3 As 16/2004 — Nejvyšší správní soud

51 A 30/2021- 102 - text  12 51 A 30/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: X, narozený dne X X zastoupen JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem Poříčská 2082, 190 16 Praha 9 – Újezd nad Lesy proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, IČO X se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 za účasti osob zúčastněných na řízení: I. EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, Černé Pole, Brno II. Ředitelství silnic a dálnic ČR sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 zastoupen JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 III. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390 42, Praha 2 IV. Lesy české republiky. s. p. sídlem Přemyslova 1106/19, Nový Hradec Králové, Hradec Králové zastoupen JUDr. Petrem Šťovíčkem advokátem KŠD LEGAL advokátní kancelář sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím ze dne 19. 4. 2021 č. j. SPU 058919/2021 a ze dne 19. 4. 2021, č. j. SPU 058982/2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Dne 18. 5. 2021 podal žalobce žalobu proti shora uvedeným rozhodnutím žalovaného, kterými byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ve věci obnovy několika restitučních řízení dle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), rozhodnuto. V rámci těchto restitučních řízení právní předchůdce žalobce nabyl do vlastnictví řadu nemovitostí. 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 2021, č. j. SPU 058982/2021, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 29. 1. 2021, č. j. SPU 027403/2021, kterým prvostupňový správní orgán v souladu s § 100 odst. 1 písm. a) a písm. b) odst. 4 správního řádu rozhodl o obnově řízení na žádost účastníka Lesy České republiky, s. p., tak, že obnovil čtyři uvedená restituční řízení. 3. Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 4. 2021, č. j. SPU 058919/2021, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové správní rozhodnutí ze dne 29. 1. 2021, č. j. SPU 030139/2021, kterým bylo rozhodnuto dle § 100 odst. 3 a 4 správního řádu o obnově devíti uvedených restitučních řízení. 4. Nosným důvodem obou žalobou napadených rozhodnutí je skutečnost, že dle § 100 odst. 4 správního řádu mělo být vydání řady rozhodnutí dle § 9 odst. 4 zákona o půdě dosaženo trestným činem. Tohoto trestného činu se dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020 sp. zn. 67 To 208/2019, dopustily dvě bývalé úřednice matričního úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, které rozhodnutím ze dne 6. 1. 1999, č. j. OVS 2331/98/Se, oproti prvostupňovému správnímu orgánu, rozhodly tak, že J.C. byla v době své smrti státní občankou Československé republiky dle § 4 odst. 2 Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. Trestní soud dospěl k závěru, že tyto úřednice se dopustily nesprávného výkladu a aplikaci příslušných právních norem, své rozhodnutí založily na vědomě nesprávném skutkovém stavu, nevypořádaly a neprověřily všechny rozhodné skutečnosti, rozhodly jako věcně nepříslušný orgán, a to při vědomí toho, že jejich rozhodnutí je zcela zásadní pro uplatnění restitučního nároku potomků J.C., když takovéto rozhodnutí bylo nezbytnou podmínkou úspěšného uplatnění restitučních nároků. 5. Žalobce na prvním místě konstatuje, že správní rozhodnutí o státním občanství J.C. zůstává i nadále v platnosti a je pro všechny orgány závazné. 6. Žalobce má za to, že správní orgány nepochopily trestní rozsudky a mylně vztahují trestnou činnost úřednic magistrátu k vlastním restitučním řízením. Trestná činnost se však vztahuje správnímu řízení uvedenému Magistrátu hlavního města Praha ve věci státního občanství J.C. Jedná se o jiné správní řízení, jehož výsledky musí všechny správní orgány respektovat. 7. Žalobce má za to, že nebyly splněny předpoklady pro zahájení řízení § 100 odst. 4 správního řádu, neboť správnímu orgánu k této věci nepřísluší posuzovat otázku státního občanství J.C., neboť zmiňované rozhodnutí Magistrátu hlavního města Praha je pro všechny závazné (§ 73 odst. 2 správního řádu). 8. Žalobce poukazuje na problematiku platnosti a závaznosti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy o státním občanství J.C. a odkazuje na rozsudek Krajské soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2018, č. j. 30 A 114/2018 – 216, který zdůraznil zásadu presumpci správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, přičemž dané rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy nebylo zrušeno, nebyla prohlášena jeho nicotnost, a proto je na něj nutno nahlížet jako na zákonné a správné. To následně potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku 13. 10. 2020, č. j. 5 As 221/2018 – 52. Žalobce má za to, že správní orgány v této věci rozhodly v rozporu se závazným právním názorem vysloveným v těchto uvedených rozsudcích. 9. Žalobce má za to, že žalovaný zcela opomněl jeho argumentaci o tom, že nejsou naplněny věcné požadavky správního řádu na připuštění obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) a b) správního řádu, a tudíž není postup dle § 100 odst. 3 správního řádu, tím méně je pak s ohledem na již řečené, možný postup dle § 100 odst. 4 správního řádu. Žalobce zdůrazňuje, že výsledek trestního řízení není způsobilý měnit rozhodnutí o státním občanství. Jedná o tzv. statusovou věci a nikdo si o takovéto otázce nemůže učinit úsudek. Žalobce je přesvědčen, že zde nebyla dříve neznámá skutečnost nebo důkaz, který existoval v době původního řízení, a které účastník (správní orgán) nemohl uplatnit v původním řízení a jež by mu byly ku prospěchu. Zároveň zde není žádné rozhodnutí, které by bylo zrušeno či změněno, a které by bylo podkladem pro rozhodnutí v řízení, které má být obnoveno [§ 100 odst. 1 písm. a) a b) správního řádu]. 10. Ve vztahu k postupu dle § 100 odst. 3 a 4 správního řádu žalobce doplňuje, že zde správní orgán nesplnil podmínku veřejného zájmu. Správní orgány dle žalobce neuvedly žádnou novu skutečnost, která by odůvodňovala obnovu řízení. 11. Zároveň podané žaloby poukazuje žalobce na řízení před jinými správními orgány a soudy v souvisejících otázkách. 12. S ohledem na uvedené žalobcem navrhuje, aby soud žalobou napadaná řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení k žalobě 13. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 7. 2021 navrhuje podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 14. Žalovaný rozsáhle reaguje na jednotlivé žalobní námitky, které shledává nedůvodnými. Mimo jiné žalovaný poukazuje na to, že lpění na zrušení podkladového rozhodnutí či jeho prohlášení nicotnosti, rozhodnutí o státním občanství J.C., by bylo znakem přílišného formalismu. Žalovaný má za to, že nosné důvody napadených rozhodnutí vyhovují požadavkům § 100 odst. 4 správního řádu, což odkládá zjištěnými učiněnými trestními soudy. Žalovaný má za to, že nepochybil, když nařídil obnovu řízení dle § 100 odst. 4 správního řádu, neboť má za zjevné to, že podkladové rozhodnutí, které má zásadní význam rozhodování o restitučních nárocích žalobce a jeho právních předchůdců, je rozhodnutím nezákonným, nicotným, jehož vydání bylo dosaženo trestním činem. Tato nezákonnost a trestná činnost s tím spojená, má skutkovou souvislost s projednávanou věcí a přímo se dotýká původních restitučních rozhodnutích. Pokud by nebylo k obnově řízení přistoupeno, byl by takový postup v rozporu se smyslem a účelem restitučního zákonodárství a ústavním pořádkem. Takový postup by odporoval i veřejnému zájmu a aproboval by nespravedlivý zásah do práv třetích osob, tj. osob povinných k vydání majetku rodině C.. Žalovaný proto navrhuje podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 15. Osoba zúčastněná na řízení Lesy České republiky, s. p., dle svého vyjádření ze dne 19. 7. 2021, považují podanou žalobu za nedůvodnou a navrhují, aby soud žalobu zamítl. 16. Žalobce ve svém podání ze dne 15. 9. 2021 mimo jiné soud upozornil na to, že v dané chvíli Nejvyšší správní soud projednával dovolání obou bývalých zaměstnankyň Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. 3 Tdo 269/2021. Posouzení věci krajským soudem 17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 18. V souladu s § 51 s. ř. s. soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť k tomuto postupu dali účastníci řízení souhlas. 19. Žaloba není důvodná. 20. Naplnění předpokladů § 65 s. ř. s. v