50 Af 9/2019

Žalobce uzavřel dne 4. 9. 2008 s Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „poskytovatel“) „Smlouvu o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad“ (dále jen „dotační smlouva“) na projekt s názvem Relaxační a regenerační centrum Hluboká nad Vltavou. V souladu s dotační smlouvou a jejími dodatky žalobce získal finanční podporu ve formě účelové dotace ve výši celkem 50 429 654,26 Kč.

Na základě Zprávy o auditu operace ze dne 24. 2. 2014, č. j. MF-66439/2013/52, vypracované Auditním orgánem Ministerstva financí, pak Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad prvostupňovým rozhodnutím dne 4. 11. 2014, č. j. RRRSJ 30122/2014, uložil žalobci povinnost zaplatit odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 50 429 655 Kč, neboť měl za prokázané: a. porušení základních pravidel pro výběrové řízení – stavební práce – porušení zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace i. nedostatečně zpracovaná zadávací dokumentace, ii. neoprávněné vyloučení uchazečů z výběrového řízení, iii. nedodržení zásady transparentnosti při uzavření Smlouvy o dílo, iv. realizace stavebních prací bez odpovídající veřejné soutěže, tedy při zadávání veřejné zakázky nebyla ze strany příjemce dotace dodržena dotační smlouva ve znění jejích dodatků, konkrétně čl. VI bod 2, čl. VIII bod 1 a čl. XII bod 1, jakož i ustanovení platné Příručky pro žadatele ROP JZ verze 1.1, platné od 14. 12. 2007, kap. 8.3 Veřejné zakázky, str. 57 – 58 a Příručky pro příjemce ROP JZ verze 3.1, platné ke dni 4. 7. 2008, která upravuje povinnosti při zadávání (veřejných) zakázek, např. kap. 3 a zejm. kap. 3.3 Pravidla pro zadávací řízení; b. nesplnění podmínek způsobilosti výdaje – část výdajů nárokovaných žalobcem k proplacení z dotace nesplňovala veškeré podmínky způsobilosti dané metodikou poskytovatele dotace, tedy porušení povinnosti vyplývající z čl. IV odst. 4 a čl. VI odst. 4 dotační smlouvy ve znění dodatků, resp. čl. XII odst. 1 této smlouvy, podle kterého se příjemce zavazuje řídit se při realizaci projektu mj. ustanoveními platné Příručky pro žadatele ROP JZ a Příručkou pro příjemce ROP JZ (verze 3.1, ke dni 4. 7. 2008 – kap. 3 a zejm. kap. 3.4 Pravidla pro způsobilé výdaje) a Metodickými pokyny poskytovatele dotace, viz zejm. Metodický pokyn ke způsobilým výdajům projektu, verze 2.0, rev. č. 1 ke dni 27. 6. 2008.

Proti závěrům úřadu žalobce brojil odvoláním, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 27. 1. 2017, č. j. MF-8609/2015/1203, tak, že částka odvodu uvedená v platebním výměru Úřadu se mění z 50 429 655 Kč na 12 607 414 Kč. Porušení rozpočtové kázně bylo shledáno v opravě ceny první etapy projektu, která se oproti původní ceně zvýšila. Pravidla pro zadávání veřejných zakázek nebyla dle žalovaného dodržena. Samotné pochybení spočívalo ve zvýšení proti původní ceně. Pro tento důvod byla aplikována sazba finanční opravy ve výši 25 %.

Toto rozhodnutí napadl žalobce u zdejšího soudu žalobou, o které zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, č. j. 50 Af 5/2017 – 85, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Zdejší soud při svém minulém posouzení vycházel z toho, že tehdejší rozhodnutí žalovaného byla založena na tom, že žalobce nesplnil požadavky kladené na výběrové řízení a postupoval v rozporu s dokumenty vyjmenovanými v závěrečných ustanoveních dotační smlouvy. Za zásadní hodnotil zdejší soud to, zda bylo žalovaným prokázáno, zda došlo k popření výběrového řízení. To úzce souviselo s další zásadní skutečností, kterou dle zdejšího soudu bylo posouzení důvodů, pro které k navýšení ceny došlo.

Zdejší soud uvedl, že „na žalovaném v dalším řízení bude, aby se znovu zabýval shromážděnými podklady, případně je dále doplnil a zhodnotil nezbytnost změny zakládání stavby a nově stanovené požadavky na hotelové zařízení daného standardu, následně vyhodnotil, zda tyto okolnosti mohl žalobce předvídat či nikoli a jaký měly tyto změny dopad do navýšení ceny zakázky. To má význam pro úsudek o tom, zda žalobce porušil povinnosti, k nimž se smluvně zavázal a znamená-li takové porušení smlouvy porušení rozpočtové kázně ve smyslu článku IX bod 4. Poznamenává se, že vedle porušení rozpočtové kázně smlouva uvažuje ještě s nesrovnalostmi představujícími porušení smluvních podmínek.“ (důraz doplněn). Zdejší soud se neztotožnil s tím, že žalovaný vyšel při svém rozhodování z posudku znalce z oboru stavebnictví, který dle soudu překročil meze své odbornosti a vyjadřoval se k otázkám, jejichž zodpovězení mu nepříslušelo (veřejné zakázky, hodnocený výběrového řízení,…). Soud neměl za prokázané, že ke změně stavby nedošlo pro nepředvídatelné okolnosti. Jednalo-li by se nepředvídatelné změny projektu, o porušení podmínek dotace by se nejednalo.

Dále zdejší soud uvedl: „Skutek, který má porušení rozpočtové kázně zakládat, je spatřován ve vadném provedení výběrového řízení. To však spisovou dokumentací prokázáno není, jestliže bylo vycházeno výlučně z úsudku znalce z oboru stavebnictví, kdy znalecký posudek je jediným důkazem, kde se uvádí, že výběrové řízení bylo provedeno vadně. Spis rovněž neposkytuje podklad pro úsudek učiněný znalcem, že změny při zakládání stavby bylo možno objektivně shledat včas, v podstatě již ve fázi vyhotovení projektové dokumentace ať již projektové dokumentace pro stavební povolení či pro provádění stavby.

Z uvedeného soud shrnuje, že žalovaný se měl opětovně zabývat tím, zda bylo prokázáno, že došlo k popření výběrového řízení, což souviselo s důvody, pro které došlo ke zvýšení ceny díla. Dále se měl zabývat změnami stavby vyvolanými novými požadavky na 5 hvězdičkové ubytovací zařízení, neboť stavba byla dokončena a kolaudována v roce 2010, původní klasifikace platila pro roky 2006 – 2009, nová klasifikace od roku 2010 – 2012, tj. ke změně nároků na klasifikaci došlo až ex post, což žalobce nemohl předvídat. Dle hodnocení soudu nebylo prokázáno, že ke změně stavby došlo pro nepředvídatelné okolnosti, tj. zda došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu čl. IX bod 4. Jako nepřezkoumatelné soud vyhodnotil i odůvodnění výše sankce.

Žalobou napadeným rozhodnutím vydaným po shora uvedeném zrušovacím rozsudku zdejšího soudu žalovaný zamítl odvolání proti platebnímu výměru a tento potvrdil. Žalovaný shrnul Zprávu o auditu operace ze dne 24. 2. 2014 (viz výše), nicméně tak, jak bude uvedeno níže, řadu odvolacích námitek týkajících se zjištění pod písm. a) bod 2. tohoto rozsudku shledal důvodnými. Žalovaný své rozhodnutí proto postavil primárně na tom, že žalobce ve smyslu zjištěních dle písm. b) nesplnil podmínku způsobilosti výdajů.

Žalovaný při svém rozhodování vyšel mj. ze dvou nově obstaraných znaleckých posudků, a to ze: - znaleckého posudku č. 2355/14/2017 „Stavebně-ekonomického posouzení dotačního projektu“ vypracovaného Doc. Ing. Jaromírem Ryskou, Csc., znalcem pro základní obor ekonomika stavebnictví a pro základní obor ekonomika, obor účetnictví, který byl zadán a předložen Policí České republiky – Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura České Budějovice a - znaleckého posudku č. 283-17 „Fakturace zhotovitele stavby Relaxační a regenerační centrum Hluboká nad Vltavou…“ vypracovaného dne 15. 9. 2017 Českým vysokým učením technickým – Fakulta stavební – znalecký ústav pro obor Ekonomika (s rozsahem znaleckého oprávnění pro oceňování nemovitostí), obor Stavebnictví, obor Geodézie a Kartografie a obor Projektování. Tento posudek byl rovněž zadán Policií ČR.

Následně žalovaný popsal své závěry k jednotlivým posudkům tak, jak je ve stručnosti uvedeno níže.

Posudek č. 2355/14/2017 (od PČR): · ke změně projektu stavby došlo již před podpisem SOD 1 ze dne 8. 8. 2008 a zahájením prací 11. 8. 2008 – viz porovnání výkresů č. 2 Půdorys základů ze zadávací dokumentace a výkresů č. F.2.22 Základové konstrukce – část B, C, D výkres tvaru a zatížení na piloty; · neexistence důvodu ke změně založení stavby – změna nebyla dána neznalostí geologické stavby podloží, stavebně-konstrukční část Dokumentace pro provádění stavby z června 2008 neupřesnila způsob založení, pouze reagovala na požadavek investora na nové architektonické řešení díla; · doplňkový geotechnický průzkum pouze ověřil závěry a platnost předchozích průzkumů a nebyl tak dán důvod ke změně založení stavby a změny realizace založení díla nebyly způsobeny nepředvídatelnými okolnostmi, neboť změny vyplynuly z požadavků investora; · nejpodstatnější změny se týkaly části stavby a zrušení spojovacího krčku – viz založení výtahových šachet, změna dispozice objektu A ve všech patrech včetně úpravy rozvodů; · v rozporu s podmínky stavebního povolení byly provedeny změny bez povolení stavebního úřadu; · žalobce ohlásil změny ve smyslu zvýšení úrovně zařízení 5 hvězdičkového hotelu již v Žádosti o veřejnou podporu (dotaci) ze dne 14. 3. 2008.

Posudek č. 283-2017 (od PČR): · podstatně se změnil rozsah předmětu plnění; práce, které nebyly prováděny, nebyly z fakturace vyškrtnuty nebo alespoň aktualizovány podle cen subdodavatelů.

Závěrem svého rozhodnutí žalovaný shrnul, co vzal z obsahu posudků za prokázané: · dílo nebylo realizováno podle původní dokumentace ke stavebnímu povolení; · rozsáhlé změny realizace založení díla nebyly způsobeny nepředvídatelnými okolnostmi, ale jedná se o změny požadované žalobcem; · došlo k zásadním úpravám oproti původní dokumentaci (zejm. objekt „A“); · položkové rozpočty ke smlouvě o dílo ze dne 5. 1. 2009 a dodatku č. 1 ze dne 14. 8. 2009 nejsou shodné; první rozpočet je na stavební dílo dle projektové dokumentace ke stavebnímu povolené, druhý rozpočet byl vypracován na dílo dle projektové dokumentace pro prováděné stavby z 12/2008 a odpovídá fyzické realizaci stavby; · již dle žádosti o dotaci ze dne 14. 3. 2008 žalovaný avizoval 5 hvězdičkovou úroveň zařízení a změny provedené v souvislosti se zvýšením úrovně zařízení proto nebyly nepředvídatelné; · dodavatel dne 11. 8. 2008 zadal subdodávku společnosti LUMOS, s. r. o., na kompletní část „Demolice budov“, kde je vedeno členění stavebních objektů dle DSOD 2 ze dne 14. 8. 2009 – dodavatel již prakticky od začátku výstavby, nejpozději od 29. 8. 2008 používal dvojí značení objektů, které se potom objevilo až v rozpočtu dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 14. 8. 2009; · práce, které se neprováděly, nebyly vyškrtnuty z fakturace ani aktualizovány podle cen subdodavatelé – byly fakturovány práce, které neodpovídaly reálně provedeným pracím, záměrně byly upravovány částky ve sloupcích rozpočtů, případně byly práce fakturovány duplicitně; do srpna 2009 byl fakturován jiný rozsah prací, než bylo prováděno, byť jsou Zjišťovací protokoly podepsány zástupcem dodavatele a zástupcem žalobce (posudek č. 283-17).

Z posudku č. 27/2018, předloženého žalobcem, dle žalovaného vyplynulo, že: · dílo se měnilo v průběhu stavebního řízení a výstavby – nerealizované změny byly marginální a neměly pro účel užívání podstatný význam (s částí za pomlčkou se žalovaný neztotožnil, viz níže); · v průběhu realizace díla se změnila metodika rozpočtu, struktura, došlo k úpravám položek, materiálů, množství – počty jsou neporovnatelné; srovnávat agregované a podrobné položky není možné, jelikož nejsou kompatibilní.

K vyjádření JUDr. Radana Večerky, které předložil žalobce, žalovaný uvedl, že se jedná o polemiku s posudkem č. 2355/14/2017 a posudkem č. 283-17, přičemž dále porovnává realizaci tří konkrétních projektů v rámci operačního programu ROP Severozápad. JUDr. Večerka oceňuje práci znaleckého ústavu A-Consult Plus spol. s r. o. a z doplnění vyjádření se dále podává, že rozpočet byl v průběhu výstavby upravován dle průběhu stavby a původní rozpočet byl pouze „rámcovým“ nástrojem, který byl v dalších etapách dopracováván podle skutečného provedení stavby. Na to žalovaný reaguje posudkem č. 2355/14/2017 s tím, že JUDr. Večerka ignoroval, že největší změnou bylo přesunutí výtahů a vybudování nového kruhového schodiště, což nebylo ani stavebnímu úřadu předem oznámeno, oznámeno to bylo až po dokončení hrubé stavby dne 20. 10. 2009.

Dle žalovaného se nový rozpočet navazující na dodatek smlouvy o dílo č. 1 uzavřený dne 14. 8. 2009 netýkal především položky „zakládání pilotů“ a tato stavební činnost nebyla nepředvídatelnou stavební změnou vynucenou nestabilitou stávající opěrné zdi a nevyhovujícími podmínkami základové spáry, když ze znaleckého posudku č. 2355/14/2017 má žalovaný za prokázané, že ke změně projektu založení stavby došlo již před podpisem smlouvy o dílo ze dne 8. 8. 2008.

Žalobce dle žalovaného realizoval projekt, který slouží k účelu, pro který byl realizován, nicméně tak učinil v rozporu s dotační smlouvu.

Na základě důvodných odvolacích námitek žalovaný uvedl, že: · výběrové řízení bylo uskutečněno před uzavřením dotační smlouvy a žalobce dodržel podmínky stanovené příručkou žadatele; · uvedení tzv. kompletů ve výkazu výměr nemělo vliv na výběr dodavatele při výběrovém řízení; · uchazeči CBPS, s. r. o., a ZVÁNOVEC, a. s., nebyly vyloučení, jejich nabídky byly z důvodu vysoké ceny odmítnuty; · žalobce postupoval transparentně a v souladu s příručkou žadatele, oslovil alespoň tři dodavatele a uzavřená smlouva o dílo obsahovala úpravu ceny díla; · stavební práce realizované od 8. 8. 2008 do 5. 1. 2009 byly realizovány na základě smlouvy o dílo ze dne 8. 8. 2008, nicméně ze znaleckého posudku č. 2355/14/2017 má žalovaný za prokázané, že ke změně projektu založení stavby došlo již před podpisem smlouvy o dílo ze dne 8. 8. 2008 a zahájením stavebních prací dne 11. 8. 2008; · v době fakturace za období od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2009 bylo fakturováno na základě jediného podkladu – smlouvy o dílo ze dne 5. 1. 2009, nicméně veškeré práce nebyly fakturovány dle platného rozpočtu do skutečného stavu na stavbě odpovídajícímu skutečně prováděným pracím – viz posudek č. 283-17, str. 20-74; · uzavřením dodatku č. 1 ze dne 14. 8. 2009 ke smlouvě o dílo ze dne 5. 1. 2009 nedošlo k popření veřejné soutěže, neboť jiní účastníci soutěže nebyli schopno takovou nabídku dát; · úřad nespecifikoval, které faktury a položky byly nezpůsobilými výdaji, nicméně ne všechny práce byly fakturovány dle platného rozpočtu do skutečného stavu na stavbě, odpovídajícímu skutečně prováděným pracím – viz str. 35-45 rozhodnutí – znalecký posudek č. 283-17, str. 20-74; dle posudku č. 283-17, str. 74, plyne, že navýšení ceny dosáhlo 34 312 285,38 Kč; · výše odvodu za porušení rozpočtové kázně a její výpočet není v rozhodnutí správce daně dostatečně konkretizován a není zřejmé, z jakého důvodu je částka 74 674 881,84 Kč nezpůsobilým výdajem ve vztahu k auditované žádosti o platbu č. 001/00494.

Primárně na základě závěrů jednotlivých znaleckých posudků (viz hodnocení výše) vzal žalovaný za prokázané, že žalobce porušil čl. I odst. 3 dotační smlouvy, ve znění dodatku č. 3, dle kterého je dotace poskytována pouze na způsobilé výdaje. Žalobce porušil rozpočtovou kázeň dle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů neoprávněným použitím peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona žalovaný uvedl, že odvod za porušení rozpočtové kázně odpovídá částce neoprávněně použitých prostředků, tj. celkem 50 429 654,26 Kč.

Žalovaný na základě znaleckých posudků dospěl k závěru, že žalobce se dopustil závažného porušení rozpočtové kázně a odvod ve výši poskytnuté dotace byl správcem daně stanoven oprávněně.

Úvodem podané žaloby shrnul žalobce naplnění podmínek soudního řízení a důvody nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, které následně rozvinul v jednotlivých oddílech své žaloby.

Žalobce má předně za to, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nemá základ v provedeném dokazování. Odvolání žalobce bylo důvodné, nicméně, žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil, a to z důvodů zcela odlišných, než které vedly k vydání rozhodnutí orgánu prvního stupně.

Při práci se znaleckými posudky na str. 14 - 47 rozhodnutí žalovaný bez jakéhokoli odůvodnění, hodnocení jednotlivých posudků či jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech, vybírá pouze pasáže v neprospěch žalobce. K expertnímu posouzení JUDr. Radana Večerky pak žalobce uvádí, že jeho existenci žalovaný na straně 16 konstatuje, ale jinak jej pomíjí, nehodnotí, nicméně právě tento důkaz reaguje na novoty v odvolacím řízení a žalovaný se měl s jeho námitkami vypořádat, což neučinil.

Žalobou napadené rozhodnutí dle žalobce postrádá jakékoli hodnocení provedených důkazů (samostatně a ve vzájemných souvislostech), neboť je pouze opisován obsah některých znaleckých posudků, jiné důkazy nejsou ani konstatovány, ani hodnoceny. Jedná se zejména o expertní vyjádření JUDr. Večerky či pro věc relevantní zjištění o dodržení účelu dotace z posudku znaleckého ústavu A-Consult plus, s. r. o.

Žalobou napadené rozhodnutí je založeno na zcela jiných skutkových závěrech než rozhodnutí daňového orgánu prvního stupně, na zcela jiných důkazech a jedná se tak o zcela nové rozhodnutí, které však absentuje hodnocení důkazů v celé jejich šíři.

Dle str. 58 napadeného rozhodnutí daňový orgán prvního stupně uložil žalobci korekci ve výši 100% s ohledem na tvrzené nedodržení postupu při zadávání zakázky s přihlédnutím k objemu čerpaných způsobilých výdajů, které považoval daňový orgán prvního stupně po provedeném auditu za výdaje nezpůsobilé. Namísto toho žalovaný dospěl k závěru o jediném porušení podmínek, kterým je to, že žalobce „nepostupoval v souladu s čl. I odst. 3 smlouvy o dotaci, ve znění dodatku č. 3, podle kterého je dotace poskytována pouze na způsobilé výdaje projektu“. Takový závěr neplyne, z přezkoumávaného prvostupňového rozhodnutí a je překvapivý. Je zde rozhodováno o způsobilých výdajích, o jejichž proplacení žalobce požádal dne 28. 7. 2009, z povahy věci pak ale nemohl žalobce dle svého názoru porušit dodatek č. 3, který byl uzavřen až dne 8. 9. 2010. Z tohoto důvodu se žalobce nemohl dopustit vytýkaného porušení dotační smlouvy a z tohoto důvodu nelze žalobou napadené rozhodnutí dle žalobce v zásadě přezkoumat.

Na str. 54 žalovaný přisvědčil námitce žalobce, že výše odvodu není řádně odůvodněna. Sám přitom pouze obecně uvedl, že posoudil závažnost pochybení v kontextu citovaných znaleckých posudků a k fázím realizace smlouvy o dílo, ve kterých k pochybením došlo. Na tomto závěru žalovaný uvedl, že se jednalo o závažné porušení rozpočtové kázně a že odvod ve výši 50 429 655 Kč odpovídající výši poskytnuté dotace byl stanoven oprávněně. Takový závěr je dle žalobce nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje žádné posouzení rozhodných skutečností. Není zřejmé, co vedlo žalovaného ke stanovení odvodu ve výši poskytnuté dotace a jaké byly jeho úvahy. Žalovaný nehodnotil, že dotační prostředky byly použity k účelu, pro který byly poskytnuty. Dle žalobce svědčí nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí i to, že žalovaný ve svém předchozím rozhodnutí uložil odvod ve výši 25% poskytnuté dotace, nyní však ve výši 100%, což považuje žalobce za postup v rozporu s obecnou zásadou zákazu reformatio in peius. Důvod takového postupu žalovaný nevysvětlil.

Neodůvodněné stanovení odvodu ve výši 100 % považuje žalobce za akt svévole, který nezákonným postupem nahrazuje činnost orgánu prvního stupně a bere žalobci řádný opravný prostředek (obdobně viz níže).

Žalobce namítá porušení § 115 odst. 2 daňového řádu, neboť jej žalovaný řádně neseznámil s výsledkem dokazování. Přípis žalovaného ze dne 27. 9. 2018, který byl žalobci zaslán, požadavkům tohoto ustanovení neodpovídá. Nově zjištěné skutečnosti ze znaleckého posudku č. 2355/14/2017 a posudku č. 283 – 17 žalovaný sdělil žalobci v přípise ze dne 27. 9. 2018 pouze na str. 2 a 3 ve třech krátkých odstavcích. Jak plyne z citace posudku č. 2355/14/2017 na str. 16 – 33, z posudku 238 – 17 na str. 33 – 45 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný z těchto posudků zjistil i skutečnosti, se kterými žalobce neseznámil.

Dále žalobce uvádí, že jestliže dal žalovaný žalobci možnost se ke svým zjištěním vyjádřit, ten tak řádně učinil dne 10. 10. 2018 a navrhl provést jako důkaz znalecký posudek ústavu A-Consult plus, spol. s r. o. Zároveň se žalobce k novým skutečnostem vyjádřil prostřednictví expertního vyjádření JUDr. Večerky, které žalobce považuje za své vlastní vyjádření. Toto vyjádření žalovaný nereflektoval a pouze na str. 51 napadeného rozhodnutí shrnul, že expertní vyjádření polemizuje s posudky č. 2355/14/2017 a posudku č. 283 – 17. Žalovaný tak vyjádření žalobce ignoroval, nevypořádal se s ním a ani je v žalobou napadeném rozhodnutí nekonstatoval. Vyjádření dle § 115 odst. 2 a 3 daňového řádu nemohl žalovaný dle názoru žalobce pominout, ale byl povinen na něj reagovat a s obsaženou argumentací se vypořádat.

Žalobce dále namítl porušení zásady dvojinstančnosti, neboť žalobou napadené rozhodnutí považuje za zcela nové rozhodnutí, které by náleželo vydat nikoli žalovanému, ale daňovému orgánu I. stupně.

Žalobce má za to, že dle závěrů předcházejícího rozsudku zdejšího soudu se měl žalovaný v dalším řízení zabývat zejména otázkou předvídatelnosti změn projektu/stavby, když není mezi účastníky sporné to, zda tyto změny nastaly či nenastaly. Sporné je to, zda musely k dodržení účelu projektu tyto změny nastat či nikoli jakož i to, zda a jak byly předvídatelné. Krajský soud uvedl, že „ze spisu je zřejmé, že k navýšení ceny zakázky vedla nezbytnost jiného způsobu založení stavby a stavební úpravy související s požadavkem vyhovět podmínkám stanoveným nově pro daný standard ubytovacího zařízení“ a zavázal žalovaného tyto změny zhodnotit a posoudit, zda mohl tyto změny žalobce předvídat. Žalobce má za to, že této povinnosti žalovaný nedostál. Žalobou napadené rozhodnutí nic takového neobsahuje a ani opatření nových důkazů žalovaného této povinnosti nezbavilo, a to tím spíše, že změny způsobu založení a nových standardů ubytovacích zařízení se nově opatřené důkazy ani nedotýkají. Takové skutečnosti nebyly ostatně žalobci ani dány dle § 115 odst. 2 daňového řádu k vyjádření.

Při posouzení otázky jiného způsobu založení stavby se žalovaný dle žalobce spokojil s nesprávným konstatováním jednoho ze znalců. Otázkou změny stanovených podmínek pro daný standard ubytovacího zařízení (pětihvězdičkový hotel) se žalovaný vůbec nezabýval, resp. pouze konstatoval, že žalobce měl v úmyslu od počátku stavět pětihvězdičkové ubytovací zařízení, což ale nekoresponduje s otázkou, která měla být řešena a která vyvstala v návaznosti na to, že v době zahájení stavby vydala příslušná autorita nové standardy pro pětihvězdičková ubytovací zařízení, na která musel žalobce reagovat. Proto muselo dojít ke změně projektu a tato změna přitom nebyla v době podání žádosti o dotaci předvídatelná.

Žalobce dále namítá, že se žalovaný nevěnoval rozdílům mezi dokumentací pro stavební řízení a dokumentací o skutečném provedení stavby, byť jejich rozpor dává žalobci k tíži, byť jej na to zdejší soud v minulosti upozornil, že prvostupňový daňový orgán byl s projektovou dokumentací před podpisem dotační smlouvy spokojen a neměl vůči ní výhrady. Stejně tak neměl ani kolaudující stavební úřad výhrady ke skutečnému provedení stavby.

Žalovaný dle žalobce v rozporu se závěry zdejšího soudu nehodnotil ani jím předložený statický posudek, který žalobce vedl ke změnám v založení objektu.

Žalovaný nedostál dle žalobce ani povinnosti přezkoumatelným způsobem odůvodnit výši odvodu, byť k tomuto byl zdejším soudem zavázán.

Žalobce brojí proti závěrům žalovaného na stranách 56 – 59 žalobou napadeného rozhodnutí.

Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že projekt byl neoprávněně realizován dle dvou různých rozpočtů, resp. že existence dvou rozpočtů by byla porušením rozpočtové kázně, neboť v době samotné fakturace neexistoval pro fakturaci jiný podklad než smlouva o dílo ze dne 5. 1. 2009. Práce byly fakturovány v souladu s touto smlouvou, dle skutečného stavu na stavbě a dle skutečně provedených prací. Navýšení a změny nebyly fakturovány. Nárok na poskytnutí dotace je nutno posuzovat v souladu se smlouvou o dílo ze dne 5. 1. 2009, dodatek č. 1 byl uzavřen až následovně, přičemž sám správce daně žalobci doporučil fakturovat dle smlouvy ze dne 5. 1. 2009 a dodatek uzavřít až následně.

Dokumentace pro provádění stavby je označena datem 6/2008, tedy datem předcházejícím zahájení stavby a bouracích prací, neboť se jedná o dokumentaci toho, jak byla stavba prováděna a datum 6/2008 je datum „založení“ této dokumentace. Dokumentace dle žalobce tedy ex post zachycuje průběh stavby, její provádění. Stavba nebyla dle této dokumentace prováděna, ale v návaznosti na provádění stavby tato dokumentace podobu stavby zaznamenává. Nový půdorys nevznikl před provedením bouracích prací, ale v reakci na ně, což plyne z provedeného dokazování. Osamocený nesprávný názor jednoho ze znalců dle žalobce neznamená, že ke změně stavby došlo na základě požadavku investora na nové architektonické řešení. Tomu nesvědčí ani statický posudek a další důkazy, dle kterých nebyla nutnost daných změn bezdůvodným požadavkem.

Žalobce považuje za zásadní posouzení rozdílů mezi dokumentací pro stavební povolení a změnu stavby před dokončení od Ing. J. ze dne 27. 11. 2009, ze které plyne nárůst objemu/rozsahu realizovaných prací a důvod celkového navýšení ceny za stavební práce, jakož i důvody spočívající v nepředvídatelných okolnostech.

První nepředvídatelnou okolnost, změnu standardu ubytovacího zařízení pěti hvězdičkový hotel, žalovaný dle žalobce nesprávně interpretoval, neboť jakkoli bylo zařízení od počátku plánované jako pěti hvězdičkové, v letech 2010 – 2012 došlo ke změně nároků na tuto klasifikaci a tyto změny vedly k neplánovaným změnám projektu.

Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že fakturace prací nebyla v souladu se skutečným stavem. Žalovaný ve svém rozhodnutí na podporu tohoto tvrzení neuvádí žádný takový konkrétní výdaj. Přístup žalovaného je čistě formalistický, když pouze komparuje papírovou dokumentaci a odhlíží od skutečného stavu věci. „…žalovaný řeší, jestli faktura x odpovídá položce x ze žádosti o dotaci, ale již zcela odhlíží od toho, zda skutečně došlo k realizaci stavebních prací odpovídající účelu projektu, ať se již svým názvoslovím přesně shodují či neshodují s položkou x ve faktuře či žádosti o dotaci“. Zároveň ze znaleckého posudku č. 27/2018 činí žalovaný závěr o nesrovnatelnosti agregovaných a podrobných položek. Žalovaný vykládá ustanovení smlouvy ve vztahu ke způsobilým výdajům (které byly se souhlasem žalovaného v agregované formě), v neprospěch žalobce a nezákonně volí výklad, který je pro žalobce nejméně příznivý, a to v rozporu se zásadou in dubio pro libertate. Požadavky dotačních pravidel, na kterých je pro účely poskytnutí dotace trváno, byly vymezeny zcela nekonkrétně a případné nejasnosti ve stanovených podmínkách či důvodech uplatnění odvodu nemohou být kladeny k tíži žalobci, který se pohyboval ve stanovených mezích rozhodnutí o poskytnutí dotace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 5 Afs 90/2012). Žalobce je toho názoru, že je-li postaveno ubytovací zařízení určité kategorie, tak na jeho postavení muselo být užito obdobné množství materiálu a práce, jako na totožné zařízení o odlišném půdorysu. Závěr o nezpůsobilosti všech výdajů nemůže při takové úvaze obstát.

Žalobci je kladeno za vinu porušení čl. I odst. 3 smlouvy o dotaci ve znění dodatku č. 3, podle kterého je dotace poskytována pouze na způsobilé výdaje. Žalobce je přesvědčen, že nemohl být vázán dodatkem č. 3 před jeho samotným podpisem, přesto však postupoval tak, jak je v daném ustanovení smlouvy a dodatku uvedeno. Žalovaný uvádí, že žalobci byla poskytnuta dotace na jiné než způsobilé výdaje, ale z rozhodnutí není zřejmé, které výdaje žalovaný za způsobilé považuje a z čeho pro žalobce závazný rozsah, kategorizaci, členění apod. způsobilých výdajů vyvozuje. Smlouva o dotaci definuje způsobilé výdaje tak, že odkazuje na svoji přílohu – rozpočet. Ten způsobilé výdaje popisuje pouze obecně, jak žalobce příkladem uvádí: způsobilými výdaji je částka ve výši 259 739 282 Kč na „pořízení staveb formou výstavby; rekonstrukce vč. nezbytné veř. infrastrukturní vybavenosti“, částka 7 444 997 Kč na odstranění staveb, částka 17 923 400 Kč na pořízení samostatných nemovitých věcí a částka 4 285 140 Kč na technická zařízení a zařizovací předměty staveb (sanit. technika). Takovéto výdaje byly žalobcem vynaloženy a rozporuje-li nyní žalovaný postup žalobce, činí tak nepřípustně na zcela nekonkrétním vymezení způsobilých výdajů projektu. Tento nedostatek však nelze dávat k tíži žalobci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 5 Afs 90/2012)

Žalobce má za to, že žalovaný měl vzít v potaz naplnění účelu dotace, neboť účel dotace byl naplněn, projekt byl realizován a sloužil svému účelu. Žalobce vynaložil, spotřeboval, poskytnuté prostředky na stanovený účel. Pouze užití poskytnutých prostředků na jiný účel je porušením rozpočtových pravidel; ne každé porušení je porušením rozpočtové kázně, k čemuž žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 11/2004-73 a 9 Afs 1/2008-45, rozsudek téhož soudu ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 5 Afs 90/2012 a obdobně též rozsudek č. j. 4 As 117/2014-39.

Závěr žalovaného o výši neoprávněně proplacené částky je dle žalobce nezákonný, neboť nebyl respektován smysl a účel samotné dotace. Odvod ve výši 100 % proplacené částky by znamenal 100 % nenaplnění účelu a smyslu dotační smlouvy, což je s ohledem na to, že daný projekt byl realizován a naplňoval svůj účel tak, jak bylo stanoveno, nesprávné.

Žalobce, jakkoli již krajský soud v předchozím řízení tuto námitku vypořádal a s žalobcem se neztotožnil, trvá na tom, že nemohl porušit Příručku pro žadatele ROP NUTS II Jihozápad, Příručku pro příjemce ROP NUTS III Jihozápad a Metodické pokyny poskytovatele dotace, neboť tyto dokumenty se nikdy nestaly součástí uzavřené dotační smlouvy.

Žalobce má za to, že pro něj byly závazné pouze konkrétní podmínky stanovené v samotné dotační smlouvě, tyto jiné dokumenty mají povahu tzv. obchodních podmínek. Žádné jiné dokumenty nebyly k dotační smlouvě přiloženy a nebylo prokázáno, že jejich obsah by byl žalobci při podpisu dotační smlouvy znám.

Rovněž dle žalobce nebylo prokázáno to, že tyto dokumenty by byly v den podpisu dotační smlouvy skutečně přístupné na stránkách rr-jihozapad.cz. V roce 2015 žalobce zjistil, že Příručka pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad, která měla být platná v den podpisu, je dle digitální stopy dokumentu naposledy změněna dne 16. 12. 2011 v 9:55, tj. více jak 3 roky po vydání. K tomu žalobce navrhuje jako důkaz otisk obrazovky obsahující digitální stopu příslušného souboru, který je součástí spisu žalovaného.

Dále žalobce namítá, že čl. XII odst. 1 dotační smlouvy je neurčitý a nelze z něho dovodit, které znění dokumentů, jejichž obsah se v průběhu času měnil, měly být součástí smlouvy.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 5. 2019 shrnul zjištěný skutkový stav a rozhodnou právní úpravu. V rámci vyjádření se k jednotlivým žalobním bodům žalovaný vycházel z obsahu svého rozhodnutí. Dále žalovaný poukázal na probíhající trestní řízení proti oběma členům statutárního orgánu žalobce.

Žalobce ve své replice ze dne 10. 9. 2019 odmítl souvislost trestního řízení a dále v mezích uplatněných žalobních bodů polemizoval s dílčími hodnoceními žalovaného. Žalobce uzavřel, že žalovaný nesplnil soudem stanovenou povinnost řádně odůvodnit výši stanoveného odvodu, dokonce postavení žalobce zhoršil, když odvod stanovil ve výši 100 % poskytnuté dotace.

Dne 1. 10. 2020 obdržel krajský soud doplnění vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaný poukázal na trestní řízení s jednateli žalovaného (Ing. S., Ing. H.) a technickým dozorem (Ing. D.), kteří byli rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 2019, č. j. 17 T 30/2018-10627 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 5 To 78/2019-10768, uznáni vinnými ze spáchání trestného činu dotačního podvodu dle § 212 trestního zákoníku (dílem ve stádiu pokusu) a trestného činu dle § 260 trestního zákoníku (dílem ve stádiu pokusu). Důvody trestních soudů se dle žalovaného v zásadě shodují se zjištěními proběhnuvšího auditu a s důvody žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedená rozhodnutí žalovaný ke svému vyjádření připojil a navrhl, aby jimi bylo provedeno dokazování.

Dne 7. 10. 2020 žalobce doplnil s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4141/18 svoji žalobu a uvedl, že dlouhodobě poukazoval na skutečnost, že vedený spis nebyl veden v souladu s daňovým řádem a došlo ke ztrátě několika zásadních dokumentů. Žalobce cituje část nálezu se závěrem, že řízení bylo vedeno na neúplném spisu, což je vadou, která může mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé a je porušením čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Zásadní chybějící listinou je Oznámení příjemce o změně projektu ze dne 19. 3. 2010.

Dne 19. 9. 2021 žalobce soudu zaslal rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2021, č. j. 18 Af 6/2021-75, které dle žalobce s projednávanou věcí úzce souvisí. Městský soud v Praze zrušil pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2021, č. j. MF-14480/2020/1203-17, vydaného v rámci řízení o sporu z veřejnoprávní smlouvy. Předmětem sporu byl požadavek žalobce na vyplacení dotace ve výši 91 372 826,74 Kč od Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad. Nosným důvodem pro zrušení bylo to, že žalovaný pouze lakonicky poukázal na hodnocení skutkového stavu učiněné v rozhodnutí, které je předmětem přezkumu zdejšího soudu, čímž s ohledem na to, jakým způsobem tak učinil, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Městský soud dále konstatoval i další procesní pochybení žalovaného ohledně zjišťování skutkového stavu a seznámení žalobce s podklady svého rozhodnutí. Dále byla konstatováno i nedostatečné vypořádání některých žalobních námitek (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů).

Podáním ze dne 2. 11. 2021 žalobce předložil soudu právní stanovisko Doc. JUDr. T. G., Ph. D., ze dne 7. 10. 2021, z něhož se dle jeho hodnocení podává podstatný právní argument, jehož jádro spočívá v tom, že žalobce se nemohl dopustit porušení rozpočtové kázně dle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění účinném do 31. 3. 2009, neboť toto ustanovení na právnické a fyzické osoby nedopadalo; přitom ani nebylo zákonem stanoveno, že porušení dotační smlouvy by mohlo být porušením rozpočtové kázně. V rámci právního stanoviska je pak poukazováno rovněž na to, že žalovanému byla v rámci paralelně vedeného trestního řízení přisouzena náhrada škody ve výši stanoveného odpočtu, na čemž je stavěn závěr, že nárok na vrácení dotace plynoucí ze smlouvy o dotaci zanikl, neboť byl již plně uspokojen.

Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

Dne 15. 12. 2021 proběhlo ve věci ústní jednání, na kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních.

Žaloba není důvodná.

S ohledem na limity § 75 odst. 1 s. ř. s. krajský soud na prvním místě konstatuje, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 2019, byly obžalovaný Ing. M. S., Ing. V. H. a Ing. P. D. uznáni vinnými ze zločinu dotačního podvodu v souvislosti s nyní přezkoumávanou věcí. Společně a nerozdílně pak byly tyto osoby povinny uhradit Ministerstvu financí škodu ve výši 42 865 206,12 Kč, Regionální radě regionu soudržnosti Jihozápad 7 564 448,14 Kč. Vrchní soud v Praze poté rozsudkem 27. 5. 2020, č. j 5 To 78/2019-10768, znovu rozhodl, přičemž ale rozhodnutí o vině a povinnosti k náhradě škody nebylo jeho rozhodnutím dotčeno. Jedná se o nové skutečnosti vzniklé po rozhodování žalovaného. Podstatné proto není ani to, zda uvedeným fyzickým osobám byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši poskytnuté dotace (tj. i stanoveného odvodu). Jedná se o skutkové novoty, ke kterým nemůže soud přihlížet. Nadto, v tomto soudním řízení správním je přezkoumáván možný zásah do veřejných subjektivních práv žalobce, nikoli uvedených trestně stíhaných fyzických osob. To, zda nárok na vrácení dotace z dotační smlouvy v návaznosti na trestní řízení zanikl, jak žalobce tvrdí, nenáleží správnímu soudu v tomto řízení s ohledem na jeho limity hodnotit.

Z obdobných důvodů soud nepřihlédl ani ke shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, který považuje žalobce za zásadní pro nynější rozhodnutí soudu. Nadto se jedná o rozhodnutí ve zcela jiném řízení, sporu z veřejnoprávní smlouvy, týkající se jiných etap žalobcova projektu, přičemž nosným důvodem rozhodnutí Městského soudu v Praze byla nepřezkoumatelnost jimi posuzovaného rozhodnutí žalovaného.

Ve svém vyjádření ze dne 7. 10. 2020 žalobce namítl nedostatky vedeného spisu.

Úvodem považuje krajský soud za nutné zdůraznit, že žádost o dotaci byla podána na projekt „…Relaxačního a regeneračního centra… poskytujícího širokou škálu služeb v oblasti relaxační, fyzioterapeutické, balneologické a sportovní, a to včetně ubyto vání, stravování a doplňkových služeb. (…) Realizací projektu vznikne welness zařízení… V jihočeském regionu není dostupné zařízení typu welness s úzkou návazností na specializovanou kardiopreventivní, kardiorehabilitační a kosmetickou péči.“ Dále se uvádí, že „ubytovací část centra podstoupí certifikaci na třídu ***** Luxury…“ Projekt měl sloužit k rozvoji lázeňské a welness infrastruktury v regionu, rozšířit nabídku objektů pro lázeňství a další ozdravné pobyty. „Výsledkem realizace projektu bude nové lázeňské welness zařízení (76 lůžek, 100 míst ve stravovací části, 79 parkovacích míst)... Společnost bude dále při zajištění poptávky spolupracovat s partnerem projektu Nemocnicí České Budějovice…“ Dále byl v žádosti kladen důraz na přístupnost zařízení a služeb seniorům a osobám ze zdravotními omezeními. K žádosti o dotaci byla přiložena projektová dokumentace pro územní řízení.

Opatrovník žalobce shodně s žalobou při jednání konstatoval, že měl-li být postaven pětihvězdičkový hotel, který postaven byl a dodnes stojí, o čemž se může každý přesvědčit, nelze považovat stanovený odvod za obhajitelný. Tento názor zdejší soud nesdílí. Pětihvězdičkový hotel nebyl předmětem žádosti o dotaci. Jak plyne z níže popsaných skutečností (viz odst. 115 a násl.) a nově obstaraných znaleckých posudků tak, jak je žalovaný cituje ve svém rozhodnutí, faktická realizace projektu neodpovídala podané žádosti a dle hodnocení soudu směřovala k vybudování pětihvězdičkového hotelu jako celku. To ostatně přiznává i posudek č. 27/2018 předložený žalobcem, když uvádí, že „stavba byla realizována podle dokumentace pro provádění stavby, kdy byly zapracovány změny vyplývající z požadavku investora na 5* hotel s rozšířením tohoto požadavku do celého hotelu“. Právě dokumentace pro provádění stavby byla předmětem znaleckého zkoumání se závěrem, že stavební objekty dle této dokumentace neodpovídají projektové dokumentaci předložené spolu s žádostí o dotaci (viz shora uvedené závěry žalovaného z jednotlivých znaleckých posudků – zejm. č. 2355/14/2017). To, že žalobce realizoval jiný projekt, než na který byla dotace poskytnuta, je dle hodnocení krajského soudu nosným důvodem žalobou napadeného rozhodnutí.

Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkou vznesenou v podání žalobce ze dne 2. 11. 2021, jejíž základ spočívá v tom, že žalovaný postupoval podle nesprávného znění zákona, resp. opřel své rozhodnutí o znění zákona, které na tuto věc nedopadá. To, zda daňové orgány postupovaly dle správné právní úpravy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti i bez námitky. Neexistence zákonného podkladu pro rozhodnutí by byla závažnou vadou, která může způsobit nicotnost rozhodnutí. Takovou vadu však krajský soud neshledal. Již to, že v minulosti zdejší soud předchozí rozhodnutí žalovaného přezkoumal, implicitně znamená, že řízení před daňovými orgány není takovou vadou stiženo.

Žalobce v kontextu předkládaného odborného právního vyjádření poukazuje na znění § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů do 31. 3. 2009, který porušení rozpočtové kázně soukromoprávním příjemcem dotace neznal. Porušení rozpočtové kázně toto ustanovené vázalo pouze na veřejnoprávní subjekty. Tím žalobce nebyl a není. Zákonem č. 447/2008 Sb., došlo s účinností ode dne 1. 4. 2009 ke změně § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a působnost tohoto ustanovení se rozšířila. Porušením rozpočtové kázně bylo nově každé neoprávněné použití peněžních prostředků z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti (odst. 1 písm. c); neoprávněné použití bylo definováno jako porušení povinnosti stanovené zákonem, smlouvou nebo rozhodnutím o poskytnutí těchto prostředků nebo porušením podmínek, za kterých byly peněžní prostředky poskytnuty, jakož i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity. Následnými novelami byly tyto definice zpřesňovány, a to i s ohledem na vývoj unijní právní úpravy.

Dle čl. II písm. 3 zákona č. 477/2008 Sb., pak platí, že „porušení rozpočtové kázně, ke kterému došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje a odvod, penále a pokuta se uloží podle zákona č. 250/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Z uvedeného plyne, že do dne 31. 3. 2009 se ustanovení § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů nevztahovalo na soukromoprávní příjemce peněžních prostředků z veřejných rozpočtů. Na porušení rozpočtové kázně, ke kterému došlo ode dne 1. 4. 2009, tak, jak jej toto ustanovení samo definuje, se již nová právní úprava použije. Jedná se o tzv. nepřímou retroaktivitu, která je v zásadě přípustná.

Dle ustálené judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 21/17 „podstata pravé retroaktivity spočívá v tom, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo dochází-li na jejím základě ke změně právních vztahů vzniklých podle staré právní úpravy, a to s účinky do období před účinností nového zákona (blíže např. Tilsch, E. Občanské právo. Obecná část. Praha, 1925, s. 75; Procházka, A. Základy práva intertemporálního se zřetelem k § 5 obč. zák., Brno, 1928, s. 70; Tichý, L. K časové působnosti novely občanského zákoníku. Právník č. 12, 1984, s. 1104). Její zákaz se přitom týká pouze případů, kdy by uvedená zpětná působnost byla v neprospěch (k tíži) jednotlivce, ledaže by dotčený právní subjekt s ohledem na obsah předchozí právní normy nemohl být v oprávněné důvěře v právo (ve stálost právního řádu), nebo by dokonce musel s retroaktivní regulací počítat. Tak by tomu bylo zejména tehdy, jestliže by právní norma byla v příkrém rozporu se zásadními, obecně uznanými principy humanity a morálky, nebo s nezměnitelnými náležitostmi demokratického právního státu. Problematiky zákazu zpětné účinnosti se ve své judikatuře dotkl také Ústavní soud ČSFR v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 78/92 […]. Pokud jde o nepravou retroaktivitu, v jejím případě zákon sice nezakládá právní následky zpětně; v minulosti nastalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku nebo pro budoucnost modifikuje právní následky založené podle dřívějších předpisů. Jedná se o zásah nového zákona jednak do předchozích skutečností a jednak do práv nabytých (např. Procházka, A. Retroaktivita zákonů. In: Slovník veřejného práva. Sv. III. Brno, 1934, s. 800; Tilsch, E. Občanské právo. Obecná část. Praha, 1925, s. 78). Ačkoliv jí na rozdíl od pravé retroaktivity lze považovat za zásadně přípustnou, ani v jejím případě nesmí být popřena důvěra v právo tam, kde je na straně adresáta právní normy legitimní očekávání, že dosavadní právní úprava bude zachována. Nepravá retroaktivita je v souladu se zásadami právní jistoty a důvěry v právo, je-li vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování "zklamané" důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti (srov. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu ze dne 7. července 2010 sp. zn. 2 BvL 14/02, BVerfGE 127, 1, 25, bod 58).“

Sama dotační smlouva upravuje porušení rozpočtové kázně v čl. IX., ve kterém vychází z tehdy platné a účinné právní úpravy. Dle odst. 6 tato smlouva stanovuje, že v případě soukromoprávního vztahu mezi poskytovatelem dotace a jejím příjemcem (tj. žalobcem) bude porušení rozpočtové kázně řešeno prostřednictvím civilního soudu, v případě veřejnoprávního charakteru příjemce pak cestou § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Ustanovení této smlouvy nejsou nadřazeny zákonné úpravě a změnil-li zákonodárce od 1. 4. 2009 právní úpravu porušení rozpočtové kázně tak, že tato úprava se od uvedeného dne vztahuje i na soukromoprávní příjemce (tj. i na žalobce), pak bylo nutné porušení rozpočtové kázně nastalé po tomto datu posuzovat podle nové právní úpravy bez ohledu na to, jaký postup zde dotační smlouva stanovovala (tj. řešení civilním sporem). Žalovaný datum porušení rozpočtové kázně stanovil na den 30. 10. 2009, tj. den, ve kterém byla dotace připsána na účet žalobce. Žalobce toto hodnocení žalovaného nerozporuje. K porušení rozpočtové kázně tak došlo již za účinnosti nové právní úpravy, podle které bylo v souladu s přechodnými ustanoveními posouzeno.

Jakkoli se dále jedná o nově vznesené žalobní námitky po uplynutí lhůty k podání žaloby, není rovněž pravda, jak se uvádí v žalobcem předloženém právním posouzení, že by nebylo postaveno na jisto, podle jakého znění zákona žalovaný postupoval, neboť jak žalovaný uvádí na str. 12 svého rozhodnutí, postupoval ve znění zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění zákona č. 477/2008 Sb. V takovém postupu neshledal krajský soud jakýchkoli vad.

S ohledem na učiněné závěry soud nepovažuje za účelné se podrobněji zabývat předloženým právním posouzením, neboť shora učiněná úvaha soudu je pro posouzení této rozhodné otázky zcela dostačující. Samo vyjádření přitom na první pohled desinterpretuje znění dotační smlouvy, např. výklad obsahu čl. IX dotační smlouvy, odst. 36. se závěrem, že smlouva v rozporu se zákonem stanovuje řešení porušení rozpočtové kázně postupem dle § 22 uvedeného zákona, ačkoli příslušné ustanovení má zcela jiný obsah, než jaký je mu tímto právním rozborem přisuzován, stejně tak opomíjí rozhodné části odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (viz předchozí odstavec).

Žalobce namítá nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Jedná se o vadu, kterou je soud povinen zohlednit i bez návrhu. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že soud ruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá, nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami, či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené či v případě, že správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti, které nebyly řádně zjištěny. Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost spočívá zejména v absenci zákonných náležitostí rozhodnutí, nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno, jak bylo rozhodnuto, jejich výrok nekoresponduje s odůvodněním apod. Takovéto vady soud v žalobou napadeném rozhodnutí nezjistil.

Žalobce konkrétně namítá, že odvolací námitky byly shledány důvodnými, nicméně prvostupňové rozhodnutí nebylo zrušeno. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí plyne, že velká část námitek žalobce byla důvodná. Tato část námitek, jak žalobce sám uvádí, se vztahuje k otázkám vedení výběrových řízení či fakturace (tj. auditní zjištění uvedené v odst. 2 písm. a) tohoto rozsudku). To však samo o sobě není důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť odvolací námitky o způsobilosti výdajů považoval žalovaný za nedůvodné, přičemž řízení v tomto směru sám doplnil. Dospěl-li žalovaný k závěru, že výrok prvostupňového rozhodnutí s ohledem na další důvody rozhodnutí obstojí, tj. že jsou zde i jiné důvody pro stanovení odvodu ve výši poskytnuté dotace, nelze jeho postupu nic vytknout. To, zda tato „druhá“ skupina odvolacích námitek byla či nebyla důvodná, je rovněž předmětem současného soudního přezkumu.

Žalobce nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí seznává dále v tom, že žalovaný pouze sepsal závěry některých znaleckých posudků a tyto více nehodnotil. Žalovaný na str. 14 – 47 dlouze parafrázuje, cituje, obsah posudků, ze kterých vycházel. Následně žalovaný uvádí, co z těchto posudků vzal za prokázané. V takovém postupu neshledal krajský soud žalobcem namítaných vad. Krajský soud zdůrazňuje, že jakkoli žalovaný své závěry následně zestručňuje, z obsahu posudků, které cituje a následně hodnotí, plynou zcela konkrétní a podrobná porušení dotační smlouvy. Zkrácené a zjednodušené závěry žalovaného je proto nutné vykládat v kontextu podrobných zjištění jednotlivých znalců, které žalovaný po jejich zhodnocení převzal. Měl-li by žalovaný tato konkrétní zjištění v rámci svého odůvodnění opakovat, mělo by to negativní vliv na srozumitelnost a délku jeho rozhodnutí. Konkrétní zjištění jednotlivých znalců, která žalovaný aproboval, žalobce v rámci celé podané žaloby prakticky pomíjí.

Krajský soud rekapituluje, že své rozhodnutí žalovaný primárně opírá o nové znalecké posudky. Posudek č. 2355/14/2017 Stavebně-ekonomické posouzení dotačního projektu byl zpracován Doc. Ing. Jaromírem Ryskou, CSc., znalcem pro základní obor ekonomika a stavebnictví a pro základní obor ekonomika, obor účetnictví. Jeho zpracování bylo vyžádáno Policií ČR. Druhým posudkem vypracovaným na žádost Policie ČR byl posudek č. 283-17 ze dne 15. 9. 2017 vypracovaný Českým učením technickým – Fakulta stavební – znalecký ústav, pro obor ekonomika a stavebnictví, geodézie a kartografie a projektování. Posudky či vyjádření předložené žalobcem jsou dílem řešeny již v těchto posudcích, dílem se jimi zabývá sám žalovaný.

Žalovaný posuzoval komplikované odborné otázky a není vadou, že zjištění znalců, neshledal-li zde žádné důvody, pro které by tak nebylo možné učinit, vzal za prokázané. Ostatně právě zodpovězení komplikovaných odborných skutkových otázek, ke kterým nemá žalovaný sám potřebnou odbornost, je úkolem soudních znalců. Měl-li by žalovaný takové odborné otázky sám opětovně posuzovat, měl-li by kriticky rozebírat všechny znalecké závěry a de facto tak nahrazovat znalecké zkoumání, postrádala by jakákoli znalecká činnost svůj smysl.

Uvádí-li žalobce, že jiné důkazy nejsou ani konstatovány co do jejich obsahu, ani hodnoceny, jedná se o poměrně obecnou námitku. Žalobce výslovně poukazuje na odborné vyjádření JUDr. Večerky a posudek znaleckého ústavu A-Consult plus, spol. s. r. o. ve vztahu k dodržení účelu dotace. Vyjádření JUDr. Večerky nejsou listinami, ze kterých by bylo možné zjistit skutkový stav. Tato vyjádření opakují a hodnotí skutkové závěry z jiných listin.

Žalobce na tomto místě neuvádí, který posudek znaleckého ústavu A-Consult plus má na mysli (srov. námitka porušení § 115 daňového řádu, kde je již konkrétní). Součástí spisového materiálu je posudek tohoto ústavu č. 36/2015 ze dne 27. 7. 2015. Druhý posudek této společnosti č. 27/2018, rovněž ve spise založen, je ze dne 31. 7. 2018. To, zda byl či nebyl dodržen účel poskytnuté dotace, není otázkou skutkovou, ale otázkou právní.

Na straně 15 žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že posudek č. 27/2018, vyjádření JUDr. Večerky ze dne 20. 4. 2018 k posudkům 2355/14/2017 a č. 283-17 a dále doplňující vyjádření JUDr. Večerky k vlastnímu předchozímu vyjádření, mu byly předloženy. Následně na str. 16 – 33 žalovaný cituje vybrané strany posudku č. 2355/14/2017, ve kterém se znalec zabýval posudkem A-Consult plus č. 36/2015 a rovněž i vyjádřením JUDr. Večerky. I tyto dvě listiny vzal znalec v posudku č. 2355/14/2017 jako podklady svého hodnocení. Na str. 33 – 45 žalovaný cituje vybrané strany posudku č. 283-17. Na str. 45 – 47 žalovaný cituje vybrané strany posudku č. 27/2018. Na následujícíc