2 Ad 8/2015

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce J.Č., bytem Ch. 243, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2014, čj. X, t a k t o :

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 8. 12. 2014, čj. X, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.

Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

(1) Žalobou doručenou dne 30. 1. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2014, čj. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 10. 2014 čj. X, kterým byl žalobci odňat od 14. 11. 2014 invalidní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce dle posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov ze dne 22. 9. 2014 již nebyl invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

(2) Žalobce v žalobě namítal, že nesouhlasí s posouzením zdravotního stavu, neboť není bez ulehčených pracovních podmínek pracovně adaptován a fyzicky těžkou práci vykonává s velkými těžkostmi. Svou původní profesi nemůže vykonávat v plném rozsahu. Přitom práci vykonávat musí, aby uživil svou rodinu. Vyjádřil nesouhlas se závěrem, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti bylo nadhodnoceno. O práci přišel, protože nemohl své zaměstnání vykonávat plnohodnotně, ztráta zaměstnání měla na něho vliv i po stránce psychické. Z toho důvodu považuje rozhodnutí za nesprávné a vydané v rozporu se zákonem a navrhl jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

(3) Žalovaná k věci poukázala na ustanovení právních předpisů, které byly ve věci použity. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 20. 11. 2014. K oduznání invalidity došlo při trvajících potížích žalobce, a to vzhledem k posudkovému nadhodnocení při zjišťovací prohlídce v roce 2011. Zaměstnání v plném úvazku svědčí pro dobrou adaptaci žalobce na poruchu zdravotního stavu a žalobce je také plně schopen další rekvalifikace. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položka 2b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy na rozdíl od prvoinstančního posouzení byla na druhé instanci stanovena míra poklesu pracovní schopnosti žalobce na 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky nezměnila. S ohledem na námitky žalobce bylo žalovanou navrženo provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Za takto zjištěného skutkového stavu žalovaná uvedla, že navrhuje soudu zamítnutí žaloby.

(4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov dne 22. 9. 2014, který při konstatované diagnóze diabetes mellitus na intenzifikovaném inzulinovém režimu v kombinaci s PAD, t. č. bez zjištěných diabetických komplikací, neuspokojivá hladina glykovaného hemoglobinu, stav po perforačním poranění levého oka v roce 1968 s enukleací a oční protézou v roce 1989, visus vpravo s normálním nálezem, hypertriglycerolémie, chronická alkoholická pancreatitis v anamnéze, hypertenze určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole IV, položka 2 písm. c), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 7. 10. 2014 rozhodnutí, ve kterém odňala žalobci od 14. 11. 2014 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 31. 10. 2014 námitky, ve kterých nesouhlasil s posouzením zdravotního stavu. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným dne 20. 11. 2014 bylo zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25%, a tudíž byl závěr vyslovený v prvostupňovém rozhodnutí správný. Z toho důvodu byly také rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 12. 2014 čj. X námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. 641 125 1462 ze dne 7. 10. 2014 bylo potvrzeno.

(5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 19. 5. 2015 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí diabetes mellitus 2. typu, který byl na intenzifikovaném inzulinovém režimu v kombinaci s PAD. Onemocnění diabetem bylo bez průkazu významných diabetických komplikací, prokázána byla počínající diabetická polyneuropatie s verifikovanou sníženou citlivostí na obou dolních končetinách (při neurologickém vyšetření ladičkou), avšak přetrvávala neuspokojivá hladina glykovaného hemoglobinu, kdy nelze vyloučit i horší compliance, což bylo zmiňováno i v minulosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole IV, položka 2b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kdy je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 15 až 25 %, komise tento pokles stanovila na 25 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží žalobce. Dále využila s ohledem na další zdravotní postižení § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkovou hodnotu 35 % míry poklesu pracovní schopnosti. Výsledek posouzení je obdobný, jaký byl v minulosti při předchozích posouzeních. Žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nejednalo se o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Žalobce byl schopen pracovního zařazení s umožněním dodržování životosprávy diabetika – pravidelného stravování, možnosti aplikace inzulinu. Vzhledem k možným hypoglykémiím byla nevhodná práce ve výškách. Je schopen práce spíše sedavého charakteru s výše uvedeným omezením.

(6) Závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobce v komisi odbornou revmatoložkou MUDr. V.V.. Dále na základě lékařského nálezu MUDr. V.F. Chvalšiny ze dne 9. 6. 2014, z diabetologického vyšetření Nemocnice Český Krumlov MUDr. J.S. ze dne 4. 6. 2014, MUDr. G.A.Y. ze dne 18. 7. 2014 z očního vyšetření Český Krumlov, MUDr. M.D. neurologického vyšetření MUDr. A.W. Český Krumlov ze dne 23. 1. 2015, z rehabilitačního vyšetření MUDr. E.D. Český Krumlov ze dne 18. 2. 2015, ortopedického vyšetření MUDr. S. Český Krumlov ze dne 24. 3. 2015.

(7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

(8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

(9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

(10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

(11) V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 7. 10. 2014 čj. 641 125 1462, kterým mu byl odňat od 14. 11. 2014 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť dle posouzení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení poklesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %. V námitkovém řízení byl vypracován dne 20. 11. 2014 nový posudek o invaliditě, ve kterém dospěl lékař k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla pouze o 25 %, a tudíž byl závěr prvostupňového správního orgánu potvrzen.

(12) Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 19. 5. 2015, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobce byl invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Komise totiž dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 35 %.

(13) Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce tak, že odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole IV, položka 2b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 15 až 25 % a komise tento pokles stanovila na 25 %. Zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží žalobce. Vzhledem k dalším zdravotním postižením využila § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a horní hranici zvýšila o dalších 10 % na celkovou hodnotu 35 % míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobci stanovila i pracovní rekomandaci a zdůraznila, že vzhledem k možným hypoglykémiím pro něho není vhodná práce ve výškách, ale práce spíše sedavého charakteru s akceptováním patřičných omezení. Komise zjistila, že nebyl správný závěr o tom, že došlo k poklesu výše pracovní schopnosti, které by odpovídalo odnětí dávky invalidního důchodu I. stupně tak, jak bylo v dané věci aplikováno.

(14) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobce je třeba hodnotit při horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro zdravotní postižení žalobce, a to s přihlédnutím k tíži jeho zdravotního postižení. Zároveň zdůraznila, že je nutné s ohledem na další zdravotní postižení zvýšit horní hranici o 10 % na celkových 35 % míry poklesu pracovní schopnosti. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Z toho důvod nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zamítnuty. V dané věci byl zdravotní stav žalobce, který byl zjištěn na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR hodnocen poklesem pracovní schopnosti o 35 %, a tudíž odůvodňoval u žalobce invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Komise vzala v úvahu veškeré doložené zprávy, zabývala se všemi onemocněními žalobce. Žalobce byl v komisi vyšetřen odborným lékařem. Bylo vzato v úvahu, že zdravotní stav žalobce ovlivňuje jeho pracovní schopnost. Výsledek posouzení byl obdobný, jaký byl i v minulosti při předchozích posouzeních, k čemuž bylo odkázáno na posudkovou anamnézu.

(15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě I. stupně ve smyslu § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zároveň bude vycházet z faktu, že k zániku invalidity I. stupně žalobce nedošlo, neboť k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav žalobce odůvodňoval ponechání dávky invalidity I. stupně.

(16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak vzhledem k tomu, že soud rozhodl bez nařízeného jednání, žádné náklady žalobci nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobci se právo náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 15. června 2015

Samosoudkyně:

JUDr. Marie T r n k o v á v. r.

Za správnost vyhotovení :

Prázdná Jaroslava