9 Azs 50/2026 — Nejvyšší správní soud

9 Azs 50/2026- 33 - text  9 Azs 50/2026 - 35 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: M. T., zast. Mgr. Markem Kovandou, advokátem se sídlem Malá Štěpánská 1932/3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2025, č. j. OAMP1610516/TP2025, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) A. Ch., II) A. Č., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2026, č. j. 19 A 3/202660, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků ani osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 4. 6. 2025 podal žalobce žádost o vydání povolení k trvalému pobytu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 12. 2025, č. j. OAMP1610516/TP2025, žádosti nevyhověl a zamítl ji podle § 75 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu. Svůj závěr žalovaný opřel o utajované informace stupně „důvěrné“, z nichž má vyplývat, že žalobce dlouhodobě „spolupracuje se svou manželkou“, která má být napojena na ruské zpravodajské služby. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou nyní napadeným rozsudkem městský soud zamítl jako nedůvodnou. Městský soud shledal, že žalovaný dostál povinnosti alespoň žalobci sdělit, co v obecné rovině z utajovaných informací vyplývá, uvedené sdělení též založil do správního spisu. Dále městský soud, který se s obsahem utajovaných informací seznámil, dovodil, že závěr žalovaného obstojí. Existuje totiž důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. Zároveň je z obsahu utajovaných informací seznatelné, proč žalovaný k výše uvedenému závěru dospěl, obsahují též popis konkrétních skutkových zjištění a jednání žalobce. Dle městského soudu obstojí závěr žalovaného i přesto, že žalobce namítal, že s manželkou nežije již od roku 2023. Městský soud rovněž nepřisvědčil námitce, že měla být hodnocena společenská činnost žalobce v tuzemsku, nad kterou převzal záštitu tehdejší prezident. [3] Ve vztahu k posouzení přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života městský soud uvedl, že žalobce ve správním řízení nic nenamítal, žalovaný proto vycházel pouze z jemu známých informací. Závěr žalovaného o přiměřenosti dopadů rozhodnutí obstojí. Městský soud navíc provedl dokazování žalobcem navrženými důkazy a shledal, že i poté závěr uvedený v napadeném rozhodnutí obstojí. Lékařská zpráva z roku 2019 nevypovídá nic o aktuálním zdravotním stavu žalobce. Ani během jednání soud nezpozoroval žádné viditelné obtíže. Zároveň neshledal, že by věk žalobce působil nepřiměřenost rozhodnutí žalovaného. Délka pobytu na území pak nemůže být jediným a převažujícím hlediskem. Nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že bude po návratu do Běloruska perzekuován, neboť má udělen azyl nikoliv pro své aktivity v zemi původu, ale toliko z důvodu sloučení rodiny. Řízení o odnětí mezinárodní ochrany dosud není ukončeno, právě v tamním řízení se budou posuzovat a hodnotit případné obavy žalobce v souvislosti s návratem do země původu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatel namítá, že se městský soud nedostatečně zabýval otázkou aktuálnosti existence bezpečnostního rizika, přičemž zdůraznil odpovědnost soudu za přezkum utajovaných informací. Závěr o aktuální bezpečnostní hrozbě musí být založen na konkrétních a časově relevantních poznatcích. Dle stěžovatele je bezpečnostní riziko konstruováno prostřednictvím jeho manželky, které žalovaný a soud dovozují pouze na základě spolupráce s ní, ačkoliv stěžovatel doložil, že s manželkou od roku 2023 nežije. Ta navíc opustila území republiky v roce 2025. Žalovaný ani městský soud tak dostatečně nezjistili skutkový stav. [6] Městský soud se nevypořádal s námitkou, že bezpečnostní složky a žalovaný nezohlednili podstatnou změnu v osobním životě stěžovatele (odstěhování manželky a ukončení společného života). Městský soud též nevysvětlil, proč dle něj stěžovatel v rámci vytýkaného jednání vystupuje jako aktér, a nikoliv jako osoba ve „vleku manželky“. Samotná existence příbuzenského vztahu nemůže odůvodnit zamítnutí žádosti. Dle stěžovatele se soud nevypořádal ani s tím, že utajované informace mohou být dezinterpretací jeho legálních aktivit. [7] Stěžovatel dále namítá, že městský soud nedostál své přezkumné roli ve vztahu k utajovaným informacím, které musí být konkrétní. Městský soud pouze nekriticky převzal závěry žalovaného a nevypořádal se s argumentací, že závěry žalovaného a bezpečnostních složek jsou v rozporu s veřejně známými aktivitami stěžovatele. Stěžovatel zpochybňuje přesvědčivost utajovaných informací s tím, že záštitu nad jeho aktivitami převzal tehdejší prezident republiky, což by v případě jeho bezpečnostní hrozby pro stát zajisté neučinil. Městský soud ani nekonkretizoval, o jaké konkrétní jednání stěžovatele, které je důvodem pro závěr o zamítnutí žádosti, se mělo jednat. Tím porušil kontradiktornost řízení. [8] Stěžovatel také namítá, že městský soud se dostatečně nevypořádal se žalobní námitkou stran nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života. Navíc bagatelizoval délku stěžovatelova pobytu na území, jakož i jeho zdravotní stav, který nedostatečně posoudil. Dále rezignoval na posouzení rizik spojených s návratem stěžovatele do země původu. Za nepřípustně zjednodušující považuje stěžovatel argumentaci městského soudu, dle které mu doposud nebyl azyl odňat. Řízení o jeho odnětí totiž již bylo zahájeno a zamítnutí žádosti o trvalý pobyt představuje přímý a fatální zásah do jeho práv. [9] Žalovaný ve vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Zdůraznil, že na kasační námitky nemůže plně reagovat, aby nevyzradil obsah utajovaných informací. Uvedl však, že jejich obsah mapuje aktivity stěžovatele v dlouhém časovém období, byť byly vykonávány společně s jeho manželkou. Nicméně stěžovatel v nich vystupoval jako aktér. Žalovaný dále shrnul, že utajované informace odpovídají požadavkům judikatury a obsahují též podklady, na základě kterých byly tyto informace zjištěny. Zásah do soukromého a rodinného života je zcela minimální, neboť stěžovateli není odnímáno pobytové oprávnění a napadené rozhodnutí nemá vliv na probíhající řízení o odnětí azylu. Stěžovatel navíc v průběhu správního řízení žádné skutečnosti stran svého soukromého a rodinného života netvrdil. Obsahem správního spisu je též obecné uvedení skutečností, které vyplývají z utajovaných informací, a které byly důvodem pro zamítnutí žádosti. Žalovaný poukázal na skutečnost, že stěžovatele vyrozuměl o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí, ten jí však nevyužil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). [11] Nejvyšší správní soud se dále zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským (zde městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.). K obsahu neurčitého pojmu přesah vlastních zájmů stěžovatele kasační soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém se nepřijatelností podrobně zabýval. [12] Stěžovatel v kasační stížnosti nikterak nevymezuje důvody její přijatelnosti, ani Nejvyšší správní soud je neshledal. Kasační stížnost se nedotýká právních otázek, které dosud nebyly judikaturou NSS řešeny nebo jsou řešeny rozdílně, není dána potřeba učinit judikatorní odklon a kasační soud neshledal v napadeném rozsudku zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Kasační stížnost je proto nepřijatelná. [13] Ve vztahu k namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku kasační soud odkazuje na judikaturu stran obsahu pojmu nepřezkoumatelnosti (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS,