— Nejvyšší správní soud

Konf 8/2025- 25 - text  Konf 8/2025 - 28 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jitky Zavřelové, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Okresním soudem v Teplicích na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 12 C 44/2025, o zaplacení částky 10 444,50 Kč s příslušenstvím: žalobkyně O2 Czech Republic, a. s., IČO 60193336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, a žalovaný L. M., takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 12 C 44/2025, v části týkající se zaplacení částky 99 Kč s příslušenstvím, jako poplatku za doručení SIM karty kurýrem, je soud. II. Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 3. 2025, čj. 12 C 44/2025-63, se ve výrocích II. a III. zrušuje. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným dne 5. 11. 2025 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále „navrhovatel“ či „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Spor vznikl mezi ním a Okresním soudem v Teplicích (dále „okresní soud“) ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 12 C 44/2025, týkající se žalobkyní uplatněného nároku na zaplacení částky 99 Kč s příslušenstvím, jako poplatku za doručení SIM karty kurýrem. [2] Z předloženého soudního spisu se podává, že žalobkyně podala dne 4. 11. 2024 u okresního soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 444,50 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestává z (i) dlužných splátek za koncové zařízení set-top-box v podobě sedmi měsíčních splátek po 69 Kč, tedy 483 Kč, a doúčtování kupní ceny ve výši 3 519 Kč – celkem 4 002 Kč; (ii) dlužných splátek za koncové zařízení smart box v podobě sedmi měsíčních splátek po 99 Kč, tedy 693 Kč, a doúčtování kupní ceny ve výši 5 049 Kč – celkem 5 742 Kč; (iii) dlužných částek za platby za služby třetích stran ve výši 598 Kč (2 x 299 Kč); (iv) dlužných částek za volání na „barevné a informační linky“ ve výši 3,50 Kč; a (v) poplatku za doručení SIM karty kurýrem ve výši 99 Kč. [3] Okresní soud rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, čj. 12 C 44/2025-63, rozhodl výrokem I., že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 345,50 Kč [body (i) až (iv) výše] s příslušenstvím. Výrokem II. řízení co do částky 99 Kč [tvořené poplatkem za doručení SIM karty kurýrem] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení zastavil a věc postoupil ČTÚ. Výrokem III. rozhodl, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. [4] V odůvodnění rozsudku čj. 12 C 44/2025-63 okresní soud uvedl, že soudy nemají pravomoc rozhodovat o poplatku za doručení SIM karty, protože tato záležitost spadá do působnosti ČTÚ. Podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ČTÚ vykonává státní správu v oblasti elektronických komunikací, což zahrnuje regulaci cen a poplatků za služby poskytované telekomunikačními operátory. ČTÚ má pravomoc rozhodovat ve sporech mezi spotřebiteli a telekomunikačními operátory týkajících se poskytování služeb elektronických komunikací, včetně sporů o poplatky. To podle okresního soudu zahrnuje i poplatky za doručení SIM karty, které jsou součástí služeb poskytovaných telekomunikačními operátory, jelikož jsou přímo navázané k médiu (nosiči), jehož prostřednictvím jsou poskytovány služby elektronických komunikací. SIM kartu totiž nelze zaměňovat s koncovými zařízeními, kde pravomoc dosud vykonává soud. Okresní soud proto dospěl k závěru, že rozhodování o poplatku za doručení SIM karty, jakožto příslušenství služby elektronických komunikací, je v působnosti ČTÚ, nikoli soudů. Postupem podle § 104 odst. 1 o. s. ř. tedy řízení v části týkající se nároku na zaplacení částky 99 Kč zastavil a věc postoupil ČTÚ. Ve zbytku, tj. co do částky 10 345,50 Kč, žalobě vyhověl. [5] Navrhovatel (ČTÚ) s tímto postupem okresního soudu nesouhlasí, pročež podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu u zvláštního senátu. Úvodem podotknul, že pro nyní projednávanou věc je rozhodná právní úprava (zákon o elektronických komunikacích) ve znění účinném do 30. 6. 2025. Dále odkázal na judikaturu zvláštního senátu, podle které musí být pro vznik sporu podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích kumulativně splněny osobní i věcné předpoklady. Osobní předpoklad je podle navrhovatele splněn, jelikož žalobkyně je prokazatelně dlouhodobým poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a žalovaný je účastníkem (nebo uživatelem) ve smyslu zákona o elektronických komunikacích. Splněn však není předpoklad věcný, jenž se vztahuje k poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Podle navrhovatele totiž „doručení SIM karty kurýrem“, které bylo žalovanému ve výši 99 Kč vyúčtováno, není službou elektronických komunikací, jak ji vymezuje § 2 odst. 3 písm. a) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž dodáním zboží. Je zřejmé, že vyúčtovaná služba nemá bezprostřední souvislost s poskytováním služeb elektronických komunikací. Jde pouze o poplatek za službu, která obnáší fyzické doručení SIM karty zákazníkovi žalobce kurýrem. Z logiky věci se tedy nejedná o službu poskytovanou prostřednictvím sítí elektronických komunikací, ani o službu přístupu k internetu, interpersonální komunikační službu nebo službu spočívající v přenosu signálů. Nezbytnou souvislost s poskytováním služeb elektronických komunikací nelze v této službě shledat, jelikož jde jen o přidruženou službu za účelem využívání zařízení, prostřednictvím něhož jsou teprve následně konzumovány služby elektronických komunikací. Tato zpoplatněná služba tudíž pouze předchází samotnému využívání služeb elektronických komunikací, které žalobce poskytoval žalovanému. Navrhovatel nesouhlasí ani s argumentací okresního soudu, podle níž „SIM kartu nelze zaměňovat s koncovými zařízeními, kde pravomoc dosud vykonává soud“. SIM karta je totiž v zásadě součástka potřebná pro náležité fungování koncového zařízení. Vyúčtovaná položka za doručení součástky pro koncové zařízení, prostřednictvím něhož teprve následně dochází ke konzumaci služeb elektronických komunikací, tedy nepředstavuje cenu za službu elektronických komunikací, ale má svou povahou blíže k ceně za koncové zařízení či servisnímu poplatku, o němž podle zvláštního senátu rozhoduje věcně příslušný soud (srov. usnesení ze dne 29. 4. 2016, čj. Konf 4/2015-29). Nejde proto o spor týkající se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě, k jehož rozhodnutí by ČTÚ měl dánu pravomoc. [6] Z výše popsaných důvodů ČTÚ navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 12 C 44/2025, o zaplacení částky 99 Kč s příslušenstvím, je soud, a aby zároveň zrušil rozsudek tohoto soudu ze dne 19. 3. 2025, čj. 12 C 44/2025-63. [7] Okresní soud, žalobkyně ani žalovaný se k návrhu nevyjádřili. [8] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu dle § 5 odst. 1, případně i odst. 3, zákona č. 131/2002 Sb. [9] Okresní soud v předcházejícím soudním řízení popřel ve shora popsaném rozsahu svou pravomoc věc rozhodnout. Podáním návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu popřel rovněž navrhovatel (ČTÚ) svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena. Jde proto o negativní (záporný) kompetenční spor, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb., k jehož projednání a rozhodnutí je podle § 2 odst. 1 tohoto zákona povolán zvláštní senát. [10] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudy se zvláštní senát řídil následujícími úvahami: [11] Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, z rozsudku okresního soudu čj. 12 C 44/2025-63, jakož i z návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu, plyne, že podstatou sporu je nárok žalobkyně na zaplacení částky 99 Kč s příslušenstvím, odpovídající poplatku za službu spočívající v doručení SIM karty kurýrem. [12] Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. [13] Podle § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích Úřad [míněn ČTÚ – pozn. zvláštního senátu] podle tohoto zákona