4 Afs 176/2025 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 176/2025- 42 - text  4 Afs 176/2025-48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Pastin group s.r.o., IČO 045 50 391, se sídlem Křižovnická 86/6, Praha 1, zast. JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D., advokátem, se sídlem Pujmanové 882/25, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2024, č. j. 20327/24/530022443701226, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2025, č. j. 14 Af 6/202457, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (správce daně) ze dne 3. 7. 2023, č. j. 5977682/23/200152524108538, kterým byla žalobkyni doměřena DPH za zdaňovací období listopad roku 2018 ve výši 418.950 Kč a současně bylo k úhradě předepsáno penále ve výši 83.790 Kč. [2] Městský soud nadepsaným rozsudkem zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného. Jádrem sporu bylo, zda žalobkyně prokázala, že přijala jí deklarovaná plnění od společnosti DOLIOMAX s.r.o., v likvidaci, která již byla vymazána z obchodního rejstříku (dále též „DOLIOMAX“), jejichž předmětem mělo být dodání stavebního materiálu a jeho doprava. Správní orgány označily důvodné pochybnosti o realizaci těchto sporných plnění, potažmo jejich fakticitě a unesly své důkazní břemeno. Absurdním městský soud shledal, aby běžná obchodní praxe spočívala v takovém nekonkrétním nastavení obchodních vztahů, jaké měla žalobkyně s DOLIOMAX, resp. dílem i s EMITA INVESTMENTS CZ, a.s. (dále též „EMITA“). Předložené písemné podklady nepotvrzovaly realizaci plnění uvedených na primárních daňových dokladech. Objednávkové listy z 23. 10. 2018 a 26. 10. 2018 trpí takřka bezobsažnou nekonkrétností, jelikož objednávané zboží specifikují přespříliš obecně pouze typem zboží bez uvedení jasných parametrů. I pokud by bylo možné takto neurčité objednávky zboží označit jako zvláštní praxi mezi obchodními stranami (což žalobkyně naznačuje, avšak nikterak nedokládá), daňové orgány poukázaly na řadu dalších nejasností, které posilují pochybnosti o tom, že skutečně došlo k realizaci předmětných plnění. Ani písemnosti dodané společností EMITA nepotvrdily uskutečnění tvrzených plnění. Žalobkyně v žalobě konstruktivně a přesvědčivě nezpochybnila závěry daňových orgánů. [3] Z výpovědí svědků a jednatele stěžovatelky i přes jejich deficity v obecné rovině vyplývá existence obchodního řetězce DOLIOMAX → žalobkyně → EMITA. To však neznamená, že by tyto výpovědi bez dalšího potvrzovaly konkrétní transakce a v jejich rámci uskutečněná plnění, která zkoumal správce daně. Pochybnosti o vlastní realizaci plnění neodstranily ani výpovědi svědků F. V., Michaely Trdé, Ing. Vladimíra Nováka, ani účastnická výpověď jednatele žalobkyně, který na několik otázek odpovídal neurčitě, což platí zejm. pro přepravu stavebního materiálu. [4] Identifikované nepřesnosti nelze přejít tím, že od předmětných transakcí uplynulo již několik let a daňové orgány nemohou chtít po daňovém subjektu, aby vše popsal do nejmenších detailů. Z neurčitých či řádně neukotvených odpovědí svědků při současné absenci jednoznačných a průkazných listinných podkladů nemohou daňové orgány konstatovat, že k plnění došlo tak, jak tvrdí žalobkyně. V obsahu jednotlivých výpovědí daňové orgány ani soud neidentifikovaly dostatečně konkrétní okolnosti, které by byly způsobilé rozptýlit pochybnosti ohledně fakticity konkrétních plnění. Městský soud uzavřel, že správní orgány přednesly řadu pochybností o faktickém uskutečnění žalobkyní tvrzeného plnění a žalobkyně neprokázala splnění hmotněprávních podmínek pro přiznání odpočtu DPH za listopad 2018. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Namítla nesprávnost závěru městského soudu, ohledně neprokázání přijetí předmětného zboží stěžovatelkou. Městským soudem shledané zvláštní až podivné podmínky obchodního případu nejsou definovány ani označeny. Řešený obchodní případ je zcela standardní a obchodní praxi se nevymykající. Ze způsobu specifikace stavebního materiálu nelze dovozovat, že by neměl být dodán. [6] Ohledně nejasnosti stran podpisu smlouvy mezi stěžovatelkou a DOLIOMAX zmíněné v bodu 24 rozsudku městského soudu stěžovatelka uvedla, že se jedná pouze o jeden z písemných podkladů, který je navíc nepovinný, neboť dodání zboží může proběhnout pouze na základě ústní smlouvy. Nelze tak dospět k závěru o neprokázání dodání zboží z důvodu nejasnosti toho, kdo měl podepsat smlouvu. [7] Svědek F. V., dřívější zaměstnanec DOLIOMAX, který se na expedici zboží stěžovatelce přímo podílel, potvrdil tuto obchodní spolupráci. Po předestření daňových dokladů také potvrdil, že tato dodání zboží se skutečně odehrála, že si je vybavuje a že se na nich podílel, byť nebyl schopen si s odstupem čtyř a půl let vzpomenout na bližší detaily. Stejně tak jednatel stěžovatelky a obchodní ředitel odběratele stěžovatelky (pan N. za společnost EMITA) potvrdil přijetí zboží od DOLIOMAX a následné dodání tohoto zboží společnosti EMITA. [8] Obecně je povinností zohlednit, s jakým časovým odstupem jsou předmětné výslechy realizovány a zda je svědek vyslýchán k rutinnímu aspektu své činnosti, nebo nějakému specifiku u nějž lze i po letech očekávat bližší vzpomínky. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na odbornou literaturu a rozsudky NSS sp. zn. 2 Afs 25/2023 a sp. zn. 8 Afs 83/2018. Správce daně se dotazoval všech svědků na jejich rutinní činnost, pokládal několik desítek dotazů, aby mezi odpověďmi následně vyhledával a úmyslně fabuloval rozpory a nejasnosti, které mají jejich výpovědi znevěrohodňovat. Svědeckými výpověďmi však bylo potvrzeno, že předmětné zboží bylo stěžovatelkou přijato a následně prodáno. Jejich nejasnosti a nepřesnosti jsou logickým projevem a důsledkem toho, že správce daně při svědeckých výpovědích trval na detailních skutečnostech týkajících se dodání stavebního materiálu. Jednatel stěžovatelky i pan N. jsou osobami činnými v rámci obchodních společností zaobírajících se mj. stavební činností s obratem v řádu desítek milionů Kč a byli bez bližší přípravy dotazováni na detaily relativně drobné obchodní spolupráce, která se v době realizace výslechů odehrála před více než čtyřmi lety. Není nepochopitelné, pokud okolnosti ohledně určité transakce nesdělili zcela přesně. Pokud je svědeckými výpověďmi potvrzena realizace zdanitelného plnění u stěžovatelky, jejího dodavatele i odběratele, pak nelze označit plnění za neprokázané pro absenci údajů o místě, způsobu a času dodání, předávajících a přebírajících osobách. [9] Stěžovatelka předložila nabývací doklady, které jednoznačně a dostatečně obsahovaly popis a množství stavebního materiálu. Jednatel stěžovatelky při výslechu uvedl, že materiál byl definován pomocí fotografií a následně dodán v souladu s těmito fotografiemi. Předestřel, jak byl se společností DOLIOMAX navázán kontakt, jak probíhala obchodní spolupráce, s kým bylo jednáno, jak došlo k domluvě o konkrétním zboží, jak bylo hrazeno a kam bylo dopraveno. [10] Pan V. (operátor expedice DOLIOMAX) při svém výslechu dne 5. 10. 2021 uvedl, že mu je známo jméno stěžovatelky jako odběratele DOLIOMAX, jsou mu známy konkrétní dodávky stěžovatelce od DOLIOMAX za měsíc listopad 2018, DOLIOMAX disponovala vozidly, předmětem dodávek pro stěžovatelku byl stavební materiál, nakládka probíhala v provozovně DOLIOMAX v ulici Slaměníkova, pokyn k naložení dodávek dal pan Trdý (jednatel DOLIOMAX). Při opětovném výslechu dne 6. 3. 2023 pan V. potvrdil existenci dodávek stavebního materiálu stěžovatelce, zavážení zboží vozidly DOLIOMAX stěžovatelce a vybavil si některé destinace materiálu (hotel Golf). Dále uvedl, že určoval v rozhodné době destinace vozidel jako dispečer a podepsal některé faktury vystavené stěžovatelce. Tímto bylo prokázáno přijetí zboží stěžovatelkou, jelikož uvedený svědek se na expedici zboží přímo podílel. [11] K městským soudem shledaným rozporům mezi výpověďmi svědka V. stěžovatelka uvedla, že správce daně tohoto svědka „zasypal“ vyššími desítkami zcela konkrétních dotazů. Tento svědek přitom byl pouze řadovým administrativním pracovníkem, který byl vyslýchán s odstupem několika let ohledně z jeho pohledu rutinní pracovní záležitosti. Není vinou stěžovatelky a nelze jí klást k tíži, že dodavatel neměl zaměstnance a svědek byl zaměstnán na dohodu o provedení práce. Toto samo o sobě nemůže výpovědi svědka znevěrohodňovat. [12] Závěr městského soudu, že přestože první výpověď svědka V. byla stižena nepřesnostmi prokazujícími nesprávnou