7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

63 A 20/2024- 43 - text  12 63 A 20/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobců: a) F. R., narozený dne b) M. R., narozená dne oba bytem zastoupeni R. R., obecným zmocněncem bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: EG.D, a.s., IČO 28085400 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2024, č. j. KUJCK 48873/2024, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 4. 2024, č. j. KUJCK 48873/2024, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 6 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Okresního národního výboru, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „okresní národní výbor“) ze dne 2. 2. 1982, zn. j. VÚP/18/82-Ze, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla podle § 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v tehdy účinném znění (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“), a podle § 9 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, v tehdy účinném znění, povolena stavba nazvaná „elektrické přípojky k rekreační chatě u Závratského rybníka“, nacházející se dnes v katastrálních územích XA, XB a XC (dále jen „stavba“). 2. Magistrátu města České Budějovice, stavebnímu úřadu (dále jen „správní orgán prvního stupně“), bylo dne 4. 4. 2023 doručeno odvolání žalobců proti prvostupňovému rozhodnutí. Ze žalobci podaného odvolání zejména vyplývalo, že stavbu okresní národní výbor umístil a povolil mimo jiné na pozemcích ve vlastnictví žalobců parc. č. XA, XB, XC v k. ú. a obci XC, zapsaných na listu vlastnictví č. X v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrálním pracovištěm X (dále jen „pozemky parc. č. XA, XB, XC“), a na pozemcích s těmito bezprostředně sousedícími, aniž by v rámci správního řízení s žalobci, jakožto účastníky řízení, jednal. Dále žalobci uvedli, že s obsahem prvostupňového rozhodnutí se seznámili až při nahlížení jejich obecného zmocněnce do spisu sp. zn. SU/5521/2022 Bi, dne 29. 3. 2023. 3. Správní orgán prvního stupně dovodil, že žalobci nebyli opomenutými účastníky předmětného správního řízení vedeného okresním národním výborem. Z tohoto důvodu posoudil jejich odvolání jako nepřípustné a postoupil jej žalovanému. 4. Žalovaný se se závěrem správního orgánu prvního stupně ztotožnil a rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024, č. j. KUJCK 48873/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání žalobců jako nepřípustné zamítl. II. Shrnutí žaloby 5. Proti napadenému rozhodnutí podali žalobci dne 16. 6. 2024 u Krajského soudu v Českých Budějovicích správní žalobu, kterou se domáhají, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalobci v rámci žaloby v prvé řadě dovozují, že bylo-li řízení o vydání prvostupňového rozhodnutí vedeno podle zákona č. 50/1976 Sb., řídilo se tímto zákonem též rozhodování o odvolání žalobců proti tomuto rozhodnutí. 7. V projednávané věci dle žalobců není sporu o tom, že právní předchůdce žalobců byl v době vydání prvostupňového rozhodnutí, a žalobci byli v době vydání napadeného rozhodnutí, vlastníky pozemků parc. č. XA, XB a XC, na kterých byla stavba umístěna, a tyto pozemky jsou zároveň pozemky bezprostředně sousedícími s pozemky, na kterých byla stavba povolena. Dále je dle žalobců nesporné, že okresní národní výbor s právním předchůdcem žalobců ani se žalobci jako s účastníky řízení při vydávání prvostupňového rozhodnutí nejednal a že správní orgán prvního stupně ani žalovaný neposkytl žalobcům možnost vyjádřit se před vydáním napadeného rozhodnutí k jeho podkladům. 8. Žalobci namítají, že žalovaný při vydávání napadeného rozhodnutí vycházel z podkladů, které do spisu doplnil správní orgán prvního stupně až poté, co se žalobci dne 29. 3. 2023 seznámili s jeho obsahem. Tyto podklady žalobci v žalobě vyjmenovávají. Z uvedeného je dle žalobců zřejmé, že před vydáním napadeného rozhodnutí provedl správní orgán prvního stupně rozsáhlé doplnění spisového materiálu o poklady, z nichž žalovaný následně při vydání napadeného rozhodnutí vycházel, aniž by v rozporu s § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v tehdy účinném znění (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), před vydáním napadeného rozhodnutí poskytl žalobcům možnost se k těmto podkladům vyjádřit, ačkoli bylo zřejmé, že žalobci neměli možnost se s nimi seznámit. 9. Žalobci dále rozporují závěr žalovaného, podle kterého žalobcům, resp. jejich právnímu předchůdci, nesvědčilo postavení účastníků řízení s ohledem na tehdejší stavebně správní praxi uvedenou v časopisu Územní plánování a urbanismus, ročník VI/1979, ze které mimo jiné vyplývalo, že dotýká-li se územní řízení pozemků, které jsou v užívání socialistické zemědělské organizace ve smyslu tehdejších zákonů, je účastníkem řízení tato socialistická zemědělská organizace a vlastník takového pozemku naopak v uvedených případech není účastníkem územního řízení, protože vydáním rozhodnutí nemůže být na svém vlastnickém právu k pozemku přímo dotčen. Tento závěr žalovaného je dle žalobců nepřezkoumatelný a zcela nesprávný. 10. Nepřezkoumatelnost uvedeného závěru žalobci shledávají v tom, že dle jejich názoru z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě čeho dospěl žalovaný k závěru, že pozemky parc. č. XA, XB a XC byly v době vydání prvostupňového rozhodnutí v užívání socialistické zemědělské organizace, dále které socialistické zemědělské organizaci takové právo mělo svědčit a z jakého důvodu se měl žalovaným odkazovaný postup, který má dle jeho názoru oporu ve stavebně správní praxi, v řízení o vydání prvostupňového rozhodnutí aplikovat. Není tak dle žalobců ani zřejmé, proč byl dán důvod proto, aby okresní národní výbor v řízení, v němž vydal prvostupňové rozhodnutí, se žalobci, resp. jejich právním předchůdcem, nejednal. 11. Uvedený závěr žalovaného je pak dle žalobců nesprávný z toho důvodu, že z žádného ustanovení právních předpisů nevyplývalo, že by vysvětlivky Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj uveřejněné v příloze shora zmíněného časopisu měly povahu normativního právního aktu, jímž byl okresní národní výbor povinen se v řízení řídit, nebo že by měly povahu právního předpisu takové právní síly, který by derogoval ustanovení zákona. Žalobci uzavírají, že jim, resp. jejich právnímu předchůdci, svědčilo v řízení, v němž bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno, postavení účastníků řízení v souladu § 34 odst. 1 a § 59 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. V souvislosti s tím žalobci namítají, že byli jako opomenutí účastníci tohoto řízení oprávněni podat proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Dospěl-li žalovaný v napadeném rozhodnutí k opačnému závěru a odvolání žalobců jako podané osobami zjevně neoprávněnými jako nepřípustné zamítl, zatížil své rozhodnutí vadnou nezákonnosti a mělo by dle žalobců být soudem zrušeno. 12. Konečně žalobci rozporují závěr žalovaného, že jimi podané odvolání je nepřípustné z toho důvodu, že žalobci nabyli vlastnické právo k pozemkům až v době, kdy již bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno. Ze žalobci odkazovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 3138/10, dle jejich názoru vyplývá, že pokud okresní národní výbor nejednal s právním předchůdcem žalobců jako s účastníkem řízení, ač s ním jako s účastníkem řízení jednat měl, prvostupňové rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci a odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí podané žalobci jakožto právními nástupci vlastníka pozemků parc. č. XA, XB a XC je nutno posoudit jako odvolání podané přímo tímto jejich vlastníkem v době vydání prvostupňového rozhodnutí, jakožto řádně podané opomenutým účastníkem řízení. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 As 228/2017-32, přitom dle žalobců vyplývá, že opomenutému účastníkovi řízení běží lhůta pro podání odvolání až od okamžiku, kdy se s obsahem rozhodnutí, jež odvoláním napadá, seznámil. Proto se žalobci domnívají, že seznámili-li se s prvostupňovým rozhodnutím dne 29. 3. 2023 při nahlížení jejich zástupce do spisu a odvolání proti tomuto rozhodnutí podali dne 4. 4. 2023, je nepochybné, že podali odvolání včas. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 13. Žalovaný v rámci předloženého vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Zmiňuje, že podle právních předpisů správního práva platí, že odvolání proti rozhodnutí může podat zpravidla pouze ú