5 Afs 267/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 267/2025- 35 - text  5 Afs 267/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Farma Besednice s.r.o., se sídlem Hluboká u Borovan 26, Borovany, zast. Mgr. Et Mgr. Jánem Procházkou, advokátem se sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice, proti žalovanému: Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, č. j. 8 A 40/2025-41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2025, č. j. SZIF/2025/0097095. [2] Uvedeným rozhodnutím žalovaný oznámil stěžovatelce ukončení administrace její žádosti o dotaci podané dne 20. 5. 2024 z důvodu porušení Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty rozvoje venkova v rámci Strategického plánu SZP na období 2023–2027 Obecných podmínek pro poskytování dotace platných pro 3. kolo příjmu žádostí (dále jen „obecné podmínky“) a zároveň Specifických podmínek pro poskytování dotace na základě Strategického plánu SZP na období 2023–2027 platných pro 3. kolo příjmu žádostí (dále jen „specifické podmínky“, společně též jako „dotační podmínky“). Podstatou porušení obecných podmínek bylo uvedení nepravdivých informací v žádosti o poskytnutí dotace na projekt „Penzion v Hluboké u Borovan“, konkrétně maximální kapacity stálých lůžek, jež bude mít projekt po jeho dokončení. Podle žalovaného tvoří záměr stěžovatelky funkční celek s již existujícím ubytovacím zařízením a celkový počet lůžek již před začátkem projektu byl cca 50, což stěžovatelka zamlčela. V případě specifických podmínek bylo porušeno ustanovení zakotvující maximální kapacitu zařízení přípustnou pro přiznání dotace. Specifické podmínky jako horní hranici kapacity stanovily 40 stálých lůžek. Za toto porušení dotačních podmínek udělil žalovaný stěžovatelce sankci ve výši 100 % dotace (ta měla pokrývat 35 % hodnoty zakázky bez DPH, tedy částku 3 500 000 Kč z celkové hodnoty 10 000 000 Kč). 2. Rozhodnutí městského soudu [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, kterou městský soud zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [4] Městský soud se nejprve zabýval námitkou, že žalovaný nedal stěžovatelce možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Podle městského soudu stěžovatelka tuto možnost skutečně nedostala, jednalo se však ze strany žalovaného o správný postup, jelikož podle § 11f odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11ic odst. 1 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů, se v řízení o poskytnutí dotace nedává účastníkovi řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Řízení o žádosti o dotaci tak funguje ve zvláštním režimu a stěžovatelka jí uplatňované právo neměla. [5] Dále městský soud posuzoval tvrzení stěžovatelky ohledně naplnění dotačních podmínek. Považoval za klíčové, zda se limit 40 stálých lůžek stanovený specifickými podmínkami vztahoval výhradně na samostatný funkční celek s jedním provozovatelem, či platil i pro funkční celek, jehož části mají různé provozovatele. Městský soud ze spisu ověřil, že stěžovatelka inzerovala své ubytování jak pod vlastní značkou (Chateau apartmány), tak jako součást většího areálu (SAFARI RESORT s.r.o., se sídlem Rybná 669/4, Praha – dále jen „Safari resort“). Tato společná inzerce je přitom součástí i řady dalších webových stránek, v rámci nichž je zařízení stěžovatelky prezentováno jako součást většího celku (Safari resortu). Společná propagace je tedy podle městského soudu takové intenzity, že tím dotační podmínky porušeny byly. Nejedná se totiž o nezávislý podnik, ale existuje zde reálné ekonomické propojení mezi Safari resortem a stěžovatelkou. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 27. 2. 2014 ve věci C-110/13 HaTeFo GmbH v. Finanzamt Haldensleben) přitom vyplývá, že při posuzování podmínek podpory malých a středních podniků je nutné neposuzovat pouze formální vztahy, ale je třeba vycházet z ekonomické reality. Jelikož podnik stěžovatelky tvoří funkční celek s dalšími ubytovacími zařízeními v areálu Safari resort, vztahuje se podmínka maximální kapacity 40 stálých míst na celý tento areál. Žalovaný zjistil, že současná kapacita areálu je minimálně 50 lůžek (podle údajů inzerovaných na dalších webech v celém Safari resortu až 90 míst). Podmínka tudíž dodržena nebyla a žalovaný postupoval správně, když ukončil administraci stěžovatelčiny žádosti o dotaci se sankcí 100 %. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Stěžovatelka proti rozsudku městského soudu podala kasační stížnost, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem a rozporu rozhodnutí správního orgánu s obsahem spisu [§ 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.]. [7] Stěžovatelka (mimo obsáhlé rekapitulace dosavadního vývoje) nejprve uvedla, že měl-li žalovaný pochybnosti o konkrétní kapacitě jí provozovaného zařízení, měl nařídit ústní jednání a dát jí možnost tyto pochybnosti rozptýlit. Dále pak poukázala na to, že bod 10 kapitoly 6 specifických podmínek nezakazuje společnou propagaci projektů, pouze definuje, co vše lze považovat za funkční celek. Jedním z typů samostatného funkčního celku je podle stěžovatelky ten, který má samostatnou propagaci. Nelze jí proto přičítat k tíži, že jí provozované ubytovací zařízení je společně propagováno i v rámci Safari resortu. Městský soud podle stěžovatelky nedovodil, že by mimo společné propagace porušovala další kritéria samostatnosti ubytovacího zařízení. Ostatně ani z jím odkazovaného rozsudku Soudního dvora Evropské unie nevyplývá, že by společná propagace bez dalšího znamenala propojení subjektů, které by zakládalo důvod k odmítnutí dotace. Nelze tak říci, že by společně s dalšími zařízeními tvořila funkční celek. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve podrobně zrekapituloval dosavadní vývoj jednotlivých žádostí o dotaci (a s tím spojených realizovaných i nerealizovaných projektů stěžovatelky) v areálu Safari resortu od roku 2018. Poukázal na to, že přestože bylo dřívějšími kontrolami zjištěno, že kapacita areálu dosahovala minimálně 50 stálých lůžek, v žádosti o dotaci v projednávané věci stěžovatelka uvedla současnou kapacitu pouze 18 lůžek. Stěžovatelka tedy uvedla nepravdivé informace, čímž porušila podkapitolu 4.1 písm. i) obecných podmínek, za což jí žalovaný udělil sankci C – snížení dotace o 100 %. Závěrem žalovaný dodal, že jednou z podmínek pro poskytnutí dotace byla právě samostatná propagace jako klíčový atribut funkčního celku, k němuž se vztahuje kritérium maximální kapacity. Zařízení stěžovatelky bylo propagováno jako součást širšího resortního komplexu, a tedy ani tuto podmínku stěžovatelka nesplnila. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle ustálené judikatury NSS má oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci povahu rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Žaloba proti němu je tedy přípustná – srov. rozsudek ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 61/2013-43, č. 2909/2013 Sb. NSS, v němž zdejší soud vysvětlil, že se jedná o rozhodování o veřejných subjektivních právech žadatelů o dotaci a výsledek musí být přezkoumatelný ve správním soudnictví; shodně též rozsudek NSS ze dne 5. 9. 2018, č. j. 10 Afs 339/2017-48. Na tuto judikaturu reagoval zákonodárce novelou provedenou zákonem č. 208/2019 Sb., jímž s účinností od 1. 9. 2019 výslovně vyloučil podání odvolání jako řádného opravného prostředku proti oznámení, resp. sdělení o ukončení administrace žádosti o dotaci dle § 11 odst. 5 zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu. To o