5 Afs 188/2004 — Nejvyšší správní soud

50 Af 23/2018- 44 - text  12 50 Af 23/2018 č. j. 50 Af 23/2018 - 44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové a ve věci žalobce: Ing. K. P. DIČ X sídlem zastoupen společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s. r. o. sídlem Jiráskova 1284, Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2018, č. j. 26522/18/5300-21441-711671, takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žalovanému se náhrada nákladů n e p ř i z n á v á . Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2018, č. j. 26522/18/5300-21441-711671 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 114 odst. 2 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil napadené platební výměry Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 29. 7. 2016 vydané pod č.j. 1702248/16/2205-50521-303082 za zdaňovací období duben 2015, kterým byl žalobci vyměřen nadměrný odpočet ve výši 37 066 Kč; a pod č.j. 1702224/16/2205-50521-303082 za zdaňovací období květen 2015, kterým byla žalobci vyměřena daň ve výši 465 141 Kč. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 8. 2018 včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). 3. Žalobce v úvodu žaloby poukázal na změnu argumentace žalovaného, který své rozhodnutí založil na odlišných důvodech, nežli správce daně. S novými zjištěními učiněnými žalovaným nebyl žalobce ve smyslu § 115 odst. 3 daňového řádu seznámen a neměl možnost se k nim vyjádřit. Žalovaný oproti správci daně postavil svou argumentaci na pochybnostech o tom, zda všechny práce, které nájemce provedl, byly provedeny na dotčených pronajatých prostorách žalobce. Žalovaný dále nově tvrdil, že žalobce neprokázal existenci smluvního vztahu se svým nájemcem, a to za celou jím uváděnou dobu od roku 2001. Dále pak uváděl, že neexistovala dohoda o vypořádání účelně vynaložených nákladů na technické zhodnocení. Další novou argumentací žalovaného pak byla skutečnost, že žalobce nepředložil souhlas pronajímatele s provedením předmětných prací udělený nájemci. 4. V této souvislosti žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí se rovněž nijak nevypořádalo s jeho tvrzením, že k ukončení nájemního vztahu v rozhodné době vůbec nedošlo, neboť nájemní smlouvy na sebe navazovaly. 5. V projednávané věci je dle žalobce nutné vycházet z Dohody o ukončení nájemních smluv a vypořádání technického zhodnocení uzavřené dne 20. 4. 2015 mezi žalobcem a nájemcem, spol. PAS Natura. Žádná ze zjištění žalovaného v napadeném rozhodnutí nemají na platnost této dohody vliv. Fakturami za technické zhodnocení nebylo nikdy fakturováno dvakrát a tyto faktury se vztahovaly nejen na garáž, ale i na společenskou místnost, jež je součástí garáže a na kancelářské prostory ve druhém patře domu. Ke zhodnocení došlo na všech takto pronajímaných částech domu. 6. K existenci nájmu od roku 2001 žalobce uvedl, že žalovanému prokazoval pouze nájem od roku 2008 a následující, neboť náklady, které byly vypořádány, se týkaly pouze roku 2008 a let následujících. Fakturami a platbami byl nájem dostatečně prokázán, nájemce by jinak neměl k úhradám důvod. 7. Ke stavební parcele 1/3 žalobce uvedl, že tuto do dokumentů uváděl ještě před jejím zápisem do katastru, tato skutečnost však nemá na dotčené plnění vliv. 8. Garáž existovala již v roce 2009, ačkoliv její kolaudace proběhla až v roce 2014. Její existenci k uvedenému roku pak nemůže zpochybnit ani správcem daně odkazované přiznání k dani z nemovitostí, neboť to není potvrzením faktického stavu. Správce daně se v rozporu s § 92 odst. 2 daňového řádu snažil prokázat pouze to, že náklady na budovu nebyly použity na garáž, aniž by se zabýval tím, jakým způsobem byly náklady na všechny tři pronajaté části budovy vypořádány. 9. Žalobce dále s odkazem na práce spol. TESERA na dotčené nemovitosti konstatoval, že skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně byly správcem daně zjištěny nedostatečně. 10. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že všechna plnění byla realizována, avšak není prokázáno, zda byla realizována na pronajatých prostorách, měl správce daně uznat žalobci nárok na odpočet daně v poměrné výši, když tento nárok žalobci plyne z § 72 odst. 6 a § 75 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). 11. Žalobce dále namítl porušení principu zakotveného v § 8 odst. 2 daňového řádu, neboť ve skutkově totožném případu postupoval žalovaný odlišně. U spol. PAS Natura byla v letech 2010 a 2011 provedena daňová kontrola, avšak nárok na odpočet těchto prací spol. PAS Natura vyloučen správcem daně nebyl. Žalobce byl proto v dobré víře, že práce fakturované dodavatelem jsou v souladu se všemi požadavky správce daně. 12. Ze všech uvedených důvodů bylo navrženo žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. 13. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. K namítané změně argumentace žalovaný poukázal na to, že správce daně na základě obsahu odvolacích námitek vyzval k doplnění spisového materiálu, a to dle § 115 odst. 1 daňového řádu, přičemž žalovaný s tímto doplněním odvolacího řízení žalobce seznámil prostřednictvím písemnosti ze dne 11. 4. 2018. Žalobce na toto seznámení reagoval ve stanovené lhůtě, a to podáním ze dne 26. 4. 2018. Ještě před vydáním napadeného rozhodnutí pak byl žalobce vyzván, aby uplatnil právo vyjádřit se ke skutečnostem zjištěným při dokazování v rámci odvolacího řízení, na což žalobce také reagoval. Není tudíž pravdou, že by žalobce s novými zjištěními žalovaného nebyl seznámen. Závěry učiněné žalovaným v napadeném rozhodnutí plně korespondují se závěry uvedenými v seznámení s doplněním odvolacího řízení. 14. K namítané rozdílné argumentaci daňových orgánů žalovaný uvedl, že správce daně od počátku požadoval po žalobci předložení úplné evidence pro účely DPH, tedy včetně evidence obchodního majetku. Žalobce však tuto úplnou evidenci pro účely DPH nikdy nepředložil, vždy předložil pouze její část. Rovněž nebyla předložena ani kupní smlouva, na základě které žalobce technické zhodnocení od svého nájemce obdržel. V důsledku toho v daňovém řízení přetrvaly pochybnosti o existenci smluvního vztahu mezi žalobcem a spol. PAS Natura. 15. Povinností žalobce v daňovém řízení bylo prokázat, že v době realizace technického zhodnocení žalobce společnosti PAS Natura fakticky pronajímal předměty nájmu, tedy kanceláře na parcele st. 1/1, garáž na parcele st. 1/3, a to od roku 2001, resp. od roku 2009, že tyto předměty nájmu byly způsobilé k využití a že byl žalobcem udělen souhlas s provedením technického zhodnocení a toto technické zhodnocení bylo provedeno pouze na předmětech nájmu v souvislosti s ekonomickou činností nájemce. Žalobce toto neprokázal a v průběhu řízení dokonce nepředložil úplnou evidenci pro účely DPH a deklarované technické zhodnocení neuvedl na řádku č. 47 daňových přiznání k DPH za předmětná zdaňovací období. Důvodné pochybnosti daňových orgánů v průběhu řízení rozptýleny nebyly, žalobcem předložené důkazní prostředky jeho tvrzení nepodporovaly. S odkazem na obsah daňových přiznání k dani z nemovitých věcí vyplývá, že žalobce kanceláře ani garáž nepoužíval v rámci své ekonomické činnosti, když z těchto přiznání vyplývá, že žalobce jako výměru podlahové plochy nebytového prostoru sloužícího k podnikání uvedl 0 m². 16. K žalobcem uváděnému porušení § 92 odst. 2 daňového řádu žalovaný uvedl, že žalobce se svého důkazního břemene nemůže zbavit odkazem na vyhledávací povinnost správce daně. Prioritní povinností žalobce jako daňového subjektu je dokazovat vše, co sám tvrdí. Daňové orgány v řízení dostatečně zpochybnily, že deklarované práce byly provedeny pouze a jen na předmětu nájmu. Samotná existence těchto úprav zpochybněna nebyla, avšak zpochybněno bylo to, že stavební úpravy byly provedeny společností PAS Natura jako nájemcem v době nájmu na předmětu nájmu. Sama existence stavebních úprav ještě neznamená, že žalobci vznikl nárok na odpočet daně na základě dotčených daňových dokladů. Z tohoto důvodu žalobci rovněž nelze přiznat uplatnění nároku na odpočet daně v poměrné výši 17. K principu legitimního očekávání ve vztahu k závěrům daňové kontroly u společnosti PAS Natura žalovaný konstatoval, že každé daňové řízení je unikátní a výsledky jednoho proto nelze automaticky vztahovat na výsledky druhého. Žalovaný v této souvislosti dále poukázal na svou povinnost mlčenlivosti, pro kterou nemůže výsledky daňových kontrol jakkoliv porovnávat. 18. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na svých tvrzeních a závěrech obsažených v žalobě. Bylo poukázáno na rozpory ve vyjádření žalovaného. Žalobce dále uvedl, že nerozumí tomu, jaký vliv na odpočet