6 As 19/2026 – Nejvyšší správní soud

6 As 19/2026- 58 - text  6 As 19/2026 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Štěpána Výborného a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Ing. J. H., CSc., zastoupený JUDr. Jurajem Kozicem, advokátem, sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2024, č. j. KUKHK37529/UP/202310 (KH), o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2025, č. j. 30 A 30/2024180, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Vrchlabí (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 18. 9. 2023, č. j. MUVR/34920/2023/JIRTE, sp. zn. Výst. 14518/2013/Ji, nařídil žalobci odstranění stavby „Srub na pozemku parc.č. X v katastrálním území S.“ (dále jen „stavba“). [2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný konstatoval, že stavební úřad nebyl povinen před vydáním prvostupňového rozhodnutí opětovně přerušit řízení o odstranění stavby a vést další řízení o jejím dodatečném povolení. Stěžovatel sice podal dne 31. 8. 2023 třetí blanketní žádost o dodatečné povolení stavby, avšak bez doložení povinných příloh či uvedení jakéhokoli argumentu nebo nových skutečností, které by odůvodnily zahájení nového řízení o dodatečném povolení stavby. [3] Žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. 30 A 30/2024132. [4] Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 9. 2025, č. j. 1 As 219/2024134, rozsudek krajského soudu zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajskému soudu vytkl, že pominul žalobní bod, dle něhož stavební úřad žalobce řádně a konkrétně nepoučil o možnosti podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Krajský soud nevypořádal rovněž část žalobní argumentace týkající se kontrolní prohlídky uskutečněné dne 19. 8. 2013, a to námitky zpochybňující její průběh a rozsah. Ve zbytku kasačním námitkám nepřisvědčil. Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu nepovažoval za nepřezkoumatelná. Krajský soud rovněž nepochybil, neprovedlli žalobcem navrhované důkazy. Stavební úřad pak nepostupoval v rozporu se zákonem, nepřerušilli řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, přestože žalobce podal novou žádost o dodatečné povolení stavby. Nejvyšší správní soud uznal, že na povahu lhůty k podání žádosti o dodatečné stavební povolení dle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), byly v judikatuře Nejvyššího správního soudu vysloveny rozdílné právní názory. V projednávané věci ovšem žalovaný ani krajský soud nepřerušení řízení nezdůvodnily toliko tím, že stavební úřad nebyl povinen řízení přerušit, protože třicetidenní lhůta podle § 129 odst. 2 stavebního zákona propadla, nýbrž odkázaly ke zjevně obstrukčnímu charakteru třetí stěžovatelovy žádosti o dodatečné povolení stavby. Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu, že třetí stěžovatelova žádost o dodatečné povolení stavby nebyla oproti předchozí žádosti odůvodněna žádnými novými relevantními skutečnostmi, jež by mohly vést k jinému výsledku řízení. Poukázal také na sled událostí a stěžovatelových právních úkonů. [5] Po vrácení věci krajský soud shora označeným rozsudkem žalobu opět zamítl. Krajský soud setrval na argumentaci k žalobním bodům, které již dříve shledal nedůvodnými. Dále krajský soud konstatoval, že žádné správní řízení, jehož by byl žalobce účastníkem, při provádění kontrolní prohlídky dne 19. 8. 2013 neprobíhalo. Sporná prohlídka byla provedena k prošetření tvrzení obsažených v podnětu správy Krkonošského národního parku (dále jen „KRNAP“) ze dne 14. 8. 2013, a to před samotným zahájením řízení o odstranění stavby. Skutečnost, že o „kontrolní prohlídce“ ze dne 19. 8. 2013 neexistuje protokol a součástí správního spisu není fotodokumentace, nemůže vést k závěru, že rozhodnutí o odstranění stavby je nezákonné. Daný postup nezasáhl do veřejných subjektivních práv žalobce, o těch bylo rozhodováno v řízení o dodatečném povolení stavby a v řízení o jejím odstranění. Žalobce mohl náležitě hájit svá práva, a to při ústním jednání konaném dne 22. 8. 2013 či během kontrolní prohlídky dne 9. 8. 2023. Krajský soud shrnul, že kontrolní prohlídka byla provedena v rámci neformálního postupu zkoumání podnětu, nikoli v průběhu správního řízení, jehož by byl žalobce účastníkem. Tvrzení o vstupu kontrolující osoby na žalobcův pozemek považoval krajský soud za domněnky. II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) ve shodě s předchozí kasační stížností namítá nepřerušení řízení o odstranění stavby z důvodu podání další žádosti o dodatečné povolení stavby. Krajský soud chybně posoudil, že se v případě § 129 odst. 2 stavebního zákona jedná o lhůtu propadnou. Stěžovatel přednáší obsáhlou polemiku se závěry napadeného rozsudku. Stěžovatel nesouhlasí se závěry prvního kasačního rozsudku, že správní orgány nezaložily svá rozhodnutí na propadnosti lhůty dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, ale na zjevně obstrukčním charakteru žádosti o dodatečné povolení stavby. Tento závěr považuje za nesprávný a překvapivý. [7] Ve druhém kasačním bodě stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Krajský soud pominul jím nově vznesenou argumentaci ohledně údajného obstrukčního charakteru třetí žádosti o dodatečné povolení stavby, především nezohlednil jeho vyjádření při ústním jednání. Odůvodnění žalobní námitky o nepřerušení řízení o odstranění stavby je de facto zcela identické s odůvodněním prvního rozsudku. Stejně tak se stavební úřad a žalovaný nezbývali tím, zda bylo namístě z důvodu podání třetí žádosti o dodatečné povolení stavby přerušit řízení o odstranění stavby. Nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí krajský soud posoudil nedostatečně. [8] V posledním kasačním bodu stěžovatel namítá nezákonnost kontrolní prohlídky konané dne 19. 8. 2013. Krajský soud nezohlednil, že sám žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že tato kontrolní prohlídka byla provedena v souladu s § 132 a § 133 odst. 1 stavebního zákona, tj. sám žalovaný přiznal, že se v daném případě řídil těmito zákonnými ustanovení. Stěžovatel tedy měl mít právo se kontrolní prohlídky zúčastnit. Stavební úřad minimálně měl stěžovatele o vstupu na jeho pozemek informovat. Sám stavební úřad přitom přiznal (v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 22. 8. 2013 a především v protokolu ze dne 20. 9. 2013), že kontrolní prohlídku vykonal dne 19. 8. 2013 na pozemku stěžovatele. Argumentace krajského soudu není pravdivá. Navíc i krajský soud uvádí, že stavební úřad vykonal danou kontrolní prohlídku na pozemku stěžovatele, takže jeho rozsudek je vnitřně rozporný. Stěžovatel doplňuje, že z informací zjištěných v rámci kontrolní prohlídky stavební úřad následně vycházel. [9] Stěžovatel v závěru kasační stížnosti konstatuje, že proti stavbě vznáší námitky pouze KRNAP. Chřástal polní se v dané oblasti již roky nevyskytuje. Stěžovatel by rád požádal o další šanci, jak věci napravit a danou stavbu dodatečně zlegalizovat. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že na výroku i odůvodnění svého rozhodnutí trvá, rozhodnutí považuje za zákonné a věcně správné. Kasační stížnost navrhuje zamítnout. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, respektive zda veškeré stížnostní námitky jsou přípustné a věcně projednatelné. [12] Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, jeli jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. [13] Ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je nutno v souladu s ustálenou judikaturou interpretovat tak, že brání Nejvyššímu správnímu soudu, aby se v řízení o opakované kasační stížnosti za nezměněného skutkového a právního stavu vyjadřoval k námitkám, které již dříve posoudil, neboť dříve vysloveným závěrem předchozího rozsudku je v dané věci vázán. V opakované kasační stížnosti může účastník řízení napadnout jedině nesprávnou realizaci závazného právního názoru či pokynu a závěry z ní vyplývající, případně zpochybnit otázky, které nemohly být předmětem první kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 28). Nejvyšší správní s