8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

51 A 50/2020- 88 - text  15 51 A 50/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: V. K., narozen státní příslušnost bytem zastoupen obecným zmocněncem JUDr. Mgr. J. C. sídlem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2020, č. j. MV-35652-4/SO-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou dne 20. 4. 2020 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná jako správní orgán příslušný podle § 170a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v době podání žádosti (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 12. 2019, č. j. OAM-16594-20/ZM-2019, kterým byla dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a s § 37 odst. 2 písm. a) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců zamítnuta žádost účastníka o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. 2. Žalobce se svojí žalobou obrátil nejprve na Krajský soud v Brně, který usnesením ze dne 10. 9. 2020, č. j. 62 A 59/2020-63 postoupil věc zdejšímu soudu, jelikož místní příslušnost této žaloby se odvíjí od § 172 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, neboť k řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu. Žalobce byl ke dni podání žaloby hlášen k pobytu na adrese x, místně příslušným soudem je tak Krajský soud v Českých Budějovicích. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobce má v podané žalobě za to, že správní orgány nedostatečně zjistily materiálně-skutkovou podstatu věci a nepostupovaly v souladu se zásadou projednací, která ovládá proces správního práva. Žalovaná své závěry opřela pouze o závěry prvostupňového správního orgánu, když v podstatě zkopírovala zjištění z protokolu a podání vysvětlení, které jsou již obsažené v prvostupňovém rozhodnutí, a nevypořádala se s argumentací žalobce uplatněnou v odvolacím řízení. Tím bylo porušeno právo žalobce na rovný přístup k právu, když se žalovaná nezabývala jeho procesní obranou spočívající v odvolací argumentaci a porušila tak zásadu práva na dobrou správu a povinnost veřejnoprávních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí dle ust. SFEU. 4. Žalovaná v napadeném rozhodnutí cituje z protokolů při podání vysvětlení žalobce, přičemž žalobce upozorňuje, že jeho výslech probíhal tak, že byl nejprve vyslechnut a následně až poučen, že má podepsat, že rozumí českému jazyku a nepotřebuje tlumočníka. Proces podávání vysvětlení má přitom probíhat tak, že je účastník nejprve srozumitelně seznámen s jeho právem na tlumočníka v rodném jazyce, a to i s přihlédnutím na práva menšin dle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. 5. Dále z tohoto protokolu a kladených otázek, které jsou dle názoru žalobce otázkami návodnými a které nezachycují postoj a skutkovou podstatu věci ve vztahu k žalobci, je patrné, že pracovníci provádějící výslech nepostupovali nezaujatě, ale výslech žalobce byl veden tak, aby bylo možno přijmout závěr o výkonu zaměstnání žalobce, pro které ztratil způsobilost a dlouhodobě tak neplnil účel pobytu na území ČR, což není pravdou. 6. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá nepřijatelný postup žalované, která nezjistila skutečný stav věci, na základě kterého by bylo možno vyhodnotit, zda se žalobce dopustil porušení podmínek pobytového oprávnění. Žalovaná nedisponuje bližší znalostí předmětné právní úpravy, zejména zákonem o poskytování zdravotních služeb. 7. Žalobce je toho názoru, že jediným orgánem příslušným hodnotit, zda žalobce plnil anebo neplnil účel pobytu ve vztahu k zaměstnání na pozici zubního lékaře, je ministerstvo zdravotnictví jakožto dohledový orgán dle zákona o poskytování zdravotních služeb, nikoli ministerstvo vnitra. Ministerstvo zdravotnictví žádné pochybení ze strany zaměstnavatele ani žalobce neshledalo. Zdravotnická profese je přitom specifický obor, zahrnující celou řádu činnosti, které může vykonávat jak lékař mající odbornou způsobilost a oprávnění pracovat bez odborného dohledu, tak lékař, který odbornou způsobilost nemá anebo ji dočasně pozbyl, případně se profesně vzdělává v oboru, má však vysokoškolské vzdělání v medicínském oboru. Odpovědnost za kvalitu a odbornou úroveň poskytování zdravotních služeb nese vždy zaměstnavatel, který rozhoduje v rámci pracovního procesu o činnostech, které smí ten který zdravotník vykonávat. Zákon o poskytování zdravotních služeb není o tom, že by lékař, který má v ČR uznané vzdělání, ztratil oprávnění pracovat ve zdravotnictví. Lékař bez odborné způsobilosti může vykonávat vymezené pomocné činnosti ve svém oboru, jako je vedení dokumentace a evidence, podávání nástrojů, asistence při některých úkonech. Rozsah práv a povinností takového lékaře pak stanoví zaměstnavatel v návaznosti na zákon o poskytování zdravotních služeb. Ze závěrů žalované i správního orgánu prvního stupně vyplývá, že problematice právní úpravy zdravotnické profese nerozumí, právní výklad v této oblasti je chaotický a materiálně nepodložený. 8. Jelikož správní orgán prvního stupně není příslušným dohledovým orgánem, měl si dle zásady nestrannosti, zásady projednací a nalézací, vyžádat závazné stanovisko příslušného dohledového orgánu a o toto stanovisko opřít své závěry, místo toho správní orgány přijaly nepřezkoumatelné dohady, které nejsou ničím podložené. 9. Žalobce se neztotožňuje ani se závěry žalované ohledně přiměřenosti dopadu rozhodnutí do jeho práv a rodinných poměrů. Žalovaná si nepřiléhavě vybírá z rozhodnutí, která mají pouze podpořit její závěry, které však neobstojí v testu proporcionality práv. Žalobce má dvě nezletilé školou povinné děti, které si již zvykly na nové prostředí, mají na území ČR sociální vazby a jsou zde plně adaptovány. Stejně tak matka dětí zde má zaměstnání a materiální zázemí. Starší syn měl problémy s adaptací, nyní je konečně spokojen a prospívá. K tomu žalobce navrhuje provést důkaz znaleckým posudkem nezletilých z oboru pedagogická, sociální a rodinná psychologie. 10. S odkazem na články Úmluvy o právech dítěte žalobce uvádí, že si měly správní orgány zjistit poměry žalobce, jedná se o jejich povinnost, založenou především zásadou nestrannosti a přiměřenosti rozhodování, kterou je vázán každý veřejnoprávní orgán EU. Jde pouze o mechanickou aplikaci práva bez hlubšího uvážení. 11. Na základě uvedeného žalobce navrhuje zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit žalované k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalované, doplnění důkazních prostředků, repliky 12. Žalovaná setrvává na svém rozhodnutí a má za to, že žalobní námitky nejsou schopné zvrátit původní důvody pro zamítnutí předmětné žádosti. Veškeré procesní úkony učiněny v průběhu správního řízení byly učiněny v souladu se zákonem, to platí i pro učiněný výslech žalobce. Žalovaná zároveň odmítá, že by Ministerstvo zdravotnictví bylo jediným orgánem příslušným k posouzení výkonu zaměstnání žalobce. Jak Ministerstvo vnitra (správní orgán prvního stupně), tak příslušné inspektoráty práce jsou povinny posuzovat zákonnost výkonu povolání a s tím související plnění účelu pobytu. Skutečnost, že Ministerstvo vnitra není oprávněno posuzovat správní delikty na úseku zaměstnanosti (což není oprávněno ani Ministerstvo zdravotnictví) neznamená, že si nemůže učinit vlastní úsudek např. o výkonu nelegální práce či jiném nezákonném postupu (viz konstantní judikatura správních soudů). 13. Co se týká přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, žalovaná se s touto otázkou v mezích skutečností sdělených samotným žalobcem v průběhu správního řízení řádně vypořádala. Argumentace předestřená v žalobě je zcela nová a není důvod, proč ji žalobce nemohl uplatnit již v průběhu správního řízení. 14. S ohledem na uvedené žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. 15. Dne 8. 7. 2020 podal žalobce ve věci důkaz listinou, konkrétně výpověď bývalého zaměstnavatele žalobce, kterou si správní orgány při svém rozhodování neopatřily, nezjistily tak řádně skutkový stav věci ani všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. 16. Dne 31. 8. 2020 zaslal žalobce repliku k vyjádření žalované, ve které polemizuje s jejím vyjádřením ohledně postupů dle zákona. Dále žalobce sděluje, že působnost Ministerstva zdravotnictví jako orgánu kontrolující soulad zákonných ustanovení pro výkon zdravotnické péče je tomuto orgánu svěřen na základě § 10 odst. 1 zákona č. 2/1969