1 Afs 20/2008 — Nejvyšší správní soud

51 Af 11/2021- 54 - text  13 51 Af 11/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Správa a údržba silnic Plzeňského kraje, příspěvková organizace, IČO: 720 53 119 sídlem Koterovská 462/162, Koterov, 306 13 Plzeň zastoupen JUDr. Filipem Behenským advokátem se sídlem Blažimská 1781/4, 149 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2021, č. j. MF-30734/2016/1203-13 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 25. 6. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2021, č. j. MF-30734/2016/1203-13, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“ nebo též „DŘ“) ve spojení s § 22 odst. 12 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 465/2011 Sb. (dále jen „ZÚR“ nebo též „zákon o malých rozpočtových pravidlech“) rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že se platební výměr Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „ÚRR“) č. 13/2015 ze dne 17. 12. 2015, č. j. RRRSJ 36158/2015 (dále jen „platební výměr“) mění tak, že daňovému subjektu – žalobci se ukládá odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 44 460 605 Kč v souladu s § 22 odst. 2 písm. b) ZÚR a po zaokrouhlení v souladu s § 146 odst. 1 daňového řádu. Dále bylo žalovaným v důsledku změny platebního výměru rozhodnuto, že je žalobce povinen vyměřený odvod uhradit ve výši 0 Kč, neboť odvod byl uhrazen v důsledku již uskutečněného krácení dotace a v důsledku zápočtu na neposkytnuté peněžní prostředky za 4. etapu projektu. 2. Žalobce v žalobě namítal, že ačkoliv došlo v odvolacím řízení ke snížení uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně, má za to, že žalovaný rozhodl v rozporu se zákonem a nedostatečně se vypořádal s jeho právní argumentací, neboť měl dospět k závěru, že k porušení rozpočtové kázně vůbec nedošlo. Žalobce specifikoval kontrolní zjištění porušující zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“). Zjištění č. 1B a 2B se týkala pochybení, k nimž mělo dojít v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku ev. č. veřejné zakázky 60060977, název: „Městský okruh Domažlická – Křimická“ (dále jen „veřejná zakázka“). Pochybení vymezená ve zjištění č. 3 mělo spočívat v samostatném vyhlášení dvou veřejných zakázek malého rozsahu (dále jen „VZMR“) na činnosti zajištění administrátora, což vyhodnotil ÚRR jako porušení § 13 odst. 3 ZVZ a nakonec pochybení dle zjištění č. 4 mělo spočívat v nedovoleném dělení veřejných zakázek na zajištění publicity projektů. 3. Žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal se všemi důvody, v nichž spatřoval nezákonnost a nesprávnost platebního výměru, což mělo mít dle žalobce za následek porušení § 114 odst. 2 a odst. 3 daňového řádu a § 116 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný ani ÚRR dle žalobce nezohlednili výjimečnost okolností případu, zejména pak praxi ÚOHS panující v době zadávacího řízení ve vztahu k uplatnění sporného technického kvalifikačního kritéria „dispozice s obalovnou“. Žalobce odkazoval na řadu rozhodnutí ÚOHS, v nichž bylo uplatnění posuzovaného technického kvalifikačního požadavku hodnoceno jako zcela přijatelné. Podle žalobce by v nyní projednávané věci neměla být aplikována judikatura přijatá po uskutečnění zadávacího řízení, což by bylo v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3221/11. Obrat judikatury v dosavadním způsobu výkladu ZVZ, který nastal až po zahájení zadávacího řízení v nyní projednávané věci, žalobce neměl postihnout. 4. Žalobce nesouhlasil také s další výtkou žalovaného ohledně toho, že požadovaný technický kvalifikační předpoklad na dispozici s obalovnou asfaltových směsí s kapacitou 180 t/hod a dispozice se záložní obalovnou o kapacitě alespoň 160 t/hod byl nepřiměřený. Žalobce při zadávání tohoto požadavku vycházel z opakované praxe, v níž bylo požadováno disponovat se dvěma výrobnami asfaltových směsí o kapacitě 160 t/hod, takový požadavek byl v odkazovaných věcech aprobován oběma instancemi před ÚOHS. 5. Další žalobní námitka rozporovala tvrzení žalovaného, že požadavek na splnění technického kvalifikačního předpokladu byl zcela nepřiměřený ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti veřejné zakázky. Jakýkoli požadavek na splnění kvalifikačních předpokladů do jisté míry omezuje okruh subjektů ucházejících se o plnění veřejné zakázky. Žalobce zmínil, že i kdyby přistoupil na tvrzení, že předmětný technický kvalifikační předpoklad byl do jisté míry nepřiměřený, rozhodně se nejednalo o nepřiměřenost zjevnou, s čímž se ÚRR v platebním výměru dle žalobce nezabýval. 6. Žalobce nesouhlasil s úvahou Krajského soudu v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 74/2010-61, na níž bylo ostatně odkazováno také v platebním výměru, která stojí na neodůvodněné domněnce spiknutí vlastníků obaloven, kteří mohou odmítat uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí se svými konkurenty před podáním nabídek. II. Vyjádření žalovaného daňového orgánu 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě označil námitky žalobce za nedůvodné a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný měl za to, že nebyla splněna ani jedna z podmínek, která by odůvodňovala stanovení předmětného požadavku na obalovny vzhledem k opatřitelnosti asfaltobetonové směsi, a jejího poměru zastoupení na hodnotě veřejné zakázky. Jako rozpornou označil žalovaný argumentaci žalobce v souvislosti s minimálním požadovaným výkonem sjednané obalovny, nepanovala shoda v žalobcových tvrzeních, zda je dostačujících 160 t/hod nebo 180 t/hod. Ve vztahu k žalobcem odkazovaným rozhodnutím ÚOHS žalovaný uvedl, že byly vydány ještě před obratem v rozhodovací praxi ÚOHS a navazující judikaturou správních soudů. Nadto podotkl, že odkazovaná rozhodnutí ÚOHS byla na základě rozhodnutí soudu zrušena. Žalovaný nesouhlasil také s argumentací žalobce založenou na rozsudku zdejšího soudu č. j. 61 Af 1/2020-55, který byl Nejvyšším správním soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Výjimečné okolnosti případu byly dle žalovaného podrobně zohledněny a správní úvaha ve vztahu k uloženému odvodu v předmětné výši byla rovněž řádně zdůvodněna. 8. Žalovaný dále popisoval, z čeho dovozuje zjevnou nepřiměřenost posuzované technické kvalitativní podmínky staveb (dále též „TKP“), a to jednak ze skutečnosti, že žalobce požadoval dvě obalovny, přičemž v dojezdové vzdálenosti existovalo celkem 7 obaloven, čili se nejednalo o materiál těžce opatřitelný, a podíl asfaltobetonové směsi činil v posuzované věci pouze zhruba 10 %, přičemž v rámci veřejné zakázky byl vyžadován značný objem prací, u nichž byla potřeba obalovaných asfaltobetonových směsí marginální či nulová. Žalovaný konstatoval, že pochybení žalobce spočívalo ve skrytě diskriminačním charakteru požadavku. III. Replika žalobce 9. Žalobce zaslal krajskému soudu dne 10. 11. 2021 vyjádření, v němž reagoval na vyjádření žalovaného k žalobě, a uvedl, že jeho údajné porušení rozpočtové kázně nebylo opřeno o dostatečně konkrétní okolnosti, objektivní důkazy a naproti tomu bylo na základě nezávazných dokumentů a abstraktních úvah přenášeno důkazní břemeno zpět na žalobce. Napadené rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněné, neopírající se o provedené důkazy. Dále zmínil, že nebylo dostatečně vysvětleno, z jakého důvodu není podíl obalované směsi na předmětné zakázce ve výši 10,14 % považován za podíl dominantní, neboť podle žalobce jej za dominantní považovat lze. K tvrzené zjevné nepřiměřenosti požadovaného množství obaloven žalobce uvedl, že nebyl nikterak vysvětlen pojem „přiměřeně“ a také nebylo přihlédnuto k velikosti, složitosti a technické náročnosti veřejné zakázky, aby mohl být posuzován požadavek na počet obaloven. IV. Obsah daňových spisů 10. Do daňového spisu byla založena smlouva uzavřená mezi žalobcem a ÚRR o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS 2 Jihozápad (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“), jejímž předmětem bylo poskytnutí dotace na projekt s názvem „Městský okruh Domažlická – Křimická v Plzni“, reg. č. CZ.1.14/1.1.00/18.02546. Smlouvou o poskytnutí dotace byla žalobci přislíbena dotace ve výši 85 % celkových způsobilých výdajů projektu až do hodnoty 560 767 766,15 Kč. Ke smlouvě bylo uzavřeno celkem 6 dodatků o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad. Do daňového spisu byla založena také zadávací dokumentace veřejné zakázky. 11. U žalobce byly provedeny audity, nejprve operace č. ROPJZ/2014/O/004 týkající se certifikovaných výdajů dle žádosti o platbu č. 001/02546. Druhým auditem byla kontrolována operace č. ROPJZ/2015/O/006, a t