2 Ad 81/2014

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce T. V., zastoupeného Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem v Sušici, Nábřeží Karla Houry 180, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 9. 2014, čj. X, takto :

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 10. 9. 2014, čj. X se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná je p o v i n n a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.900 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Pavla Pernického, advokáta v Sušici.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2014 shora uvedeného jednacího čísla, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 7. 2014 čj. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %.

Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav. Má za to, že rozhodnutí žalované je nesprávné, nesouhlasí s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Hodnocení posudkového lékaře považuje za neobjektivní, neboť neodpovídá realitě. Rozhodnutí žalované považuje za nepřezkoumatelné pro jeho obecnost, neboť žalobce nemůže z něj zjistit, jak a proč bylo stanoveno, že jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Žalobce má za to, že v daném případě by se mělo přihlížet nejen k míře ztráty pracovní schopnosti, ale i k míře ztráty schopnosti uplatnění na pracovním trhu. Diagnózou, kterou žalobce trpí je ztráta ohledně uplatnění na pracovním trhu prakticky stoprocentní. Žalobce má za to, že jeho zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen, a proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalované k dalšímu řízení.

Současně žalobce navrhoval, aby soud podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 3 odst. 3 vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity a dále i návrh na zrušení § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. V souvislosti s tím namítal, že při posuzování zdravotního stavu nebylo a nemohlo být přihlédnuto k § 3 odst. 1 vyhl. č. 359/2009, a to s ohledem na ustanovení § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009, dle kterého „zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 % bodů“. Z uvedeného je zřejmé, že jsou zde všechny předpoklady pro zvýšení procentní sazby o dalších 10 %. Není nijak zdůvodněna nemožnost přihlédnout k těmto zjevně relevantním okolnostem, což nepochybně diskriminuje žalobce a ostatní, kteří se dostali do podobné situace. Pokud by nedošlo k zákonné diskriminaci, je zřejmé, že by žalobce na invalidní důchod měl nárok.

Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR učinila diagnostický souhrn, dle něhož se u žalobce jedná o smíšenou anxiózně depresivní poruchu středně těžkou s chronickým průběhem a výraznou somatizací a o polytrauma na motocyklu v roce 2012, kdy žalobce utrpěl zlomeninu obratle Th8, sterna, kontuzi plic, komoci mozkovou, kontuzi levého ramena, což bylo komplikováno plicní embolizací. Dále u žalobce byla konstatována obezita. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je úzkostně depresivní porucha již chronického charakteru středně těžká až ke hranici poruchy těžké, s výraznou somatizací obtíží. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., (poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy – středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit značně omezen). Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 25 do 35 %. Komise vzhledem k míře potíží a již chronifikovanému stavu, kdy přes soustavnou psychiatrickou léčbu a péči psychologa se nedaří stav stabilizovat, užívá horní hranici tj. 35 %. K dalšímu navýšení není žádný důvod ani pro enormní náročnost povolání ani pro přidružená zdravotní postižení. Položku 5d použít nelze, neboť ta je vyhrazena pro obsedantně kompulzivní poruchy s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče. Takovou poruchou žalobce netrpí. Je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti, a to alespoň o jednu třetinu.

Je přitom schopen využít dosaženou kvalifikaci, je schopen i rekvalifikace. Nevhodné je pracovní zařazení úkolované, velká fyzická námaha, práce ve výškách, práce vyžadující maximální pozornost a soustředění. K datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 10. 9. 2014 šlo o invaliditu I. stupně.

Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR hodnotí shodně s Okresní správou sociálního zabezpečení i s Českou správou sociálního zabezpečení rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýraznějším dopadem na pracovní schopnost, shodně tuto poruchu považuje za středně těžkou. Vzhledem k dopadu této poruchy, která je již chronifikovaná a přes soustavnou odbornou léčbu se nedaří stabilizovat, a k míře dopadu na úroveň sociálního fungování, využívá komise rozdílně horní hranice daného rozmezí.

Posudková komise vznik invalidity stanovila ode dne 9. 4. 2014, kdy je dekompenzovaný zdravotní stav doložen podrobnějším psychologickým rozborem.

Dále k žalobě se v posudku uvádí, že není v kompetenci Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ani jiného orgánu posuzujícího zdravotní stav ve vztahu k invaliditě, hodnotit, zda příslušné právní normy jsou správné a etické, ale musí je plně respektovat. Zdravotní postižení žalobce je všemi odborníky považováno za poruchu neurotickou, v posudcích je takto zařazeno a dle platných posudkových kritérií lze při tomto postižení dosáhnout při maximálním ohodnocení této poruchy 35 % poklesu pracovní schopnosti. Navýšení horní hranice, ale také případné snížení dolní hranice, musí splňovat podmínky vyhl. č. 359/2009 Sb., § 3 a § 4. Žalobce netrpí vícero zdravotními postiženími funkčně významnými, ani jeho profese malíře natěrače, ke které je sice kvalifikován, ale nevykonával ji celou dobu své zatím nepříliš dlouhé profesní dráhy, není natolik exponovaná pro splnění podmínek pro navýšení z profesních důvodů. I kdyby se tak stalo, s maximálním navýšením o 10 %, nedosáhl by se 45 % poklesu pracovní schopnosti na vyšší stupeň invalidity. Schopnost uplatnit se na trhu práce není předmětem posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s vlivem na pracovní schopnost. Zdravotní stav i věk umožňují rekvalifikaci. U žalobce nebylo zjištěno funkčně významné somatické stonání, výsledky široké škály tělesných vyšetření obtíže nevysvětlují a fibromyalgické potíže jsou netypické a fibromyalgie či únavový syndrom jsou jen ve fázi spekulací kliniků o možné příčině. Žalobce je soustavně psychiatricky léčen, je v soustavné psychologické péči (viz psychologická epikríza PhDr. Romanové a dodatek ze dne 4. 8. 2014) a byl léčen i za hospitalizace v psychoterapeutické skupině, závěry odborníků jsou shodné. Somatické stesky spadají do obrazu somatizace psychického stavu. Dle dostupné dokumentace tíže poruchy kolísá a není nelogické, že mu byla v minulosti přiznána a později oduznána invalidita I. stupně.

Žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

Žalobce se zřetelem k posudku Posudkové komise MPSV ČR podal písemně závěrečný návrh, jímž navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení, neboť jeho žaloba je s odkazem na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích důvodná, neboť posudková komise dospěla k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, přičemž vznik invalidity byl stanoven ode dne 9. 4. 2014.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák.

č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Dochází-li k odnětí pobíraného důchodu, jedná se o to, aby posudková komise se přesvědčivě vypořádala s otázkou, zda u posuzovaného došlo ke zlepšení zdravotního stavu, či jeho stabilizaci, případně v čem spočívá rozdíl mezi původním uznáním plné invalidity a současným posudkovým závěrem.

Soud při rozhodování vycházel především z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře, a to z oboru psychiatrie a interního lékařství. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, vzala zřetel jak k subjektivním potížím žalobce, tak k odborným lékařským nálezům především psychiatrické povahy a z oboru interního lékařství. Na základě takto stanovené klinické diagnózy komise označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je smíšená anxiózně depresivní porucha středně těžká s chronickým průběhem a výraznou somatizací. Toto zdravotní postižení komise podřadila kapitole V, položce 5c) přílohy k vyhl.

č. 359/2009 Sb., kde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 25 – 35 %. Komise vzhledem k míře potíží a ke chronifikovanému stavu, kdy se nedaří stav žalobce stabilizovat, stanovila pokles pracovní schopnosti při horní hranici tj. 35 %. K dalšímu navýšení neshledala důvod, a to ani pro enormní náročnost povolání, ani pro přidružená zdravotní postižení.

Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce, označila rozdíl mezi posudkovým nálezem svým a lékařů posudkové služby, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 35 % rozsah ztráty pracovní schopnosti.

Podmínky pro přiznání nároku na invalidní důchod upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. O první stupeň invalidity se jedná, činí-li pokles pracovní schopnosti pojištěnce nejméně 35 %, avšak nejvíce 49 % (§ 39 odst. 2 písm. a) zákona).

Je-li posudkem posudkové komise doloženo, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy činí 35 %, pak je žalobce plně invalidní, přičemž invalidita odpovídá prvnímu stupni. Nebyl proto důvod zamítnout žalobci žádost o invalidní důchod. Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Nedůvodná je námitka žalobce, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro obecnost, neboť žalovaná se řádně vypořádala s námitkami žalobce a řádně podrobně odůvodnila, proč nebyla žádost žalobce shledána důvodnou.

V daném případně nelze při rozhodování o nároku na invalidní důchod zohlednit schopnost uplatnění na pracovním trhu, neboť ze zákona o důchodovém pojištění tato povinnost nevyplývá. Podmínky nároku na invalidní důchod jsou stanoveny v § 38 zákona č. 155/1995 Sb. Předpokladem nároku na invalidní důchod je, že se pojištěnec stal ze zdravotních důvodů invalidní a získal potřebnou dobu pojištění.

Soudem nebyl shledán důvod k podání návrhu na zrušení § 3 odst. 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity, rovněž tak k podání návrhu na zrušení § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 3.900 Kč představující odměnu za tři úkony právní služby po 1.000 Kč (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 advokátního tarifu) a 3x režijní paušál po 300 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. dubna 2015

Samosoudkyně:

Mgr. Helena Nutilová v.r.

Za správnost vyhotovení:

Sládková Blanka