4 As 244/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 244/2025- 33 - text  4 As 244/2025-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelů: a) Angarmos plus a.s., IČO: 024 47 649, se sídlem Na Struze 227/1, Praha 1, b) Montresor, a.s., IČO: 065 85 507, se sídlem Na Struze 227/1, Praha 1, oba zast. JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem, se sídlem Nad Akáty 1599/13, Praha 4, proti odpůrkyni: obec Čestlice, se sídlem Pitkovická 290, Čestlice, zast. JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 5 územního plánu Čestlic vydané usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 26. 6. 2024, č. 20/2024 – 10, o kasační stížnosti navrhovatelů a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. 41 A 76/202536, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit odpůrkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 6.135 Kč k rukám zástupce odpůrkyně JUDr. Emila Flegela, advokáta, se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatelé se v řízení před Krajským soudem v Praze (dále též „krajský soud“) návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhali zrušení části v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále též „změna č. 5 územního plánu“) v rozsahu grafického vymezení lokálního biocentra LBC 8 na pozemcích p. č. 119 ve vlastnictví navrhovatele a) a p. č. 105/129 ve vlastnictví navrhovatele b), oba v k. ú. Čestlice. Uvedli, že změnou územního plánu č. 5 došlo v grafické části k vymezení lokálního biocentra LBC 8 (dále též „biocentrum“) do plochy ZO (zeleň ochranná a izolační) bez předchozího zveřejnění a bez vědomí navrhovatelů. [2] Krajský soud nadepsaným usnesením návrh odmítl pro nedostatek aktivní procesní legitimace navrhovatelů. Uvedl, že biocentrum bylo vymezeno již původním územním plánem odpůrkyně z roku 2010, změna územního plánu č. 5 pak nahradila celé původní znění textové části novým zněním. Hlavní výkres zachycuje celkovou regulaci, nikoliv pouze změny. Změna č. 5 nepředstavuje novou regulaci území, v němž se nacházejí pozemky navrhovatelů, oproti dosavadnímu stavu územního plánu. Cílem odpůrkyně bylo převedení dosavadního územního plánu do tzv. jednotného standardu územně plánovací dokumentace na základě vyhlášky č. 418/2022 Sb. Jedinou změnou ve vztahu k biocentru bylo jeho přejmenování (z LBC 8 na LBC.8) a mírně odlišené grafické znázornění v hlavním výkresu. K absenci vymezení biocentra v některém z úplných znění územního plánu ve znění předchozích změn dle § 55 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023, soud uvedl, že úplné znění není opatřením obecné povahy a nevyvolává žádné právní účinky. Absence uvedení biocentra v úplném znění automaticky nevylučuje jeho řádné a závazné vymezení původním územním plánem. II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrkyně [3] Navrhovatelé (dále jen „stěžovatelé“) napadli usnesení krajského soudu kasační stížností. [4] Stěžovatelé předně poukázali na pochybení odpůrkyně při vyhotovování úplných znění územního plánu po jeho předchozích změnách. Uvedli, že z úplného znění územního plánu po změně č. 3 a následně též z úplného znění po změně č. 4, které byly doručeny veřejnou vyhláškou, nabyli legitimní očekávání, že jejich pozemky jsou prosty jakýchkoli regulativů. V době pořizování původního územního plánu své pozemky ještě nevlastnili a při jejich nabývání vycházeli z veřejně dostupných zdrojů, ve kterých nebylo biocentrum zaneseno. Nedošlo k řádnému zveřejnění původního znění územního plánu a úplných znění po přijatých změnách č. 1 a č. 2 dle § 55 odst. 7 stavebního zákona, a nebyly tak dodrženy zákonné podmínky pro účinnost grafické části územního plánu. V řízení před krajským soudem proto mělo být posouzeno, zda bylo původní znění územního plánu zveřejněno zákonem stanoveným způsobem, včetně jeho grafické části. [5] Odpůrkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se ztotožňuje s napadeným usnesením. Argumentace stěžovatelů směřuje vůči úplnému znění územního plánu, které je právně nezávazným dokumentem informativní povahy. Pochybení odpůrkyně při vyhotovování úplného znění územního plánu po změně č. 4 nemůže implikovat vadu opatření obecné povahy, kterým byla vydána změna č. 5 územního plánu. Změna č. 5 nahradila původní znění textové části novým zněním a hlavní výkres zachycuje celkovou regulaci. Změna územního plánu č. 4 biocentrum neupravovala. Biocentrum dotýkající se pozemků stěžovatelů již bylo vymezeno v původním územním plánu, napadené opatření obecné povahy proto nezasahuje do právní sféry stěžovatelů. Změna č. 5 pouze převzala již existující stav. Stěžovatelé tak nemají aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. III. Posouzení kasační stížnosti [6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelé jsou v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupeni advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Stěžejní námitka stěžovatelů směřuje proti právnímu posouzení věci krajským soudem, který uzavřel, že stěžovatelé nebyli dotčení na svých právech napadeným opatřením obecné povahy. Nejvyšší správní soud však tuto námitku nepovažuje za důvodnou. Jak krajský soud správně posoudil, biocentrum s veřejně prospěšným opatřením s označením WU3, pro které lze vyvlastnit a uplatnit předkupní právo, bylo řádně vymezeno již v původním územním plánu odpůrkyně vydaném odpůrkyní dne 23. 6. 2010. Vymezení této plochy nebylo dotčeno žádnou z následně schválených změn územního plánu odpůrkyně. V rámci změny č. 5 územního plánu došlo k nahrazení celé původní textové i grafické části územního plánu novým zněním, v rámci které došlo k přejmenování biocentra v rámci kapitoly Ae2. ÚSES z LBC 8 na LBC.8. Pro biocentrum je dále vymezeno stejné veřejně prospěšné opatření, u kterého došlo ke změně označení z WU3 na VU.3. V hlavním výkresu změny č. 5 je biocentrum vymezeno ve stejném rozsahu jako v hlavním výkresu původního územního plánu a zároveň biocentrum není uvedeno ve výčtu řešených lokalit v rámci změny územního plánu č. 5. Krajský soud učinil správný závěr, že stěžovatelé nebyli napadeným opatřením obecné povahy dotčeni, jelikož biocentrum bylo vymezeno již v původním územním plánu a jedinou změnou, ke které ve rámci změny č. 5 došlo, byla úprava označení a mírně odlišné grafické znázornění v hlavním výkresu. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s judikaturou krajského soudu uvedenou v bodě 23 napadeného usnesení, dle které přejmenování či jiné grafické znázornění již existující regulace nemůže zasahovat do práv adresátů opatření obecné povahy, neboť nezakládá žádnou novou regulaci. [9] Nejvyšší správní soud posoudil námitku stěžovatelů k pochybením odpůrkyně, resp. pořizovatele, při vyhotovování úplných znění územního plánu ve znění změny č. 3 a č. 4. Vycházel přitom z územního plánu odpůrkyně včetně všech dosavadních změn v rozsahu, v jakém byly tyto dokumenty předloženy v řízení před krajským soudem. V případě úplného znění po změně č. 3 územního plánu odpůrkyně přisvědčil tvrzení stěžovatelů, že biocentrum není v hlavním výkresu vyznačeno. Tento výkres totiž v rozporu s vyhláškou č. 500/2006 Sb. [Oddíl I. odst. 4 písm. b) přílohy č. 7] vůbec neobsahuje znázornění územního systému ekologické stability. Biocentrum a veřejné prospěšné opatření jsou však uvedeny v úplném znění textové části a dále v úplném znění výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací a v úplném znění koordinačního výkresu. Obdobná situace platí i pro úplné znění po změně č. 4 územního plánu odpůrkyně. Ani v tomto případě biocentrum (resp. územní systém ekologické stability vůbec) není v hlavním výkresu vymezeno. Biocentrum a veřejně prospěšné opatření jsou však uvedeny v úplném znění textové části a dále v úplném znění výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací a v úplném znění koordinačního výkresu. Uvedená námitka stěžovatelů však není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s dosavadní judikaturou krajského soudu, ze které vyplývá, že „úplné znění územního plánu je pouhým administrativnětechnickým kompilátem normativních aktů (opatření obecné povahy), nemá žádnou vlastní právní formu (nejedná se o opatření obecné povahy), jeho vyhotovení zajišťuje pořizovatel změ