5 As 262/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 262/2025- 28 - text  5 As 262/2025 - 31 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: P. Č., zastoupený: JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 11. 2025, č. j. 54 A 7/2025-38, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta JUDr. Petra Neubauera se určuje částkou 5 070 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému rozsudku krajského soudu, který zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2025, č. j. KUJCK 57005/2025; tímto žalovaný z části potvrdil a zčásti změnil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 7. 4. 2025, č. j. SO/18831/2024, kterým byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Uvedených přestupků se měl stěžovatel dopustit tím, že dne 4. 5. 2024 ve 22:55 hodin v Českých Budějovicích na křižovatce ulic Čechova a Mánesova jel na jízdním kole ulicí Čechovou ve směru jízdy od Alešovy ulice, směrem k ulici Mánesova a v čase 22:55:28 hodin na křižovatce ulic Čechova a Mánesova nerespektoval signál S 1a „Signál s červeným světlem Stůj!“ daný světelným signalizačním zařízením při řízení provozu na křižovatce pro jeho směr jízdy a vozidlo nezastavil před vodorovnou dopravní značkou č. V 5 „Příčná čára souvislá“, kdy do křižovatky vjel v době svícení tohoto signálu pro jeho směr jízdy, čímž porušil § 4 písm. c) ve spojení s § 70 odst. 2 zákona o silničním provozu a dále tím, že za snížené viditelnosti /noční doba/ na jízdním kole neměl za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a ani neměl zapnutou svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem, čímž porušil § 58 odst. 5 zákona o silničním provozu. Za spáchání uvedených přestupků uložil správní orgán I. stupně stěžovateli podle § 35 písm. b), § 41 odst. 1 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“), za použití § 125c odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 8 000 Kč a povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupků, jež vyčíslil na 2 500 Kč. Žalovaný svým rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že stěžovateli uloženou pokutu mimořádně snížil dle § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky na 1 500 Kč a uloženou povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupků na 1 000 Kč, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] V žalobě stěžovatel namítal, že po cyklistovi nelze požadovat uposlechnutí každé dopravní značky, protože by se vytratily výhody cyklojízdy, dále že žalovaný i správní orgán I. stupně nesprávně aplikují § 4 zákona o silničním provozu, když upřednostňují písm. b) a c) před písm. a) uvedeného ustanovení. Dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou, že dopravní značení nebylo umístěno v souladu s požadavky § 78 odst. 2 a 3 zákona o silničním provozu. Dle stěžovatele byla volba osvětlení na cyklistovi samotném a byla rovněž odvislá od prostředí, kde se zrovna pohybuje. V tomto kontextu namítal, že držel funkční svítilnu, kterou však musel tlumit, aby neozářil protijedoucí vozidla a nikoho neohrozil. Konstatoval, že jak žalovaný, tak správní orgán I. stupně svými rozhodnutími zvyšují míru světelného smogu ve městě České Budějovice, přičemž cyklista je pro pěšího rozpoznatelný lépe podle zvuků, které vydává, než podle toho, jak je osvícen. Namítal nepřiměřenost uloženého trestu, který nedostatečně reflektoval jeho majetkové poměry a skutečnost, že dosud nebyl na úseku dopravy přestupkově postihován. [3] Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že skutkový stav byl správními orgány zjištěn za pomoci provedených důkazů, žalovaný dle krajského soudu dospěl ke správnému závěru, že dopravní značení a pravidla pro provoz na pozemních komunikacích platí pro všechny účastníky silničního provozu a dále že ani cyklista si nemůže dělat vlastní úsudek o potřebnosti a nutnosti provozu dopravního značení. Stejně tak byla obecně vypořádána námitka týkající se dopravní situace v Českých Budějovicích. Dle krajského soudu bylo také jednoznačně na základě důkazů prokázáno, že stěžovatel nebyl při průjezdu danou křižovatkou vůbec osvětlen, což bylo v rozporu s § 58 odst. 5 zákona o silničním provozu; pokud nebyl stěžovatel osvětlen žádným z uvedených způsobů, není další zkoumání toho, jaký z uvedených způsobů osvětlení by byl přípustný, vzhledem k podmínkám a okolnostem daného případu relevantní; stejně tak to, zda, popř. jakým způsobem držel stěžovatel při jízdě v ruce svítilnu. Krajský soud neshledal, že by mu příslušelo rozebírat otázku týkající se světelného znečištění města České Budějovice či že by měl posuzovat, zda je cyklista pro chodce lépe rozeznatelný zrakem či sluchem. K přiměřenosti uloženého správního trestu krajský soud uvedl, že žalovaný zohlednil stěžovatelovu nemajetnost a uloženou pokutu snížil, přičemž v daném případě nebylo možno uložit trest formou napomenutí; žalovaný dle krajského soudu postupoval zcela v souladu se zákonem. [4] V kasační stížnosti stěžovatel konkrétní důvody dle § 103 odst. 1 s. ř. s. nevymezil; namítá, že držel v ruce při jízdě na kole funkční svítilnu, jejíž tok světla mohl být dočasně přerušen. Dle stěžovatele se nejednalo o přestupek, jelikož nikoho neohrozil. Dle stěžovatele strážníci městské policie především zkoumali, zda má na jízdním kole připevněn světlomet. Dále namítal, že svítilna je natolik malá, že policejní kamera nebyla schopná zaznamenat, zda svítí, či nikoliv; stěžoval se však domnívá, že svítilna byla pro jeho osvětlení na kole naprosto dostačující. Stěžovatel rozporuje závěr učiněný žalovaným, že svítilna v době jeho jízdy nesvítila. Namítá, že strážníci místo kontroly, zda má na kole přední světlomet, se měli přesvědčit, zda je svítilna funkční, což neučinili. Dále stěžovatel konstatuje, že zákon nepřikazuje, že by cyklista musel svírat řídítka všemi prsty, nýbrž ukládá, že je musí svírat oběma rukama, takže je možné, aby při jízdě na kole držel v ruce svítilnu. [5] Dle stěžovatele jak krajský soud, tak i žalovaný ignorovali skutečnost, že semafory mají dopravu usměrňovat ve špičce, nikoliv mimo ni. Stěžovatel také rozporoval závěr krajského soudu, že není možné za spáchané přestupky uložit napomenutí. Dle stěžovatele mu mělo být uloženo pouze napomenutí. [6] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel rozporuje znění zákona o silničním provozu, dle jeho názoru nezohledňuje rozdíl mezi cyklistou a motoristou a vztahuje se na všechny, kteří nekráčí po končetinách. Rozporuje, že by cyklista měl znát veškeré dopravní předpisy. Dále namítá, že tento zákon je novelizován příliš často, novely jsou obsáhlé a nečitelné. Stěžovali vadí, že mu zákon o silničním provozu přikazuje jízdu v pravé části vozovky, že je mu zakázáno zastavit a stát na silniční vegetaci. Dále namítá, že cyklista je zákonem o silničním provozu nucen, aby byl osvětlen, zatímco jezdec na zvířeti tuto povinnost nemá. Dle stěžovatele povinnost osvětlení nutí stěžovatele chovat se arogantně a oslňovat ostatní účastníky silničního provozu. Dle něj není nutnost osvětlení světlometem příliš neohleduplná, i když stěžovatel reflektuje i možnost nahradit světlomet na dostatečně a souvisle osvětlené vozovce svítilnou vyzařující bílé světlo s přerušovaným tokem světla. Dle stěžovatele by zákon o silničním provozu měl být zrušen Ústavním soudem České republiky, jelikož je příliš detailní, nelogický a nepředvídatelný. Namítá rovněž, že výše pokuty je pro cyklistu likvidační. [7] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil. [8] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a jedná za něj advokát (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [9] Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat tím, zda stížnost svým významem podstatně přesah