs 85/2025- 48 - text  3 Afs 85/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. J. T., zastoupený JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 10 Af 18/202450, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 10 Af 18/202450, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 22. 8. 2024, č. j. 26255/24/510041456712955, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 30 917,40 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Žalobce podal dne 26. 6. 2023 přihlášku k registraci plátce k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“). V ní tvrdil důvod registrace dle § 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „ZPDH“), tj. pro překročení stanovené částky obratu, s rozhodným dnem 31. 7. 2020. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) reagoval na podanou přihlášku výzvou k odstranění pochybností v registračních údajích. Požadoval, aby žalobce s ohledem na přerušení živnostenského oprávnění od 13. 5. 2020 do 31. 12. 2030 doložil svou ekonomickou činnost a překročení obratu. Žalobce k výzvě uvedl, že ve 4. čtvrtletí 2019 poskytl jednorázově P. D. (dále jen „odběratel“) obchodně využitelné kontakty pro jeho použití, přičemž ten mu postupně toto plnění uhradil. K tomu doložil 182 faktur vystavených v letech 2020 až 2023 (celkem na více než 19 000 000 Kč). Správce daně dne 29. 8. 2023 rozhodl o registraci žalobce jako plátce DPH. [2] Dne 8. 9. 2023 podal žalobce proti rozhodnutí o registraci odvolání, v němž namítl, že plnění podle doložených faktur poskytl toliko jednorázově, a nelze tak hovořit o ekonomické činnosti, která by byla vykonávána soustavně za účelem získávání pravidelného příjmu. Správce daně vydal dne 14. 9. 2023 výzvu k prokázání skutečností, ve které žalobce vyzval k tomu, aby specifikoval předmět a podmínky plnění, sdělil kontaktní údaje odběratele, vysvětlil neplatné bankovní číslo na vystavených fakturách a jejich počet s ohledem na tvrzení o jednorázovém plnění, doložil cenovou kalkulaci plnění, případně smlouvu a další doklady prokazující plnění. Žalobce v odpovědi na výzvu navrhl jako důkaz k prokázání rozhodných skutečností vystavené faktury; dne 21. 3. 2024 doplnil čestné prohlášení odběratele. Správce daně si dále obstaral výpisy z bankovního účtu žalobce a jeho daňová přiznání. [3] O odvolání žalobce rozhodl žalovaný tak, že je zamítl a rozhodnutí správce daně o registraci potvrdil. Dle žalovaného žalobce vykonával ekonomickou činnost, jejímž cílem bylo zajistit si pravidelný příjem. O tom svědčí, že inkasoval platby pravidelně každý měsíc od dubna 2020 do května 2023 a namísto příjmových pokladních dokladů vystavoval faktury, které měly každá odlišný variabilní symbol, datum vystavení i datum uskutečnění zdanitelného plnění. Nehmotné plnění tak bylo podle všeho dodáváno průběžně. Navíc odběratel nevykázal přijaté plnění v kontrolním hlášení. Žalovaný neprovedl čestné prohlášení jako důkaz. Podle něj nedisponuje vypovídací potencí a skutkový stav byl zjištěn dostatečně. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. Městský soud s odkazem na novelizaci ZDPH, judikaturu a odbornou literaturu konstatoval, že primárním znakem ekonomické činnosti je dosažení pravidelného příjmu. Dodal, že soustavnost či pravidelnost činnosti je relevantním, byť ne již definičním znakem ekonomické činnosti. Pro správné zařazení určité skutkové situace pod pojem „ekonomická činnost“ je pak třeba důsledně zkoumat konkrétní skutkové okolnosti. Žalobce přitom v řízení předložil daňové doklady, podle nichž získal za poskytnuté plnění v období od dubna 2020 do května 2023 pravidelný příjem v řádech desítek tisíc korun měsíčně. Tyto doklady ve svém souhrnu prokazují i soustavný výkon činnosti. Nelze totiž odhlédnout od toho, že žalobce podal přihlášku k registraci k DPH dobrovolně, řádně označil rozhodný den, na výzvu doložil faktury s různými variabilními symboly, daty vystavení, daty splatnosti a daty uskutečněného zdanitelného plnění a od faktury za září 2020 začal uplatňovat 21% sazbu DPH. To svědčí o tom, že poskytnutí obchodně využitelných obchodních kontaktů žalobcem nebylo jednorázového a příležitostného charakteru, ale bylo pro toto období soustavné. Pokud dospěl žalobce následně k názoru, že poskytnuté plnění bylo naopak jednorázové, měl tuto skutečnost v odvolacím řízení prokázat. Za tímto účelem však předložil pouze čestné prohlášení odběratele. Takový důkaz podle městského soudu nemůže sám o sobě obstát v kontrastu s předloženými doklady svědčícími o dosahování pravidelného příjmu po dobu několika let. Žalovaný proto nepochybil, pokud jej odmítl provést pro nadbytečnost. Na závěru žalovaného nemohl pro svou nízkou vypovídací potenci nic změnit. Městský soud závěrem přisvědčil žalobci, že žalovaný rozvinutím úvah o tom, že faktury prokazují ekonomickou činnost, předestřel částečně nové právní posouzení věci, aniž by s ním dle § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád seznámil žalobce před vydáním rozhodnutí. Tato vada však nezkrátila žalobce na možnosti uplatňovat svá procesní práva a konat procesní úkony. Neměla proto vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Proti rozhodnutí městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) obsáhlou kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“). Namítá v ní, že daňové orgány a městský soud učinily na podkladě jeho vyjádření a doložených důkazních prostředků nesprávné skutkové závěry. K tomu shrnuje, že na podzim roku 2019 došlo k předání obchodních kontaktů mezi odběratelem a společností DEFEND INSURANCE s. r. o., jehož účelem bylo umožnit odběrateli zahájit lukrativní spolupráci s touto společností. Za danou transakci se odběratel zavázal uhradit stěžovateli odměnu, kterou postupně splácel. Žádnou další činnost stěžovatel pro odběratele nevykonával. V roce 2023 se stěžovatel v souvislosti s tímto plněním z opatrnosti preventivně registroval k DPH a uhradil daň, aby předešel eventuálním sankcím při jejím doměření, pakliže by daňové orgány transakci hodnotily chybně. Pro účely úhrady daně vystavil zpětně daňové doklady s tím, že data na nich uvedená kopírují data přijetí plateb v minulosti. Tyto doklady nebyly použity k uplatnění nároku na odpočet a logicky se neobjevily ani v kontrolních hlášeních odběratele. Nemohou tedy ani dokládat průběžné dodávání plnění, žalovaný ostatně vůbec nevysvětlil, co (jaké kontakty) by mělo být předmětem opakujících se plnění. Samotné rozložení úplaty za jednorázovou transakci do více splátek přitom nelze považovat za ekonomickou činnost směřující k zajištění pravidelného příjmu, neboť je jen projevem cash flow odběratele. Dle stěžovatele daňové orgány dezinterpretovaly daňové doklady a pochybily při dokazování, zejména neprovedením čestného prohlášení odběratele, případně jeho výslechu, jako důkazu. Jedná se o jediný skutečně relevantní důkazní prostředek, který žalovaný a městský soud chybně odmítli pro nadbytečnost, ačkoliv současně stěžovateli vytkli, že nedoložil neprovádění ekonomické činnosti. Odůvodnění městského soudu je vnitřně rozporné, účelové a nerespektuje judikaturu, která zapovídá odmítnout provedení důkazu na základě jeho předběžného hodnocení. Žalovaný proto neunesl své důkazní břemeno a založil své skutkové závěry na domněnkách a spekulacích. Žalovaný nadto nedbal povinnost seznámit stěžovatele se svým hodnocením důkazů dle § 115 odst. 2 daňového řádu, přestože v odvolacím řízení došlo k dokazování. Splnění této povinnosti nemůže představovat výzva správce daně a tam obsažené úvahy. Výsledkem tak bylo překvapivé rozhodnutí o odvolání, neboť s hodnocením důkazů se stěžovatel seznámil právě až v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Bylo mu tak upřeno právo vést s žalovaným dialog o jeho závěrech. Městský soud namísto vrácení věci žalovanému k doplnění dokazování nekriticky převzal jeho závěry a potvrdil aplikaci § 5 odst. 3 ZDPH na takto vadně zjištěný skutkový stav. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Ke kasační stížnosti zaslal své vyjádření žalovaný. V něm označil za nevěrohodné vysvětlení stěžovatele, že vystavenými doklady