— Nejvyšší správní soud

57 A 43/2019- 38 - text  6 57 A 43/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Bc. et. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: M.B. bytem X zastoupen JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem Kasárenská 4, České Budějovice proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení se sídlem A. Barcala 1461, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2019, č. j. 43001/074597/19/220/ME takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2019, č. j. 43001/074597/19/220/ME se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů částku 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce X. odůvodnění: 1. Žalobce se včas podanou žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) domáhal, aby krajský soud určil nezákonnost zásahu žalované, spočívající ve vydání dvou exekučních příkazů přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb ze dne 14. 10. 2019, č. j. 43001/07291/19/220/Tom na částku 32 072 Kč + 640 Kč adresovaný Československé obchodní bance a č. j. 43001/072097/19/220/Tom na částku 32 072 Kč + 640 Kč adresovaný Equa Bank (dále jen „exekuční příkazy“). Oba exekuční příkazy směřovaly k vymožení nedoplatku žalobce na sociálním pojištění včetně exekučních nákladů. 2. Krajský soud žalobce vyzval usnesením ze dne 30. 3. 2020, č. j. 57 A 43/2019 – 23, aby upravil žalobní návrh na žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, neboť žalobce podal proti oběma exekučním příkazům návrh na zastavení exekuce, o kterém žalovaná rozhodla dne 7. 11. 2019, č. j. 43001/074597/19/220/ME a návrh na zastavení exekuce tímto rozhodnutím zamítla. Krajský soud tudíž dospěl k závěru, že ve věci jsou naplněny podmínky pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a případnou nezákonnost vydaných exekučních příkazů lze posoudit v rámci přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2019, č. j. 43001/074597/19/220/ME (dále jen „napadené rozhodnutí“). 3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2019, č. j. KSCB 27 INS 232/2013-B-49 byl postupem podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“) osvobozen od placení zbytku dluhů, které nebyly v rámci oddlužení žalobce uspokojeny. Žalovaná do insolvenčního řízení vedeného se žalobcem přihlásila pohledávku, která byla označena jako zajištěná pohledávka majetkem dlužníka – žalobce. Žalovaná, a ani jiný zajištěný věřitel po dobu insolvenčního řízení, nedala pokyn ke zpeněžení zástavy postupem podle § 293 insolvenčního zákona, proto nedošlo ke zpeněžení předmětu zajištění. Podle znění § 414 odst. 4 insolvenčního zákona tak žalované zůstává právo domáhat se uspokojení z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, a nepřísluší jí užít jiné způsoby exekuce. K tomu žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3509/2010. Součástí podané žaloby byl také návrh na přiznání odkladného účinku podané žalobě. 4. Ve vyjádření k žalobě žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Konstatovala, že v insolvenčním řízení nepřistoupila k žádosti o zpeněžení předmětu zajištění z důvodu dodržování zásady přiměřenosti. Nařídit prodej nemovitosti žalobce sloužící k bydlení se jevilo jako nepřiměřené vzhledem k výši zajištěné pohledávky žalovaného, jež činila 62 703 Kč. Žalovaná má za to, že od zajištěné pohledávky ve výši 62 703 Kč žalobce osvobozen nebyl, a proto žalovaná vydala exekuční příkazy na neosvobozené pohledávky, předepsané k úhradě platebními výměry č. 1022/2011 ze dne 27. 7. 2011 a č. 1991/2012 ze dne 4. 10. 2012. Žalovaná závěrem uvedla, že dle znění § 414 odst. 4 insolvenčního zákona mohla i po skončení insolvenčního řízení s žalobcem podat návrh na prodej předmětu zajištění, ale opět tak neučinila řídíce se zásadou přiměřenosti. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných žalobními body. O žalobě soud rozhodl postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce a žalovaná s takovým postupem projevili souhlas. 6. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Krajský soud se nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku podané žalobě, neboť přistoupením k okamžitému projednání žaloby se tento návrh stal obsoletním. 8. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: 9. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „okresní soud“) ze dne 3. 11. 2011, č. j. 26 E 1544/2011 – 4 byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí podle vykonatelného platebního výměru žalované ze dne 27. 7. 2011, č. 1022/2011 k uspokojení pohledávky žalované v částce 32 072 Kč. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí byl usnesením okresního soudu ze dne 15. 6. 1012, č. j. 26 E 1544/2011 – 11 zastaven, neboť ve vlastnictví žalobce nebyly nalezeny žádné postižitelné movité věci. Usnesením okresního soudu ze dne 24. 1. 2012, č. j. 28 E 39/2012 – 21 byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech žalobce podle vykonatelného platebního výměru žalované ze dne 27. 7. 2011, č. 1022/2011 k uspokojení pohledávky žalované ve výši 32 072 Kč. 10. Usnesením okresního soudu ze dne 4. 12. 2012, č. j. 28 E 420/2012 – 23 byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech žalobce podle vykonatelného platebního výměru žalované ze dne 4. 10. 2012, č. 1991/2012 k uspokojení pohledávky žalované ve výši 30 631 Kč. 11. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 2013, č. j. KSCB 27 INS 232/2013-A-4 bylo ve věci žalobce zahájeno insolvenční řízení. 12. Dne 25. 6. 2013 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení zajištěné (v celkové výši 62 703 Kč) i nezajištěné (v celkové výši 24 119 Kč) pohledávky. 13. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2019, č. j. KSBC 27 INS 232/2013-B-49 bylo soudem konstatováno splnění oddlužení žalobce a mimo jiné byl žalobce osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. 14. Dne 14. 10. 2019 vydala žalovaná předmětné exekuční příkazy přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatelů platebních služeb, proti kterým se žalobce bránil návrhem na zastavení exekuce. 15. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla návrh na zastavení exekucí. V odůvodnění odkázala na zásadu přiměřenosti při zpeněžení majetku sloužícímu k zajištění pohledávky a ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3271/13 bod 12 konstatovala, že právě pro nepřiměřenost nežádala zpeněžení majetku žalobce, kterým byla pohledávka žalované zajištěna. Splněním oddlužení žalobce nebyl osvobozen od pohledávek, na které žalovaná vydala exekuční příkazy a dle § 414 odst. 4 insolvenčního zákona ani nezaniklo zajištění předmětných pohledávek, a tyto exekuce jsou dle žalované vedeny po právu. 16. Předmětem sporu je posouzení otázky, zda žalovaná mohla vydat exekuční příkazy na pohledávky, které byly vůči žalobci uplatněny v insolvenčním řízení jako zajištěné pohledávky. 17. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2019, č. j. KSCB 27 INS 232/2013-B-49 vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalobce a výrokem IV. osvobodil žalobce od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Podle § 414 odst. 4 insolvenčního zákona při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku. 18. Z citovaného ustanovení plyne, že u pohledávek zajištěných věřitelů trvá zajištění na majetku, který slouží k zajištění pohledávek takových věřitelů, i po skončení oddlužení. Věřitelé se zajištěnou pohledávkou se tedy mohou domáhat uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění i po skončení insolvenčního řízení. Krajský soud má za to, že jiným způsobem není možné domáhat se uspokojení zajištěných pohledávek. Zákon připouští pouze jedinou možnost uspokojení zajištěných pohledávek i po skončení insolvenčního řízení, kterou je právě a jen zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, když § 414 odst. 4 insolvenčního zákona výslovně stanoví, že osvobozením dlužníka zůstává zajištěnému věřiteli zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky. Ke shodným závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. INS 997/2018, když konstatoval, že: „V souzené věci není sporu o tom, že odvolatel o zpeněžení předmětu zajištění vskutku včas požá