2 As 84/2015 — Nejvyšší správní soud

51 A 44/2018- 74 - text  16 51 A 44/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno zastoupeného advokátem JUDr. Jaromírem Kyzourem sídlem Lublaňská 18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10 za účasti: I. Hnutí DUHA České Budějovice, p. s. sídlem Dlouhá 134, 382 41 Kaplice II. Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, z. s. sídlem Fráni Šrámka 35, 370 04 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2018, č. j. MZP/2018/510/1232 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19. 11. 2018 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil rozhodnutí Správy Národního parku Šumava (dále jen „Správa“) ze dne 29. 6. 2018, č. j. NPS 05325/2018 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla Jihočeskému kraji povolena výjimka dle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody“ nebo též „ZOPK“) v souvislosti s rekonstrukcí silnic č. III/1631, III/1632 a III/1634 v úseku Nová Pec – Zadní Zvonková tak, že z výroku rozhodnutí vypouští podmínku č. 6 a stávající podmínku č. 7 označuje jako podmínku č. 6. 2. Žalobce v žalobě předně namítal, že pro vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí byly užity takové podklady, k nimž se žalobce nemohl vyjádřit. Opakovaně žalobce upozorňoval na skutečnost, že do řízení mají být doplněny aktuální podklady o výskytu zvláště chráněných druhů v dotčeném území, neboť ty, z nichž správní orgány při svém rozhodování vycházely, byly zastaralé a o skutečném stavu nedostatečně vypovídající. Správní orgány dále vycházely z údajů v databázi Agentury ochrany přírody a krajiny (NDOP), nicméně i tyto údaje neodpovídají skutečnému stavu, neboť jsou z let 2006 – 2012. Žalobce namítal, že Správa zmiňovala v prvostupňovém rozhodnutí vlastní znalost území a především prováděný monitoring druhů, nicméně uváděný monitoring druhů nebyl cílený, ale jednalo se dle tvrzení žalovaného o náhodná pozorování pracovníků Správy při výkonu jiné pracovní činnosti. Takový postup však popřel právo žalobce vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům pro jejich vydání. I skutečnosti správním orgánům známé z úřední činnosti, které jsou podkladem pro vydání rozhodnutí, musí být v odůvodnění rozhodnutí podrobně popsány a účastníci musí mít možnost se s nimi předem seznámit. K obdobnému popření práva dle § 36 odst. 3 správního řádu docházelo během řízení i u dalších podkladů. Dále žalobce namítal nevypořádání Správy se s návrhem žalobce na provedení důkazů podklady doplněnými o aktuální data o výskytu zvlášť chráněných druhů ve smyslu § 36 odst. 1 správního řádu, v takovém pochybení spatřuje nepřezkoumatelnost prvostupňového i napadeného rozhodnutí. 3. Postup žalovaného byl dle názoru žalobce v rozporu se zákazem libovůle obsaženým v § 2 odst. 4 správního řádu, nedbal na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. I v řízení před žalovaným došlo ke stejně těžké procesní vadě, neboť i zde neměl žalobce možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce v souvislosti se zákonností rozhodování podotkl, že byla porušena také zásada materiální pravdy zakotvená v § 3 správního řádu a postup ve správním řízení byl v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu, neboť nebyly zjištěny všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a to proto, že při povolování výjimky vycházely správní orgány z neaktuálních podkladů. K dokumentu prodloužení platnosti stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 13. 3. 2018, č. j. KUJCK 35774/2018 (dále jen „Prodloužení stanoviska EIA“) žalobce uvedl, že mu bylo odepřeno se s ním seznámit. Žalobce dále uvedl, že z něj neplyne, z jakých konkrétních aktualizovaných poznatků o výskytu zvlášť chráněných druhů bylo vycházeno. Nadto namítl, že tento dokument považuje za nezákonný podklad, neboť při jeho vydávání existovalo riziko systémové podjatosti a v důsledku toho byl porušen § 14 odst. 1 správního řádu. Žalobce zdůraznil, že Krajský úřad Jihočeského kraje předkládal záměr k posouzení vlivu rozšíření silnice na životní prostředí, přičemž následně sám vydal Stanovisko EIA a zajišťoval zpracování dokumentace i posudku, přestože podle § 8 a § 9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých zákonů souvisejících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPV“) by tyto úkoly v zájmu větší objektivity měly připadnout odlišným subjektům. Následně požádal o prodloužení stanoviska EIA, které si následně také vydal. Žalobce podotkl, že Jihočeský kraj je investorem celé akce, a proto má nepochybně zájem na uskutečnění záměru. 4. Dále žalobce namítal, že žalovaný provedl částečnou změnu prvostupňového rozhodnutí v odvolacím řízení, ale již neuvedl, jakým způsobem bylo naloženo se zbytkem odvolání, neboť tím vyhověl pouze jedné odvolací námitce. Žalobce tak má za to, že žalovaný nevyčerpal celý obsah odvolání. Žalovaný porušil dle žalobce zásadu zákazu reformatio in peius zakotvenou v § 90 odst. 3 správního řádu, proto žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Změnu ve svůj neprospěch žalobce spatřoval v tom, že podmínka č. 6, která byla z prvostupňového rozhodnutí vypuštěna, byla jedinou podmínkou, která, byť nedostatečně, upravovala fázi provozu na silnici. K nutnosti prošetření také fáze užívání předmětné silnice žalobce zdůrazňoval zvýšení atraktivity pro dopravu, a tím i nárůst rizika kolize motorových vozidel s chráněnými savci. 5. Žalobce namítal nesplnění podmínek pro povolení výjimky podle § 56 ZOPK zejména proto, že výjimka nezohledňuje fázi provozu zrekonstruované silnice, přestože na nutnost upravit podmínky pro fázi provozu silnice upozorňovala řada dokumentů, s nimiž pracovala i Správa. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela vypustil potřebu stanovit nějaké podmínky pro fázi provozu, neboť se domníval, že se provoz na silnici nezvýší a vliv provozu na složky životního prostředí zůstane stejný, takový postoj žalovaného byl v rozporu s odbornými dokumenty, se kterými pracovala Správa. Žalobce namítal, že žalovaný bagatelizoval bez odborného podkladu význam fáze provozu na silnici a očekávatelné zvýšení dopravy na této silnici, čímž postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy v § 3 správního řádu. Žalobce zdůraznil, že fázi provozu silnice nelze opomíjet při vydávání výjimky podle § 56 ZOPK. Žalovaný na straně 7 rozhodnutí ze dne 28. 5. 2018, jímž zrušil rozhodnutí Správy ze dne 12. 2. 2018, sám konstatoval nezbytnost zabývat se fází užívání zrekonstruované silnice, avšak aniž by došlo ke změně okruhu podkladů, v napadeném rozhodnutí následně zcela změnil své předchozí stanovisko, když potřebu úpravy fáze provozu na silnici již neshledal za nezbytnou. Takový postup žalovaného označil žalobce za postup v rozporu se zákazem libovůle podle § 2 odst. 4 správního řádu. 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vypustil podmínku č. 6 z prvostupňového rozhodnutí proto, že předmět řízení je vymezen obsahem žádosti, v níž se o povolení výjimky pro fázi provozu nežádá. Žalobce zdůrazňoval, že důvody pro rekonstrukci silnice zjednodušeně řečeno spočívaly ve zvýšení bezpečnosti provozu na silnici, což je navázáno právě k užívání této silnice. Pokud by předmět správního řízení nezahrnoval fázi užívání silnice, jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, bylo správní uvážení podle § 56 ZOPK zatíženo vadou, neboť při něm byly ve prospěch povolení výjimky zohledňovány nerelevantní skutečnosti. Žalobce namítal, že žádost měla být tedy změněna tak, aby jednoznačně zahrnovala i fázi provozu. 7. Další žalobní námitka se vztahovala k nutnosti vykládat § 56 ZOPK eurokonformním způsobem a nemožnosti odkazovat na jiná řízení pro řešení fáze provozu. Nelze odkazovat na fázi provozu podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), neboť v ustanovení stavebního zákona jsou naprosto odlišné hmotněprávní předpoklady než v § 56 ZOPK. Eurokonformní výklad § 56 ZOPK žalobce zdůvodňuje tím, že v daném případě se jedná o ochranu evropsky významných druhů rostlin a živočichů podle přílohy IV směrnice 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích