10 Af 482/2012

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně H. P., bytem Č., Z. 88, zastoupené JUDr. Libuší Zemanovou , advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 11, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 25.4.2012, č.j. 3097/12-1100, t a k t o:

Žaloba se z a m í t á .

Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou dne 29.6.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25.4.2012 č.j. 3097/12-1100, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správce daně o dodatečném doměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2007 a současně sděleno penále a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě se poukazuje na to, že žalobkyně uplatnila výpočet daně ze společného základu daně manželů podle § 13 a zákona o daních z příjmů, kdy mimo jiné uvedla jako společný základ daně dílčí základ daně manžela. U manžela žalobkyně byla provedena daňová kontrola za dané zdaňovací období. Manžel provozoval instalatérskou a topenářskou činnost a vedl daňovou evidenci. Manželovi žalobkyně byla daň doměřena podle pomůcek, na základě této kontroly došlo při daňové kontrole u žalobkyně ke zvýšení společného základu daně, čímž na žalobkyni připadlo zvýšení o polovinu společného základu daně. Nesprávnost postupu při dodatečném doměření daně je spatřována ve vadném doměření daně podle pomůcek. Předpokladem pro takový postup je nesplnění zákonem stanovených povinností, v důsledku čehož je zmařena možnost stanovit daň dokazováním. V případě manžela žalobkyně nic nebránilo tomu stanovit daň dokazováním, protože manžel splnil zákonné povinnosti při dokazování.

V žalobě se dále poukazuje na to, že pro rok 2007 byl pro stanovení daně podle pomůcek využit jiný srovnatelný daňový subjekt než jak tomu bylo v roce 2006, přestože kontrola probíhala v krátkém časovém odstupu. Výpočty správce daně nelze prověřit. Na žalovaném pak bylo důsledně zkoumat, zda jsou důvody pro stanovení daně podle pomůcek dodrženy. Chybí specifikace konkrétní zákonné povinnosti porušené manželem žalobkyně, nepostačuje porušení dílčích povinností.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Na základě výsledků kontroly provedené u manžela žalobkyně došlo ke zvýšení základu daně. Protože manželé uplatňovali společné zdanění manželů podle § 13a zákona, připadlo na žalobkyni zvýšení o polovinu společného základu daně. S výsledky kontrolního zjištění byl zástupce žalobkyně při kontrole daně z příjmů žalobkyně seznámen.

Při daňové kontrole u manžela žalobkyně byly zjištěny nesrovnalosti v jím předložených daňových dokladech, vznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti údajů uvedených v daňových přiznáních, konkrétně o výši příjmu z instalatérské a topenářské činnosti, dosažených za použití nakoupeného a spotřebovaného na jednotlivých zakázkách, jehož následná fakturace byla dokládána dodacími listy přiloženými k fakturám. Fakturovaná částka byla uvedena v celkové výši bez rozdělení na částku za provedenou práci a částku za dodaný materiál, v řadě případů byly přiloženy dodací listy s rozepsaným materiálem k fakturám, kterými dle textu na nich byla fakturována pouze práce bez materiálu. Dodací listy byly přiloženy také k fakturám za práce na cizích zakázkách, tedy zakázkách pro jiné podnikatele v oboru instalatérství a topenářství. Dalším zjištěním zakládajícím pochybnosti správce daně byla skutečnost, že jeden z odběratelů měl ve svém účetnictví zaúčtovány faktury manžela žalobkyně bez dodacích listů, některé z těchto faktur nebyly totožné s fakturami předloženými manželem žalobkyně při kontrole. Kontrolou předložených evidencí bylo zjištěno, že manžel žalobkyně na dodací listy nerozepsal veškerý materiál, který v daném roce nakoupil a spotřeboval, hodnota materiálu včetně marže na dodacích listech byla na dodacích listech nižší než hodnota materiálu, který měl manžel žalobkyně k dispozici. Manžel žalobkyně k tomu uvedl, že na začátku a konci roku 2007 neměl žádné zásoby a ani rozpracované zakázky, sklad nevede, materiál nakupuje na jednotlivé zakázky, ke spotřebovanému materiálu přidává určitou marži, na každé zakázce jinou. Zakázky eviduje, v jejich průběhu, po dokončení zakázky evidenci zlikviduje. Na výzvu správce daně bylo reagováno dvěma podáními a předložením prohlášení svědka K., společníka společnosti ODYS, ten potvrdil dodávky materiálu manželu žalobkyně, avšak s tím, že částku nelze stanovit, protože ceny byly sjednány dohodou na danou subdodávku. Z výslechu svědků nebylo prokázáno dodání materiálu žalobcem uvedeného rozsahu, zůstaly zpochybněny i ostatní případy, proto bylo uzavřeno, že daň dokazováním stanovit nelze. Z předložených dokladů nebylo možno ověřit, zda manželem žalobkyně přiznané příjmy byly vykázány ve správné výši a zda všechny uplatněné výdaje byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Své zákonné povinnosti manžel žalobkyně při dokazování nesplnil. Proto nebylo možno stanovit daň prokazováním, bylo využito údajů srovnatelného daňového subjektu, jímž byla fyzická osoba podnikající ve stejném oboru, stejné lokalitě bez zaměstnanců, subdodavatelsky, která vedla daňovou evidenci. Nesplnění důkazní povinnosti manželem žalobkyně bylo takového rozsahu, že shromážděné důkazy neumožnily daň stanovit. Volba odlišného srovnatelného subjektu pro rok 2007 byla ovlivněna okolností, že žalobce vykázal v roce 2007 vyšší obrat než srovnatelný subjekt využitý v roce 2006, proto nebylo možno daný subjekt považovat pro rok 2007 za srovnatelný.

Ze spisu finančních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněním žalobním bodům následující podstatné skutečnosti.

Z daňového přiznání žalobkyně pro rok 2007 plyne, že žalobkyně s manželem uplatňovali společné zdanění manželů podle § 13 a zákona o daních z příjmů.

Dne 24.9.2010 byla u žalobkyně zahájena daňová kontrola týkající se z daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007.

Při jednání dne 12.10.2011 zástupce žalobkyně J. D. uvedl, že udělenému poučení nerozumí, a proto nebylo možno seznámit daňový subjekt s výsledky kontrolního zjištění, s výsledky kontrolního zjištění byl zástupce seznámen dne 17.10.2011 s tím, že se vyjádří do 26.10.2011, stanovisko žalobkyně ke kontrolnímu zjištění bylo doručeno dne 24.10.2011. Protože na základě tohoto vyjádření nedošlo ke změně výsledku kontrolního zjištění, není důvod v rámci projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat další doplnění. Zástupce žalobkyně se při jednání dne 1.11.2011odmítl s kontrolním zjištěním seznámit.

Ve zprávě o daňové kontrole se uvádí, že žalobkyně uplatňovala společné zdanění manželů podle § 13 a zákona o daních z příjmů. Protože u manžela žalobkyně došlo ke zvýšení daňového základu, připadá polovina z něj na žalobkyni.

Z daňového spisu manžela žalobkyně soud zjistil, že ten byl podroben daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za rok 2007. Vedl daňovou evidenci, ze které vyplynulo, že příjmy manžela žalobkyně plynuly z instalatérské a topenářské činnosti, dále byl zjištěn údaj o výdajích, stav zásob k počátku a závěru roku byl nulový, dále byl zjištěn stav závazků za materiál k počátku a závěru zdaňovacího období. Evidence zakázek vedena nebyla, manžel žalobkyně takovou evidenci vedl pouze do doby dokončení zakázky, pak takovou evidenci zlikvidoval. Materiál byl nakupován přímo na jednotlivé zakázky. Manžel žalobkyně vystavil za rok 2007 celkem 39 faktur, k nim přiřadil dodací listy se sepsaným materiálem, který měl být na zakázkách zpracován, včetně marže. Z 13 vystavených faktur byl pouze ve 4 uveden materiál a jeho celková výše, na 9 fakturách nejsou částky za materiál uvedeny, na dalších 25 fakturách je uvedeno, že manžel žalobkyně fakturuje instalatérské a topenářské práce, k 16 z nich byly přiřazeny dodací listy se sepsaným materiálem, přestože se ve fakturách uvádí, že byly prováděny pouze práce, pouze na 9 fakturách souhlasí text dokládající, že předmětem fakturace byly jen práce. Tyto rozpory založily pochybnosti o zpracování a vyfakturování materiálu na jednotlivých zakázkách, protože přiřazené dodací listy neprokazují, že materiál tam uvedený byl skutečně na zakázce zpracován, dále předmětem fakturace nebyl veškerý materiál, který měl daňový subjekt k dispozici. Tyto pochybnosti byly podepřeny zjištěním u společnosti ODYS, pro kterou daňový subjekt vystavil celkem 5 faktur. K fakturám přiřadil dodací listy o spotřebovaném materiálu, přitom u společnosti ODYS bylo zjištěno, že faktury daňového subjektu pro ni jsou odlišné, nejsou připojeny dodací listy, pro společnost byly prováděny pouze práce, materiál dodáván nebyl a nemohl být proto fakturován. Tyto pochybnosti vedly k vydání výzvy k prokázání, že všechny vyfakturované příjmy jsou úplné a ve správné výši odpovídající plnění k výdajům za koupený materiál. Dále bylo požadováno prokázat, že veškerý nakoupený a spotřebovaný materiál byl vyfakturován včetně práce související se zpracováním tohoto materiálu. Na výzvu bylo reagováno sdělením, s jehož obsahem se správce daně ve správě o daňové kontrole vypořádal.

Ke zjištěním souvisejícím se společností ODYS byl vyslechnut jednatel společnosti a společník. Svědek Z. K. uvedl, že pro každou zakázku společnost zajistila nosný materiál a při změně rozsahu zakázky materiál nad rámec nosného materiálu zajišťoval manžel žalobkyně. Materiál v plném rozsahu zajišťovala společnost, běžný spotřební materiál jako např. technický plyn, spojovací materiál, kotevní materiál společnost daňovému subjektu nedodávala. Svědecké výpovědi byly zhodnoceny tak, že nebylo prokázáno, že daňový subjekt na zakázky pro společnost dodal a zpracoval nakoupený materiál rozepsaný na dodacích listech připojených k fakturám.

Bylo uzavřeno, že nebylo prokázáno, že při provedení zakázek byl vyfakturován veškerý spotřebovaný materiál, tím nebyly odstraněny pochybnosti o správnosti a úplnosti vykázaných příjmů za instalatérskou a topenářskou činnost. Tvrzení daňového subjektu nebyla ničím podložena, nebylo prokázáno, že veškerý nakoupený a spotřebovaný materiál byl vyfakturován se všemi provedenými pracemi souvisejícími se zpracováním tohoto materiálu.

O stanovení daňové povinnosti podle pomůcek byl pořízen dne 25.8.2011 úřední záznam, ve kterém se uvádí, že srovnatelný daňový subjekt v roce 2007 podnikal jako fyzická osoba na základě vydaného živnostenského oprávnění v provozu vodoinstalatérství a topenářství, vedl daňovou evidenci, byl čtvrtletním plátcem DPH. Shodně R. P. v označeném roce podnikal jako fyzická osoba na základě živnostenského listu, ve stejném oboru, vedl daňovou evidenci , byl čtvrtletním plátcem DPH. Srovnatelný subjekt ani R. P. neměl v roce 2007 žádnou provozovnu, žádné zaměstnance neuplatňoval odpisy hmotného majetku. Dále se uvádějí celkové průměrné roční příjmy a výdaje srovnatelného subjektu, stejné údaje o manželu žalobkyně, u kterého dále došlo k započtení změny stavu závazků, pro výpočet výše příjmů daňového subjektu byl využit koeficient vypočtený z průměrných ročních příjmů dosažených z podnikatelské činnosti a z průměrných ročních výdajů k nim se vztahujícím, průměrné roční výdaje obou subjektů jsou plně srovnatelné. Koeficient je pak poměrem příjmů k výdajům, což znamená, že na 1,00 Kč výdajů připadá 1,3 Kč příjmů.

Po uzavření daňové kontroly u žalobkyně byl dne 16.11.2011 vydán dodatečný platební výměr, jímž byla žalobkyni doměřena daň a sděleno daňové penále. Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na § 13 a zákona o daních z příjmů a na zprávu o daňové kontrole.

V odvolání se mimo jiné uplatňují námitky o tom, že nebyl důvod pro stanovení daně podle pomůcek a při takovém postupu bylo zapotřebí porovnat více srovnatelných daňových subjektů.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že manžel žalobkyně neprokázal skutečnosti, k jejichž prokázání byl vyzván. Bylo zjištěno, že daňový subjekt spotřeboval materiál v nižší hodnotě než v jaké nakoupil, přičemž neměl žádné zásoby ani rozpracované zakázky , režijní materiál běžně uváděl v dodacích listech. Ničím nedoložené tvrzení manžela žalobkyně není důkazem o tom, že na zakázky vyfakturované vyjmenovanými fakturami daňový subjekt dodal materiál v rozsahu uvedeném v přiložených dodacích listech, přitom hodnota materiálu na dodacích listech tvořila podstatnou část fakturované částky, žádná evidence zakázek nebyla předložena, proto nelze dovodit, že manžel žalobkyně zákonné povinnosti při dokazování splnil. První podmínka pro použití pomůcek byla proto dodržena. Dále bylo hodnoceno, lze-li daň stanovit dokazováním. Při daňové kontrole nebylo možno zjistit, zda veškerý nakoupený a spotřebovaný materiál byl použit v rámci podnikatelské činnosti , nebylo možno postavit najisto výši příjmů dosažených využitím tohoto materiálu a nebylo možnost s určitostí stanovit celkovou výši příjmů, proto nebylo možno stanovit daň dokazování. Při stanovení daně podle pomůcek byla vypočtena skutečná výše vyfakturovaných příjmů u srovnatelného subjektu a stejným způsobem bylo postupováno u manžela žalobkyně. Výše nepřiznaných příjmů byla stanovena jako rozdíl příjmů, které měly být vyfakturovány za pomoci vypočteného koeficientu a příjmů, které byly vyfakturovány skutečně. Celkové příjmy pak představují součet nepřiznaných příjmů a příjmů vykázaných v daňovém přiznání . K volbě odlišného daňového subjektu pro rok 2007 došlo se zřetelem k okolnosti, že manžel žalobkyně po roce 2006 vykázal téměř jednou tak vysoký obrat než tomu bylo v roce 2006, proto nebylo možno pro rok 2007 využít totožnou pomůcku jako v roce 2006, protože se již nejednalo o srovnatelný daňový subjekt. Odvolací orgán shledal, že zákonné podmínky pro použití stanovení daně podle pomůcek byly dodrženy a použité pomůcky byly přiměřené.

Krajský soud v Českých Budějovicích svým rozsudkem ze dne 03.10.2012 č.j. 10Af 374/2012 – 35 zamítl žalobu manžela žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2012, protože shledal, že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly dodrženy a využité pomůcky jsou přiměřené.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst.2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobkyně uplatnila spolu s manželem R. P. společné zdanění manželů podle § 13 a zákona o daních z příjmů. Na základě kontroly, která byla u manžela žalobkyně provedena, došlo ke zvýšení příjmů plynoucích z podnikatelské činnosti manžela žalobkyně. Z toho zvýšení příjmů pak na žalobkyni propadla polovina společného základu daně. Zvýšení daňového základu žalobkyně pak mělo za následek dodatečné doměření daně za konkrétní zdaňovací období.

Soud nesdílí názor žalobkyně, že manžel žalobkyně splnil při dokazování jím uváděných skutečností své povinnosti. Při kontrole u něj provedené vyvstaly pochybnosti o tom, že údaje manžela žalobkyně o příjmech jsou úplné a správné, jestliže tu jsou rozpory v rozsahu fakturace materiálu se zřetelem k obsahu dodacích listů k fakturám připojeným, přičemž manžel žalobkyně pořídil materiál ve vyšší hodnotě než fakturoval, na počátku a v závěru zdaňovacího období neměl žádný materiál skladem. To svědčí o tom, že materiál byl spotřebován na jiné než vyfakturované zakázky, což má dopad do výše příjmů. Manžel žalobkyně nebyl schopen prokázat správnost údajů obsažených ve fakturách a dodacích listech, a tudíž správnost údajů uvedených v daňovém přiznání. Rozpory byly shledány mezi fakturami žalobcem vystavenými pro společnost ODYS založených v účetnictví daňového subjektu a mezi fakturami, které vystavil pro označenou společnost. Žalobcovy faktury pro tuto společnost obsahovaly údaje o spotřebovaném materiálu, kdežto takové údaje ve fakturách založených v účetnictví společnosti ODYS chyběly. Tyto rozpory nebyly odstraněny ani výslechem společníka a jednatele uvedené společnosti. Jiné důkazy k odstranění těchto rozporů a prokázání správné výše dosažených příjmů žalobce nenabídl. Účetními doklady ani výslechem svědků nebyly pochybnosti správce daně odstraněny a pouhé písemné sdělení pro odstranění pochybností vzniklých o výši příjmů daňového subjektu nepostačuje.

Předpokládá-li ustanovení § 98 odst. 1 daňového řádu pro stanovení daně podle pomůcek nesplnění povinností daňového subjektu při dokazování jím uváděných skutečností, pak tato zákonná podmínka je splněna. Manžel žalobkyně neprokázal, že jím uvedený údaj o výši příjmů odpovídá skutečnosti.

Přikročit ke stanovení daně podle pomůcek podle § 98 odst. 1 daňového řádu lze výlučně tehdy, nelze-li při splnění prvního zákonného požadavku o nedodržení povinností při dokazování a v důsledku toho stanovit daň dokazováním.

Manžel žalobkyně R. P. nesplnil zákonné povinnosti při dokazování jím uváděných skutečností a na základě důkazů, které byly k dispozici, nebylo možno daň stanovit dokazováním. Jak již bylo uvedeno, k dispozici byly faktury s dodacími listy, ze kterých nebylo možno spolehlivě zjistit, kolik připadá na materiál a jaká částka je účtována za vykonanou práci, ze svědeckých výpovědí společníka a jednatele společnosti ODYS nelze spolehlivě zjistit rozsah nákladů na materiál a částku účtovanou za práci vykonanou daňových subjektem. Jiné důkazní prostředky manžel žalobkyně, na němž spočívá v daňovém řízení důkazní břemeno, nenabídl, pouhé vysvětlení bez opory v důkazech nepostačuje. Na základě podkladů shromážděných při daňové kontrole nebylo proto možno stanovit daň dokazováním.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že zákonem stanovené podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly dodrženy. Daň dokazováním na základě důkazů předložených žalobcem stanovit nebylo možno.

Shledal-li žalovaný v odvolacím řízení, že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek ve smyslu § 114 odst. 4 byly dodrženy, pak tento úsudek je zcela zákonu odpovídající. V obsáhlém odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak detailně popsáno, z jakých skutkových zjištění bylo vycházeno jak o nedodržení povinností manžela žalobkyně při dokazování,tak při úsudku o možnosti stanovit daň dokazováním. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak reagováno na výhrady žalobkyně související se stanovením daně podle pomůcek . Rozhodnutí je tudíž zcela přesvědčivě zdůvodněno a je konkretizováno, na základě jakých předpokladů nemohla být daň dokazováním doměřena.

Doměření daně podle pomůcek není žádnou zvláštní procesní sankcí, ale je jedním ze způsobů stanovení daně. K příkladům umožňujícím takový způsob doměření daně uvedený v žalobě soud poukazuje na to, že manžel žalobkyně nedoložil rozhodné skutečnosti vztahující se ke skutečné výši jeho příjmů. Nejednalo se tu o nespolupráci manžela žalobkyně v daňovém řízení, avšak podaná vysvětlení nepodložená důkazy ještě nepostačují pro dodržení povinností při dokazování, je-li důkazní břemeno na daňovém subjektu. Postup žalovaného ani správce daně nikterak neodporuje názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřenému v žalobě označeném rozsudku.

Žalobní bod o nevysvětlitelnosti volby jiného srovnatelného subjektu, než jak se stalo v roce 2006, nemá opodstatnění. Volba srovnatelného subjektu je zcela jednoznačně a zřetelně vyložena v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 13 až 15. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že obrat manžela žalobkyně se v roce 2007 zvýšil oproti roku 2006, a jestliže se tak nestalo u subjektu, z jehož podkladů bylo v roce 2006 vycházeno, pak takový subjekt srovnatelný není. Nutno poznamenat, že volba zvolených pomůcek není na daňovém subjektu , ale spočívá na správci daně. Z úředního záznamu o výpočtu daně podle pomůcek plyne, že správce daně k volbě srovnatelného subjektu přistupoval pečlivě, porovnával způsob podnikání manžela žalobkyně a srovnatelného subjektu, výši výdajů, výši příjmů, volba různých srovnatelných subjektů je vysvětlena i dobou trvání daňových kontrol jednotlivých zdaňovacích období. Jestliže bylo vycházeno z výdajů uplatněných daňovým subjektem a jednalo se o to, stanovit se zřetelem k těmto výdajům příjem žalobce, pak údaje o srovnatelném subjektu jsou zcela konkrétní a jednoznačné. Soud předpokládá, že nedostatek konkretizace daňového subjektu nespatřuje žalobkyně v označení srovnatelného subjektu jménem a příjmením.

Užité pomůcky jsou tudíž zcela jasně identifikované a postup a výpočet je zcela konkrétní a srozumitelný a nic nebrání tomu, aby k tomuto výpočtu se daňový subjekt vyjádřil. Úřední záznam o užitých pomůckách a výpočet koeficientu je ve spise založen.

Údaje, ze kterých bylo vycházeno, jsou zcela konkrétně v úředním záznamu uvedeny a správce daně se zabýval stavem pohledávek. Součastně se uvádí změna stavu závazků. Na základě údajů o srovnatelném subjektu lze výpočet správce daně prověřit, pro užití podkladů srovnatelného subjektu pak není rozhodné, zda ten byl podroben daňové kontrole.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je seznatelné, že žalovaný se zabýval správností volby srovnatelného subjektu a přezkoumal přiměřenost takto použité pomůcky. Shledal-li , že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly splněny a použité pomůcky jsou přiměřené, pak dostál svým povinnostem podle § 114 odst. 4 daňového řádu.

Manželem žalobkyně nedodržené povinnosti při dokazování jsou v rozhodnutí žalovaného jednoznačně specifikovány, správce daně je pak označil ve zprávě o daňové kontrole. Jednalo se tu především o to, že daňový subjekt nebyl schopen prokázat správnost jím uvedených údajů o výši příjmů, nenabídl daňovou evidenci, kterou by bylo možno tyto údaje prokázat a v tomto smyslu nenavrhl ani jiné důkazy, kterými by bylo možno daň spolehlivě stanovit dokazováním. Proto není namístě žalobní tvrzení o tom, že si správce daně svou činnost usnadnil, spočívá-li příčina doměření daně podle pomůcek v tom, že daňový subjekt své důkazní břemeno neunesl, což je zcela zřejmé s ust. § 92 odst. 3 daňového řádu. Okolnost, že daňová evidence žalobce není věrohodná, vyplývá z porovnání obsahu dodacích listů a faktur případně z rozporů mezi fakturami založenými v daňové evidenci manžela žalobkyně a fakturami odlišného obsahu vydaných pro odběratele.

Postup finančních orgánů při stanovení daně podle pomůcek shledal soud zákonu odpovídajícím, což má za následek, že žalobkyni byla daň z příjmů fyzických osob stanovena v souladu se zákonem.

Ze žaloby nevyplývá, z čeho je dovozováno, že R. P. se dopustil dílčího porušení povinností při dokazování, nezbývá než zopakovat, že označený daňový subjekt nebyl schopen prokázat své tvrzení o výši příjmů , nebyl schopen učinit tak ani na základě výzvy správce daně a na podkladě jeho daňové evidence a výslechu svědků nebylo možno stanovit daň dokazováním. Jestliže není zřejmé, na jaké zakázky byl v rámci podnikatelské činnosti daňového subjektu nakoupený materiál spotřebován, nabízí se jediné vysvětlení a sice takové, že tu existují zakázky, které zůstaly nevyfakturovány, příjem z těchto zakázek se neprojevil v údaji o příjmech v daňovém přiznání a tento údaj je proto nesprávný a neúplný.

Soud proto uzavřel, že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly splněny a žalovaný v odvolacím řízení respektoval povinnosti dané ust. § 114 odst.4 daňového řádu.

Napadené rozhodnutí není proto v rozporu s předpisy, kterých se žalobkyně dovolává.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 7. listopadu 2012

JUDr. Věra Balejová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:Prázdná Jaroslava