4 As 300/2020 — Nejvyšší správní soud

Konf 1/2025- 9 - text  Konf 1/2025 - 14 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D., a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Českým telekomunikačním úřadem, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 58/219, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 163/2020, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu: žalobkyně První novinová společnost a. s., IČO 45795533, se sídlem v Praze 9, Paceřická 1/2773, zastoupená Mgr. Davidem Vosolem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, a žalovaná Česká pošta, s. p., IČO 47114983, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, takto: Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 163/2020, o nároku žalobkyně na uložení povinnosti žalované uzavřít s žalobkyní Dodatek ke smlouvě o přístupu k poštovní infrastruktuře, je správní orgán. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 6. 1. 2025 se Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) rozhodl tvrzený kompetenční spor ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 163/2020. [2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Žalobkyně, jakožto nástupnická společnost společnosti Mediaservis, s. r. o. (která byla účastnicí řízení před Českým telekomunikačním úřadem), a žalovaná podnikají na trhu poštovních služeb. Žalovaná je držitelkou poštovní licence ve smyslu § 21 a násl. zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), což jí dává výsadní postavení na trhu poštovních služeb, jelikož je povinna poskytovat tzv. základní poštovní služby dle § 3 zákona o poštovních službách na celém území České republiky, na druhé straně pak dostává z veřejných prostředků finanční prostředky na kompenzaci tzv. nespravedlivé finanční zátěže, kterou jí tato veřejná služba může působit. Zákon o poštovních službách v § 34 odst. 5 předpokládá, že držitel poštovní licence (žalovaná) a jiný poskytovatel poštovních služeb (žalobkyně) uzavřou dobrovolně na základě konsensu písemnou smlouvu o přístupu k prvkům poštovní infrastruktury držitele poštovní licence. V případě, že se tak nestane ani dva měsíce po zahájení jednání o smlouvě, má pravomoc rozhodnout o jejím obsahu na návrh některé ze stran Český telekomunikační úřad. [4] Žalobkyně dlouhodobě usilovala o uzavření smlouvy o přístupu k prvkům poštovní infrastruktury. Vzhledem k tomu, že ani téměř roční vyjednávání s žalovanou nevedlo k výsledku, obrátila se žalobkyně na Český telekomunikační úřad s návrhem na uzavření této smlouvy, resp. dodatku k této smlouvě. Český telekomunikační úřad vedl řízení o dvou částech, přičemž o části předmětu řízení, jež je relevantní pro řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, rozhodl předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 5. 5. 2017, čj. ČTÚ-7 312/2014-606/CII.vyř., tak, že uložil žalované povinnost uzavřít se žalobkyní Dodatek č. 1 (správně se dle navrhovatele jedná o dodatek č. 3) ke Smlouvě o přístupu ke zvláštním službám a prvkům poštovní infrastruktury č. 2015/596 (dále jen „Dodatek ke smlouvě o přístupu“) minimálně ve zde specifikovaném rozsahu, a to do 30 dnů od obdržení písemné výzvy žalobkyně. K rozkladům obou účastníků Rada Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 8. 11. 2017, čj. ČTÚ-35 513/2017-603, zčásti změnila výrok I rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu tak, že z bodů 2.1.2 a 2.1.3 Dodatku ke smlouvě o přístupu se vypouští slova „identifikační číslo osoby“, v ostatním rozklady zamítla, rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu potvrdila a žádnému z účastníků nepřiznala náhradu nákladů řízení o rozkladu. [5] Proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu podala žalobkyně správní žalobu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 8. 2020, čj. 6 A 11/2018-114, žalobu odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a že se žalobkyni vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč (výrok III). O kasační stížnosti Českého telekomunikačního úřadu proti usnesení Městského soudu v Praze rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 5. 2021, čj. 4 As 300/2020-44, tak, že ji odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II). Žalobkyně následně dle poučení Městského soudu v Praze podala žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle části páté o. s. ř., jíž se domáhá, aby soud v souladu s § 250j o. s. ř. nahradil rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 11. 2017, čj. ČTÚ-35 513/2017-603, tak, že rozhodne o obsahu smlouvy zajišťující žalobkyni přístup k poštovní infrastruktuře České pošty, resp. o obsahu Dodatku ke smlouvě o přístupu dle návrhu žalobkyně obsaženého v žalobě. [6] Navrhovatel podal zvláštnímu senátu nejprve dne 29. 3. 2022 návrh na zahájení řízení o záporném kompetenčním sporu, v němž popřel svoji pravomoc ve věci rozhodnout a navrhl, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci je soud ve správním soudnictví. Zvláštní senát usnesením ze dne 7. 12. 2022, čj. Konf 4/2022-10, rozhodl tak, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci je soud v občanském soudním řízení. Dle zvláštního senátu sice oblast poskytování poštovních služeb podléhá významné veřejnoprávní regulaci, právní vztah mezi držitelem poštovní licence a jiným poskytovatelem poštovních služeb ohledně umožnění přístupu k poštovní infrastruktuře je však postaven na rovnosti jeho účastníků, kteří mají smluvní volnost. Smlouva žalobkyně a žalované je tedy soukromoprávním aktem, a Český telekomunikační úřad rozhoduje podle § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách jako správní orgán o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze soukromoprávních vztahů. [7] V nynějším (druhém) návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu navrhovatel uvádí, že Český telekomunikační úřad nebyl oprávněn rozhodnout o obsahu Dodatku ke smlouvě o přístupu, neboť spor o nové smluvní ujednání v situaci, kdy mezi stranami byla již uzavřena smlouva o přístupu k prvkům poštovní infrastruktury, není sporem o uzavření smlouvy ve smyslu § 34 zákona o poštovních službách. Ustanovení § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách je třeba vykládat restriktivně tak, že se nevztahuje na spory přímo či volně související se smlouvou o přístupu k prvkům poštovní infrastruktury. Obdobně tomu je i v případě § 17 odst. 7 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Navrhovatel se ztotožňuje s argumentací uvedenou v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1416/2021, a Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2023, čj. 3 As 374/2021-63. Má tedy za to, že rozhodnutí předsedy Rady a Rady Českého telekomunikačního úřadu jsou nicotná, přičemž o jejich nicotnosti je oprávněn rozhodnout jen zvláštní senát. [8] Při řešení sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát nejprve zabýval otázkou, zda je zde kompetenční spor ve smyslu zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, a zda tak sám zvláštní senát má pravomoc o vzniklém sporu vůbec rozhodnout. Přitom se řídil následující úvahou: [9] Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů“) se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy. [10] Podle § 1 odst. 2 věty prvé téhož zákona je kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. [11] Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. [12] Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodlli orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabyloli rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatá