9 As 95/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 33/2018- 34 - text  10 51 A 33/2018 č. j. 51 A 33/2018 - 34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: I. B. místem pobytu státní příslušnost Ukrajina zastoupené advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 7. 2018, č. j. MV – 12430 -10/SO – 2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 17. 8. 2018 postoupena žaloba proti napadenému rozhodnutí, neboť Krajský soud v Brně, ke kterému byla věc dne 26. 7. 2018 podána, shledal, že není místně příslušným soudem k projednání věci podle § 172 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobou podanou proti napadenému rozhodnutí se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 9. 7. 2018, č. j. MV – 12430 -10/SO – 2016, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodnuto o zamítnutí odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 11. 2015, č. j. OAM – 6318 – 13/ZM – 2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu formou zaměstnanecké karty podle § 44a zákona o pobytu cizinců. 2. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgány v rámci řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí porušily § 3 správního řádu, neboť nezjistily stav věci způsobem, o němž nejsou pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Dále žalobce namítal, že si správní orgány neopatřily dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu. 3. Žalobce nesouhlasil se závěrem napadeného rozhodnutí, neboť byl přesvědčen, že v období od 14. 7. 2014 do 31. 5. 2015 vykonával práci, která byla v souladu s vydaným povolením k zaměstnání. Žalobce pracoval výlučně pro společnost L. V. P. Praha s. r. o. na základě pracovní smlouvy, kterou již dříve předložil. Dále žalobce předložil v rámci správního řízení čestné prohlášení pana V. L., který potvrdil, že mu žalobce ve svém volném čase pomáhá v lese, který má ve výlučném vlastnictví. K tvrzení žalované, že žalobce vykonával práci v lese bez pracovního povolení, žalobce namítl, že se jednalo o bezplatnou a dobrovolnou výpomoc svému známému, přičemž takovou činnost považuje za způsob relaxace a koníček ve volném čase srovnatelný se zálibami jako je rybaření, sbírání hub, apod. 4. Žalobce uvedl, že žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí užívala výpověď žalobce tím způsobem, že účelově vytrhávala jednotlivé odpovědi z kontextu a následně interpretovala celý obsah v neprospěch žalobce. K tomu žalobce odkazoval na § 169 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, v němž jsou uvedeny jednotlivé důvody, kdy má správní orgán přistoupit k výslechu, nicméně takové případy dle žalobce v dané věci nevyvstaly. 5. Další žalobní námitka směřovala proti nedostatečnému posouzení projednávané věci a neopatření všech dostupných důkazů. Podle žalobce správní orgány účelově vyhodnotily výpověď žalobce a naprosto nedostatečně zmapovaly pracovní aktivity žalobce pro jeho zaměstnavatele. 6. Vydáním napadeného rozhodnutí podle žalobce došlo k porušení § 2 odst. 1 správního řádu, neboť postup správních orgánů byl v rozporu se zákony a s ostatními právními předpisy, dále se domnívá, že došlo k porušení § 2 odst. 3 správního řádu a také § 2 odst. 4 správního řádu. 7. Nedodržení souladu s veřejným zájmem ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu lze spatřovat zejména v nezachování zásad demokratického právního státu a nezohlednění soukromých zájmů účastníka správního řízení. Žalobce závěrem namítl, že se na území České republiky dlouhodobě zdržuje a má zde vytvořeno stabilní sociální a pracovní zázemí. Z toho důvodu žalobce uvedl, že nedošlo k náležité aplikaci § 174a zákona o pobytu cizinců, které zakotvuje potřebu se zabývat i přiměřeností zásahu napadeného rozhodnutí do rodinného a soukromého života. II. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se vypořádala s odvolacími námitkami, které jsou totožné s žalobními námitkami. Žalovaná poukázala na obsah spisového materiálu, na základě kterého je dle žalované zřejmé, že žalobce vykonával nelegální práci. Žalovaná dále dodala, že v rámci správního řízení nedošlo k pochybení při aplikaci § 2 odst. 1, 2, 3, 4 a § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu a také dle jejího názoru nedošlo k porušení základních zásad správního řízení. III. Obsah správního spisu 9. Dne 9. 4. 2015 podal žalobce žádost o zaměstnaneckou kartu, k čemuž přiložil i pracovní smlouvu uzavřenou se společností L. V. P. Praha s. r. o. na pozici dělníka. Správní orgán I. stupně dne 10. 4. 2015 žádal Úřad práce ČR pro hlavní město Praha jako orgán věcně příslušný podle § 94 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) o vydání závazného stanoviska pro účely prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání formou zaměstnanecké karty. Správní orgán I. stupně současně s tím přerušil správní řízení do doby doručení požadovaného závazného stanoviska. Dne 24. 4. 2015 obdržel správní orgán I. stupně souhlasné závazné stanovisko ve věci vydání zaměstnanecké karty a následně vyrozuměl o pokračování v řízení. 10. Dne 22. 5. 2015 proběhl výslech žalobce, podle něhož byl zpracován protokol, který je součástí správního spisu. V protokolu z výslechu bylo zaznamenáno, že žalobce pracuje převážně v okolí Humpolce. Žalobce při výslechu uvedl, že náplní jeho práce v posledních dnech byl úklid v lese, sázení stromků, odvoz lidí z práce a do práce nebo výpomoc na stavbě. Na otázku, zda má platné povolení k zaměstnání, žalobce odvětil, že ano s platností do měsíce června roku 2015. Na otázku, který úřad práce mu pracovní povolení vydal, sdělil, že dokud žil v Praze, tak jej měl od Úřadu práce v Praze, a po přestěhování na Vysočinu mu jej vydal Úřad práce v Jihlavě. 11. Správní orgán I. stupně do správního spisu poznamenal, že se telefonicky dotazoval Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Pelhřimov, zda žalobce disponoval povolením k zaměstnání, popř. prodloužením povolení k zaměstnání. K tomuto dotazu bylo sděleno, že žalobci nebylo nikdy vydáno rozhodnutí o povolení k zaměstnání či prodloužení povolení k zaměstnání Úřadem práce ČR, kontaktní pracoviště Pelhřimov. 12. Dne 23. 11. 2015 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání formou zaměstnanecké karty a platnost povolení k dlouhodobému pobytu se podle § 44a odst. 10 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) a v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců formou zaměstnanecké karty neprodlužuje, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu účastníka řízení na území. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí uvedl, že žalobce pracoval do dne 31. 5. 2015 v rozporu s rozhodnutím o povolení k zaměstnání od Úřadu práce – krajská pobočka pro hlavní město Praha. V prvostupňovém rozhodnutí je dále uvedeno, že správní orgán I. stupně je oprávněn posoudit, zda určitá činnost je zaměstnáním, a pokud zjistí, že je takové zaměstnání vykonáváno bez povolení k zaměstnání nebo zaměstnanecké karty nebo v rozporu s nimi, pak je oprávněn učinit závěr, že taková činnost je nelegální prací ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti. Správní orgán I. stupně uvedl, že soustavný výkon nelegální práce žalobce v minulosti vytváří tzv. jinou závažnou překážku jeho pobytu na území. V prvostupňovém rozhodnutí byla posuzována také přiměřenost dopadu neudělení povolení do soukromého a rodinného života žalobce, přičemž správním orgánem I. stupně bylo shledáno, že k nepřiměřenému dopadu nedojde. 13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 7. 12. 2015 odvolání. Jednotlivé odvolací námitky korespondovaly s žalobními námitkami. 14. Dne 16. 4. 2018 sdělil Úřad práce ČR, krajská pobočka v Jihlavě, že žalobce neměl v období od roku 2014 do dne vyhotovení tohoto sdělení vydané pracovní povolení v Kraji Vysočina. 15. O odvolání bylo rozhodnuto dne 9. 7. 2018 napadeným rozhodnutím podle § 90 odst. 5 správního řádu tak, že se podané odvolání zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje. Žalovaná v napadeném rozhodnutí sdělila, že správní orgán I. stupně postupoval zcela v souladu s § 2 odst. 1, 2 a 3, § 3 a § 50 odst. 2 sprá