5 As 80/2006 — Nejvyšší správní soud

57 A 27/2021- 40 - text  10 57A 27/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Milan Král a.s. se sídlem Pod Stromovkou 211, 370 01 Litvínovice zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M, FCIArb, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2021 č. j. KUJCK 42399/2021 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2021 č. j. KUJCK 42399/2021 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu ze dne 5. 2. 2021 č. j. METAB 5971/2021/SÚ/RKna, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 30. 6. 2000 pod č. j. SÚ 2314/00-FP na stavbu Autosalon Mercedes-Benz Milan Král s.r.o. Tábor – Měšice na pozemku parc. č. 1155/1 v k. ú. Měšice u Tábora. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí Městského úřadu Tábor bylo potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 20. 10. 2004 podal žádost o opakované prodloužení platnosti stavebního povolení pro shora uvedenou stavbu, když stavební povolení bylo vydáno dne 30. 6. 2000 a jeho platnost byla dva roky. Dne 14. 5. 2001 stavebnímu úřadu oznámil, že plánovaná stavba nebude realizována, a to z důvodu jeho finančních možností s tím, že neoznamoval konečné a úplné upuštění od záměru vybudovat autosalon, ale pouze jeho odložení. Pokud tedy žalovaný na žádost o prodloužení stavebního povolení do 31. 12. 2004 uvedl, že stavebník ani v této lhůtě neuvažoval o zahájení stavby, tak není zřejmé, z jakých okolností toto žalovaný zjistil, neboť v období roku 2004, již stavební stavbu zahájil a vynaložil částku zhruba 1 000 000 Kč. 3. Dále žalobce v žalobě poukázal na to, že dne 23. 5. 2005 bylo vydáno stavebním úřadem opatření, ve kterém bylo žalobci sděleno, že stavební povolení nepozbylo platnosti, a proto není důvod o žádosti stavebníka rozhodovat. K podnětu ŘSD ze dne 5. 9. 2018 bylo toto opatření usnesením ze dne 29. 11. 2019 zrušeno, když toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 3. 2000 poté, co bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce napadl rozhodnutí žalobou, která byla Krajským soudem v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 63 A 3/2020 – 51 ze dne 7. 12. 2020 zamítnuta. Kasační stížnost žalobce proti citovanému rozsudku byla rozsudkem NSS č. j. 1 As 508/2020-27 zamítnuta. 4. Stavební úřad dne 5. 2. 2021 vydal rozhodnutí, kterým žádost žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 30. 6. 2000 na stavbu Autosalon Mercedes-Benz Milan Král s.r.o. Tábor – Měšice na pozemku parc. č. 1155/1 v k. ú. Měšice u Tábora zamítl. V odvolání žalobce argumentoval rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 80/2006-73, dle něhož se podáním žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení staví běh lhůty platnosti stavebního povolení. Podle žalovaného tento rozsudek se vztahoval k územnímu řízení nikoli k řízení stavebnímu, proto se žalovaný neztotožnil s názorem žalobce. Žalobce má za to, že podáním žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení se staví běh lhůty platnosti stavebního povolení. Právní úprava územního řízení stejně jako právní úprava řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení byla v tehdejším právním předpisu neúplná a NSS v uvedeném rozsudku v územním řízení argumentoval výkladem použitelným i pro situaci žalobce. Zcela nepřípustný je argument žalované poukazující na údajné upuštění od stavebního záměru žalobce dle přípisu ze dne 14. 5. 2001. 5. Nesprávně je žalobci vytýkáno, že ve věci nepodnikal žádné kroky ve smyslu § 50 správního řádu, tedy nedomáhal se žádných opatření proti nečinnosti stavebního řízení. Žalobce vycházel z výkladu shodného s NSS, tedy že již podáním včasné žádosti se staví běh lhůty platnosti stavebního povolení. Stavební úřad mohl o žádosti rozhodnout bezodkladně, aby byla zachována lhůta daná trváním platnosti předmětného stavebního povolení. Žalovaný s tímto souhlasil, přitakal i názoru uváděnému mimo jiné v odůvodnění rozsudků, na které žalobce odkazoval (na rozsudek NSS č. j. 7 As 61/2010-89) s tím, že pochybení státních orgánů nemůže jít k tíži občanů, ale přesto zde důvodnost odvolání žalobce neshledal, proto je žalobcem navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí a rovněž tak i zrušení rozhodnutím Městského úřadu Tábor ze dne 6. 5. 2021. Shrnutí vyjádření žalovaného a osoby na řízení zúčastněné 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, kdy ve vyjádření k žalobě setrval na důvodech rozhodnutí ze dne 4. 5. 2021. Neztotožnil se s názorem žalobce, který opírá o rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2008 č. j. 5 As 80/2006-73, tedy, že podáním žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení se staví běh lhůty platnosti stavebního povolení, neboť citovaný rozsudek se vztahoval k územnímu řízení, nikoli k řízení stavebnímu. 7. Žalovaný odkázal na § 67 stavebního zákona z roku 1976 a na ustanovení § 69, ze kterého teoreticky vyplývá možnost platnost stavebního povolení prodloužit, nicméně podáním žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení se běh lhůty nestaví, proto je nezbytné, aby byla platnost pravomocně prodloužena v době jejího trvání. Této skutečnosti si byl stavební úřad vědom v případě vydání rozhodnutí dne 4. 7. 2002, kterým prodloužil platnost stavebního povolení ze dne 30. 6. 2000, a to do 31. 12. 2004. Žalovaný poznamenal k rozsudku NSS č. j. 5 As 80/2006-73, že k závěru zachování platnosti územního rozhodnutí z důvodu podání žádosti o její prodloužení před uplynutím lhůty dospěl soud výkladem za pomoci stavebního zákona z roku 2006. 8. Pokud by bylo výkladem připuštěno, že prodloužení platnosti stavebního povolení se děje zcela stejně jako v řízení územním a v mezích výkladu uvedeného ve zmíněném rozsudku, pak má žalovaný za to, že takovým výkladem by bylo nutné zohlednit i znění § 40 odst. 1 stavebního zákona, včetně jeho poslední věty, citováno: „ Rozhodnutí o umístění stavby a rozhodnutí o využití území pozbývá platnosti též dnem, kdy bylo stavebnímu úřadu doručeno oznámení navrhovatele nebo jeho právního nástupce o tom, že upustil od záměru, k němuž se rozhodnutí vztahuje“. Takové oznámení žalobce učinil dne 14. 5. 2001 u stavebního úřadu, proto nemělo být v podstatě a v mezích takového výkladu o následných žádostech rozhodováno, neboť stavební povolení za použití výkladu a rovněž s přihlédnutím k § 115 odst. 4 poslední věta stavebního zákona z roku 2006 pozbylo platnosti. 9. Platnost stavebního povolení, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2000, byla již prodlužována k žádosti žalobce podané stavebnímu úřadu dne 29. 5. 2002. Proto žalovaný má za to, že žalobce si byl jistě vědom toho, že o žádosti o prodloužení platnosti je nutno pravomocně rozhodnout nejpozději do 10. 7. 2002, a proto v rámci součinnosti se stavebním úřadem dosáhl toho, že rozhodnutí o prodloužení platnosti vyhotovené dne 4. 7. 2002 nabylo právní moci již dne 9. 7. 2002, tedy ve lhůtě platnosti stavebního povolení. 10. Podle žalovaného žalobce ve věci žádosti o opakované prodloužení platnosti stavebního povolení doručené dne 20. 10. 2004 nepodnikal žádné kroky ve smyslu § 50 správního řádu, z toho důvodu, že si byl až do vydání sdělení o platnosti stavebního povolení ze dne 23. 5. 2005 vědom skutečnosti, že platnost stavebního povolení skončila dnem 31. 12. 2004, nikoliv tedy proto, že by žalobce sám dospěl k výkladu, který následně učinil NSS v rozsudku č. j. 5 As 80/2006-73 ze dne 31. 1. 2008. 11. Žalovaný nepřisvědčil tomu, že stavební úřad mohl o podané žádosti rozhodnout podle § 49 správního řádu z roku 1967 bezodkladně, aby byla zachována lhůta platnosti stavebního povolení tak, jak tvrdí žalobce. Řízení bylo zahájeno dnem podání žádosti, tedy dne 20. 10. 2004, oznámení o zahájení řízení stavební úřad vyhotovil až dne 16. 12. 2004, přičemž ze spisu není zřejmý důvod časové prodlevy. Žalobce však nepostupoval podle § 50 správního řádu, ničeho se nedomáhal. Ředitelství silnic a dálnic po oznámení zahájení řízení uplatnilo nesouhlas s prodloužením platnosti stavebního povolení, nebylo tak řízení pravomocně ukončeno do 31. 12. 2004. Proto pak bylo nutno konstatovat, že platnost stavebního povolení tímto dnem skončila. 12. Osoba na řízení zúčastněná navrhovala