4 Ads 229/2025 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 229/2025- 34 - text 4 Ads 229/2025-40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Oldřich Janda Consultancy, s.r.o., IČO: 042 97 636, se sídlem Václavkova 1134/26, Brno, zast. Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem, se sídlem Milady Horákové 2047/23, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2024, č. j. 10000/6898935/24/351/NR, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2025, č. j. 29 Ad 17/2024-47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila platební výměr Územní správy sociálního zabezpečení pro Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj a Zlínský kraj, Městská správa sociálního zabezpečení Brno, ze dne 18. 7. 2024, č. j. 7002/029241/24/410/SV/8014/150/1489/772. Platebním výměrem byla žalobci uložena podle § 4 až § 9 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“), povinnost uhradit dlužné pojistné ve výši 14.711 Kč a penále ve výši 7.944 Kč, neboť žalobce v červnu a srpnu roku 2020 nesplnil podmínky pro prominutí pojistného podle zákona č. 300/2020 Sb., o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prominutí pojistného“). Žalobce za kalendářní měsíce červen 2020 a srpen 2020 uplatnil nárok na prominutí pojistného podle zákona o prominutí pojistného a to tím, že snížil svůj vyměřovací základ o vyměřovací základ svého jediného jednatele, Ing. Oldřicha Jandy, jenž pro něj vykonával práci na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele. Žalobce však nebyl oprávněn vyměřovací základ za uvedené měsíce snížit, neboť pana Ing. Oldřicha Jandu nelze považovat za zaměstnance v pracovním poměru. [2] Krajský soud v Brně nadepsaným rozsudkem zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalované. Aproboval závěr správních orgánů, že žalobce nelze považovat za zaměstnavatele se zaměstnanci ve smyslu zákona o prominutí pojistného. Pro žalobce vykonával činnost ve sporném období (červen a srpen 2020) pouze jeden zaměstnanec, pan Oldřich Janda, na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele. Z titulu činnosti jednatele byl pan Janda přihlášen k účasti na nemocenském pojištění a byl poplatníkem pojistného. Nad rámec smlouvy o výkonu funkce neměl uzavřenou žádnou pracovní smlouvu. Termín „zaměstnanec“, uvedený v zákoně o prominutí pojistného, je nutné vykládat v dikci zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Podle něj je zaměstnancem fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Mezi tyto vztahy není možné zařadit smlouvu o výkonu funkce jednatele uzavíranou podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Mezi zaměstnanci v pracovním poměru a jednatelem na základě smlouvy o výkonu funkce je stran zákona o prominutí pojistného rozdíl. Pokud pak zákon o pojistném na sociální zabezpečení a zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, považují za zaměstnance i jednatele, činí tak výslovně pro své potřeby. Výkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, ani tehdy, „podřídíli“ se smlouva o výkonu funkce režimu zákoníku práce. Smlouva o výkonu funkce nespadá pod zákoník práce v tom smyslu, že by jednatel byl považován za zaměstnance dle zákona o prominutí pojistného. [3] Správní orgány aplikovaly § 2 a § 3 zákona o prominutí pojistného správně. Dle § 3 odst. 1 zákona o prominutí pojistného se do vyměřovacího základu zaměstnavatele nezahrnují vyměřovací základy zaměstnanců v pracovním poměru, jejichž pracovní poměr trvá v posledním dni kalendářního měsíce. Byť se v daném případě jedná o zaměstnance ve smyslu zákona o pojistném a zákona o nemocenském pojištění, nejedná se o zaměstnance v pracovním poměru, jak je vymezeno v zákoně o prominutí pojistného. Zákon o prominutí pojistného je formulován jasně a srozumitelně a je v souladu s jeho účelem a smyslem. Zákon o prominutí pojistného jasně hovoří o zaměstnancích v pracovním poměru a nikde nestanovuje, že se vztahuje na společníky a jednatele společnosti s ručením omezeným. Zákon přitom nevytváří prostor pro pochybnosti ani výjimky, které by umožňovaly zahrnout jiné formy pracovního vztahu. Jazykový výklad, společně se zhodnocením účelu a smyslu zákona, provedený správními orgány je zde proto dostačující a správný. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku předpokladů pro uplatnění nároku na prominutí pojistného dle zákona o prominutí pojistného, resp. aplikovatelnost § 2 a 3 tohoto zákona. Dospěl k chybnému závěru, že zákon o prominutí pojistného se vztahuje pouze na zaměstnance v pracovním poměru, nikoliv na jednatele, který má uzavřenou smlouvu o výkonu funkce. Zákonné podmínky pro prominutí pojistného jsou s přihlédnutím ke smyslu a účelu zákona o prominutí pojistného aplikovatelné i na zaměstnavatele, pro něž vykonávají práci pouze jednatelé na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele. To za podmínek, že jednatel je jedinou ekonomicky aktivní osobou, je přihlášen k účasti na pojištění podle § 5 písm. a) bod 16 zákona o nemocenském pojištění a je poplatníkem pojistného podle § 3 odst. 1 písm. b) bod 14 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, stejně jako zaměstnanci. Mezi takovými jednateli a zaměstnanci v pracovním poměru není fakticky žádného rozdílu. [5] Z důvodové zprávy k zákonu o prominutí pojistného plyne, že byl přijat za účelem minimalizace negativních hospodářských důsledků spojených s výskytem koronaviru SARS CoV-2, jehož cílem bylo udržet, resp. obnovit, ekonomický růst. K ekonomickému růstu přispívá i zachování ekonomicky zdravé a finančně stabilní společnosti s ručením omezeným, která k výkonu ekonomiky přispívá činností svého jednatele. S přihlédnutím ke smyslu a účelu zákona o prominutí pojistného tak není rozhodné, zda práci pro společnost s ručením omezeným vykonává jednatel na základě smlouvy o výkonu funkce, která zahrnuje i činnosti nesouvisející s výkonem funkce statutárního orgánu, či zaměstnanec v pracovním poměru. Závěr o nemožnosti uplatnění nároku na snížení vyměřovacího základu u takového zaměstnavatele podle zákona o prominutí pojistného proto není obhajitelný. [6] Doslovné jazykové znění zákona o prominutí pojistného je nejednoznačné a odporuje jeho smyslu a účelu (podpora zaměstnavatelů a udržení společností, které se podílejí na tvorbě HDP ve stavu ekonomické aktivity). Je proto nutné zabývat se výkladem e ratione legis společně s dalšími podpůrnými interpretačními metodami a jejich předností před výkladem jazykovým. Tomuto názoru svědčí i nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 1937/24. Krajský soud však smysl a účel zákona o prominutí pojistného i přes námitky stěžovatele nijak neposuzoval. Proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek řádného odůvodnění. Krajský soud se v něm dostatečně nevypořádal s konkrétními námitkami a tvrzeními stěžovatele uvedenými v žalobě. Zopakoval pouze závěry správních orgánů, aniž by provedl vlastní právní posouzení věci. [7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že zaměstnavatel uplatnil prominutí pojistného v měsících červen a srpen 2020, přičemž ani v jednom z uvedených měsíců nesplnil zákonné podmínky (nezaměstnával žádného zaměstnance v pracovním poměru účastného nemocenského pojištění). Dlužné pojistné tak bylo doměřeno v souladu s platnou právní úpravou. Jednatel neměl uzavřenu nad rámec smlouvy o výkonu funkce žádnou pracovní smlouvu. Jedná se o vztah obchodněprávní, kdy jednatel není zaměstnancem ve smyslu zákoníku práce. Zákon o pojistném i zákon o nemocenském pojištění pak označuje jednatele společnosti s ručením omezením za zaměstnance, a zachází s ním z hlediska pojistného na sociální zabezpečení shodně jako se zaměstnanci v pracovněprávním vztahu výslovně pro své potřeby. Zákon o prominutí pojistného však dopadá pouze na zaměstnance v pracovním poměru. Zákon o prominutí pojistného nedává možnost provádět jiný než jazykový výklad, neboť je formulován jasně a srozumitelně a jeho znění je v souladu s jeho účelem a smyslem. III. Posouzení kasační stížnosti [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatov