5 As 259/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 259/2025- 34 - text  5 As 259/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně/navrhovatelky: Bc. I. K., zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 18, Praha, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha, a odpůrci: Úřad městské části Praha 4, se sídlem Antala Staška 80b, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně/navrhovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 5 A 116/2024-122, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně, resp. navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2024, č. j. MHMP 1750039/2024/Syř, a zároveň zamítl návrh na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 31. 5. 2018, č. j. P4/74481/18/OŽPAD/Hab. [2] Uvedeným rozhodnutím žalovaný dílčím způsobem změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 ze dne 19. 4. 2024, č. j. P4/183892/OD/Kubk, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou spácháním přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, a byla jí uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. Výše uvedeným opatřením obecné povahy odpůrce stanovil úpravu provozu na pozemních komunikacích na svém území, mj. právě v místě, kde došlo ke spáchání přestupku. [3] Toho se stěžovatelka dopustila tím, že porušila § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť jako provozovatel motorového vozidla nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci dne 12. 1. 2023 byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť řidič jejího vozidla nerespektoval dopravní značení v lokalitě Budějovická v úseku označeném svislým dopravním značením IP 13c (Parkoviště s automatem) s dodatkovou tabulkou E 13 s textem „PO-PÁ 08-20 h NEBO S PLATNÝM PARKOVACÍM OPRÁVNĚNÍM; OBLAST 4“. Stěžovatelčino vozidlo v tomto úseku stálo, aniž byla zaplacena cena za parkování či byla stěžovatelka držitelkou oprávnění k parkování v této oblasti. Tím byla porušena povinnost řídit se dopravními značkami [§ 4 písm. c) zákona o silničním provozu] a byly naplněny znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. 2. Řízení před městským soudem 2.1. Rozsudek městského soudu ze dne 31. 1. 2025, č. j. 5 A 116/2024-47 [4] Proti rozhodnutí žalovaného a opatření obecné povahy odpůrce brojila stěžovatelka u městského soudu. Opatření obecné povahy ovšem neoznačila konkrétně – závažnou vadu řízení o přestupku totiž spatřovala v tom, že opatření obecné povahy stanovující úpravu provozu na pozemní komunikaci, jejíž pravidla porušila, nebylo založeno ve správním spise. Přesto však namítla nezákonnost opatření obecné povahy – fyzicky umístěné dopravní značky – pro naprostý nedostatek formy i procesu. [5] Městský soud konstatoval, že v řízení o přestupku nebylo postaveno najisto, zda vůbec existuje opatření obecné povahy upravující pravidla pro stání v místě spáchání přestupkového jednání řidiče vozidla, které bylo podkladem pro umístění dopravní značky IP 13c (Parkoviště s automatem) s dodatkovou tabulkou E 13. Žalovaný sice nemohl posuzovat zákonnost opatření obecné povahy, z úřední povinnosti však musel přihlédnout k jeho nicotnosti, tím spíše musel posoudit, zda opatření obecné povahy zakládající povinnosti, jejichž porušením měl řidič stěžovatelčina vozidla spáchat přestupek, vůbec existovalo. Tak se však v posuzované věci nestalo. Městský soud tedy rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 31. 1. 2025, č. j. 5 A 116/2024-47, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Zároveň odmítl žalobu proti opatření obecné povahy odpůrce podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [6] Proti rozsudku městského soudu brojil žalovaný kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 5 As 30/2025-28, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že již jen umístění dopravní značky IP 13c s dodatkovou tabulí E 13 postačovalo k tomu, aby byl provoz na komunikaci upraven opatřením obecné povahy. Upozornil, že opatření obecné povahy nelze bez dalšího zaměňovat ani s jeho formálním písemným vyhotovením, ani s fyzickou dopravní značkou. Jako opatření obecné povahy je totiž nutno chápat akt úpravy provozu na pozemní komunikaci. Samotná úprava provozu učiněná fyzickou dopravní značkou je tedy v materiálním smyslu opatřením obecné povahy. Proto bylo na městském soudu, aby projednal návrh na jeho zrušení a o zákonnosti rozhodnutí o přestupku rozhodl v návaznosti na toto posouzení. 2.2. Rozsudek městského soudu ze dne 12. 11. 2025, č. j. 5 A 116/2024-122 [7] Městský soud se následně věcí zabýval znovu a nyní přezkoumávaným rozsudkem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného a podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl návrh na zrušení opatření obecné povahy odpůrce. [8] Městský soud si vyžádal správní spis odpůrce týkající se předmětného opatření obecné povahy a ověřil, že bylo vydáno zákonným způsobem. Zjistil tedy, že opatření obecné povahy stanovující úpravu na pozemní komunikaci, kterou řidič stěžovatelčina vozidla nedodržel, existuje nejen v materiální formě (v důsledku umístění fyzické dopravní značky), ale byl též dodržen zákonný proces jeho vydání. [9] Při jednání konaném dne 12. 11. 2025 stěžovatelka vznesla námitku, že je opatření obecné povahy nezákonné, neboť v katastru nemovitostí je místo, kde došlo k přestupku, evidováno jako silnice, ale § 23 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), umožňuje odpůrci stanovit odpovídající úpravu jen na místních komunikacích. Městský soud tento návrhový bod považoval za opožděný. V tomto ohledu stěžovatelka totiž neuvedla ani zárodek návrhového bodu. Je přitom nepodstatné, z jakého důvodu návrhové body stěžovatelka nevznesla. Nic jí nebránilo, aby před podáním návrhu sama zjistila formální označení opatření obecné povahy prostřednictvím žádosti o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). [10] Stěžovatelka při jednání dále namítla, že postup žalovaného, který ačkoliv o opatření obecné povahy věděl, jeho konkrétní označení stěžovatelce tajil až do řízení před správními soudy, aby jí znemožnil bránit se před soudem, je v rozporu s obecnými zásadami zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Rovněž tuto argumentaci městský soud považoval za opožděný žalobní bod. [11] Pokud jde o zákonnost rozhodnutí žalovaného, městský soud vycházel ze závazného názoru Nejvyššího správního soudu, že žalovaný neměl povinnost pro účely řízení o přestupku existenci písemného vyhotovení opatření obecné povahy prokazovat. Postačilo, že byla prokázána existence dopravního značení a skutečnost, že vozidlo stěžovatelky stálo v místě, na které regulace dopravní značky dopadala. Skutečnost, že stěžovatelka neuhradila parkovné, byla nesporná. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného a odpůrce [12] Proti rozsudku brojí stěžovatelka kasační stížností, přičemž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Podle jejího názoru po ní nelze spravedlivě požadovat formulaci návrhových bodů na zrušení opatření obecné povahy, jehož existenci jí správní orgány tajily. Městský soud neměl vůbec připustit takové dotváření správního spisu, neboť se má vycházet ze stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaného, jenž byl takový, že nebyla prokázána existence opatření obecné povahy (správního aktu). Pokud toto dotváření správního spisu připustil, měl dát stěžovatelce procesní šanci na takové doplnění reagovat a umožnit jí doplnit návrhové body. Stěžovatelka v původním podání neuvedla žádné návrhové body vztahující se ke správnímu aktu opatření obecné povahy, pouze návrhové body ve vztahu k samotné dopravní značce. Stěžovatelka tedy nesouhlasila s tím, že návrhové body uplatněné při jednání lze v posuzované věci považovat za opožděné. Žádné ustanovení soudního řádu správního nestanoví lhůtu pro uplatnění návrhových bodů poté, co správní orgán sdělí existenci napadenéh