4 As 18/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 33/2016- 99 - text  18 10 A 33/2016 č. j. 10 A 33/2016 - 99 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: X bytem X zastoupen JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem sídlem Slavíkova 23/1568, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad – Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR sídlem Na Pankráci 56, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14. 1. 2016, č. j. KUJCK 6016/2016 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 14. 1. 2016, č. j. KUJCK 6016/2016 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 22. 2. 2016 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2016, č.j. KUJCK 6016/2016, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti územnímu rozhodnutí Městského úřadu Kaplice, odboru stavební úřad ze dne 5. 3. 2015 čj. MěÚK/06779/2015 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě uvedl údaje k posouzení včasnosti žaloby. Současně podal návrh na přiznání odkladného účinku žaloby. Výkonem rozhodnutí žalovaného - povolením a následným zahájením, popřípadě dokonce dokončením umístěné stavby by vznikla žalobci újma na jeho vlastnickém právu k jeho nemovitostem – pozemkům p. č. x, x, x, x, x, x, x, x v k. ú. x, na nichž má být stavba umístěna a dále k pozemku p.č. x v k.ú. x, kdy realizací stavby by byl znemožněn přístup na tento pozemek. Žalobce ke svému návrhu odkázal na judikaturu Krajského soudu v Praze, Městského soudu v Praze i Nejvyššího správního soudu. 3. Žalobce tvrdil, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, především s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb., neboť neosahuje minimální vzdálenosti od hranic pozemků a sousedních staveb [(písm. c)], určení prostorového řešení stavby včetně maximální výšky (např. mostů, násypů, apod.), a základní údaje o kapacitě stavby [(písm. d)], vymezení území dodatečného vlivu stavby (písm. e)]. Podle názoru žalobce pokud územní rozhodnutí tyto podmínky pro umístění stavby neobsahuje, je popřen jeho zákonný účel, a tudíž je nezákonné. Není rozhodné, zda jedná se o stavbu liniovou, rozsáhlou, neboť právní norma nikde neuvádí, že by takové stavby nemusely respektovat zákonné požadavky. Nemůže obstát odkaz žalovaného na dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, neboť ta nebyla učiněna přílohou rozhodnutí o umístění stavby. Výrok rozhodnutí totiž působí právní následky, a pokud neobsahuje zákonem předepsané údaje, nenese celistvou a srozumitelnou informaci k uplatňování procesních práv účastníků. Přitom se má jednat o zábor pozemků žalobce, a proto by mělo být nepochybné jaká část má být zabrána. Z rozhodnutí není zřejmé, jaká bude vzdálenost od dalších sousedních nemovitostí. Územní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., § 92 odst. 5 za stavebního zákona § 68 odst. 2 správního řádu, neboť výrok neobsahuje právními předpisy předepsané náležitosti a tyto vady žalovaný neodstranil, čímž zatížil své rozhodnutí taktéž nezákonností. 4. Žalovaný se dále nezabýval souladem stavby s územně plánovací dokumentací, a to Územním plánem obce x a Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen ZÚR). V ZÚR jsou stanoveny koridory pro železniční trať Praha - České Budějovice - hranice ČR/Rakousko - Linz a pro rychlostní silnici R3 a tyto koridory se právě v předmětném úseku překrývají. Podle žalobce nelze v koridoru pro rychlostní silnici, který zasahuje do koridoru pro železniční trať, takovou silnici umístit do doby, než bude stabilizována trasa železniční trati. Není totiž zřejmé, zda rychlostní silnice nebude v kolizi s trasou železniční trati. Před umístěním stavby rychlostní silnice je podle žalobce třeba v Územním plánu obce x vymezit konkrétní trasy obou liniových staveb, aby bylo zřejmé, že si tyto trasy nekolidují. Podle žalobce nelze konat závod, kdo podá první žádost, a tudíž není nutno čekat s tím, až bude podána žádost o umístění druhé stavby. Tomu by měla zabránit stabilizace tras dopravních staveb vymezených v ZÚR a územních plánech obce. Žalobce namítal vadnost územně-plánovací dokumentace. Námitka žalobce nesměřuje proti územně plánovací dokumentaci nebo proti tomu, zda se koridory dopravních staveb mohou či nemohou překrývat, ale proti tomu, že stavba byla umístěna v rozporu s územním plánem a ZÚR. Námitka žalobce, že stavba byla umístěna v rozporu s územním plánem a ZÚR do koridoru, který je závazně vymezen pro železniční trať nebyla žalovaným vůbec vypořádána, to způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, což je důvodem pro jeho zrušení a nové rozhodnutí ve věci, k tomu žalobce odkázal na judikaturu NSS. 5. Podle žalobce nebylo k umístění předmětné stavby předloženo zákonem předepsané stanovisko k posouzení vlivů záměru na životní prostředí, což je u stavby rychlostní komunikace s významným negativním vlivem na své okolí závažná vada umístění dané stavby. Podle § 10 odst. 4 zák. č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů nebylo možné bez stanoviska podle tohoto zákona vydat rozhodnutí nebo opatření nutná k provedení záměru. Pokud žalovaný uvedl, že pro stavbu bylo vydáno stanovisko podle zákona č. 244/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pak je toto vysvětlení mimoběžné s podstatou námitky žalobce, neboť ta nesouvisí s neposouzením záměru podle již dnes neplatného zákona č. 244/1992 Sb., ale podle v současné době účinného a platného zák. č. 100/2001 Sb. Tento zákon předepisuje pro umístění dané stavby předložení stanoviska vydané v procesu vedeném podle tohoto zákona, které nelze nahradit stanoviskem podle zákona č. 244/1992 Sb. Požadavky zákona č. 244/1992 Sb. vůbec neodpovídají požadavkům dle zákona 100/2001 Sb., do něhož byly též zapracovány požadavky směrnic Evropské unie. Žalovaný v rozhodnutí uvedl skutečnosti mimoběžné s podstatou námitky. Žalobce totiž nenamítal, že stanovisko pro předmětnou stavbu vydané podle zák. č. 244/1992 Sb. není platné, ale že je nutno předložit stanovisko, které je aktuální a je vydáno podle nyní platného zákona č. 100/2001 Sb. Nic na tom nemůže změnit odkaz žalovaného na § 24 odst. 2 zák. č. 100/2001 Sb., neboť ten již v době rozhodování žalovaného neplatil. Naopak v době rozhodování žalovaného nabyl účinnosti zák. č. 39/2015 Sb., který v článku II. odst. 2 stanovil povinnost předložit v navazujícím řízení (byť v zahájeném přede dnem nabytí jeho účinnosti) závazné stanovisko dle § 9a zák. č. 100/2001 Sb. Toto stanovisko vyžádáno nebylo, a proto musí být záměr předmětem nového posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb. (viz článek II. odst. 2 zák. č. 39/20015 Sb.). Tento zákon měl totiž zajistit soulad posouzení staveb z hlediska jejich vlivů na životní prostředí s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/82 EU. Toto závazné stanovisko podle § 9a zák. č. 100/2001 Sb. ani závazné stanovisko dle čl. II. odst. 1 zák. č. 39/2015 Sb. v tomto řízení předložena nebyla a rozhodnutí žalovaného je proto vydáno v rozporu s těmito zákony. 6. Žalobce dále vytýkal žalovanému, že nebyl vyřešen příjezd na jeho pozemek parc. č. x v k. ú. x z navrženého kruhového objezdu. Stavební úřad hodnotil tento požadavek jako neopodstatněný, ale neuvedl, jakým způsobem bude příjezd na pozemek zajištěn po realizaci stavby. Odpověď na tuto otázku nedává ani podmínka č. 3e územního rozhodnutí, na níž úřad odkázal. Podle žalobce musí být tato otázka vyřešena ve fázi umístění stavby. Podle žalobce je tudíž rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce neakceptuje vysvětlení, že pozemek je dle územního plánu zahrnut v ploše pro dopravní infrastrukturu, neboť nikterak neznamená, že by měl být znepřístupněn nebo nemohl být využíván stávajícím způsobem. 7. Umístěním stavby dojde k přímému dotčení žalobce na jeho vlastnickém ústavně zaručeném právu k jeho pozemkům, které žalobce konkrétně vyjmenoval. Žalovaný se řádně nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce, a tudíž byl žalobce zkrácen na svých právech nezákonným postupem úřadu, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Odvolací orgán je vždy povinen vypořádat veškeré odvolací námitky v rozsahu požadovaném žalobcem a uvést z jakého důvodu shledal odvolací důvody jako neopodstatněné. Žalobce uvedl, že je mu známá osoba zúčastněná na řízení, a to Ředitelství dálnic a silnic ČR. Navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 8. Žalovaný hodnotil žalobu jako nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Vyjádřil souhlas s tí