7 As 273/2025 – Nejvyšší správní soud

7 As 273/2025- 41 - text  7 As 273/2025 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Dr. P. A., zast. Mgr. Martinem Žižkou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalovanému: Obecní úřad Velké Popovice, se sídlem Ringhofferova 1, Velké Popovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: obec Velké Popovice, se sídlem Ringhofferova 1, Velké Popovice, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2025, č. j. 41 A 107/202520, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 3. 2021, č. j. 01196/22/OSU, k žádosti osoby zúčastněné na řízení rozhodl o umístění stavby „budova – občanské vybavenosti Velké Popovice, Lojovice č. p. 12“. Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2023, č. j. 01819/23/OSU, pak žalovaný na uvedenou stavbu vydal stavebního povolení. [2] Obě tato rozhodnutí napadl žalobce u Krajského soudu v Praze žalobou, kterou se domáhal prohlášení jejich nicotnosti. Poukázal především na to, že nebyl účastníkem žádného z řízení, žádné z napadených rozhodnutí mu nebylo řádně doručeno. Jako vlastník bezprostředně sousedícího pozemku byl opomenutým účastníkem obou řízení. [3] Krajský soud žalobu v záhlaví označeným usnesením odmítl. Nezabýval se tím, zda žalobce byl účastníkem uvedených řízení a uvedl, že i účastník, který byl ve správním řízení opomenut (rozhodnutí mu nebylo doručeno), je povinen vyčerpat řádné opravné prostředky ve správním řízení. Z obsahu žaloby je přitom zřejmé, že žalobce dne 28. 5. 2025 podal podnět k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, a dne 30. 5. 2025 k provedení přezkumného řízení ve věci napadených rozhodnutí. S odkazem na judikaturu k tomu krajský soud dodal, že uvedené podněty nejsou řádnými opravnými prostředky ve smyslu § 5 s. ř. s. V případě, že žalobce byl ve správním řízení opomenut jako účastník, tak je jeho žaloba nepřípustná pro nevyčerpání řádných opravných prostředků. Krajský soud se však s přihlédnutím k ochraně práva na přístup k soudu zabýval z hlediska přípustnosti žaloby rovněž tím, že by žalobce nespadal do žádné zákonem vymezené skupiny účastníků stavebního či územního řízení, a nebyl tak jejich účastníkem. Pokud by tomu tak totiž bylo a žalobce by nebyl opomenutým účastníkem, nebylo by možné přístup k soudu podmínit podáním subjektivně nepřípustného řádného opravného prostředku. Pokud by přitom zákon neposkytl přípustný řádný opravný prostředek, bylo by nutné akceptovat i žalobu přímo proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu. V případě, kdy žalobce neměl být účastníkem řízení, se běh lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se seznámil s obsahem a důvody napadeného rozhodnutí. V duchu východisek judikatury krajský soud naznal, že nejpozdějším dnem, ve kterém se mohl žalobce spolehlivě seznámit s obsahem napadených rozhodnutí, je den vyhotovení podnětu k prohlášení nicotnosti (tedy 28. 5. 2025), neboť v tento den měl žalobce napadená rozhodnutí ve své dispozici s ohledem na to, že ve vztahu k nim podal podnět a uvedl, že si je „vyžádal“. Od tohoto okamžiku měl žalobce účinnou možnost se proti napadeným rozhodnutím bránit. Měsíční lhůta dle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (která se uplatní s ohledem na to, že napadená rozhodnutí byla žalobci oznámena po 1. 7. 2024) pro podání žaloby tak žalobci uplynula 30. 6. 2025. Žaloba byla podaná dne 28. 11. 2025, tedy opožděně. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [4] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. [5] Stěžovatel namítl, že usnesení krajského soudu je nezákonné. Nejprve podrobně popsal okolnosti dané věci a její dosavadní vývoj. Dále shrnul závěry napadeného usnesení a zdůraznil, že s posouzením krajského soudu nesouhlasí. Nedoručení obou rozhodnutí je nutno posuzovat v souvislostech dané věci, zejména toho, že zastírají a skrývají před účastníky, že má být umístěn a vybudován stavební objekt (nové vsakovací těleso dešťové vody na obecní pozemek parc. č. 868, k. ú. Lojovice). V souvislosti s tím není postaveno najisto, že stěžovatel s dostatečnou jistotou seznal skutečný obsah jím napadaných rozhodnutí. Nejedná se o situaci, že by se stěžovatel seznámil se skutečným zněním obou rozhodnutí v jejich „oficiální“ podobě a nepochybně pravým obsahem (např. nahlížením do spisu). Stěžovatel zdůrazňuje, že ani při důkladném čtení územního rozhodnutí (které má k dispozici pouze jako fotografii pořízenou třetí osobou) nelze dospět k tomu, že na zmíněném obecním pozemku má být umístěna jakákoliv stavba. I přes žádosti o doručení mu žalovaný (ani jiný správní orgán) rozhodnutí nedoručil. [6] Podle stěžovatele je požadavek na vyčerpání řádných opravných prostředků přinejmenším nepřiměřený a v rozporu se zásadami správního řízení. V této souvislosti opětovně zdůraznil, že se mu podařilo z cizího zdroje získat pouze fotografie textové části rozhodnutí, přičemž výkresovou a další dokumentaci nemá vůbec k dispozici, Vzhledem k tomu, že není účastníkem řízení, nemá možnost se s ní skutečně seznámit např. formou nahlédnutí do spisu, a zároveň nemůže mít jistotu o skutečném obsahu rozhodnutí. Stěžovatel oprávněně očekává, že správní orgány mu doručí svá rozhodnutí tak, aby nemohl mít pochyby o jejich obsahu. Žalovaný nedoručoval daná rozhodnutí stěžovateli vědomě nebo alespoň měl vědět, že skrytím umístění a povolení stavby na uvedeném obecním pozemku omezuje vymezený okruh účastníků a brání jim seznámit se se skutečným obsahem daným rozhodnutí. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s tím, že by se dalo dovozovat, že se s rozhodnutími seznámil na základě jejich poskytnutí starostkou či žalovaným. To nikdy nenastalo. Starostka jeho žádosti nevyhověla, pouze mu sdělila, že rozhodnutí existují a slíbila jejich zaslání, což však nesplnila. Stěžovatel nikdy uvedená rozhodnutí neviděl jinak než na fotografiích, o kterých se pouze může domnívat, že odpovídají skutečnému obsahu. Krajský soud tedy neposoudil otázku seznámení se stěžovatele s rozhodnutími správně s ohledem na okolnosti dané věci. Stěžovatel je na rozdíl od žalovaného a soudu v situaci, kdy nemá jistotu, jaký je skutečný obsah rozhodnutí. Současně stěžovatel neměl a nemá možnost se seznámit s výkresovou a další dokumentaci, včetně ověřené projektové dokumentace. Posouzení, zda je postaveno najisto, že stěžovatel skutečně seznal s dostatečnou jistotou a včas obsah vydaných rozhodnutí, je otázkou důvodnosti žaloby, nikoli otázkou existence podmínek řízení. [7] Žalovaný a osoba zúčastněná nařízení se ke kasační stížnosti vyjádřili shodně tak, že se ztotožňují se závěry napadeného usnesení. Stěžovatel podle nich nebyl účastníkem uvedených řízení. Měl možnost se proti oběma rozhodnutím účinně bránit opravnými prostředky od okamžiku, kdy se s dostatečnou jistotou seznámil s tím, kdo a kdy vydal napadená rozhodnutí, jak je lze identifikovat, jakým způsobem a v jakém rozsahu mu napadená rozhodnutí zasahují do práv. K tomu došlo již před lednem 2025, protože při zmiňované diskusi se starostkou a dalšími zúčastněnými osobami již z napadených rozhodnutí citoval. I bez toho nicméně stěžovatel byl dne 28. 5. 2025 s napadenými rozhodnutími prokazatelně seznámen (identifikoval je v podnětu k prohlášení nicotnosti). I kdyby nadále tvrdil, že ani v tomto okamžiku nebyl s rozhodnutími seznámen, mohl tak učinit nahlížením do spisu u Krajského úřadu Středočeského kraje, který vedl řízení o jeho podnětech. Navíc měl vždy možnost si o napadená rozhodnutí požádat dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Obě rozhodnutí jsou zcela jistě též součástí spisu vedeného krajským soudem. Tvrzení stěžovatele žalovaný i osoba zúčastněná považují za neprokázaná, spíše účelová, aby omluvil své jednání, v důsledku něhož marně uplynuly lhůty k opravným prostředkům. Žalovaný a osoba zúčastněná rozporují i tvrzení stěžovatele o tom, že podle hydrogeologického posudku mohou být nemovitosti v těsném sousedství pozemku, na kterém má být provedeno vsakovací těleso, negativně ovlivněny. Pravdou není ani to, že dané těleso je stavbou podléhající povolení vodoprávního úřadu a je považováno za vodní dílo. Poukazují též na to, že ve výroku stavebního povolení je pozemek parc. č 868 výslovně zmíněn (v bodě 25 výroku II.). I kdyby tomu tak nebylo, není zřejmé, co by napadená rozhodnutí činilo vnitřně rozpornými a v čem konkrétně spočívá jejich nicotnost. Žalovaný navíc od roku 2021, kdy byla podána žádost o umístění stavby, neobdržel písemnou žádost stěžovatele o to, aby byl účastníkem řízení. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů (§ 109