2 As 86/2010 — Nejvyšší správní soud

57 A 13/2022- 43 - text  11 57 A 13/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Petra Jiříka ve věci žalobce: Milan Král a.s. se sídlem Pod Stromovkou 211, 370 01 Litvínovice zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M, FCIArb, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2021 č. j. KUJCK 42399/2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu ze dne 5. 2. 2021 č. j. METAB 5971/2021/SÚ/RKna, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 30. 6. 2000 pod č. j. SÚ 2314/00-FP na stavbu Autosalon Mercedes-Benz Milan Král s.r.o. Tábor – Měšice na pozemku parc. č. 1155/1 v k. ú. Měšice u Tábora. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí Městského úřadu Tábor bylo potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě shrnul průběh řízení před stavebním úřadem. Poukázal na to, že žalovaný zhodnotil jako správný závěr prvostupňového správního orgánu, že žalobce doposud nezahájil povolenou stavbu, a to s poukazem na protokol o kontrolní prohlídce ze dne 2. 5. 2022, který odpovídá stavu zjištěnému při prohlídce konané dne 24. 9. 2018. Žalobce ovšem nebyl o této prohlídce vyrozuměn a není mu tedy zřejmé, jak mohla prohlídka proběhnout na pozemku, který je oplocen. Žalobce má za to, že stavební úřad mění výklad práva libovolně způsobem, který se mu hodí, neboť v roce 2005 Stavební úřad v Táboře vyhodnotil osvědčením stavebně technické činnosti žalobce na předmětném pozemku tak, že stavba byla již zahájena, což žalobce respektoval, ovšem v pracích a investicích nepokračoval, neboť očekával vyřešení otázky možného sjezdu dálnice D3. Zcela nesprávně pak žalovaný vytýká žalobci, že ve stavbě nepokračuje a stavební činnosti neprovádí. Tato spornost zahájení stavby by neměla být vykládána k tíži žalobce. 3. Dále žalobce namítá, že žalovaný v řízení postupuje automaticky bez přihlédnutí k individuálním okolnostem věci samé. Proto považuje za nesprávný závěr žalovaného, že stavbu povolenou a zahájenou před desítkami let nelze dokončit dle aktuálních právních norem. Se změnami stavby i v podstatném rozsahu stavební zákon počítá např. povolením změny stavby před dokončením. 4. Žalobce prohlašuje, že stavbu měl a nadále má zájem realizovat. Žalobce hodnotí jako nevyvážený postoj orgánů veřejné správy, které na jedné straně vyčítají žalobci nedostatečnou aktivitu při realizování stavby autosalonu, na druhé straně pak jiné orgány veřejné správy nevyvíjí aktivity při realizaci infrastruktury určené k vybudování již v 80 letech minulého století, a to konkrétně dálnice D3. V případě, že by žalobce bez ohledu na možnost vlivu budování dálnice D3 vystavil autosalon, nastala by situace, kdy by stát musel přikročit k omezení vlastnických práv žalobce za náhradu. Pokud žalobce sděloval, že bude respektovat změny území nastalé v důsledku realizace záměru vybudovat dálnici D3, které brání pokračovat ve výstavbě, reflektoval tím právní postup účastníka ŘSD, který se snažil dosáhnout vyvlastnění předmětného pozemku, čemuž se žalobce nebránil. 5. Závěrem žalobce uvedl, že argumentace žalovaného ohledně nemožnosti dokončit dříve povolené stavby dle aktuálních předpisů, nemůže obstát, neboť v rámci stavebního řízení lze projednat a povolit potřebné změny stavby a následně pak stavbu dokončit. Proto považuje rozhodnutí za zcela účelové a nezákonné a navrhuje jeho zrušení. Vyjádření žalovaného a OZNŘ 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, zejména poukázal na to, že stavba autosalonu měla být dle stavebního povolení dokončena do 31. 12 2001, respektive do 31. 12. 2004 na základě prodloužení platnosti stavebního povolení. Kontrolní prohlídkou rozestavěnosti stavby na pozemku parc. č. 1155/1 ze dne 24. 9. 2018 bylo prokázáno, že stavba autosalonu zahájena nebyla. Kontrolní prohlídka byla provedena dne 2. 5. 2022, nebyla ovšem prováděna přímo na pozemku žalobce, nýbrž ze sousedního přístupového pozemku a předmětem bylo jen zjišťování, zda na pozemkové parcele č. 1155/1 probíhá stavební činnost, či zda stav pozemku zůstává beze změny. Účast žalobce tedy nebyla na kontrolní prohlídce povinná, ani nezbytná. 7. Důvodem zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení stavebního povolení byla skutečnost, že ačkoliv stavba měla být dokončena do 31. 12. 2001, nebyla v průběhu zhruba dvaceti let ani zahájena. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména na stranu 6 a na stranu 7. Dále poukázal žalovaný na to, že došlo k podstatným změnám ve stavebních materiálech i technologických procesech provádění staveb, proto záměr, který byl projednán a schválen před 22 lety, avšak nebyl dosud realizován, plynutím času z hledisek stavebnětechnických zastaral a žádosti o prodloužení doby platnosti povolení dnes již nelze vyhovět. 8. Osoba na řízení zúčastněná - Ředitelství silnic a dálnic ČR ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce opomíjí, že osvědčení z roku 2005 bylo vydáno stavebním úřadem v rozporu s právními předpisy, když osvědčovalo žalobci právní stav, který neměl skutkovou oporu. Toto stavební úřad zjistil při kontrolní prohlídce v roce 2018, a proto vydal rozhodnutí o zrušení tohoto osvědčení. Rozhodnutí o zrušení osvědčení bylo pak potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 63 A 3/2020 a rozsudkem NSS č. j. 1 As 508/2020, když z odůvodnění rozsudku NSS vyplývá, že pozemek ve vlastnictví žalobce je hustě zarostlý náletovými křovinami a je dlouhodobě neudržovaný a nevyplývá ze spisu, že by v minulosti byly provedeny takové činnosti, které lze považovat za zahájení stavby. Tedy je zjevné, že žalobce nezahájil stavbu v době prodloužené platnosti stavby, tj. do 31. 12. 2004. Dále ŘSD ČR poukázalo na to, že žalobce výsledek kontrolní prohlídky v roce 2022 nerozporoval, jestliže ve vyjádření výslovně uvedl, že s ohledem na nastalé změny území, již nelze jeho stavební záměr dle předmětného stavebního povolení realizovat a konstatoval, že stavba D3 vylučuje možnost prodloužení stavebního povolení, kdy tento důvod pro neprodloužení stavebního povolení bude akceptovat. OZNŘ má zato, že stavba již není realizovatelná na základě povolení z roku 2000 a v souvislosti s tím odkázal na rozsudek č. j. 63 A 3/2020 Krajského soudu v Českých Budějovicích (odst. 33) a na rozsudek NSS č. j. 4 As 272/2015 – 53, ve kterém bylo konstatováno, že tolerování výstavby na základě rozhodnutí starého několik desítek let by mohlo vést ke značné degradaci současného stavebního zákona a v něm stanovených postupů. K žádosti žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení tedy nelze v dnešní době vyhovět, když se právní a skutkové okolnosti změnily natolik, že již stavba není na základě původního stavebního povolení realizovatelná, což připouští i sám žalobce. Proto správně správní orgán rozhodl, jestliže žádost žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení zamítl. 9. Dále bylo ve vyjádření k žalobě Ředitelstvím silnic a dálnic ČR sděleno, že byl jimi podán návrh na povolení vkladu vzniku vlastnictví a zániku věcného břemene do katastru nemovitosti, a to na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2022 č. j. 61 A 7/2021 – 228 s rozsudkem NSS č. j. 10 As 166/2022 – 23, kdy současně ŘSD ČR navrhlo výmaz věcných břemen ve prospěch pozemku žalobce, a to věcného břemene jízdy volného příjezdu a výjezdu ve prospěch pozemku parcel. č. 1155/1 a zatěžujícího pozemky parcel. č. 1155/28 a parcel. č. 1155/29 v k. ú. Měšice u Tábora a věcného břemene jízdy příjezdu, výjezdu a užívaní vybudovaných komunikací ve prospěch pozemku parcel. č. 1155/1 a zatěžujícího pozemku parcel. č. 1155/29 v k. ú. Měšice u Tábora, kdy ŘSD přistoupilo k návrhu na výmaz věcných břemen na základě § 6 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva pozemku nebo ke stavbě. Zánikem věcných břemen ztratil žalobce soukromoprávní titul, na základě kterého měl zajištěn přístup k pozemku a tím tak přišel i o faktickou možnost realizovat stavbu, když nyní nemá zajištěn přístup k pozemku, na kterém měla být stavba vyhotovena. Proto i na základě této skutečnosti nemělo dojít k prodloužení doby platnosti stavebního povolení. Podstatný obsah správního spisu 1